VictorMartel

„Depends on who scared them last.“

„I can believe in anything.“ Vzpomněl jsem si na Nietzsche/Der Antrichrist, § 54: Die Überzeugung als Mitte.

Skvělý Al Pacino. Nic moc Shakespeare. Tedy jen ta slavná Shylockova řeč.

Barbarský naturalismus nivelizuje génie tak, že jim přičítá vymyšlené excesy či doložené excesy vykládá motivy srozumitelnými luze.

Režisérův závěrečný optimismus nesdílím. Vcelku ale jeho pohled nabízí velmi zralé zhodnocení, jehož audiovisuálními prameny podepřená argumentace obstojí před otevřeným publikem. Světovým antikomunismem velebená demokracie „made in USA“ má vedle těch Stonem zmíněných nebo aktuálních (migrační krize) i jiné vroubky: zatímco sovětům se mnohem silnější Car-bomba nevymkla, Yankeeové způsobili testem Castle Bravo v roce 1954 největší jadernou katastrofu od svržení bomb v Japonsku, od II. sv. v. do poloviny 70. let bylo až 16 tisíc občanů - včetně dětí, mentálně postižených a vězňů - podrobeno pokusům s fysiologickými důsledky radioaktivity (článek Count of Subjects in Radiation Experiments Is Raised to 16,000 publikovaný k 20. srpnu 1995 v The New York Times), dnes je komercionalisovaný vězeňský systém a spousta nevyřešených sociálních otázek, především ohledně rasové segregace indiánů a černochů (a kdo ví, jak bude probíhat konflikt s hispánským prvkem, který má v polovině tohoto století představovat největší skupinu obyvytel Spojených států; srv. Kateřina Březinová - El imaginario chicano, Praga, Karolinum 2014), desítky milionů občanů závisí na potravinových poukázkách… Domácí ostudu pak „řeší“ tím, že deklaratorními provokacemi tlačí Rusy do mohutného přezbrojování. Sniper Nicholas Irving poukazuje i na systematickou selekci psychicky narušených adeptů vojenské služby, kteří by u nás měli problém projít základním vzděláním, ale po několikaměsíčním cvičení jsou z nich v normální vyrovnané válce sice nepoužitelní, zato při okupacích užiteční sadističtí „hrdinové“ (vzácně odhalené mučení a znásilňování ve věznici v Abu Ghraib; k existenci tohoto typu náboru promluvil i Václav Cílek v pořadu Jak to vidí... 30. 4. 2015). A v roce 2002 nás knihou The War Against the Terror Masters, hlásící se ke staré myšlence nietzscheánského „kreativního ničení“, chtěl uhranout neokon Michael Ledeen (pozoruhodně prorocky k ní kdysi přispěl Schumpeter svojí představou o demisi kapitalismu a z Frankfurtské školy bývá připomínán především Marcuseho text Jednorozměrný člověk; tyto konotace uvádím proto, aby bylo zřetelnější, jaké antipody - nesocialistického antikapitalistu Nietzsche, jednoho z theoretických „opravářů“ kapitalismu Schumpetera, socialistického antikapitalistu Marcuse a kdovíkoho Ledeena - tato metafysicko-geopolitická strategie spojuje). Podle dostatečně komplexní výpočtové methodiky je sociální stát USA 2. největší na světě, britský pak 5., zatímco z hlediska efektivity řádově úspěšnější Švédsko zde zaujímá až 11. posici (zdrojem je analysa OECD, resp. fiskální odborník profesor Jaroslav Vostatek, jenž s touto statistickou presentací vystoupil na přednášce konané k 200. výročí narození Otto von Bismarck při Institutu Václava Klause; zveřejněno na Youtube; tento výpočet totiž zahrnuje i zfixlovanými methodikami nezahrnované různými kathegoriemi neblahého sociálního stavu garantované daňové úlevy, jimiž se vyznačují uvedené anglosaské koncepce; osobně si myslím, že nadto může také významný ukazatel představovat míra efektivity daných mandatorních opatření, protože uvolňuje-li stát nízké přímé sociální dávky, pak i kdyby nepomáhal nepřímo zmíněnou cestou, může mít in summa mnohem vyšší sociální náklady v závislosti na POČTU takto potřebných, jelikož je prostě z mnoha důvodů, především v důsledku extrémní ekonomické nerovnováhy, dysfunkční, což koresponduje s faktem prvenství anglosaských států na Indexu zdravotních a sociálních problémů, jehož záviděníhodnou úroveň představují naopak sever Evropy, Benelux a Japonsko [odpresentováno 4. 5. 2015 na ČT24 v pořadu Fokus Václava Moravce/Chudí versus bohatí]). Tolika rozporuplných podob nabyl již anglosaský kapitalismus, že nadšenecké důvěře v jeho vnitřní harmonický kurs se už snad nelze ani smát. Ať ho reflektujeme v klasické formě asketického kalvinismu, zrod z něhož mu krajně redukcionisticky a ovšemže osobně předpojatě přičítal Weber a jehož naivní metafysiku asi nejlépe jak přímo ve spojitosti s kalvinismem, tak s odkazy na Franklinovo selfmademanství vylíčila Ossowska ve své knize Měšťanská morálka (česky vydáno v překladu Svatavy Navrátilové Praha, Academia 2012), nebo s ohledem na jeho podporu klerofašistických diktatur, popř. skrze jeho současný stav, kdy je politika kapitálu internacionalizována a generuje spoustu nevyzpytatelných externalit environmentálních, sociálních či kulturních, takže zneklidňuje jak levicovou, tak pravicovou část ideologického spektra, - vždy se nám tento liberalistický sociálně inženýrský experiment vytrácí z rozumného dohledu odkud silou peněz rozhoduje o politice, kultuře, o všem, bez veškerého heilování. Zbrojí se jako dosud nikdy, zbrojí se všude a stále sofistikovaněji, přičemž každému musí být zřejmá prostá rovnice, jejímž základním východiskem je omezený prostor, že čím více je zbraní, tím jsou blíže (tedy ochutnáme vlastní výrobu). Pouze národ Yankeeů je pořád stejně triumfalisticky zahleděný a navzdory obezitě, školství a věrohodnosti jeho tolikrát demaskovaných representantů přesvědčený o své výjimečnosti a odpovědnosti za svět.

"Any more will earn you 100 lashes." Takhle vypadá sen všech antikomunistů.

Někdo holt vydělává na tom, že je debil.

„If people don't complain now, then it serves them right when the next financial crisis happens.“ Tak to opravdu bude, dokud ekonomové a finančníci budou svůj bídný praxeologický lógr nazývat matematikou a plést si náhodné, stimulované, dočasné a přibližné jevy ustálenosti v lidském ekonomickém chování s útvary formálních věd.

Že je to navzdory dílčím kvalitám, vedoucím mě právě k tak vysokému hodnocení, „groteskní zkratka“ (Václav Bělohradský, Společnost excesů a povolnosti [článek k 5. 3. 2014 v Salonu Práva]), bych podtrhl. Snímek i přes svou délku obsahuje především střídání radovánek s kocovinou a mohl alespoň jedním příkladem zahrnout i aspekt dopadu, příp. nějakou scénu, kdy je makléřovi jeho klientem vyhrožováno. Hamižnost podvedených i jiné momenty ze života yuppies jsou podány přesvědčivě.

Díly IV (1) - Černá kočka, IV (2) - Bohéma a V (9) - Ponorka: kapitalismus je směšný.