Bolest

Ukecaná matka, nevšímavý manžel, divná sousedka - co očekávat ? MIDO film nám přináší snímek, který byl moc uřvaný, proječený a z nepřirozeným dialogem skoro všech zůčasněných. CITÁT - Přestaň, proč tolik pláčeš, přestaň............jo kojenecká kolika, to je síla. Ustavičný pláč toho dítěte dokázalo pěkně lézt na palici. Začal jsem používat rychloposuv. CITÁT - Neplakej, neplakej, nemáš hlad ?........... Nějak mi uniklo kde se tam vzala Jean, ale přisuzuji to tomu rychloposuvu. Když konečně matka začala chápat, proč to dítě brečí, tak si myslím, že už to bylo pozdě. Ten film byl hodně " ubrečenej " a já byl na to alergickej, nuda, hrůza, žádný filmový zážitek. Byl to cvokhaus. (31.03.2011)

Snímek „Bolest“ tak rozhodně ukazuje, že thajská kinematografie má co nabídnout, pouze je potřeba jí dát prostor a možnost se prezentovat. Některé zážitky z thajských filmů pak rozhodně stojí za to a vy máte skutečně většinu času pocit, že sledujete horor a nikoli něco, co si na něj hraje. Deprese na vás padá od začátku až do konce, což je jedna věc, která se mi na thajských hororech velmi líbí. (01.08.2015)

Když se mladý pár nastěhuje v horroru do nového domu, nevěští to nic dobrého. Především pokud je něžná polovička těhotná. Miminko trpící několikaměsíční kolikou (tj. křečovité stavy, doprovázené častým pláčem) totiž může přitahovat i někoho jiného... Thajci si zápletku se strašidelným barákem ohmatali už v The Ghost of Mae Nak, který doplácel na statickou digitální vlasatici. Kdežto Colic se klasické horrorové premise trochu vymyká a má jednu přednost: duch v něm není v podstatě vidět. Jeho příchod poznáme jen podle zvlněného vzduchu. Úmrtí proto připomínají americký Final Destination. To též znamená málo lekaček a soustředění se na příjemně mrazivou atmosféru a budování napětí, což se Thajcům víceméně povedlo. Jen škoda té laciné scény s rukou v bazénu. 7/10 (25.03.2007)

To že vydavatel doporučuje zákaz prodeje nastávajícím matkám, se vůbec nedivím. Celý film je frustrovat stále se opakujícím a nezastavitelným pláčem, který je v budoucnosti jistě pár měsíců čeká, by mohl vést k poškození plodu, potratu či předčasnému porodu. Mě jakožto následnici ženského údělu film akorát dovedl tam, kam směřuji „už leta“, a to k faktu, že adopce dvou nebo tří-letého děcka (optimální věk) je správné rozhodnutí. Už umí sedět, chodit a říct mi, co ho bolí, trápí, no zkrátka co po mě sakra chce :o) Bude ze mě dobrá máma, já vím :o) Ale opravdu celý film koukat na trpící dítě, které de facto netrpí, ale přivádí k šílenství jak své rodiče, tak i diváka. Ani jeden neví, co se děje, a ač rodiče se spokojí s vyřešením, k divákovi se dostává ta pravá bolest: „Opravdu jsem na to koukala, a dokonce za to platila?“ Takže nastávající matka by u tohoto filmu mohla opravdu trpět, ale Verunka se svým plánem film použila jako ukolébavku. Jednou krásně usnula uprostřed a po druhé s pocitem klidu, že tahle bolest už je za mnou :o) (10.05.2010)

Opět jsem se nechal nachytat na lakavý obal ,ale skutek byl na hony vzdálen tomu co slibovali. Co na tom bylo nejkrvavější opravdu nechápu. Až trochu na konci ,ale jinak i tak to byla další typická asijská produkce duchařských hororů velký nic. Vše se zase točí jen kolem nadpřirozena. Mladé rodině se předčasně narodí syn a ten neustále řve a at se snaží sebevíc tak řve stále dál. Až jim dojde ,že asi za tím bude něco víc než náká choroba. Na můj vkus moc velká nuda ,přiliš moc hluchého místa než se začně něco dít. (07.11.2008)