GlamourCat

… a přitom začátek vypadal tak slibně! Vypadalo to na slušnou hororovou detektivku a potom se objevil „horal“ a bylo po atmosféře a pak už to šlo jen stále z kopce... jako kdyby tam mělo a muselo být všechno, co je na světě nejhorší. Poprava, sekta, fanatismus, nacizmus, pedofilie, noční můry, mrtvá zvířata, bible... a nakonec je z toho chaos a jen chaos, zosobněné zlo dostane pět minut před koncem kulku a nic....

Není to hluboká filozofie a není to film, který by nějak ohromil... Líbí se mi neokoukané korejské tváře a celé to prostředí. (Dům je nááádherný). Chybí mi ale - a to velmi - tempo. Šikovný film musí podat izolaci, žal (cokoliv) tak, aby nenudil ale naopak maximálně vtáhl, potom může být řeč o filmařském umění... Nepůsobilo to ale kýčovitě (tedy, na mě ne) a ani pateticky a to je u romantického filmu velké plus. Škoda zajímavého nápadu... kdyby ho někdo rozvinul (využil) tak věřím, že by mohlo vzniknout něco skutečně originálního...

Jeden z nejšílenějších a zároveň nejnudnějších filmů, co jsem kdy viděla... úplně a totálně ujeté.

Potenciál to mělo fantastický. Táta se jmenuje Roayl a má svou rodinu svým způsobem rád, ale ne tak, aby ho máma nechala s nimi žít. Mezitím, co máma už má svůj život (ale zároveň si pořád vyčítá, že děti nevychovala v úplně ideální a šťastné jedince), táta se s tím nemůže smířit, sice je to pořád stejný hajzl, ale stále je někde poblíž, špehuje a doufá, že se to všechno nějak změní. Jenže... je to málo vtipné (ale opakuji, potenciál obrovský), pomalé a hodně, hodně líbivé.

Já - dáma v letech - jsem se na to dívala spolu s dvěma dámami v letech a docela se nám to líbilo! Já jsem ocenila dva dětské herce, kteří byli na český film velmi dobří a vtipní. Další dáma v letech ocenila, že to bylo docela málo komunistické a úplně jiné, než všechny ostatní filmy pro děti a třetí dámě v letech se líbilo, že to mělo myšlenku a že by se jí to líbilo i jako malé...

Klasické Dickensovo téma, neberu, že tehdy jistě aktuální a odvážné, ale určitě stále to stejné dokola. A pár scén a pár herců se mi líbilo, na můj vkus však příliš líbivé a vymydlené. Neumím to nikam zařadit, na komedii hodně málo vtipné a jako kritika a příběh o lakomství a zlobě versus lásce zase příliš.... vymydlené.

Obraz, temný a působivý, krásná hudba, akorát délka. Nepatetické, prostě tak to je. Herci hráli jinak, zajímavě. Mám ráda takové filmy.

Já jsem měla s tímto filmem jeden velký, nepřekonatelný problém: Strašně mě nebavil. Jinak mám "nudné" filmy ráda, ale ta nuda a prázdnota musí být stále plná. Plná nějakých emocí. Deprese je a musí být tichá, temná, pomalá, nekonečná ... ale musí bolet! A já jsem to absolutně necítila, nic! A samozřejmě, špatná a nebo žádná komunikace mě rozčilovala. Hlavní hrdinka byla chladná, nijaká, bez emocí, bez nějakých plánů, bez energie.

Velmi hravé, musíte to soustředěně sledovat, protože vtipy jsou v malých detailech a pohybech, co je takové francouzské (všechno je malé, rychlé a trošku groteskní + troška pantomimy) a samozřejmě ten velmi přísně pacifistické poselství je super a je potěšující a je úlevné! Nesklouzlo to ani do pitvoření a trapnosti, co jsem se bála, naopak, Danny Boon mi byl strašně sympatický. A ještě mám pocit, že každá věková kategorie si tam najde něco.

Kamera, střih, drobné detaily ... mě to potěšilo. Délka je příjemná, pointa zajímavá.