VanTom

Za ten průjem nechutností, fekálií (či jiných tělních tekutin) a vulgarit daleko za hranou by si dvojka zasloužila napařit „odpad!“, to nepopírám, navíc když se v něm často vyloženě hluše a nevtipně rochnila. Na druhou stranu, pořád dost nekorektních fórů trefilo terč, dějová kostra experimentu ve strašidelném domě nepostrádala hlavu ani patu (on zrovna parodovaný žánr velkou sofistikovaností neoplývá) a závěrečné dějství zvedlo nejen kadenci, ale též, ehm, "'„úroveň“'" (Titanic, M:I-2 vozíčkářský souboj, Charlieho andílci :)).

Osudové romantické melodrama vypustilo z knižní předlohy, předpokládám, desítky stran polidšťujících zamilované osoby a prohlubujících jejich citové pohnutky. Pro diváka filmové adaptace tak zůstala pouze spalující, leč nepochopitelná, destruktivní láska (doslova "až za hrob") mezi majetnickými, vrtošivými postavami, kterou nenaplnily ani atmosférické kulisy jak z gotického hororu, ani podmanivá hudba, ani uhrančivé herecké výkony.

Čtveřice sympatických hereček v pohodě utáhne tento nesměle feministický western i přes neobjevný scénář a průměrnou režii, která si s akcí příliš nerozumí. Tudíž veškeré zpomalovačky na odhodlané hrdinky se zbraněmi působí spíš úsměvně – obzvlášť když se nějak opomnělo vysvětlit, kde životem otloukané prostitutky sebraly dovednosti zkušených pistolnic.

Obyčejný postarší manželský pár se musí postavit (ne)obyčejné životní situaci, když ženě diagnostikují rakovinu prsu. Následuje (obyčejný) nemocniční kolotoč vyšetření, operací, chemoterapie. Komorní drama se jejich tíživý úděl snaží podat zcela neokázale, co možná nejobyčejněji – ovšem ve výsledku sklouzává spíš k prázdné povrchnosti, která ztrápenými pohledy postav do nikam za doprovodu teskné hudby k silnému tématu nic neobyčejného ani podnětného neříká.

Superman je mrtvý! V Metropolis však zčistajasna začínají působit 4 jeho rozdílné, podezřelé verze. Zjišťování Lois Laneové, co jsou tyto "kreatury" zač, zaujalo – podstatně víc, než klasická finální přepálená a zamotaná bitkovaná, když se karty (obvyklého plánu na ovládnutí světa) vyložily. Ona samotná akce by nemusela být úplně marná (jakkoliv je generická), devalvuje ji ovšem levná, nedetailní, statická animace.

Fakt nepochopím rozpoložení, v jakém si obyčejná čtyřčlenná rodina z města pořídí rozlehlou venkovskou, farmářskou usedlost, bezmála zámek. To už jako nehodlá dělat nikdy v životě nic jiného, než uklízet, sekat, opravovat? :-) Panství Cold Creek samozřejmě, jako bonus, ukrývá tajemnou minulost, která se záhy zhmotní v psychopatickém předchozím majiteli. Mike Figgis ukazuje, že si s žánrovými zakázkami příliš netyká – jeho nemastná neslaná režie zvládne lehkou tísnivou atmosféru, ovšem patřičně vyeskalované ohrožení (hadi, "honička" s auty) již z řídkého scénáře neuhněte. 50 %

Můžeme technickou a vypravěčskou brilantnost ponechat stranou (opravdu můžeme)? Pak jsem to měl s druhým Avatarem jako na houpačce (což v tomto případě tedy znamenalo oscilování mezi 4 a 5 hvězdičkami, abychom si rozuměli). Úvodní "retconování" událostí jedničky – oživení padouchů, přílet nových veskrze zlých (hamižných, militantních, na přírodu se neohlížejících) lidí – ve mně vzbudilo silnou myšlenku, že znovu to samé sledovat nechci. Posléze ovšem Sullyovic rodinka vyhledala azyl u pobřežního kmene a adaptace na jeho zvyky a způsoby, zejména pak prozkoumávání podvodního světa nadšenýma dětskýma očima, to bylo jednoduše kouzelné, úchvatné, vtahující – a moc hezky vykreslilo charaktery mladých hrdinů. Po delší době si však scénář musel vzpomenout, že tu má kdesi i antagonisty – a co může Nebešťany zobrazit v odpornějším světle, než zištný lov mírumilovných, inteligentních velryb? Ani po opodstatnění (nikoliv ospravedlnění!) laciným "MacGuffinem" ze mě nezmizela hořká pachuť z této tendenční záminky k rozpoutání závěrečné akce – sice menšího měřítka než posledně, stále bez debaty strhující a intenzivní, dokonale natočené. Úplné finální osobní souboje, především vzájemné škrcení se při zadrženém dechu pod vodou, už ale mnoho emocí nevyvolaly; protože také neuzavíraly žádná vrátka do pokračování. Nuže jak? Modré 4 nebo zelenomodrých 5 *? Modré tu bylo každopádně fest hodně. :) [CineStar Anděl, obyč. 2D s titulky]

V 90. letech neřešila královská rodina zřejmě (podle tvůrců) nic jiného důležitého, než Dianu a skandály v jejím manželství (dobře, ještě vyřazení královské jachty si zasloužilo pozornost daleko mimo moderní realitu usazené panovnice). Možná škoda této monotematičnosti, ovšem stejně dokáže 5. sezóna strhnout – jak standardně nejvyšší řemeslnou jakostí, tak opět dokonalým novým obsazením. Zejména Elizabeth Debicki je neskutečně přesná, její pohled zranitelné laně se mi už nicméně začínal zajídat – což ponejvíce souviselo s úhlem oběti, jakým ublíženou princeznu scénář vykresloval. Navzdory tomu nakonec lépe ze vztahového marasmu vyšel Charles, rozhodný, s vizí a potřebou korunu posunout do nové doby.

Druhý případ geniálního detektiva Benoita Blanca má spád, styl, humor, zajímavé postavy… Na nic nečeká a potenciální podezřelé představuje s ohromným gustem, vtipem a v přímo vražedném rytmu už před jejich ubytováním v okázale honosném sídle na soukromém ostrově. Kde pak samozřejmě po nějaké době ke zločinu dojde… zřejmě jinak, než čekáte, ovšem stále budete rádi hrát autorovu hru. Všechno do sebe zaklapne, a byť při dlouhém vysvětlovacím "flashbacku" tempo mírně uvadá, celkově jsem o bodík spokojenější než minule.

Samolibému defraudantovi, skvělému Alanu Aldovi, opravdu chcete šlápnout do úsměvu – spolu se skupinkou obyčejných týpků dotlačených k rozhodnutí vyloupit luxusní střešní apartmá v hotelovém věžáku (kterým scénář naštěstí nedává příliš prostoru k exhibování – koukám na tebe, Eddie!). Výcvik lupičským dovednostem sice klišovitě drhnul, ovšem jinak si řemeslná režie poradila i se značně přestřelenou improvizací se zlatým Ferrari ve finále.