VanTom

Tematicky velmi volně svázaná (láska, smrt + roboti? často ani jedno z toho :-)) sci-fi antologie se samozřejmě potýká s nevyrovnanou kvalitou (či atraktivitou) jednotlivých povídek, nicméně vyloženě podprůměrnou nenabízí – maximálně o ničem, jednoznačně převažují výborné až geniální. Na hranu ždíme dospělý rating explicitním násilím, nahotou, myšlenkami, a pohrává si s různorodými animačními styly a přístupy studií z celého světa, od fotorealistických po krajně karikované. Super, že už se kutí další série.

Ze všemožných klišé katastrofických filmů schází snad jen zlotřilý podnikatel, jinak dorazí všechna (včetně třebas záchrany psa). Protože svobodná matka se svými ratolestmi nejsou otravní, seznámení s malebným městečkem díky nim ani nezdržuje od jeho očekávané totální zkázy prostřednictvím vybuchlé sopky, které zabírá celý dlouhý prostřední akt – a triková destrukce má natolik velké měřítko, spád a nedigitální kvalitu, že dovolí přivřít oči nad zjevnými scénáristickými i faktickými hloupostmi na každém rohu.

Nemusela se toliko rochnit ve vulgaritách, ale čekal jsem to horší a sympatická dvojice (hlavně skvělý Reilly jako věrný podržtaška Watson; Ferrellův Sherlock byl často už nesnesitelné egoistické hovado) ji utáhla. Takže mě tato pěkně vypadající, absurdní „dobová“ řachanda nijak neurážela, než se ve své druhé polovině rozpadla do totální potřeštěnosti (muzikálová vsuvka, Titanic), fušersky látající stupidní detektivní zápletku do počtu.

Tak nevím (opakovaně). Halucinogenní trip, rauš a stihomam z kvanta rozličného fetu snad nikdo nikde nezpracoval sugestivněji a obrazotvorněji, nicméně nějaký děj, natož smysl, mi tu zkrátka bolestně chyběly (nebo unikly, s výjimkou vystřízlivění hipísácké generace). Potácení a šílení v Las Vegas (v zdemolovaných hotelových pokojích a kabrioletu) od jedné bláznivosti, figurky, schízy či přeludu k druhé rozhodně nepostrádalo vtipné momenty a permanentně exhibující herci mu dali maximum, ovšem ve 2hodinovém pásmu za hranicemi příčetnosti ke mně nepromlouvalo (přestože ta 4. hvězda z LSD nebe sem tam mrkla).

Prostě kreslená groteska – cartoon – se živými herci (zatímco Brendan Fraser je v ní jako doma a ani Alfred Molina s modulovaným hláskem se v pitvoření neztratí, Sarah Jessica Parker vůbec netuší), takže co čekat jiného, než směsku totálně absurdních humorů (hojně založených na padání a mlácení)? Pro dospěláka dětinská nuda, nicméně mile hloupoučký příběh v homogenní stylizaci nakonec prolomí obrannou hráz a v přívalu dadaistických fórků (komunikování s vypravěčem) vyplaví pár povedených.

Rozverný Helgelandův scénář přenáší moderní sportovní film na romantizované středověké kolbiště, tento nápad však dál neobohacuje a spokojuje se s obyčejnou zápletkou, obyčejnou romantikou, obyčejným poselstvím, jimž se dodatečně snaží dodat šmrnc dravou (současnou) hudbou a skvělými kaskadérskými souboji. V závěrečném klání se vše sešlo tak, že 4. hvězdičku málem vybojovalo.

Konečně komiksovka, kterou mohou se svými potomky společně sledovat i maminky a tatínkové! Vždyť tady jde o rodinu, a copak není krásné, že maximální moci dosáhnou bratr a sestra tehdy, když se drží za ruce, ách? [ironie] Šedivě televizní seriál se opravdu rodinnou soudržností zaklíná od začátku do konce, mutanti řeší své vztahy a lásky, přitom se skrývají, jelikož je lidé nenávidí, diskriminují a (Sentinel Services) pronásledují, zatýkají, dělají na nich pokusy. Tato témata omílá natolik, až se začínají zajídat. Nicméně k závěru (s nástupem tří "Frostek") se přeci jen přestane točit na místě, přestože (rozpočtem) omezené používání schopností pořád vypadá spíš křečovitě, než efektně. BTW, napojení na filmové univerzum a kontinuitu mi nedochází, pokud je nějaké (X-Meni i Bratrstvo zmizeli).

Staromódní, poctivý krimi thriller rozehrává těsný duel stárnoucího agenta – bodyguarda (vysoký standard si držící Eastwood) a metodického zabijáka (lahůdkový psychopat Malkovich) s cílem překazit / spáchat atentát na prezidenta. Možná mírně zdlouhavý, avšak nejen v závěrečné konfrontaci šponující napětí hodně vysoko.

Nečekaně jsem tuto vulgární šaškárnu přežil bez úhony, primitivní humor založený na pitvoření a slovním průjmu odporné nakynuté matróny nezacházel za nechutnou fekální čáru tak často, aby podělal upřímně naivňoučkou romantiku s rozkošnou Thandie Newton. Díky konstantní karikatuře postav (skvělý Terry Crews) to nebyla až taková nuda a rozhodně nelze neocenit dokonalé masky, kdy bych Eddieho fakt nepoznal, nevědět.

Posedlá se nesnaží blafovat a od prvních pohledů a thrillerových tónů je jasné, co se bude dít dál. Naštěstí vyhrocující se jednostranný (ne)vztah s vyšinutou zamilovanou nebyl natočený špatně a nabral poměrně spád (škoda, že se neodvážil nahoty, tu by bodla). Závěr se zvrhl do béčkové držkovky, která měla aspoň podobu vypjatého "catfightu", takže slabě hrající (druhé housle) Beyoncé odpustíte. Čistý průměr.