Môj život

Nečekaně povedený snímek. V záplavě dle komiksů natočených filmů se jedná tak trochu o něco uplně odlišného. Tentokrát se nejedná o nějakého nepřemožitelného hrdinu, celý film popisuje obyčejný život jednoho neobyčejného člověka, který si jeden den řekl, že začne psát komiks podle svého života. Největším překvapením tohoto filmu je skvělý Paul Giamatti, který pro mě zatím byl takovým druhým Robem Schneiderem a co se hraní týká jsem ho moc vážně nebral. (12.07.2003)

American Splendor je jasným důkazem, že podle výborného scénáře nemusí nutně vzniknout i výborný film. Biografie Harveyho Pekara obsahuje výborně prokreslené charaktery, které díky výbornému castingu získali i odpovídající tváře, ale po režijní stránce prostě AS nemá čím zaujmout. Režijní unylost a šeď zachraňuje až pár výborných scén prolínání komiksu s realitou, ale ty bohužel neudělají celý film, podobně jako vždy sympatický Paul Giamatti. Filmu bohužel neprospívá ani chvilková snaha o jakousi polo-dokumentárnost, kdy film chvílemi přeskočí do jakéhosi "making of" s pravým Pekarem, bohužel ale tyto momenty jaksi nevyzní. American Splendor zkrátka funguje výborně na papíře jako komiks, na plátně ale bohužel dost často nudí. I tak se ale jedná o nezávislé drama, které za to zhlédnutí stojí. Pro fanoušky Paula Giamattiho nutnost, prakticky nesleze ze záběru, byť se jedná o další jeho klasickou roli. 60 % (13.02.2010)

citali ste, ze navrat batmana, ten klisovy a casto gycovy film je pokus o psychologiu komiksu? zabudnite na to, to aj elektra je popri batmanovi psycho drama. ak chcete dobry komikosvy film, skutocne dobre, z ktoreho idu zimomriavky, tak american splendor je to jedine spravne. zaujimava a originalna je hlavne formalna vystavba inac linearne vedeneho pribehu skrz rekurzivny nadnadhlad skutocnych postav na film, ktory prave sledujeme ako nadhlad postav na komiks. skvely napad. (25.01.2006)

Harvey Pekar vede obyčejný a přesto zajímavý život. Svůj looservský osud se totiž rozhodl vložit do komiksového scénáře. Byl to nápad trochu exhibicionistický, ale zároveň dostatečně originální, aby se mu podařilo získat pro něj vydavatele. Všechny životní peripetie tohoto věčného smolaře a misantropa se od té doby odbývaly za dodatečné účasti čtenářů jeho komiksu. Pod jejich dohledem se Harvey seznamoval s Joyce Brabner, svou druhou ženou (Jejich první setkání skončilo scénou zvracení na záchodě a následným prohlášením Joyce: „Vynecháme námluvy a rovnou se vezmeme.). Pod jejich dohledem překonával manželské krize i urovnával vztah se svým přítelem nerdem Daniellem Batonem a nakonec i prodělával léčbu rakoviny. Film American Splendor není nic jiného než adaptací Harveyho komiksu. V záplavě všech komiksových adaptací ze života superhrdinů, jde však zřetelně o něco jiného. Nejen proto, že nám film nabízí pohled na odvrácenou stranu amerického života, ale také proto, že režiséři Shari Springer Berman a Robert Pulcini se svého tématu chopili netradičně a postmoderně. A tak mimo herců představujících Harveyho, Joyce a Daniella vidíme ve filmu i jejich skutečné životní předvzory, kterak děj různě komentují. Příběh se zaplétá sám do sebe, když hrdinové prožité scény znovu sledují napřed v komiksu a pak na divadelním jevišti. Film se nám otevřeně představuje jen jako čtvrtá verze původní události a svoji fiktivnost tak nezastírá, ale naopak hrdě odhaluje. Jeho originalita je tak výrazná, že to nemohou zkazit ani viditelně malé náklady a tak trochu televizní formát. Bohužel jediné ocenění, jež se tomuto filmu, pokud vím, dostalo, je cena Sundance festivalu z roku 2003. Lze pochybovat, že se kdy bude zdát některému českému producentovi dostatečně divácký, aby ho přivedl do Čech. Je to škoda, ale ještě větší škoda možná je, že český čtenář nemá příležitost seznámit s původním komiksem. (26.03.2005)

Hoci American Splendor predstavuje film natočený podľa komiksu, v prvom rade ide o čosi iné, a totiž o jeden z mála filmov, ktorého forma je plne súvsťažná s formou komiksovej predlohy. Harvey Pekar, osobne sa vo filme vyskytujúci, hneď úvodom upozorní divákov, že v prípade hlavného hrdinu nepôjde o žiadneho superhrdinu, akoby si tým potreboval utvrdiť a postaviť sa do protipólu voči komiksu takému, aký ho má zadefinovaný najväčšia časť ľudí. Film pracuje s intertextualitou ako výrazivom postmoderny na veľmi podstatnej úrovni. Má dve príbehové línie, jedna sa venuje Harveymu Pekarovi, hranému, v podaní Paula Giamattiho, tá druhá je zameraná na samotného autora, odohráva sa akoby v zákulisí, je dokumentárna. Pekar tu glosuje samého seba, je vševediacim rozprávačom filmu, pretože rozpráva o sebe samom, dokumentárne a hrané pasáže sa dopĺňajú a vytvárajú jeden celok. To, čo Pekar povie do kamery, utvrdzujúc tým v divákovi jednu z identifikačných čŕt postmoderny, scudzujúci efekt, to sa v nasledujúcich minútach odohrá v hranej podobe. Štylizácia do komiksovej podoby je zrejmá hneď počas úvodných titulkov, kde nám tvorcovia predostierajú vzájomný vzťah dvoch umeleckých druhov, komiksu a filmu, veľmi originálnym spôsobom, v ktorom len potvrdzujú tvrdenie, že jeden komiksový panel je ekvivalentom jedného filmového záberu, a tento fakt vysvetľujú na príklade, kedy je kamera v detailoch zameraná na jednotlivé statické panely komiksu, ktoré sú vo filme v dĺžke trvania jedného záberu na chvíľu rozpohybované. Rámček, ako ďalší štylistický prvok komiksu, je vo filme prítomný celé jeho trvanie, je použitý hlavne na začiatku takmer každej kapitoly, nazvyme si to tak, ak tou kapitolou myslíme jednotlivé hrané sekvencie, ktoré sú niekedy prekladané dokumentárnymi. Uvádza nám rok odohrávania sa tej-ktorej kapitoly, prípadne rozprávačsky ozrejmuje čosi dôležité. Štylizácia je dotiahnutá do dokonalosti v scéne, v ktorej sa živá postava hraného Harveyho Pekara pohybuje v kreslených paneloch komiksu. 90% (17.06.2013)