gudaulin

Životy těch druhých pro mě znamenaly silný emoční zážitek a představují pro mě dosavadní vrchol v oblasti reflektování komunistické minulosti střední Evropy. Pokud to srovnám s tématicky shodným českým snímkem Kawasakiho růže, pak Hřebejkův film, pokud jde o pochopení tématu a kvalitu zpracování i přístup k realitě, výrazně pokulhává. Jeho film nepřekročí české hranice a účast na několika festivalech, kdežto Donnersmarckův majstrštyk je dostatečně mezinárodně a mezikulturně srozumitelný do té míry, že zprostředkuje poznání o komunistické diktatuře v celosvětovém měřítku. A to skutečně nemám u Životů těch druhých ani v nejmenších pocit, že byl natáčen s oscarovými ambicemi. V případě tohoto dramatu není podstatné, jestli se takový příběh opravdu odehrál, protože příběh důstojníka Stasi slouží režisérovi k odhalení mechanismů státního dozoru a manipulace s občany a zároveň v obecné rovině pojednává o morálce, což je nadčasové a univerzální téma. Je spousta skvělých scén, kde se v detailech jasně střetává pokušení moci a svár mezi morálními hodnotami a realitou režimu. Např. scéna ve výtahu, kde se vyšetřovatel setká s malým chlapečkem. "Ty děláš u Stasi, strýčku?" - "Vždyť ani nevíš, co to je." - "Tatínek říká, že tam zločinci zavírají slušné lidi." - "A jak se jmenuje?" - "Kdo?" - "No přece ten balón, co držíš v ruce." Film je svým způsobem geniální tím, jak je minimalistický, a umožňuje tak divákovi rozdílné interpretace motivů a jednání filmových postav. Jeden z četných mýtů ve vztahu k té době rozděluje populaci na my a oni a démonizuje příslušníky tajné policie a represivních složek. Potíž je v tom, že se ve skutečnosti od ostatní populace nijak podstatně nelišili. Znal jsem jednoho estébáka a nutno přiznat, že bych s ním dovolenou trávit nechtěl, jenže ve svých povoláních a v běžném životě jsem se poznal s lidmi, kteří měli hodnotový řebříček podstatně deformovanější, jen se naštěstí nikdy k podobnému povolání nedostali. On ten důstojník Stasi měl už před oním filmovým zlomem nějaký hodnotový žebříček, který sice neodpovídal tomu, s čím bychom se ztotožnili, ale určitě sám sebe nepovažoval za nemorální zrůdu. Jen se jednou dopustil něčeho, co nebylo v souladu s jeho služebními povinnostmi, a pak už vlastně z nastoupené cesty nebylo úniku. A jeho povaha se tím zlomem v jeho životě nijak zásadně nezměnila. Celkový dojem za výborně zrežírovaný a bezchybně zahraný emotivní film: 100 %.

Při zhlédnutí Pollocka jsem si připomněl slova Miloše Formana, když hovořil o svých pochybách, zda a jakým způsobem natočit Amadea. Považoval totiž životopisné filmy o rozhárané umělecké duši za ten nejnudnější žánr, jaký se ve filmové branži může objevit a nevěděl zkrátka, jak k dané látce přistoupit. U životopisných filmů tohoto ražení vám stačí znát několik (a v zásadě stačí prsty na jedné ruce) životopisných dat, zhlédnout několik prvních minut snímku a v podstatě si dokážete bez velkého úsilí vydedukovat, co vás čeká v následujících dvou hodinách. Ed Harris zkrátka chtěl natočit svůj umělecký film, kterým by se vymanil ze zavedených hereckých škatulek a ukázal se v dobrém světle jako režisér. Což o to, film je to poctivý a slušně zahraný, dá se ocenit i herecké obsazení, kdy taková Marcia Gay Harden si konečně mohla vyzkoušet pozici milující manželky a nikoliv bezohledné mrchy, ale při nejlepší vůli je stopáž přetažená a film jako celek nudí, pokud ovšem nejste fanoušky Pollockovy výtvarné tvorby nebo Eda Harrise. U životopisných filmů opravdu platí, že je vaše spokojenost přímo úměrná vašemu vztahu k postavě, o které film pojednává. Osobně mám radši životopisné filmy, které představí určitou historickou epochu a svého hrdinu zasadí do určité společnosti, než ty, které líčí rozervané umělcovo nitro. Přitažlivých pro mě bylo jen několik scén, které zobrazovaly proces Pollockovy tvorby. Celkový dojem: 45 %.

Scorsese je o dvě třídy lepší režisér než Avildsen a totéž je možné napsat o Robertu De Nirovi ve vztahu k Sylvesteru Stallonovi, nicméně víc jak 3* nedám ani v tomto případě, protože box je mi sympatický asi jako střetnutí s rozvášněným sršním rojem a testosteronem nabitý Jake LaMotta není týpek, se kterým bych chtěl sdílet dvojdomek. Jako studie chlapáctví a nezvladatelné žárlivosti celkem slušné, ale přesto mě film v žádném ohledu nestrhl. Celkový dojem: 55 %.

Nekomplikovaný hrdina neochvějně kráčící za splněním svého amerického snu s přiměřenou dávkou žánrových klišé, potu, krve a snadno předvídatelného finále. O reálných filmových kvalitách Rockyho myslím dobře vypovídají komentáře Tosima a Isherwooda. Když k tomu připočtete, že k hereckému umění Sylvestera Stalloneho, jak to jen diplomaticky říci, jsem dejme tomu rezervovaný a že opravdu nemám rád box jako sport a zábavu (kdybych si měl vybrat za společníka u večeře MikeTysona nebo Hannibala Lectera, bez váhání bych pozval toho druhého), pak bych jen s největšími potížemi hledal důvod, proč dát víc než 2*. Takže pro mě celkový dojem 45 %.

Hrdina filmu je hudebník a navíc homosexuál. Nemá problémy se svou identitou a díky postavení své rodiny, která patří k těm ani ne tak zámožnějším, jako spíš opravdu prachatým, nemá žádné existenciální starosti a života si užívá plnými doušky. S jeho homosexualitou by neměla problém ani rodina, až na to, že strýčka napadne, že by bylo záhodno předat někomu rodinné geny a zplodit novou generaci malých židů. V opačném případě ustane penězovod a protloukat se životem bez apanáže našeho hrdinu ani trochu nebaví. Takže je potřeba najít mladou, zdravou, dostatečně naivní židovku a přesvědčit ji, že zájem o ni je opravdový. Tou nešťastnicí je půvabná Elsa Zylberstein a děj se odvíjí v duchu tragikomedie, která nemůže skončit vzhledem k odlišné sexuální orientaci happyendem... Celkový dojem: 70 %.

To, co pro dospělého diváka představuje seriál Řím, představuje pro dětské publikum seriál Záhady starověkého Říma. Samozřejmě rozpočet je skromnější a tomu odpovídá i střízlivější výprava, herecké obsazení a použité triky. Kompars v pozadí je někdy vyloženě statický a na historické reálie se taky nehledí do důsledně, nicméně rozdíl v kvalitě, pokud tenhle cyklus srovnáme např. se seriálem Ať zijí rytíři, je obrovský a je to zhruba totéž jako srovnávat průměrnou českou televizní detektivku s Coppolovým Kmotrem. Celkový dojem: 70 %.

Podřízenost ženy a sexuality náboženskému cítění a rituálům vztahujeme obvykle v dnešní době k islámu, ale popravdě řečeno, světová náboženství v tomhle směru jsou si v tomhle směru tak nějak podobná a pokud se berou vážně, dusí spolehlivě kterékoli z nich. Hrdinka filmu má smůlu, že se narodila a vyrostla v rodině ortodoxních židů, kde se víra bere smrtelně vážně a od ženy se očekává, že bude sloužit svému manželovi a víře. Soniu ovšem nebaví sex, kde partner v kterémkoli okamžiku myslí víc na Jehovu a na to, aby nezhřešil, nebaví ji ani úplně rezignovat na ostatní životní radosti a osobní cíle, takže konflikt je na spadnutí. V jeho průběhu si sice vykoleduje nenávist rodičů, opovržení komunity, ze které pochází, ztrátu majetku i dítěte, ale získá svobodu, důstojnost a naději. A to rozhodně není tak málo. Scénář sice je poměrně krotký a má snahu vyhrocené situace spíš zaoblovat, ale i tak je to kousek, který stojí za zhlédnutí. Renée Zellweger jej natočila ještě před tím, než ji Sestřička Betty a především Bridget Jonesová katapultovaly mezi hvězdy, ale i tady dokazuje, že je nadějná herečka. Snad jen hvězdný status těchto hereckých celebrit divákovi znesnadňuje vidět v nich jiné obyčejnější postavy než ty, které je dostaly na vrchol. Celkový dojem: 70 0.

Jsou komedie romantické, které nabízí iluze o harmonii a štěstí, jsou komedie cynické, které nabízí deziluzi, a jsou komedie lehce nahořklé, které nabízí reálný pohled na život a k nim patří právě Pozdní sňatek, který líčí osudy jedné lásky vystavené zkoušce svého okolí. Rozvětvená famílie hlavního hrdiny totiž nechce připustit jeho vztah s rozvedenou ženou a snaží se mu zařídit život podle jejich představ. Prosadit si právo na vlastní vztah chce maličkost, tj. odvahu odříznout se od materiálního zázemí svých rodičů a riskovat konflikt se svými blízkými. Tenhle příběh nenabízí gagy k popukání, ale lehce úsměvné situace dobře odpozorované ze života. Snad jej dodatek, izraelská společnost je multikulturní a tvoří ji přistěhovalci ze všech koutů světa. Domluvené sňatky a podobný přísný dohled nad rodinnými členy není typický pro všechny a souvisí spíš s tím, že popisovaná rodinka pochází z Kavkazu. Celkový dojem: 80 %.

Velmi průměrná komedie, která doplácí na scénáristickou roztěkanost. Scénárista totiž připomíná psa, který honí skupinu zajíců a po pár metrech zamíří vždycky k jinému cíli. Žádný z motivů přitom není uspokojivě naplněný a přítomnost některých herců, jako je Harry Dean Staton, je vyloženě sabotováním jejich talentu a potenciálu. Celé to nakonec táhne ústřední herecká dvojice, kde pochopitelně vévodí osvědčený Jack Nicholson. Nebýt jeho, bylo by hodnocení uživatelů ještě daleko rezervovanější. Celkový dojem: 45 %.

Při sledování Babylonu jsem si vybavil dva tituly, a to jmenovitě Výplatu od Johna Woo, kdy jsem se podivoval, jak se z áčkové scifi povídky s chytrým nápadem dá udělat akční mlátička, kde se původní myšlenka tak nějak ztrácí, a především Potomky lidí, které svým námětem Babylon připomíná. Zatímco Potomci lidí měli perfektní scénář a perfektní režii, ale z mého pohledu poněkud problematický námět, který se scifi žánru odcizuje, má Babylon skvělý námět s nápadem, který má potenciál vodíkové pumy, ale mizernou režii a především zoufale brakovitý scénář, který rezignuje na i tu elementární logiku, kterou v béčkových sférách podobné kousky mají. Pachtění filmových hrdinů připomíná snažení zapřísáhlého vegetariána o otevření masové konzervy pomocí bedny dynamitových patron. Co zůstává, je výprava, která opravdu navozuje dojem světa v chaosu, který by byl skvělým místem pro zpracování dobrodružného příběhu. Několik herců, kteří umí hrát a vzali své angažmá patrně pod tlakem banky, která vyhrožovala exekucí jejich ranče, a několik scén, které na sebe sice nenavazují, ale pokud člověk vypne mozek a zapomene, že je už viděl někde jinde, jsou samy o sobě zábavné. Mimochodem výše zmíněná Výplata je proti tomuto kousku fascinující filmový zážitek, který by si zasloužil nějaké to vítězství na festivalu. Celkový dojem: 15 %.