Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krimi
  • Akčný

Recenzie (2 446)

plagát

Bad Boys navždy (2020) 

Tak se přeci jen vrátili. A docela ve velkém. Bad Boys jsou pro mnohými kult. Pro mě docela pozdě objevený, ale docela dobře vzpomínkové. A ono ve výsledku, proč ne? Film v rámci scénáře funguje učebnicově. Možná trochu moc bodů obratů a nějakých podobných twistů, ale i tak jde o velice dobře zpracovaný příběh, který se sice točí v nějakém klišé, které ale dobře funguje a není nijak zpracováno formou otravného nic. Kombo funguje stále dobře v rámci herců a je jasná jejich motivace, posun a cíl. V tom asi není nic moc, co více dodat. Nejde asi úplně vzít úspěch starých dílů, ale je možné se mu přiblížit. To dotáhli zde v celku dobře daleko.

plagát

Gangs of London (2020) (seriál) 

Tohle byla zajímavá jízda. Něco jako gangsterka z londýnského prostředí by mohla znít všeljak. Jenže když víte, jak to v Londýně vypadá a asi tedy i chodí a máte přehled o nějaké historii, tak víte, že to bude řežba. A ona vlastně byla. Doslova. Ale řežba není vše, bohužel. Seriál nějak trochu kompletuje několik dějových linií, několik rovin a obecně toho má víc než dost. Je mu hodně. A je nutno říct, že v rámci nějakého zpracování to je opravdu kvalita. Některé epizody jsou jednoduše dokonalé. Jenže mnohdy se jednoduše ztratíte. Nevíte kdo, ke komu patří. Jakou má motivaci. Proč dělá ty věci, které dělá. Je toho dost, v čem se dá ztratit a proto se nedá divit, že se ztrácí pořád a pak se ztratí úplně. A tím to končí. A je to škoda. Protože obrovský potenciál, který je nějak zvláštně zahozený pryč.

plagát

Modelár (2020) 

Modelář se vysvětluje zvláštním stylem. Zelenka totiž umí vyprávět filmy velice plynulým, jasným a originálním způsobem. Hlavně spíše kvůli tomu, že otevírá zajímavá témata, která jsou pojata dost nově, originálně a nenápadně. Přeci jen, podobných příběhů je poslední dobou dost, ale asi nejsou přímo takto převzaté. Už jenom protože Zelenka opět do filmu dává nějaký svůj nenápadný a efektivní humor. Už jenom s tím, že opět rozkrývá zajímavým způsobem nějaké společenské téma. Je mi jasné, že dost lidí to neosloví. Pro mnoho z nich to je jenom nějak divně vyfabulovaná šaškárna, ale mně to přeci jen oslovilo. Máme zde teď dost Haterů nebo Jokerů. Jeden z nich je i tady v Česku. Za zhlédnutí stojí. Ne, že ne.

plagát

Des (2020) (seriál) 

Des byl docela děs. To nebudu lhát. Dosti zvláštní seriál, který má skoro vše, co já chci a vyhledávám. Historické, kriminální téma zaměřené na nějaký případ jako od Finchera, ale z britského prostředí. Co by mohlo být špatného? No, ve výsledku dramaturgie a nějaký obecný prožitek z této "zábavy" Jste nějak vhozeni do děje, který není nijak extra zajímavě pojatý. Postavy se plácají z místa na místo s cílem dostat může za mříže, který jim to sice nejdřív usnadňuje, pak komplikuje, ale nijak se nezdá, že by se o něco hrálo, nebo by v tom mělo být nějaké napětí. Suché a nijaké. Bohužel. Mohlo to být velké. A je to malý otisk v roce 2020, který se v něm ztratí i přesto, že rok 2020 je katastrofa na všech pozicích.

plagát

Místnost sebevrahů. Hater (2020) 

Komasa se docela činí. Poté, co si mohl domů odnést alespoň nominaci na Oscara, tak má na kontě pokračování svého asi nejznámějšího filmu, které dopadlo v celku lépe. Spíše asi protože nejde o nějaké trochu emařské a nic neříkající drama, které je čistě psychologické dílo, kde jsou problémy puberťáků, které mohou dost nelibě vyeskalovat. Zde máme z ničeho nic film, který vypadá stejně, rozjíždí se stejně, ale nakonec má mnohem tvrdší, silnější a větší poselství. Příběh zhrzeného chlapce, který se rozhodne mstít trochu zvláštním způsobem. A to tím, že rozvrátí celou společnost. A tak nějak je zajímavé, že se film věnuje docela dost do teď nekonkrétní problematice placených trollů, což je velmi zajímavé překvapení. Film se stále v nějakých částech rozjíždí a nebo jede trochu pomaleji a mdle, ale člověk je schopen to na konci docenit kvůli celkovému vývoji postavy i situace. Člověk se trochu i pozastaví na opět odkazem na starý díl, kde se postavy dorozumívají skrze nějakou hru, což je v celku zvláštní a možná trochu laciné, ale je to forma originální reprezentace. Film ani tolik nemá s místností sebevrahů nic moc společného, ale člověk cítí odkaz. Situace i ve společnosti se změnila a možná to právě chtělo natočit takovýto film. Dokázal bych si i představit, že Komasa přijde jednou s dalším dílem. Ale možná si budeme muset počkat dalších deset let. Než se zase změní situace a něco se bude muset dít. Jisté je, že další film od Komasy bude mít dost lidí v hledáčku. A proč by ne? Za posledních deset let nenatočil nic, za co by měl být vyloženě kritizován. A za dva roky natočil dva velmi uznávané filmy, a má za sebou nominaci na Oscara.

plagát

Greyhound: Bitka o Atlantik (2020) 

Trochu menší a nedávné historie. V ní je to pár let, kdy hvězda a skvělý herec Tom Hanks hrál v jiné filmu, který byl na lodi, byla to docela zakopaná a neznámá skutečná událost a dopadlo to... no perfektně. Ano, mluvím o Kapitánu Phillipsovi, který přes všechny své zvláštní proporce, které mohli ukazovat zkázu, nakonec vedli j jednomu z nejlepších filmů roku. Určitě i popředí dekády. O pár let později tu máme film, který mluví sice o taky lehce zapomenuté události, která je však na mnohem větší šachovnici druhé světové války, v hlavní roli je opět Tom Hanks a jsme opět na lodi. Zní to zajímavě. Už jenom protože i ten obraz vypadá hodně dobře. Jenže to není všechno. Rozhodně ne. Protože hned po pár minutách, kdy vidíte, že postavy nemají skoro žádný charakter a vy nemáte možnost s nimi soucítit a mít je rádi, poté co na vás padá nějaká námořnická hatmatilka, která je asi zajímavá jako samotná hlavní postava. O to více bolí zjištění, že scénář, tedy celý příběh má v rukách herec Tom Hanks samotný. Bolí to, protože upřímně je scénář hlavní negativní bod filmu, který stojí za nic. Za celý film jsem neměl sebemenší potřebu se zajímat o příběh a jeho hrdiny. Plácáte se od místa na místo, od vlny k vlně a ani nějak nevíte, o čem příběh vlastně byl, co bylo dokázáno, co postavy pohánělo dál. A tak dále. To je samo o sobě asi největším hříchem, který nejde moc tolerovat. Omlouvám se, ale tento film byl v podstatě ztráta času. Bezduché, nijaké, bez pointy, příběhu a podobně. A to i bez toho aniž bych to srovnával s Phillipsem. Srovnávám to spíše s jakýmkoliv filmem, který existuje a má alespoň trochu kvalitní příběh.

plagát

Mr. Jones (2019) 

Občan neobčan, obyvatel neobyvatel, je to těžké. Film má nějak všechno, co je potřeba. Sympatické herecké obsazení a hlavně velmi zajímavý námět, ale nedělá hned dobrý film. I když za křeslem režiséra stojí někdo jako Holland. Filmu totiž chybí nějaké jako dramatické prvky a nějaký prožitek. Sice máte velmi chladnou sovětskou atmosféru 30. let, ale to není všechno. Už jenom protože hrdina se nějak paběrkuje sem a tam s nějakým zařizováním, které k tomu sice patří, ale je záživné jako sledovat mouchu na okně. Když už jde do tuhého, najednou se hrdina objeví na Ukrajině a tam to opravdu začne jet silně. Konečně se něco děje a má to nějaký spád. Skoro až drastickým nečekaným způsobem jako ve Volyni nebo s Nabarveným ptáčetem. Jenže to je nějak všechno. Není tam nějaký dramatický boj za pravdu nebo zadostiučinění. Není tam nějaké životní napětí. Je to takové nijaké. A je to škoda. Protože film nakonec působí jako by byl o ničem. Minimálně je velmi nezajímavě odvyprávěný. Což je věčná škoda.

plagát

Podvod v Milionárovi (2020) (seriál) 

Kvíz je jednoduchý. Jasný. A přesto zajímavý. Jednoduše stačí málo. Malý seriál, který sděluje jenom to, co musí a vychází mu to dobře. Prezentuje reálný příběh, který jenom lehce zdramatizuje a navíc ho dost líbivě natočí. Je to jednoduše prosté. Stačilo dát dohromady sympatické a schopné herce, srozumitelný scénář, který se dokázal v rukou režiséra přetransformovat do něčeho, co neuvidí každý, ale určitě je to škoda. Protože je to pořád i pro svou "malost" jeden z nejzajímavějších projektů roku.

plagát

Dôstojník a špión (2019) 

Ano, ono je to těžké. Člověk by měl umět oddělit zrno od plev. Asi jako osobní a kariérní případy. Jako u Jágra nebo Vávry. A zde je Polanski. Člověk, který je snad usvědčený nebo podezřelý ze všeho sexuálně nelegálního, co jen může být. A pak tu máme francouzský film v jeho režii. Film o nespravedlnosti a zadostiučinění. O velmi trnité cestě pravdy, která začalo nešťastně a poté se i skoro z rukou zprostředkovatele dostala do bodu obratu. Jde sice o dlouhý film, ale myslím, že Polanski to s Harrisovým scénářem velmi ladně dávají dohromady. Dávají dohromady úžasný příběh, který velmi záhy začne být přirozeně napínavý, jednoduše srozumitelný a poutavý. A poté už jenom sledujete spojení hrdinů, nějaké klacky pod nohami, které je potřeba přeskákat včetně novinové sekvence, soudu se Zolou a konečného finálního soudu. K tomu s velmi nenápadnou a přeci silnou a strhující hudbou. Celkově přitom tak dobře jednoduše a zároveň sofistikovaně obecně. Sice se člověk jednoduše ztratí mezi retrospekcí a současností, což by se dalo udělat lehce jinak a přehledněji, ale dá se zvyknout. Spolu s dokonalou a bezchybnou Dujardinovou one man show. A to je celkově ten problém. Že film natočil někdo jako Polanski. A je to jeden z nejlepších jeho filmů. Navíc je to jeden z nejlepších filmů minulého roku. Navíc je to asi jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. A to je na tom to sladkotrpké dilema. Jediná škoda, že film je rok starý. Mohl by dost dobře zapadnout do letošního klání filmů. Protože by to z letošní přehlídky sraček byl vlastně masterpiece.

plagát

Gutterbee (2019) 

Přišlo to náhle a dost nečekaně. Už jenom tím způsobem jakým je film natočený. Přeci jen, dánský režisér točící dánský film v Americe s americkými herci o Němci, který si chce na rasistickém založit restauraci na klobásy. Ještě ke všemu, když zjistíte, že to dělal Thomsen, který si to i napsal. To už nějak zní jako bizár sám o sobě. A přitom je to dosti matné. Natočeno trochu netradičně, kdy do posledních chvil nevíte, jestli je film drama nebo komedie a co si obecně myslet. Jenže film nějak sám ukáže, že má svoji vlnu a svoji absurditu, kterou potrhuje satira a autenticita Jihu. Přeci jen, je to nejlepší film o klobásách, jaký jsem kdy viděl. A asi jediný. Sice je člověk snadno na pochybách, ale velmi nakonec se otřepe a dostane to, co čekal. Pokud vlastně něco čekal.