belldandy

(český název: Ohně na planinách) Svého času působilo velmi kontraverzně natočit takto krásný film s protiválečným námětem. Hrůzy války a krásno to přece nejde dohromady. Každopádně je na tomto filmu znát japonský estetismus - vše udělat tak, aby to bylo krásné (ať je to cokoli). Ičikawa se počítá ještě ke klasické generaci japonských režisérů jako byl Kurosawa, Imai nebo Kobajaši. Krásná černobílá kamera s důrazem na kompozici a užití světla. - Ikdyž je téma kanibalismu z našeho úhlu pohledu podáno velice decentně svého času to byla šokující výpověď, protože tento film toto téma v jap. kinematografii otevřel. Hrůzy války tentokrát reprezentuje především hlad. Příběh je skoro psychologická studie o podléhání hladu. A třebaže jde o příběh založený na autentické zkušenosti autora literární předlohy, má až surrealný snový nádech. - Pokud jde o mě, velmi silný příběh a přitom krásná podívaná. Vřele doporučuji.

Trochu mě překvapuje, jak moralisticky tento film většina z vás vnímá. Já ho vidím jako absurdní černou komedii (to už bylo řečeno), která ovšem oproti běžné černé komedii nasazuje mnohem civilnější tón. Úspěšně se vyhýbá všem klišé. Násilí je z části výsledkem nešťastné shody okolnosti a z části nutnosti. A zobrazení násilných scén vyznívá zároveň realisticky a surreálně. Surreálnost vyplývá z životní reality a tím nám ji jakoby odhaluje jako absurditu. Spíše než, že se film snaží odhalit smysl smrti či života, mám pocit, že poukazuje na jejich nesmyslnost.

Nádech 60. let, trocha zelenkovské bláznivosti, ale v podstatě velice originální dílo. Za poslední desetiletí nevznilo mnoho českých filmů, u nichž bych měla pocit, že jsou výjimečné. Nuda v Brně k nim patří. Vlastně je to v rámci distribuce běžných dlouhometražních filmů po Návratu idiota jediný takový film. Doufám jen, že Vladimír Morávek nedopadne podobně jako Saša Gedeon, který po Idiotovi, zatím je to pět let, nenatočil nic dalšího. Vladimír Michálek teď cosi chystá (Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště), tak snad mi svým osudem nepotvrdí dojem, že nejlepší čeští režiséři prostě filmy netočí.

S uspokojením zjišťuji, že je tento film kontroverzní. A po pravdě: lepší kontroverzní než nudný. Objevuje se nám tu již v několika případech (Moore, Český sen apod.) omílaný problém, zda dokument musí být objektivní nebo může být subjektivním vyslovením názoru. Subjektivitě trochu straním, ale pořád si uvědomuji, že objektivita je také jistá kvalita. Pravda však je, že subjektivní dokumenty se nám obvykle „líbí nebo se nás dotknout“ přesně do té míry, do které se ztotožňujeme s názory autora. (Komentář píšu aniž se mi zatím povedlo film vidět a za to si sypu popel na hlavu.)

Převedení divadelní hry Ferdinda Peroutky do podoby televizní inscenace. Mezi televizními incenacemi jde o průměr, ale Peroutkově hře dávám alespoň čtyři. Za zpodobením mocenských bojů ve starém Římě je cítit snahu alegoricky glosovat hašteření politických stran v (nejen) autorově současnosti.

Pro mě asi nejosobnější výpověď o tom, čím může hudba pro někoho být. Je to film o pocitech, takže pokud si ho chcete vychutnat, odhoďte svoje obvyklá očekávání a nesledujte ho pokud od filmu povinně očekáváte nějaký vzrušujici děj.

Hned na úvod řeknu: Líbí se mi to. Ale jak čtu všechnu tu chválu, zdá se mi, že tu chybí kritický tón. Já osobně několik výtek mám a tak si neodpustím je připojit. Patřím k těm co byli Tolikenovými fanoušky už před filmem a chtěj nechtěj mě trochu mrzelo, že cosi pro mě podstatného z knihy se do filmu nedostalo - a to ne z děje, ne z postav, ale z atmosféry. Nemohu to shrnout do jednoho slova, aby to zároveň bylo pochopitelné. 1) Když se Frodo v knize vydá z Hobitína na cestu, má on i čtenář zpočátku pocit, že půjde o takový příjemný přírodní výlet. Než se poprvé objeví černí jezdci trvá to několik kapitol. A pak postupně přituhuje. Na konci knihy je už natolik temno, že si nejste zcela jistí, jestli je to kniha vhodná pro děti. Ve filmu to trochu působí dojmem, že hrdinové vyběhli před jezdci na počátku z domu a pak se po třech hodinách zastavili až předbranami Mordoru. Při tom kniha je plná malých zastavení a odpočinků a taky pomalé chůze. - Tato ZMĚNA v příběhu se pak odraží i v postavách. Hobiti působí napočátku tak nevinně až je to infantilní. Sledujeme, jak tyto děti jsou vrženy do temných dobrodružství a vše čím projdou je pochopitelně poznamená. Díky tomu můžeme pochopit odcizení, které v Kraji cítí po svém návratu. 2) V knize je neustále přítomno tušení MINULOSTi. Tak trochu mimo hlavní děj si postavičky neustále pozpěvují píničky a vyprávějí příběhy (až to kritikové ironicky glosují) a skze ně tušíme, že svět, kterým procházíme nevznikl tady a teď, ale že má svou minulost. A postupně se stává zřejmým, že tento svět je na konci svého času. Tak, jak jej před sebou vidíme, ať záležitost s prstenem dopadne dobře či špatně, takový už nikdy nebude. = 3) Mám - li shrnout svůj pocit z knihy do jednoho slova, je to NOSTALGIE. Zlo je potrestáno, ale dobro nemůže být dostatečně odměněno. Nevinost nemůže být vrácena. Minulost nemůže být opět nastolena. Frodo nemůže být nikdy uzdraven a elfové musí odejít ze Středozemě na západ. Odejít na západ to je ale přece jen forma smrti. - Tyhle pocity - narůstání zla, tušení minulosti, nostalgie - jsou zakotveny v čemsi , co se odehrává mimo hlavní děj, skoro mezi řádky. S pochopitelných důvodů ve filmu jsou omezeny na minimum. Mrzí mě to, protože pro mě jsou to hlavní atributy tohoto příběhu. ( Nikoliv dobrodružství nebo souboj se zlem, to můžu najít i jinde.)

Musím říct, že film Kar-Wai Wonga na mě působí jako když se režisér rozhodl ušetřit, použitím kostýmů a prostředí z filmu Stvořeni pro lásku, a peníze, které na film měl vrazil do vytvoření několika jistě náročných futuristických scén. V jednoduchosti to vyjádří rovnice: 2046 = Stvořeni pro lásku + Blade Runner. Rok 2046, to je datum, kdy se Honk Kong už bez všech ochran a vyjímek stane součástí Číny. Tento rok zde symbolizuje nejistou budoucnost. Svou nejasnou dešifrací upomíná 2046 na Lynchovo Mulholand Drive. Příběh je do sebe uzavřen jako legendarní had Middgard. Rok 2046 je hraniční datum, za něž nelze dohlédnout. Za rok 2046 dějiny Honk-Kongu nesahají a tak je se třeba neustále vracet do vzpomínek a minulosti. -- Ono pohybování se mezi minulostí a budoucností nabízí vizuálně vytříbené spojení futuristických vizi s retro-filmem. Film vyprávějící o spisovateli erotických povídek se odehrává v 60 letech. Ale začíná, končí a neustále se vrací k číslu 2046. Hotely, prostituky, nejisté povolání, nic v hrdinově životě není stálého. Vše má ráz jen přechodného stavu. -- Přes vše, co bylo výše řečeno je nakonec 2046 (stejně jako ostatní Kar- Wai Wongovy filmy) především filmem o vztazích. Lyricko-eroticko-intimně laděný příběh je zasazen do vytříbeného prostředím plného alespoň zdánlivého přepychu. Barevné ladění je dáno převládáním červené a černé barvy. Pomalý ladný pohyb žen (pohupování v bocích) a stejně pomalý neladný pohyb androidek udává pomale plynoucí atmosféru celému filmu. -- Právě atmosféra, je hlavní devízou celého filmu. Pokud půjdete na sci-fi budete nepochyně zklamáni. Mě se však 2046 líbilo, a to víc než třeba právě Stvořeni pro lásku. Důvodem je právě onen časový přesah, jež dodává filmu další dimenzi.

Romanticko - hravý příběh o manželství čertice Blanky a čerta Arthura. Arthur nemá rohy a tento nedostatek ho velice trapí a taky mu trochu škodí v kariéře. Blanka mu může pomoci - nasadí-li mu parohy. Největší kvalitou je komentář Zdeňka Svěráka. Najdete tu snad všechna česká čertí přísoví.

Nový Kim Ki-Dukův film je až překvapivě málo podobný destruktivnimu Ostrovu. Má s ním společné jediné, prostředí. Opuštěný dům plující na vodě nám nábízí omezený mikrosvět, v němž nás nemůže nic rozptylovat. V tomto krásném a tichém světě se odehrává starý mytický příběh zasvěcení. Při jeho sledování budete mít pravděpodobně pocit, že jste jej už někde viděli. Asi od poloviny můžete předvídat, jak vše dopadne. Je to příběh mistra a žáka, zasvětitele a zasvěcovaného. Je to příběh viny a trestu. Je to příběh o věčném koloběhu žití. Pomalý, důkladný a pozitivní. Už dlouho pro mě sledování filmu nebylo tak příjemným zážitkem.