sQelle

První polovina je vlastně typický film Adama Sandlera, akorát bez něj. Párty, zábava a užívání si peněz, které se pak napíšou do výdajů filmu. Druhá půlka však spadne do dramatu a otevírání otázek, které v dnešní době jsou ve vzduchu, bohužel se nepokusí film nějak odpovídat a spíš jen ukazuje, že to tady je a že se to dotýká kde koho.

Bolest v podobě Marvel úpadku pokračuje a Disney se rozhodlo ublížit úplně všem těžkým tématům společnosti, co jen jde. Vizuálně otřesné, kostýmy v horší cosplay verzi a hlavně absolutně špatně podchycení tlačení žen do hlavních pozic. Silná žena jde rozhodně vybudovat jinak a postavit úplně na jiných hodnotách, než jak se to snaží jakkoli tady. Naopak celá tahle šaškárna přesně nabíjí pro kritiky a slabomyslné. Jediné, co je k chvále, že to utíká díky krátké metráži a akce není úplně úmorná, jako jí Marvel v posledních několika filmech předvedl.

V loňském roce jsem sám pro sebe zavedl tradici, že poslední a první film v roce, který uvidím, tak bude s Nicolasem Cagem. A tady jsem skutečně sáhnul správně. Nic pro mě není nějak extra skvělý herec, ale jeho obětavost pro role bývá neskutečná a to i tady. Studio A24 si poslední dobou bere pod sebe vážně skvělé věci, které dokáží skromně popsat epický příběh. Jistá podoba s fenoménem své doby "this man" je očividná a tohle mě neskutečně baví.

Jak Snyder mohl kdysi natočit Watchmeny nebo 300 fakt nechápu. Protože to co teď od něj vzniká je bláto a jen bláto. Vizuál škaredý, kamera klasicky neustále se šíleným rozostřením, takže ze scény nemáte nic, možná tak motání hlavy. Do toho je půlka filmu klasicky zpomalená a ještě k tomu úplně na zbytečných scénách jako je při setí obilí. Do toho emočně plochá hlavní hrdinka, které možná tak občas zvrásčí čelo a to je všechno. Emzáci se konkurujou tím, jestli jsou víc podobná tě ze Star Wars nebo skřetům z Pána prstenů a jediné jejich měřítko je, kolik mají chapadýlek na hlavě.

Při prvních rumorech jsem se zděsil, že se chystá film o Wonkovi, ale když jsem pak přišel na to, že se režie chytí Paul King, který má své zkušenosti s filmy pro mladší publikum a hlavní role se chytí Timothée, veškeré obavy opadly a začal jsem se těšit. A světe div se, ono to klaplo. Příběh, vizuál, režie, hudba to všechno tak krásně provdá celým filmem, že jsem seděl přišpendlený v sedačce a hltal každou chvilku. Takhle před vánoci skvělé pro naladění a rozhodně nejlepší možné ukončení roku.

Zbytečný film, zbytečně natočený, zbytečně naroubovaný na už tak slabý první díl. Jedinou výhodou je délka a že velká část filmu je točená v takové tmě, že nemusíte to utrpení vidět.

Pokud se někdy Nicovi zdál sen, který se mu pořád a pořád vrací a ukazuje mu jeho nenaplněné touhy, tak tady  se to povedlo celé natočit a to jen s jedním užitím LSD za film.

Píše se rok 2041 a technologický vývoj je k nezastavení. Silnice brázdí samořídící se Škodovky a na oblečení jsou pohyblivé texty. Nejvýznamnější technologií je však Bod obnovy, tedy možnost vrátit k životu člověka, který umřel nepřirozenou smrtí. Má to však jednu podmínku, pokud si dotyčný nedělá pravidelné zálohy, smrt je trvalá. Tak jak ambiciózně se film tvářil, tak se i naplnil. Originální podívaná do sci-fi vize budoucnosti. Je až fascinující, že takový film vznikl na území Česka. Celé je to velkolepé, ale i tak komorní. Vizuálně velmi povedený snímek, který je provázány různými gadgety budoucnosti, ať už to je koncept nové Škody a nebo zálohovací krabička připomínající audiokazetu. Zkratka pro geeka neskutečná podívaná a hledání malinkých detailů je strhující. Hereckým výkonům se těžko něco vytýká, jen snad za vyzdvižení stojí výkon Václava Neužila a Matěje Hádka, ale ani hlavní představitelka Andrea Mohylová neztrácí. Celé je to uhlazené neinvazivní, ale i tak podmanivou hudbou. Jediné, co by se dalo vytknout je scénář, kde příběh je možná trošku jednoduchý, o klasickém problému nadnárodní společnosti s organizací, která veškeré technologie odmítá a v tom plavající policistka, která i přes to, že ji nikdo, si jde za svým. Film rozhodně stojí za vidění a je neskutečně silnou ukázkou toho, že v Česku umíme natočit i kvalitní dobré filmy, které nespoléhají na laciný humor a obličej Jakuba Prachaře nebo Jiřího Langmajera.

Technický bezchybný Nolan je tady zase. Audiovizuální nářez, plný krásných záběrů a zvukových podkresů. Všechno krásně zabalené v tříhodinovém kabátě. Jediné v čem jako u předchozích filmů lehce pokulhává je pro mě nemožnost se propojit s některou z postav. Oppenheimer je pro mě zneužitý génius, kterému se ne a ne dostat pod kůži. Nevím čím to je, ale dost možná tím, že naposledy, kdy jsem se vžil pod kůži u Nolana, tak je to právě Interstellar.

Já vlastně ani nevěděl, co od toho čekat. Ztřeštěné, barevné a plné wtf momentů to bylo a vlastně to je dostačující. Neskutečné mě bavili detaily pohybů herců, že ze sprchy neteče voda, že pes kadí umělý bobky a tak dál. Je to taková alternativa Toy Story, akorát se u tohodle člověk baví tím, jak moc je to divný. Ať už je to křečovitý úsměv Margot nebo takové flákačské hraní Goslinga, všechno to k tomu sedí. Tvůrci prostě ví, že točí blbinu pro oddech a tak to nechali prostě na volnoběh. Jediné, co mě ve filmu otravovalo byla linka s korporátem Mattel a místo toho mohlo být spíš lépe sehrané pouto matky a dcery.