vyfuk

Tohle je něco, co by u nás asi nevzniklo. A když tak s těžkostí a možná i určitým neprofesionalismem, takže by to diváci velmi snadno s producenty odbyli. Zde se o tom dá mluvit jen trochu. Film je to ve své podstatě jednoduchý. A to se mi líbí. Proč z toho dělat nějakou magořinu, když to jde udělat jednoduše. Ale ono to mnohdy není tak prosté. Zde máme film, který se zase odehrává skoro na jednom jediném místě, je v tom zapeklitá zápletka a člověk se nenudí. Ano, to je dost subjektivní, ale přeci. Film má i jednoduchý scénář, který má komplexní pozadí, ale zbytečně nemate, jede to přímě v pohodě a nemáte nijaký extra problém se v tom vyznat. Naopak jde i o docela originální jízdu. Hlavní věc, kterou bych snad nikdy si nemyslel, že by mi tak vadila, ale přesto vadila byl colourgrading. Já jakožto barvoslepý a já nevím, co ještě do toho kecám dost zvláštně, ale vidět film, který je přesvícený jako prase, že ani nevidíte na věci okolo je docela prasečina. Nevím, jestli v tom měl být nějaký smysl, ale z mého úhlu pohledu to spíše vypadalo až zbytečně neuvěřitelně amatérsky a vyblitě. Je to v celku škoda, protože bych nikdy neřekl, že by mi toto vadilo. Ale vadilo. Až na tolik, že bych chtěl film hodit do průměrné sekce, ale to si na jednu stranu v rámci snahy, experimentu a dobře odvedené práce nezasloužil.

Amerika vstupuje do nové éry. Můžeme doufat, že je to éra sjednocení a umírněnosti. Ale prošla si hloupým a irelevantním peklem. A Comey Rule to ukazuje ve skvělém světle. Ve světle, které ale mnoho lidí může nazvat jako falešné a nepřesvědčivé, jelikož jde o subjektivní pohled na svět. Asi záleží čemu kdo rád uvěří. Faktem asi je, že tomu minimálně uvěří každý, kdo si dá tu práci a pár hodin věnuje objektivnímu a faktickém zjišťování informací okolo Trumpa. Takže bylo toto lehce uvěřitelné i pro mě. Jednou se zřejmě plná pravda ukáže a lidé, kteří mluvili o lžích se snad stanou pochybná skupina překrucující fakta. Pokud věříte obsahu, pak už si jenom můžete příjemně užít, to co se odehrává i v rámci kvalita. Která tu určitě je. Seriál disponuje skvělými hereckými výkony skvělého obsazení. Do toho vidíte, jak režisér si v rámci své vize autorského díla vymazluje každý záběr a zjednodušuje vám koukání na jeho větší film. Mnoho pasážích se už může zdát zbytečně emočně vyhrocených, ale zase některé fungují na vyrovnaném principu spolu s dokonalou hudbou. I když hodně lidí bude tvrdit opak, Comey Rule jsme si snad ani letos nezasloužili, ale potřebovali jsme ho. Ať budeme chtít cokoliv zpochybňovat, stále tu je neuvěřitelný otisk dobře natočeného díla. Na konci roku vychází nejen něco, co je dobře natočené, je to i dobře odvyprávěné a je to jednoduše skvělé. Stačilo si počkat deset měsíců.

Maďarský film je v celku docela klasika. Obecně vzato i kult v některých kruzích. Uznávané záležitosti. Zde si dokážu představit, proč je film dobře přijatý a uznávaný. Pro mě však ne. Film má jasnou pointu a jasný cíl. Je to něco, co jsme si ve filmu zažili několikrát a někdy to fungovalo, někdy ne. Zde jsem trochu ztracený. Film není pro mě nijak extrémně záživný a i když mu dávám v průběhu příběhu šance a film má svoje světlé chvíle, i přesto se na to kouká trochu zvláštně, křečovitě a nezáživně. A je to škoda. Film s určitým potenciálem, který se ale postupně ve filmu pro mě ztrácí a přestává být v tom nějaký zájem. Smůla.

Člověk si někdy říká, že tyto dramata nedokážou brát konce. Že snad nemůžeme být dokola tak originální. Ale očividně můžeme. Jeden takový případ jde tentokrát z Polska. V něm sledujeme klasické drama. Syrové, takové sépiové, jako kdyby bez emocí a jednoduše hrubé. Takové to mám rád. Dívka to nemá jednoduché a nejen, že nemá auto, řidičák a ani nyní otce. A to vše musí řešit z Irska, kde zemřel. Záležitost, která je jednoduše skvěle dobře odvyprávěna, pojata a zpracována. Jasně, z mnoha případech to dosti zvláštně drhne. Ale nepřijde mi, že by šlo o něco, co by kompletně narušilo kouzlo a zjev díla. I když to někdy bylo na pováženou. Film vám to nedá zadarmo a vy jenom sledujete tu určitou bezmoc, ke které se to táhne. Sice se mě to asi nedotýká obecným dotekem nebo dosahem, ale rozhodně zasahuje. A úctihodně.

1. série: Shrňme si to. Seriál, který má být na styl Přelet nad kukaččím hnízdem. Ve výsledku jde prequel o jedné z nejvíc evil postav v historii kinematografie. Kdyby tohle Forman viděl, tak by raději asi zase vrátil raději do hrobu. Jenže stále se nedá mluvit o úplném průseru. Na bázi prvotního dojmu minimálně. Seriál je totiž jasná cheap televizní zábava. Nicméně to hned není důvod k negativům. Seriál běhá z místa na místo a řeší nějaké problémy, které jsou mnohdy dost irelevantní a nanicovaté. Je to vtipné, protože po letech skončil Bates Motel a toto je skoro plnohodnotná náhrada. Smutné je, že tento seriál nemá s Ratched skoro nic společného jenom bere to jméno, aby se k seriálu dostalo, co nejvíce lidí. A vtipné je, že ti, kteří viděli původní film dříve, tak tady po první sérii jasně končí, včetně mě. A noví kamarádi se budou divit, že to je úplně jiné. A nedá se divit, protože tenhle film se snaží být vážný, ale stylem určitého "sýrového" natočení se to pěkně ztrácí. Je to dost odpočinková zábava, u které časem přátelé logiky a zaujetí ztratí zájem. Spolu s velmi trapným a retardovaným háčkem na konci. Což o to, jako hodně béčková zábava, proč ne. Ale v rámci nějakého odkazu jsme hodně mimo.

Tohle je přesně ta magořina, kterou ne vždy najdete, ale která vás totálně skolí pokud jste ten typ na tyhle žánry. Zčistajasna nám z Británie přichází něco jako drama, mysteriózní thriller, totální psycho a já nevím, co ještě všechno. Už z tohoto popisu je jasné, že se toto strašné spoustě lidí nebude líbit. Už i z principu, že tam spousta věcí není moc logických, dovysvětlených a stále v otaznících. To jsem schopný respektovat, protože to štve i mě. Nic to nemění na tom, že v kombinaci absolutně poutavé kamery, atmosféry a především geniálně odříznutého světa, který je zakrytý něčím zvláštním i s tajemstvím, je toto prostě terno. Takovýchto mysteriózních počinů už tolik nevychází a pro mnoho lidí jde o štěstí, ale já jsem rád, že někdo má tu chuť trochu zariskovat a zaexperimentovat. Objektivně nemohu mluvit o seriálu roku a nebo obecně o něčem absolutně výjimečném, ale pořád jde pro mě o jeden z nejlepších počinů roku, který strká do kapsy i ty "díla" s 90 procenty na vrcholu hodnocení letošního roku, které spíše vypadají jako z chráněné dílny.

Tyhle filmy ze soudního prostředí je prostě něco. Občas to teda trochu drhne, jako by se dalo říci i v tomto případě, ale asi jinak se nedá popřít nezaměnitelná euforie a atmosféra. Především je na tom vtipné, že Netflix opět ukazuje svoje trumfy a esa skrytá v rukávu ke konci roku, kdy už pomalu nikdo nečekal, že někdo přijde s něčím skvělým nebo na rok 2020 jednoduše lepším. A stalo se. Nutno podotknout, že zde máme nezaměnitelnou esenci úžasného hereckého obsazení, které nebere konce a dokáže překvapit. Dovoluji si říci, že Redmayna zde vidíme v životní roli, jelikož dokázal od sebe odhodit nějakou pózu stydlivého a křenícígo muže, ale zcela změnil svůj charakter, jak jsme ho nyní znali. A fungovalo to perfektně. Ať už jde o naprosto dokonalého Rylence, hrdinského a nečekaného Keatona, nečekaného Levitta na občasnou přes držku, a nebo jednoduše neuvěřitelně uvolněného a autentického Cohena, který hlavně teď čerstvě po Boratovi ukazuje spíše odměřenou, příjemnou a lidskou roli. Pravou. A mohl bych pokračovat. Herci asi hlavně tahají celý film, který nicméně rozhodně má oporu i silného příběhu a scénáře, který to dokázal v režisérské kombinaci (aneb jak funguje plně autorské dílo v praxi) hezky dynamicky sjet jako nikdy. Občas to trochu drhne, jak říkám. Ale film to v celku elegantně a hlavně epicky dokáže vrzy nahradit. Hlavně jako vždy cením opět poukázání na utajené téma historie, které je trochu zpopularizované filmovou verzí. A navíc kvalitně. Co více si přát?

Přišlo to asi až moc rychle. A přeci jenom se to točilo jako všechny ostatní filmy. Asi. Ale lehce je z toho cítit nějaká prvoplánovost. Scénář se trochu liší od starých kolejí samotného Borata. Ten dokázal pobavit přirozenou absurditou a jednoduše vtipnými momenty, které ani tolik nezasahovali do životů tisíců lidí. To by ani nebylo tak hrozné, spíše to určité pojetí celé věci. Druhý Borat se spíše podobá Who is America, která rozhodně měla svoje místo v systému. I když člověk z ní byl mnohokrát mimo. Zde máme stejný případ. Sacha až moc zasahuje do životů lidí a vyloženě je zesměšňuje, což by mi asi až tak nevadilo. Přeci jen scéna z volebního meetingu vám docela spadne s hubou. To nic nemění na tom, že si nepamatuji, kdy jsem naposledy u jakéhokoliv filmového formátu nebo televizního, nebo obecně internetového se tak ošíval snad pokaždé, kdy se tam cokoliv dělo. Možná právě naposledy v Americe. O to je to v podstatě horší, že to není úplně reakce, kterou bych od filmu tolik chtěl. Jasně, ten kdo ví všechny spojitosti okolo politiky americké a nějakých událostí, tak jenom kroutí hlavou, jak je Sacha dokázal všechny totálně pojebat. To, co asi cením nejvíce je konstrukce scénáře, která je v podstatě učebnicově vystavěná tak, jak by vlastně měla být se vším všudy. To ani nemluvím o epickém plot twistu na konci, který to vše ukázal v jiném a nečekaném světle. To cením. Škoda toho zbytku nicméně.

Nezaměnitelná klasika, která na vás nějakým nepopsatelným způsobem dýchne atmosférou 80. let. Ať už je to v rámci hudby, hereckých hvězd a jejich výkonů, stylem natáčení... jednoduše cítíte otisk doby. A je nádherné ho mít zaznamenaný v něčem takovém. Protože v určitém smyslu, to atmosféricky skoro připomínalo Sám doma, který je už trochu o dekádu jinde, ale v podobném dojezdu. Nicméně zde se dá mluvit o jednoduše dobrém nápadu, který dokázal být racionálně a přehledně převeden do reality, která z něj přeci jen udělala kult. Ano, Krotitelé jsou jednoznačně kult, na který se myslí a vzpomíná. A i přesto, že člověk v tom má možná menší oříšek vytipovat vývoj scénáře v rámci gradace a bodů obratů, tak to i tak vlastně funguje. Funguje to perfektně.

V celku zajímavý film. Ale trošku unáhlený. Primárně se člověku vybaví trochu zvláštní zpracování, které je v celku své, ale i přesto neobvyklé. To nic nemění na tom, že zpracování toho jak se může řídit dnešní politika a její pozadí je v celku zajímavé. Slováci opět ukazují svůj určitý zájem o společnosti a žití v jejich zemi s určitým pozadí. Sice je to pořád příběh dvou zazobanců, kteří se snaží vymyslet nějaké pobavení mezi sebou a tak poserou celou zemi, ale i tak se dá. Spíše v tom celém vévodí zvláštní zpracování, které není nijak příšerné, ale spolu s nějakými divnodialogy, to už dělá jenom pomyslnou tečku.