gudaulin

Jeden z nejlepších filmů trojice Macourek, Doubrava a Born rozehrává příběh o přátelství mezi psem a jeho majitelem, chudým žebrákem. Pes nezištně svého pána podporuje a poté, co mu pomůže k bohatství, je svým majitelem nemilosrdně odstrčen. Jenže pán za svou zradu tvrdě zaplatí... Celkový dojem: za krátký, brilantně nakreslený a vtipnou pointou zakončený mravoučný příběh 90 %.

Film, který je důležitý tím, že se při něm poprvé sešla osvědčená trojka Macourek, Doubrava a Born, kteří později spáchali několik kultovních animovaných počinů. Jde o grotesku na téma škarohlídského pohledu na svět. Hlavní hrdina si svým záporným přístupem k okolí nakonec vyslouží potupnou smrt - kdo s čím zachází, tím také schází... Celkový dojem: 75 %.

Velmi průměrná kriminálka, která staví na hereckém obsazení a slušné režii, jenže ke dnu ji stahuje tuctový hollywoodský scénář. Film, který se do zítřejšího dne vykouří z hlavy a nezanechá žádné stopy. Na druhé straně ale při svém sledování nevzbudí žádné rozhořčení. Celkový dojem: 50 %.

To, co pro hraný film představuje parodie Adéla ještě nevečeřela, tím je pro animovaný film Smrtící vůně. Jde o netypické, v pravdě originální dílko, které balancuje na hraně skutečného hororu, kdy využívá depresivní hudební motivy a především barevně zneklidňující kresbu Vladimíra Kladivy, a nefalšované parodie, kdy si pohrává s diskreditovanými motivy a rekvizitami brakových románů a doplňuje je postupy typickými pro animovanou grotesku. Celkový dojem: 80 %.

Na Hooligans je nejzajímavější námět, který využívá atraktivního divácky vděčného prostředí agresivních fotbalových fanoušků a emocemi nabitý svět fotbalových stadionů k rozehrání svého příběhu. Kladem a pro většinu fanoušků nejpřitažlivějším faktorem je velmi slušné natočení brutálních rvaček. Film si v tomhle ohledu opravdu udržuje tempo a napětí. Na druhé straně existují filmy, které dokážou určité téma analyzovat, a naopak filmy, které na určitém tématu parazitují, a Hooligans bohužel patří k té druhé skupině. Celá ta dojemná historka o bratrské lásce a obětavém vztahu mladých fanoušků ke svému klubu je na motiv hooligans jenom povrchně naroubovaná a realita tohoto fenoménu je úplně jiná. Ten, kdo se chce o fenoménu hooligans dovědět skutečnost, měl by se podívat na britský dokument Klamu, abych nebyl klamán, kde investigativní britský novinář inkognito pronikne do jednoho z klubů a dlouhodobě se v tomto prostředí pohybuje. Hooligans představují nefalšovanou a velmi temnou kriminální strukturu, kde o fotbal vůbec nejde, respektive jen jako o záminku k násilí. Film o hooligans by mohl obsahovat sociální rozbor frustrace chudých výrostků a nezaměstnaných přistěhovalců z předměstí, mohl by rozehrát přitažlivou kriminální zápletku a mnoho dalšího, ale tady jde o nefalšovaný kýč, který je lživý ve své podstatě. Elijah Wood je sice dobrý herec, ale typově se do role mladého násilníka nehodí a především ani na moment jsem mu nevěřil proměnu z kultivovaného intelektuála, který končí elitní americkou univerzitu, v příslušníka klubu rváčů, který je obklopený výrostky se základním vzděláním a vybavených IQ houpacího koně. Kdyby šlo o 16-letého puberťáka, dokázal bych jeho metamorfóze věřit, ale tady šlo o umělý konstrukt. Celkový dojem: 40 %

Na komentářích k Poslední legii je velmi dobře vidět, co filmovým fanouškům připadá na žánru fantasy jako nejpodstatnější - to znamená výpravnost. Poslední legie je levnější záležitost, ale to mi osobně nijak nevadí. Horší je to se scénářem, který recykluje motivy už mnohokrát viděné a používá tupým způsobem řadu obvyklých žánrových klišé. Jde o případ tzv. historické fantasy, která se snaží svůj děj umístit do konkrétní historické epochy a využívá konkrétních historických postav, pohříchu nanejvýš povrchním způsobem. Jediným světlým bodem jsou áčkoví herci, kteří se sice v tomhle kousku opravdu ocitli spíše omylem, ale předvádějí slušný standart a po pravdě řečeno po herecké stránce hravě předčí řadu známých fantasy minulosti (Ničitele Conana například). Jenže co naplat, tam, kde se objevuje jako bojovnice štíhlounká krásná Indka, která bez uzadýchání vyřídí dvanáct po zuby ozbrojených hromotluků, zkušených válečníků, a tváří se přitom, že by stihla zároveň uštrykovat svetr, tam jenom krčím rameny a tvrdím, že tehnle druh pohádky už jednoduše není pro mě. Celkový dojem: 35 %.

Férovější a objektivnější by byly dvě hvězdičky, protože po technické stránce jde o slušnou filmařinu, která se vyvarovává brakových motivů a pokleslosti typické pro část hororové produkce. Nevadilo mi ani to, že distributor přebalem nosiče mystifikuje a navnaďuje na krvavou podívanou, která se nakonec téměř nekoná, a absence jedné hvězdičky jde na vrub mé averze vůči asijské produkci. Snímku ale vyčítám určitou utahanost, to, že jede ve vodách už mnohokrát viděného duchařského motivu, to, že až příliš vysvětluje, a především pointu, která vychází z budhistické kulturní tradice a mě míjí. Celkový dojem: 25 %. Využití dítěte v hororovém žánru mi sedlo mnohem víc např. v legendárním Přichází Satan! Jakkoliv uznávám, že pláč dítěte, který se ozýval po převážnou většinu stopáže filmu, může v nastávajících rodičích budit nefalšovanou hrůzu.:-)

Afgánský zlom je v mnoha ohledech rozporuplný film. Dá se o něm napsat mnoho pozitivního a, po pravdě řečeno, ty tři hvězdičky, které uděluji, jsou až příliš kruté v porovnání s průměrem žánru. K největším kladům patří střízlivost snímku, absence jakékoli ideologie, patosu, hry na hrdinství a většiny obvyklých klišé, které žánrové filmy tohoto druhu doprovázejí. V tomhle ohledu předčí i většinu snímků americké produkce. Pokud ho ale srovnám např. s Devátou rotou, pak ta se mi líbila výrazně víc, byť ona klišé se tam vyskytují ve větší míře, a především Devátá rota je v řadě ohledů prvoplánově efektní a divácky podbízivější. Devátá rota ale působí modernějším dojmem, protože Afgánský zlom v sobě nese neduhy typické pro sovětskou filmovou školu, tedy rozvleklost, kdy stopáž 140 minut by se dala bez problémů zkrátit na poctivých a funkčních 100 minut délky, a s tím související mizerný střih. Chtělo to vnést do filmu zkratku a větší dynamiku. Podstatná část filmu je posouvána dopředu prostřednictvím dialogů, které jsou ale v řadě případů s prominutím o ničem. Na svou délku film prozrazuje jenom málo o svých hrdinech a jejich psychologii. Typická pro sovětskou válečnou tvorbu je lyričnost a zádumčivost, v některých momentech chyběly jen nezbytné běloruské a ukrajinské břízky, abych si vybavil obdobné scény z 2. světové války. A nechybí ani typická tesknivá písnička. Co nakonec rozhodlo o pouhých třech hvězdičkách, je špatné nasnímání bojových scén, kdy si zkušení váleční veteráni (protože nováčci se až na jednu výjimku ve filmu nevyskytovali - příběh se odehrává těsně před odsunem na samém sklonku války) počínají nejen lehkovážně, ale přímo nesmyslně. Ve vesnici už několik minut trvá přestřelka a osamělí vojáci unaveni kráčí bez jakéhokoli krytí přímo uprostřed prašné cesty. Takových scén je bohužel ve filmu víc. Michele Placido svého Banduru zahrál slušně, byť řada sovětských herců by ho bez problémů zastoupila. Zajímavé jsou některé motivy, které film rozehrává, ještě před vznikem občanské války mezi jednotlivými afgánskými klany popisuje složitost vzájemných vztahů ve kmenových pospolitostech a společenské rozdíly mezi válečnými veterány, kteří získali respekt a moc při bojích se Sověty, a mezi původními majiteli pozemků, kteří byli v emigraci v Pákistánu. Stejně zajímavý je i motiv stoupenců sovětské okupace, kteří se ocitli při jejich odchodu v bezvýchodném postavení a většinou byli popraveni nebo zachránili holé životy útěkem do zahraničí. Celkový dojem: 65 %, což vzhledem ke kvalitám filmu je opravdu škoda.

Velmi úsporně natočené komorní válečné drama o dvojici vojáků, kteří při plnění úkolu padnou do zajetí a čelí krutému zacházení i velmi reálné hrozbě popravy. Vzestup není film, který by se vyžíval v efektních bojových scénách a ukazoval množství dobové bojové techniky. Režisérka se soustředila na psychiku svých hrdinů a film je vlastně psychologickou studií lidských charakterů ve vyhrocené situaci. Odvaha a sebeobětování se může pod tlakem okolností změnit v ošidný obchod s vlastním svědomím. Depresivní snímek podtrhuje ponurá hudba, černobílý materiál i kamera, která zachycuje bezútěšnou ledovou pláň bičovanou větrem. Šepiťková byla i díky tomuto filmu považovaná za nejlepší sovětskou filmařku svojí éry. Celkový dojem: 85 %.

Český film je dlouhodobě v krizi a čeští tvůrci si stěžují na podvýživenost české produkce, která neumožňuje vyrábět žánrové filmy a nutí vyrábět " hezké české " konverzační komedie, které mají ve světě jen minimální šanci na úspěch. Nebezpečná známost je případ filmu, který je neuvěřitelně působivý a divácky vděčný, i když jeho rozpočet by nejspíš nestačil jako honorář jediné americké hvězdy nižší kategorie. Tento psychologický horor si vystačí s pouhými šesti herci a odehrává se v kulisách jednoho zanedbaného bytu a přilehlých chodbách omšelého činžovního domu. Nepotřebuje žádné efektní a nákladné triky, režisérovi k docílení úspěchu stačí kvalitní scénář a klasické filmové prostředky, jako je střih, flashbacky a dobře zvolená hudba vyvolávající pocit napětí. Svoji roli ve vytvoření atmosféry hraje nevlídné prostředí předměstského činžáku a interiéru bytu, které navozují pocit stísněnosti a prázdnoty. Místnosti jsou často spoře osvětleny a na první pohled je v nich vidět absence lásky a pozitivních lidských citů. Film je určitou protiváhou snímků typu Sekretářka, který se snažil podat sexuální odchylky s nadhledem a humornou nadsázkou, zatímco Nebezpečná známost pracuje s tou temnější psychopatickou stránkou sexuálních deviací. Krátký, pouze 70-minutový snímek, který je ale nabitý emocemi a kde ani jediná minuta není zbytečná. Neznámá filmová lahůdka, která by v prostředí amerického studia s přiměřenou reklamou byla nejspíš diváckým hitem. Celkový dojem: 90 %.