VanTom

Přesun o více než 900 let do budoucnosti Discovery prospěl, aklimatizace v divokém, téměř postapokalyptickém prostředí se sotva přežívajícími zbytky Federace, byť zůstala zdaleka nevytěžená, přinesla vítaný závan vzrušení z prozkoumávání neznámého; a také tolik nebilo do očí volné zacházení s trekovskými reáliemi. Hraní na emoce nicméně stále nefungovalo, neboť plnohodnotné, autoritativní postavy (namísto prázdného komparzu) aby člověk pohledal (BTW, jak do 3 epizod zabloudil David Cronenberg?); přičemž Sonequa Martin-Green na hlavní roli jednoduše nemá – sice se teď tváří rozhodněji, ale že ji ostatní obdivují a následují, to prostě neberu. Jinak výprava a triky dosahují opět špičkové úrovně, jen ty scénáře (zápletky, dialogy) haprují (viz E13: pominu-li za vlasy přitažené vysvětlení celogalaktického Požáru (spoiler: výkřik jednoho děcka!!!), to jako měla být turbovýtahová šachta na lodi, kde se šetří každým místečkem, ten ohromný prostor rozlohy mnohapatrového paneláku???). Tohle už holt není Star Trek, jen za tohoto předpokladu mohu hodnotit kladně. 7/10

Kolikrát mi na mysli vytanulo Jumanji! Už z principu se dal očekávat přeplácaný digifest, nicméně (s výjimkou hromadného akčního závěru) se držel celkem v normě a disponoval několika zábavnými nápady (útok terminátorských sádrových trpaslíků!), fórky (Jack Black fajn) i neotravnými hrdiny (na "rozhraní" dětí-puberťáků).

Dechberoucí výsadek paragánů za nepřátelské linie předznamenává nekompromisní vojenské maso, které je však mixnuto (a zchlazeno) odhalením nacistických experimentů v okupovaném městečku. Militaristická akce se zakecává (i zakoukává) s fešnou Francouzkou, hororové plížení kanály nedostává prostor a brakový Führerův výzkum superséra se bere nesmyslně vážně. Závěrečný (boss)fight dvou nezničitelných nadopovanců má ovšem grády.

Co za povahu se skrývá za andělskou, vypočítavou tvářičkou uličníka Macaulaye Culkina? Konstatováním, že jde o bezdůvodné zlo, si Dobrý synek odbývá svůj psychologický rozbor a dál se veze na povrchu žánrového thrilleru se zbytečně vyhroceným koncem (soubojem), ukojený onou "šokující" premisou.

Svým způsobem typický filmový "heist" se sice nepokouší nic ukrást, cílem je vnuknutí – zasazení myšlenky, ale jde na to tradičně: dokonale promyšleným, riskantním plánem partičky specializovaných profíků. Jen tedy probíhá ve snu (a snech ve snech do několikáté úrovně), přičemž komplikovaná pravidla vysvětluje (i definuje) za pochodu až do finále. Špičková Nolanova filmařina, úžasně podporovaná efektní Zimmerovou hudbou, bez zaškobrtnutí vtáhne, jen občas hraje bezúčelně na efekt (pronásledování DiCapria v reálném světě, sněžná pevnost?!) a hybná záminka pro celou akci není dostatečně nosná (MacGuffin – nějaké dělení korporátu).

Klasická sportovní, motivační pohádka z hromady klišé nevytahává víceméně pouze to jedno, že přísný, ovšem spravedlivý trenér po svých svěřencích (sociálním původem předurčených k neúspěchu či rovnou do kriminálu) nesmlouvavě vyžaduje i prospěch a docházku v ostatních školních předmětech. Ti se po překonání odporu samozřejmě semknou jako tým, postaví se za něj a kromě postupu na mistrovství si vyhrají i lepší budoucnost, áno? Ještěže v titulní roli hřímá charizmatický Samuel L. Jackson, na kterém tuctový scénář a nevýrazná režie mohou bez obav stavět.

Mylně by se tato teenagerovská hororová míchanice dala považovat za 4. část Wrightovy „Cornetto trilogie“ (dvojka Pegg – Frost, žánrová parodie s vážnou tváří), ovšem když dva dělají totéž, není to totéž. Nástup na elitní, na první pohled podezřelou školu Jatka s jejími výlučnými kolejemi (říkal někdo Bradavice?) natěšil, jenže po výlezu žravých potvor z podzemí nastala jen předvídatelná, rutinní, nevtipná jatka. „Do škodovky!“

Kovbojští lovci odměn nám nějak zvážněli, což úplně neladí s jejich odlehčeným dobrodružným stylem, bezstarostnou ležérností ani karikaturním vtipkováním. Neoriginální případ bioterorismu, který nabírá na závažnosti i měřítku, by mi tak svým pomalým rozlouskáváním, filosofujícím podtextem či citovou hloubkou zapadl spíš do GITS:SAC, než do městské „noirové“ naháněčky (ne, žádný vesmír). Jako by si sami tvůrci uvědomili, že během 2. třetiny tempo usnulo (včetně diváka – mne), tak na závěr nasadili naprosto samoúčelnou leteckou honičku a halloweenský průvod jak z Burtonova Batmana. Co je nejhorší, k dramatickému vyznění příliš nepasoval ani signifikantní, energický jazzový soundtrack.

Stejně mě nejvíc bavil přepálený luxus zhýčkaného královského života v africké Zamundě, v New Yorku už se totiž jelo v kolejích „pouhé“ příjemné romantické komedie. Nutnost sympatické civilnosti v hlavních rolích si Eddie Murphy i Arsenio Hall vynahradili pitvořivou exhibicí pod maskami v několika vedlejších figurkách, taktak na hranici únosnosti. Spokojené 3 hvězdy, v kontextu pozdější Murphyho tvorby by to ale bylo jednoznačně za 4.

Relativně zajímavý osud pubertálního „gangstera“/dealera ze sociálního okraje se dramaticky tříští a uvadá, kdykoliv se filmaři pokoušejí hrát na city, v závěru navíc hodně falešně. Nevím, nevyhnutelný trest dostal možná nepřiměřený, nicméně zasloužený: Dráhu drogového krále s penězi a ženskými omlouvat zabezpečením (novorozené) rodiny a bez reflexe svalovat vinu za svoje jednání na „podraz“ FBI? Jako největší charakter se nakonec ukázal jeho buranský, ale zásadový otec v zapáleném podání Matthewa McConaugheye.