Willy Kufalt

(2x) Tuhle (když pominu filmy tohoto žánru v oblasti němého filmu) úplně nejstarší československou kriminálkou beru spíše jako raritku. Tehdejší režisérovo nadšení z nové technické metody snímání dialogů na pozadí hudebního doprovodu bylo jistě fajn, ale jak se říká, všechno s mírou a tady míra byla poněkud překročena. To neustálé znění scénické hudby, která z velké části připomíná němé grotesky, působí místy ve vážném příběhu o vraždě jako pěst na oko. Ale co naplat, atmosféra super, i po víc než 80ti let od natočení cítit z příběhu i napětí, zaujme dynamická kamera a scénář s odlehčeným s humorem, narežírovano a zahráno velice pěkně. Jindřich Plachta se mi tady líbil ještě víc než v komediích typu Právě začínáme a To neznáte Hadimršku. Takže spokojenost a jeden z atraktivnějších zážitků při sledování prvorepublikových filmů.

,,Tak tady máte toho psa. Kočku vám dát nemůžu." Původní knižní detektivku Eduarda Fikera Zinková cesta natočil Martin Frič v polovině 40 .let s velkou inspirací v americkém žánru film-noir s typicky temným obrazem. Noční ulice, temné místnosti a všudy přítomné stíny nejen stylově obohacují vizuál, ale současně i zvyšují napětí v příběhu plném zvratů. Film nechává diváka v neustálém očekávání, co bude dál, od prvních minut až do samého konce. Vedle klasika Jaroslava Marvana zde dostala v hlavní ženské roli velkou příležitost mladá Dana Medřická, která zde dokázala, že z něj brzy bude velká herecká hvězda. Nicméně přes veškerou dokonalost filmu mi přišla Fikerova knižní předloha (kterou jsem četl před zhlednutím filmu) o něco lepší - zřejmě je to výsledkem zkracování mnoha knižních pasáží do adekvátní stopáže, ale přijde mi, že ve filmu na většinu zásadních zjištění kolem celé sítě zločinů, záměn a tajemství přijdou Čadek a spol. nějak moc urychleně, což v knize jim vždycky trvá déle. Proto jedna * dolů, i když uznávám, že knihu si nejspíš přečtu jednou, zatímco film ještě skouknu určitě víckrát. Jinak atmosféra jedinečná a skvěle vykřeslené postavičky kasařského podsvětí první republiky. // Jen tak mimochodem: pobavilo mě, že měl Marvan již tady jako inspektor Čadek ve své policejní kanceláři akvárium, stejně jako jeho rada Vacátko v Hříšních lidech ;-))

(2x) ,,Když se člověk zavře do klece, zařídí se tak jak nejlépe umí a potom prská na všechny, kteří ho chtěli vytáhnout na čerstvý vzduch." Hodně dobré. Ani se mi nechce věřit, že tohle bylo u nás oficiálně natočeno v době, kdy už tři roky naplno řádila normalizace. Okamžité uložení filmu do trezoru ve své době mě nepřekvapilo, spíš jsem nepochopil, že ho oprášili poprvé víc než 20 let po Něžné revoluci. Obsahově i svým zpracováním by zapadl film s příznačným názvem Klec mezi slavné snímky 60.let s výraznou společenskou kritkou (např. Obžalovaný, Žert) a coby dílo pod hlavičkou brněnského TV-studia překvapivě nezaostává ani po vizuální stránce. V tomhle sociálním dramatu je obsáhnutý autentický pohled na postavení tehdejší vědecké práce v biologické laboratoři spojený se silnou kritikou nejen na hodnocení samotné práce (,,Mnozí z nás po léta pracují na opakování starých experimentů a v lepším případě na objevování toho, co zveřejní už někdo v cizině. Na našem ústavě se usadila pohodlnost, žije se tady jen z minulosti a chybí nám tvůrčí atmosféra."), ale i tehdejšího pohledu na politický systém (,,Někteří pracovníci ústavu si spíše autoritu vynucují, než aby jí získali přirozenou cestou a přesvědčili své spolupracovníky o svých kvalitách. Při tom se zdá, že není jejich hlavním zaměstnáním vědecká práce, jako spíš boj o pozice..."). Jako stěžejní moment vnímám právě Třískův kritický výstup na schůzi ROH, i když pozoruhodné je taky závěrečné dilema hlavního hrdiny, zda podat všemi toužebně očekávanou výpověď nebo využit možnost zůstat v milovaném pracovišti i za cenu špatné pověsti mezi kolegy... Jan Tříska zde výborně sehrál postavu vědce zasvěceného do své práce, konfrontovaného s těžkou životní zkouškou na začátku normalizace. Obstály i herecké výkony více méně neznámých brněnských protagonistů v celé řadě vedlejších rolí, scénář i kamera dobře přemyšlené i vyměřáky blikají, zapisovače cvakají, psací stroj vyplivuje metry výsledků a sem tam i ten humor je tu přítomen. Nadčasové, svým způsobem vhodné i do dnešní doby. Jsem za tenhle snímek rád, 90%

,,Rakúsky sneh je super, slovenský sneh je smrrrť."

Roztomile ulítlá čapkovina s poněkud absurdním příběhem i chováním hlavního hrdiny. Nicméně taková otázka zodpovědnosti majitele za mluvícího papouška urážejícího veřejné osoby zůstává diskutabilná i do dnešní doby, i když vrámci filmu jí nevidím jako nějak zvlášť zásadní. Samotné zpracování (na šestistranovou povídku poněkud rozsáhlé) coby karikatura novinářského řemesela a tvrdohlavosti ujde, ale do nadprůměru jí skvěle pozvedá zejména MARTIN RŮŽEK. Jeho zdejší herecký výkon s dokonalým využitím mimiky i mírně psychologického podtónu patří k těm nezapomenutelným, nejen díky dlouhému "soudnímu" monologu před celou hospodou v úvodě filmu. Nezapomenutelné byla i pasáž s vyučováním papouška nebo půlnoční závěr ve vyprázděné hospodě. Famózní...

Televizní pohádka pro dospělé, ve které respekt, logika a pochopení vítězí nad formalitou podle předpisů. Mrazivé, dojímavé a dokonce bych řekl, že tahle "pohádka" odzrkadluje pozadí reality u soudu lépe než současné hrané pořady ze soudního prostředí. Po stránce obsahové, scenáristické i herecké se jedná o vyložený skvost, který i navzdory slabší obrazové kvalitě překonává celovečerní filmovou verzi Odvážna slečna (s lidovým herectvím Bohdalové a Kemra). Mimo jiné pro herecký koncert Václava Vosky coby poněkud kontroverzního soudce a díky Janě Hlaváčové dokonale stvárňující hlavní hrdinku. Slovy Karla Urbánka z hlediště: ,,Já jí žeru, ta je úplně fantastická!" :-)

Komedie z doby polistopadové krizy českého filmu, kde je příjemným překvapením vlastně jen ten úvodní černobílý mini-dokument o přiblížení doby, ve které se film odehrává. Ovšem jen do té doby, než se z toho vyvine moderní švejkovina plná vulgarismů. Podruhé bych už raději sáhl po Švandrlíkově knize, než po téhle oddupané šarádě za doprovodu všech těch Donutilů, Poloczků, Vydrů a Krausů, kterou ještě navíc v poslední třetině totálně zaklincoval Josef Dvořák v uniformě nadporučíka. Navíc poté, co jsem viděl o dva roky starší Tichou bolest na stejné téma v mnohem serióznějším zpracování, není moc důvodů se k Baronům vracet a oslavovat z mé strany tenhle film. Myslím, že tuhle dobovku ocení spíše lidi, kteří zažili povinnou vojenskou službu. Kromě již zmíněného úvodu jako klady vnímám i svým způsobem nezapomenutelného Landovského, dost dobrého Schmitzera, hudbu Luboše Fišera a pak pár pěkných momentů včetně závěrečné myšlenky. ,,A nebylo to všechno úplně absurdní? ... A čo vy si vlastne predstavujete pod takým slovom ABSURDNÝ?" Dojmy z filmu spíše rozporuplné. 55%

Velká poklona československým horolezcům. Tihle Horolezci jsou rekonstrukcí skutečného příběhu tenkrát čtyři roky staré expedice, která se pro neblahé počasí a (nejen) přírodních události na poprvé ne tak zcela zdařila, ale důležité bylo zúčastnit se a nevzdat se ...and it's no defeat, it's victory! Filmu vládne napětí sesilňující se s každou novou zprávou, každým dalším krokem výš a výš i očekávanými psychickými a zdravotními proměnami hrdinů v extrémních podmínkách. Z výborných hereckých výkonů bych zmínil především Karla Hlušičku.

No, tenhle mě film mě nebavil a nijak výrazně nezaujal. Film o dvou puberťácích před maturitou, vhodný snad jenom pro diváckou skupinu stejnou, jakou jsou dvě hlavní postavy. Jednotvarnost narušená příšerným ukřičeným Císlerem, ještě horším F.R.Čechem a závěrečným představením s hudebními vložkami ve stylu socialistické estrády. Nezaujala mě ani ta originalita ze strany hlavní kreativní dvojky mladého básnika a skladatele. Zatím nebyla z mé strany chuť na reprizu, ani chuť přidat třetí hvězdičku jenom proto, že dobový úspěch tohohle filmu umožnil vzniku dvěma, z mého pohledu skvělým pokračováním – Jak básníci přicházejí o iluze (1984) a Jak básnikům chutná život (1987).

Docela to podivný počin Rudolfa Hrušínského v době vrcholu jeho kariéry zúčastnit se v hlavní roli průměrné komedie... jen jsem na rozpacích, zda byla větší šílenost Vražda po našem nebo tohle. Trochu je mi líto zlodějů, kteří se bez větší opatrnosti dokážou prozradit hned tím, že při placení jednoho nápoje v baru vytáhnou celou sérii bankovek, ale jde o parodii, tak budiž. Pár momentů skutečně hezkých (hlavně zkouška orchestru a hudební vložky z kavárny), ovšem jako celek průměr. Závěr z pozice hlavního hrdiny total absurdum, z pozice lidí úplně realistický. Nejkrásnější 3 minuty filmu: sólo pro Martu Kubišovou a její píseň Čekám. Jinak mě zarazily docela okaté technické nedostatky (pár náhlých střihů, které působí jako pěst na oko nebo silný nevyvážený hluk zejména na pouti, kde zní popři křiku několik písní najednou).