VanTom

Vratké příměří s (konečně trochu hrozivými) Šeptači je oboustranně podrýváno a pomalu se schyluje k válce. A schyluje a schyluje a schyluje… větší polovinu sezóny. Po krátké bitvě bez šance na ubránění nicméně překvapivý zvrat namísto oslabení protivníků vynese do jejich čela ještě psychotičtějšího vůdce. V měsíce odložené finální epizodě bych tedy čekal větší maso a ne tolik nesmyslné scénáristické náhody, když se hodí (to jsem si za 10 sérií nezvykl?!?). Dodatečná šestice "covidových" dílů se pak zaměřila na hlavní postavy, přitom postupovala dál a nepřišla mi jako výplňová znouzectnost.

Komplikované podvodní natáčení se zúročilo v klaustrofobické působivosti propasti, kterou ovšem vyplnil povážlivě mělký scénář. Namísto drsného boje o přežití v poškozené plošině se tu čachrovalo s nukleárními hlavicemi a honilo v miniponorkách, na což se sem tam připlavali podívat mimozemšťané. Jinými slovy, celý zážitek mi pokazila jedna vygumovaná militaristická zelená hlava, nemocná a paranoidní, která způsobila veškeré (zbytečné!) konflikty, nepodložené vnějšími okolnostmi (možná v prodloužené verzi?). Jenže film jsem měl z dětství zafixovaný jako přesahový masterpiece, tudíž jsem teď po letech zrovna neočekával akční sci-fi žánrovku, snad proto takové rozpaky.

Durant se vrací, což jest pohříchu jediný světlý bod (díky sadistickému Larry Drakeovi) tohoto béčka, které se alespoň audiovizuálně a dynamickou kamerou/režií snaží připodobnit Raimiho jedničce. Podruhé totiž ta samá pomsta ani nechutná, ani nedojímá (nejhůř v uspávajícím finále).

Karikaturně kodrcavý rozjezd (ponižující povinnosti přetěžovaných asistentů sebestředných primadon) mě dohnal k myšlenkám na vypnutí, závěrečné prozřívání, co se svým životem, zase již ztrácelo svou lehkost. Ovšem mezi tím měla tato oddychová romantická komedie šarmu a (chytrého i vulgárního) humoru na rozdávání, především zásluhou maximálně sympatické ústřední dvojice (snažící se dát dohromady své nesnesitelné šéfy kvůli troše volna). Spokojené 3 hvězdy, v rámci žánru i lepší.

Vyjednavač ropné společnosti řeší únos jejich pracovníka v „k demokracii směřující“ banánové republice, s níž ho pojí osobní minulost a vztahy, brzy se však ukáže, že vše není takové, jak jeho zaměstnavatel a státní složky tvrdí. Vyšetřovací thriller více bavil v pátrací první půli, než jej uspala povinná (rozklepaná a zoomovaná) honička a začalo jít o vyšší morální principy marného vzepření se nadnárodním (korporátním) zájmům.

První seriál přímo od Marvel Studios představuje další vybroušený dílek do skládačky provázaného komiksového univerza (tudíž také láká na věci příští). Formální hru se sitkomovým žánrem (a jeho vývojem od 50. let) přijatelně vysvětluje, a přestože samozřejmě vrcholí trikovým létajícím soubojem, jednoznačně se zaměřuje na niterné pocity žalu, zármutku, ztráty (obloukem právě přes šťastnou rodinku a harmonickou domácnost v idylickém sousedství). S výjimkou generického zlého ředitele no. 28 skvěle propracovává hlavní postavy a dává vyniknout výborným hereckým výkonům (především Elizabeth Olsen předvádí famózní výkon). K technické / audiovizuální stránce stačí poznamenat jen to, že snese srovnání s filmy. PS: Vzhledem k postupně odhalovaným střípkům záhad proměněného městečka se rozhodně vyplatil formát týdenního vydávání epizod, podněcující fanouškovské debaty a spekulace až do rozměrů LOST blahého času.

Rozhodně se nemálo zábavných, černých vtípků či situací urodilo, jenže nepředvídatelně absurdní špiónská / krimi historka nevycementovala dostatečně nosné základy pro počínání všech těch mal(ichern)ých, podvádějících idiotů, ač ze své nesmyslnosti a zmotanosti udělala pointu (viz vypocené shrnutí nechápajícímu šéfovi tajné služby). Přesto povětšinou tu podvratnou Coenovskou hru (a nasazené herce) bylo radost sledovat.

Jednotlivé pokoje jsou perfektní, sice v reálu nerealizovatelné (sci-fi), ovšem jejich řešení – hledání indicií a klíčů – patří jednoznačně ke kladům této vyvražďovačky. Jinak jde o snůšku nelogických nesmyslů, zejména co se týče zázemí a důvodu celého projektu (SPOILER: otřepané internetové pobavení pro boháče, aneb společenská kritika, come on!).

Milá kreslená pohádka o malém ruském myšákovi, který v New Yorku hledá svou rodinu, si namísto nějakého pofidérního komentáře k přistěhovalectví jen mírně rýpne do bláhové představy o americkém snu – „Ale v Americe žádné kočky nejsou a ulice jsou dlážděné sýrem.“ O propracovaném příběhu či vývoji charakterů se mluvit moc nedá, proto tu slabší 4. hvězdičku dávám víceméně z nostalgie, za ruční animaci (v akčních scénách nepřehledně zběsilou, ve (dvou) strašidelných krásně atmosférickou) a výbornou Hornerovu hudbu i písničky.

Už jenom svým tématem bezesporu silný válečný snímek sleduje osud malého Agua, kterého v občanské válce západoafrického státečku naverbují jako dětského vojáka do povstalecké armády, kde je svědkem (zároveň účastníkem) brutálních zvěrstev jí páchaných. Účelové „vymytí mozku“ a věrné následování jejich otcovského, pedofilního komandanta (manipulativní Idris Elba) opravdu zneklidňuje, zároveň však málokdy chytne za srdce. V zdlouhavém závěrečném dějství mísí „Apokalypsa za Tenkou červenou linií“ šílenství s poetičností, přitom dějově zahýbá do slepé uličky. 7/10