gudaulin

Nekomplikovaný hrdina neochvějně kráčící za splněním svého amerického snu s přiměřenou dávkou žánrových klišé, potu, krve a snadno předvídatelného finále. O reálných filmových kvalitách Rockyho myslím dobře vypovídají komentáře Tosima a Isherwooda. Když k tomu připočtete, že k hereckému umění Sylvestera Stalloneho, jak to jen diplomaticky říci, jsem dejme tomu rezervovaný a že opravdu nemám rád box jako sport a zábavu (kdybych si měl vybrat za společníka u večeře MikeTysona nebo Hannibala Lectera, bez váhání bych pozval toho druhého), pak bych jen s největšími potížemi hledal důvod, proč dát víc než 2*. Takže pro mě celkový dojem 45 %.

Hrdina filmu je hudebník a navíc homosexuál. Nemá problémy se svou identitou a díky postavení své rodiny, která patří k těm ani ne tak zámožnějším, jako spíš opravdu prachatým, nemá žádné existenciální starosti a života si užívá plnými doušky. S jeho homosexualitou by neměla problém ani rodina, až na to, že strýčka napadne, že by bylo záhodno předat někomu rodinné geny a zplodit novou generaci malých židů. V opačném případě ustane penězovod a protloukat se životem bez apanáže našeho hrdinu ani trochu nebaví. Takže je potřeba najít mladou, zdravou, dostatečně naivní židovku a přesvědčit ji, že zájem o ni je opravdový. Tou nešťastnicí je půvabná Elsa Zylberstein a děj se odvíjí v duchu tragikomedie, která nemůže skončit vzhledem k odlišné sexuální orientaci happyendem... Celkový dojem: 70 %.

To, co pro dospělého diváka představuje seriál Řím, představuje pro dětské publikum seriál Záhady starověkého Říma. Samozřejmě rozpočet je skromnější a tomu odpovídá i střízlivější výprava, herecké obsazení a použité triky. Kompars v pozadí je někdy vyloženě statický a na historické reálie se taky nehledí do důsledně, nicméně rozdíl v kvalitě, pokud tenhle cyklus srovnáme např. se seriálem Ať zijí rytíři, je obrovský a je to zhruba totéž jako srovnávat průměrnou českou televizní detektivku s Coppolovým Kmotrem. Celkový dojem: 70 %.

Podřízenost ženy a sexuality náboženskému cítění a rituálům vztahujeme obvykle v dnešní době k islámu, ale popravdě řečeno, světová náboženství v tomhle směru jsou si v tomhle směru tak nějak podobná a pokud se berou vážně, dusí spolehlivě kterékoli z nich. Hrdinka filmu má smůlu, že se narodila a vyrostla v rodině ortodoxních židů, kde se víra bere smrtelně vážně a od ženy se očekává, že bude sloužit svému manželovi a víře. Soniu ovšem nebaví sex, kde partner v kterémkoli okamžiku myslí víc na Jehovu a na to, aby nezhřešil, nebaví ji ani úplně rezignovat na ostatní životní radosti a osobní cíle, takže konflikt je na spadnutí. V jeho průběhu si sice vykoleduje nenávist rodičů, opovržení komunity, ze které pochází, ztrátu majetku i dítěte, ale získá svobodu, důstojnost a naději. A to rozhodně není tak málo. Scénář sice je poměrně krotký a má snahu vyhrocené situace spíš zaoblovat, ale i tak je to kousek, který stojí za zhlédnutí. Renée Zellweger jej natočila ještě před tím, než ji Sestřička Betty a především Bridget Jonesová katapultovaly mezi hvězdy, ale i tady dokazuje, že je nadějná herečka. Snad jen hvězdný status těchto hereckých celebrit divákovi znesnadňuje vidět v nich jiné obyčejnější postavy než ty, které je dostaly na vrchol. Celkový dojem: 70 0.

Jsou komedie romantické, které nabízí iluze o harmonii a štěstí, jsou komedie cynické, které nabízí deziluzi, a jsou komedie lehce nahořklé, které nabízí reálný pohled na život a k nim patří právě Pozdní sňatek, který líčí osudy jedné lásky vystavené zkoušce svého okolí. Rozvětvená famílie hlavního hrdiny totiž nechce připustit jeho vztah s rozvedenou ženou a snaží se mu zařídit život podle jejich představ. Prosadit si právo na vlastní vztah chce maličkost, tj. odvahu odříznout se od materiálního zázemí svých rodičů a riskovat konflikt se svými blízkými. Tenhle příběh nenabízí gagy k popukání, ale lehce úsměvné situace dobře odpozorované ze života. Snad jej dodatek, izraelská společnost je multikulturní a tvoří ji přistěhovalci ze všech koutů světa. Domluvené sňatky a podobný přísný dohled nad rodinnými členy není typický pro všechny a souvisí spíš s tím, že popisovaná rodinka pochází z Kavkazu. Celkový dojem: 80 %.

Velmi průměrná komedie, která doplácí na scénáristickou roztěkanost. Scénárista totiž připomíná psa, který honí skupinu zajíců a po pár metrech zamíří vždycky k jinému cíli. Žádný z motivů přitom není uspokojivě naplněný a přítomnost některých herců, jako je Harry Dean Staton, je vyloženě sabotováním jejich talentu a potenciálu. Celé to nakonec táhne ústřední herecká dvojice, kde pochopitelně vévodí osvědčený Jack Nicholson. Nebýt jeho, bylo by hodnocení uživatelů ještě daleko rezervovanější. Celkový dojem: 45 %.

Při sledování Babylonu jsem si vybavil dva tituly, a to jmenovitě Výplatu od Johna Woo, kdy jsem se podivoval, jak se z áčkové scifi povídky s chytrým nápadem dá udělat akční mlátička, kde se původní myšlenka tak nějak ztrácí, a především Potomky lidí, které svým námětem Babylon připomíná. Zatímco Potomci lidí měli perfektní scénář a perfektní režii, ale z mého pohledu poněkud problematický námět, který se scifi žánru odcizuje, má Babylon skvělý námět s nápadem, který má potenciál vodíkové pumy, ale mizernou režii a především zoufale brakovitý scénář, který rezignuje na i tu elementární logiku, kterou v béčkových sférách podobné kousky mají. Pachtění filmových hrdinů připomíná snažení zapřísáhlého vegetariána o otevření masové konzervy pomocí bedny dynamitových patron. Co zůstává, je výprava, která opravdu navozuje dojem světa v chaosu, který by byl skvělým místem pro zpracování dobrodružného příběhu. Několik herců, kteří umí hrát a vzali své angažmá patrně pod tlakem banky, která vyhrožovala exekucí jejich ranče, a několik scén, které na sebe sice nenavazují, ale pokud člověk vypne mozek a zapomene, že je už viděl někde jinde, jsou samy o sobě zábavné. Mimochodem výše zmíněná Výplata je proti tomuto kousku fascinující filmový zážitek, který by si zasloužil nějaké to vítězství na festivalu. Celkový dojem: 15 %.

Svět komiksu nezahrnuje jen ty obecně známé postavy a symboly popkultury, jako jsou superhrdinové v podání Batmana, Spidermana nebo Supermana. Podobné tituly sice na objem jednoznačně vítězí, ale téměř od počátku existoval proud alternativního komiksu, který chtěl reflektovat skutečný svět a jeho skutečné problémy a představoval nekomerční, ale o to zajímavější část malonákladové komiksové produkce. Jedním z hrdinů a symbolů téhle nezávislé tvorby je právě chlápek jménem Harvey Pekar, který je všechno, jenom ne idolem žen a superhrdinou. Místo s padouchy a nestvůrami bojuje se svými mindráky, pohodlností, smůlou a bohužel také s rakovinou. Film se odehrává v tragikomické poloze a má autobiografické rysy, protože v něm autor scénáře popisuje vlastně své životní osudy. Jen málokdy můžu říct, že bych měl takový pocit sounáležitosti s filmovým hrdinou, protože už jen vstup do jeho pracovny ve mě vzbuzuje pocit malého vítězství, že je na téhle planetě aspoň jeden člověk, který je větší bordelář než já. Můj svět je malý film, který nenabízí šokující zvraty a bombastické efekty, ale je hluboce lidský a sympatický. Celkový dojem: 75 %.

Jestli ten film funguje do té míry, že sklízí slušnou úrodu čtyřhvězdičkových hodnocení a sympatických komentářů, je to především díky hereckému obsazení hlavních postav, které jsou jednak výborně vybrané typově, jednak i dobře hrají. Maria Bello není jen půvabná, ale navíc i sympatická, a William H. Macy je ideální představitel podobných nešťastníků, kteří odevzdaně čelí nepřízni osudu. A vlastně by mu jen stačilo vysílat své obvyklé utrápené obličeje a nesmělé úsměvy a nemusel by přehrávat, jak se v několika případech stalo. Co pro mě ale film sráží do podprůměru, je scénář, který jednak pracuje se za vlasy přitaženými motivy hráčských mýtů, jednak přináší celkově nepravděpodobnou historku s podivnými hrdiny. Takový šéf kasína v podání Aleca Baldwina není ani dobře zahraný, ani dobře napsaný a ani vzdáleně se neblíží charismatu stejné funkce, jakou zastával v Casinu Robert de Niro. To už mám radši ryze mysteriozní snímek typu Intacta než podobnou splácaninu zakončenou scénou, která je svou pravděpodobností úplně mimo běžná měřítka. Celkový dojem: 45 %. Pokud chcete vidět dobrý film z téhle branže, sáhněte po výše zmíněném Casinu nebo Krupiérovi.

S tímhle dokumentem mám tři problémy a dvě konkrétní výhrady, protože fakt, že o dané problematice dost vím, a tím pádem pro mě obsah filmu není překvapivý a obohacující, je opravdu výhradně můj problém. Za prvé je ten snímek strašně utahaný, u některých filmů máte pocit, že by šel sestříhat o 15-20 minut, tady bych byl podstatně radikálnější a poté, co jsem se několikrát přistihl, že s největším vypětím sil bojuju se spánkem, bych ho zkrátil rovnou na polovinu. Valná většina záběrů je přetažená. Za druhé je Tamadonův film strašně krotký, režisér podniká rituální tanečky a opatrně našlapuje po špičkách tam, kde by měl jít přímo k věci. Dospělo to tak daleko, že mu jeden ze zpovídaných právě tuto opatrnost vyčítá s tím, že čekal otázky víc na tělo. S tím se pojí fakt, že Tamadon zpovídá téměř výhradně tu intelektuálně vybavenou a vstřícnou část komunity, o kterou mu jde, a tím zplošťuje, vlastně spíš znemožňuje, komplexnější pohled. Ono jinak vypadá, když se bavíte s náboženským učencem, a jinak, když se střetnete se šikanou ze strany nevzdělaného příslušníka milice, který vás obtěžuje na ulici. Pro obyvatele malého státu ze střední Evropy, který je známý náboženskou lhostejností a relativizací hodnot, je samozřejmě svým způsobem hodně exotické podívat se na společnost, která nemá jenom pravidla, ale vyznává i nějaké hodnoty, byť jsou z našeho pohledu problematické. Celkový dojem: 40 %.