GlamourCat

Kdo chytá v Berlíně... Ale s třicetiletým hrdinou. Svět může takhle někdy působit, dokonce často může, ovšem toto osamělé chození po ulicích a podivování se nad tím, jaké je to na světě divné, zkažené a nikdo vám nerozumí je v pořádku u někoho okolo patnácti. Později už by člověk mohl být trošku víc "v obraze", ne zvyknutý, rezignovaný a nebo smířený, ale mohl by se po světě snad už pohybovat s jistou malou moudrostí. Tvůrcům neberu myšlenku, že svět JE zvrhlý a často nepřátelský, hodně mi ale vadí samoúčelné ukazování takového světa (a v tomto případě ještě ani ne moc povedeně), bez nějaké pointy, bez resumé, bez toho, aby ještě taky k tomu naznačili nebo poradili jak s tím naložit. Bratři Coheni takové filmy natáčí také, mě jako diváka to unavuje. Divných postav lze vymýšlet nekonečně, ale co s tím?

Chvilku to vypadalo docela zábavně, než se to zvrhlo v klasickou kýčovitou pohádku. Navíc plnou podivných filozofií jako "Je těžké někdy rozpoznat smutek od radosti" - to se mi tedy ještě za život nestalo. Pro mě to bylo nesnesitelné, nicméně, všem dětem co znám se to líbí, nebo alespoň se jim tam líbí hlavní hrdinka a nebo ten strašně slavný zpěvák, co tam hraje

Pěkné a zajímavé téma, skvěle zahrané, jen trošku povrchní. Možná něco objevného a šokujícího pro člověka, který o něčem takovém slyší prvně a nebo má negativní postoj a teď je nucený zapřemýšlet. Pro někoho, kdo už je ale jakoby hlouběji v problému to stále hovoří jen o hladině a málo o tom, co je pod ní. Česká společnost je spíš kritická a skeptická, takže pro ni takový film určitě má! Své poslání to splnilo, jen pro staré čarodějnice je to příliš málo.

Slovy Svěráka st.: "Všechno špatně, všechno špatně. Nechali jste rozum v šatně."

Není to žádná velká intelektuální zábava a občas bývá dobře patetický, ale je to jeden z mála sitcomů, který není založený na tom, že je někdo děvkař/alkoholik a že se lidé navzájem nesnáší (Dva a půl chlapa, Máma, Dvě socky...), co je - tedy alespoň pro moji infantilní duši - obrovská úleva. Prostě je to o domě plném dětí, po americku a docela mile. Ale když je někdo táta, který má strašně rád svoje dcery, tak to musí být pedofil, který je obtěžuje, to je jasné. Proto budou seriály o skutečných a neskrytých úchylech vždycky lepší a oblíbenější.

Ne každý vyjde. Nicméně koncept je zábavný, často jsou to skvělé nápady. Pro mě osobně je to navíc spojené s určitou nostalgií. Holandské ulice, nápisy, písničky atd ... Nevím, koho napadlo to srovnávat s Tele Tele. Ta úroveň je absolutně nesrovnatelná! Mají na to nápady i peníze.

Nesnesitelné! Dokonce i jako kulisa k nějaké jiné činnosti. Toxické, nechutné, vzduch-otravující, nepříjemné a laciné.

Každé šaty slečny Sharpeové byly nádherné a celá ta výtvarná stránka byla zajímavá! Dům ve kterém sourozenci bydlí, krajiny. Duchové trošku zklamali, když se ukázali blíž a byli tak podivně digitální. Nicméně, na filmu nebylo nic lepšího než to, že to hercům slušelo a výtvarníci udělali dobrou práci. Příběh byl slabý, mírně trapný, laciný. Celkově jsem měla dojem trošku zbytečného filmu. Jen ty šaty...

Rozhněvaná mladá žena nemůže dát než smutný "odpad", protože nesnáší, když se z diváků dělají pitomci ... Nedotažené, nedořešené, plné klišé, stupidní! Ztráta času vyhrazeného na horor! Pusťte si jiný, ať se pak nemusíte rozčilovat.

Pro mě určitě ne tak zajímavé jako Galimatyáš, ani co se týká toho tempa, těch tisíc detailů ani toho celkového řekněme „poselství“. Ale bylo to stejně podivné a relativně odvážné a herci byli jiní než všude jinde a pár scén určitě působivých. Je to o hodně jiné než všechny ostatní filmy na světě a režisérův styl je originální, ale za mě to na Galimatyáš nemělo.