VanTom

Z osudové, vrstevnaté jedničky se kleslo k jednoduché, přímočaré fantasy výpravě za jakýmisi magickými artefakty, s panenskou princeznou a skupinkou dobrodruhů, infantilním mlácením po hlavách a komickými postavičkami. Přes slabou režii (hlavně toporné akce) mi však dětská nostalgie tento brak nedovoluje zavrhnout, byť i Basil Poledouris jen lacině variuje dřívější motivy.

„Kaufmanovská“ (animovaný kraťas directed by Michel Dongry :-)) nezávislá komedie/satira si bere na paškál fungování korporátní mašinérie a vykořisťování pracujících, nicméně kromě do absurdna dotažené kritiky kapitalismu nemá ve scénáři další oporu (ani v jednorozměrných postavách), takže postupně slábne. Bizarní závěr sice vyšponuje její divnost, nikoliv však zábavnost. 5/10

Popravdě, už jsem natahované Vikingy dokoukával spíš ze setrvačnosti (a protože velkolepá výprava a krajina vypadaly fakt nádherně), naštěstí posledních pár dílů (nová výprava do Anglie) dalo pocítit závan starých časů. Jinak se Ivarova (a Hvitserkova) anabáze v Kyjevské Rusi potácela odnikud nikam, neustálé mocenské půtky a rošády na trůnu v Kattegatu unavovaly, zatímco nosní a zajímaví hrdinové odcházeli (Lagertha, Björn) a Ubbe byl uklizen na objevitelskou expedici, přičemž z ničeho do děje vstupovaly jednorázové bezejmenné postavičky na konkrétní činy. Opět více vynikla zkratkovitost a nestálost, kdy pomalu každá scéna přinášela zásadní zvrat nebo změnu postojů (Lagertha s velkou pompou zakopává svůj meč a válečnou minulost, aby jej v dalším díle vyhrabávala, protože loupežníci)… Ani samotný závěr kromě pár smrtí zrovna neuspokojil a nic definitivního nepřinesl. 60% + 50%

I když nadsázku neustále nezdůrazňuje a neshazuje se vtípky, přepálená ruská „komiksovka“ se nebere vážně. Soudím tak z toho, že naivní dějovou kostrou jakoby vypadla z přelomu 80. a 90. let a přerod uťápnutého studenta v zodpovědného hrdinu nezištně pomáhajícího lidem přesně kopíruje šlépěje Petra Parkera (ten ruský jen namísto pavoučích superschopností disponuje létající Volhou). Je dobře napsaná i zrežírovaná, s přijatelnými triky a povědomými postavami, takže jakmile na tuto inspirační hru přistoupíte, nedává šanci nudit. Lepší 3*

Čerstvý větřík z odvázané R-kové teenagerské komedie (trošku jakoby snad ve stylu kriminálních "ritchieovek") vyvál v rostoucím příboji méně a méně vtipných, přitom šílenějších a sprostějších trapáren a ztřeštěností. Napomohl tomu i rádoby nad věcí nevýkon Nata Wolffa v hlavní roli, kterého přehrávali úplně všichni. Ale párkrát jsem se zasmál, to zas jo (vyjížďka v Aston Martinu ve třech :-)).

Inteligentní scénář (jen tedy dodatečně nepitvejte promyšlenost motivů vraždy) zvládá expozici, tzn. obvinění i odsouzení, během úvodních titulků, režie od začátku šlape na plyn a dohromady až do konce s chirurgickou přesností dávkují pasáže rozkrývání zločinu s těsným pronásledováním. Harrison Ford perfektně ztvárňuje obyčejného člověka, který jen chce zjistit pravdu a právě zoufalství z nespravedlnosti mu pomáhá přežít (i sebevražedný skok z přehrady), umanutý Tommy Lee Jones se svým schopným týmem mu pak jako honící pes permanentně větřící stopu nedává vydechnout. Oprávněná klasika a jeden z nejlepších akčních krimi thrillerů 90. let.

Fantasticky výpravný, trikově a vizuálně opulentní sci-fi / steampunk / postapo svět vyloží všechny své trumfy hned v úvodní strhující naháněčce dvou měst, pak už přes zjevnou snahu dojíždí na neutrál. Neoriginální a hlavně nezajímavý příběh stále pádí vpřed a „young-adult“ hrdinové si projdou očekávaným sblížením, jenže mechanická režie tomu nedokáže dát ani jiskru, ani hloubku, ani emoce, ani podloží. Škoda prošustrované práce a potenciálu.

Že se nakonec dostanou k meritu věci a smířlivé katarzi, hodně vymazává nekomfortní dojem z ukřičeného vztahového či „intelektuálského“ hádání často o ničem, kdy se zjevně milující osoby opakovaně urážejí a vytahují podpásovky s cílem ublížit… zatímco divák přemýšlí, proč tolik vyhroceně a nejsou-li to jen přecitlivělé primadony, které si jeho „voyerskou“ účast u nich doma (na komorním divadle) nezaslouží.

Akademická červená knihovna provazuje utajenou dobovou romanci ženatého básníka a (lesbické) básnířky se současným pátráním literárních vědců, kteří se na základě nově objevených dopisů vydávají v jejích stopách (a také směrem k sobě). Příjemná sbližovací záležitost selhává přimícháním mělkého dramatu, zároveň nefungují jiné než ony lehké romantické emoce mezi dnešní dvojicí – uvolněným Aaronem a roztávající Gwyneth.

Bral bych, kdyby se přepadení vězeňského transportu odehrávalo v husté vánici někde na Aljašce, skutečně nehostinné prostředí by totiž zakrylo mnohé do očí bijící nesmyslnosti, a že jich bylo! Namísto toho k němu dochází v mrznoucí mlze na okresce ve Španělsku (kde prý venku nevydržíš půl hodiny, chachá!) a natahuje se prázdným tlacháním o trestech či rodinách. Ještěže se nesnaží o "efektnost" jednoho uzavřeného místa a přeci jen se rozjede… do problematického finále.