GlamourCat

A kde už vlastně začíná šílenství a dokdy je ještě přijatelné a je možné s ním žít? Je šílené být smutný a upřímný, nebo uvězněný sám ve své hlavě. Znám se s takovými a i on se nimi zná. Pro mě to byl jeden z mála filmů, který se rovnal uměleckému zážitku.

Tenhle Santa Claus byl určitě nejoriginálnější, ale mě tam trošku něco chybělo, asi celková atmosféra. Pro děti nevím, já jsem to viděla s partou dospělých znuděných a přes to, že to bylo milé, to nikoho nevytrhlo z mírného polospánku.

Kdysi, zřejmě to bylo ještě před lobotomií, jsem měla jakýsi pocit, že je to supervtipné a dokonalé. Po zákroku a celkovém duchovním vyzrání a taky pokusu dívat se na to s rodiči, musím zásadně změnit své postoje a nějaký čas se stydět!

Mně se líbil ten - na dětský film - docela odvážný humor a celé to bylo prostě milé, jen - a co mi překáží na snad každém animovaném filmu tohoto druhu - strašně zběsilý, neuhlídaný konec (...Einstein spadne do dortu Marii Antoiniettě...), který mohl být, škoda, v stejně decentním a dobrém duchu jako zbytek filmu.

Mně třeba bylo líto toho chudáka manžela, který musel v Mexiku čekat, až si jeho žena přiveze z Prahy děťátko "udělané" jakýmsi prodavačem ryb. Ale to nevadilo, on stejně během filmu zmizel v časoprostoru, jako spoustu jiných věcí a zápletek a příběhů...

Vážně ujeté.

Výsledek je úplně smutný. Hodnotím to asi po měsíci a zbyl mi z toho filmu jen pocit úplné zbytečnosti. Všechno, co tam mělo být nové a vtipné už někde bylo. Hudebně úplně nijaké, po čase si nevzpomenete na žádnou melodii nebo text nebo vtipnou scénu.

Podobnost Brzobohatého hudby s hudbou Pirátů z Karibiku čistě náhodná?? Ale jako pokus o akční pohádku docela fajn.

Neumím si představit nikoho (natož pak dítě), koho by tahle pohádka mohla bavit. Chápu zájem udělat vážnou pohádku, ale vážné, nerovná se nudné. Na pohádku je to odpadové.

Poslední filmy Woodyho Allana už jsou jen jakousi jeho vlastní psychoterapií. Stejně to ale přijde za rok a nebo dva znovu, protože sám nevěří tomu, co říká, resp. v čem se (a nás) ujišťuje. Myšlenka filmu tedy je, že si můžeme navzájem trošku lhát, "potřebujeme iluze" a věci tomu podobné. Nehledě na to, že móda arogantních cyniků - sympaťáků už je dlouho, dlouho neoriginální (uvedu třeba Dr. House nebo Sherlocka Holmese od G. Ritchieho). Celý film mě vlastně štval a ke konci čím dál víc, už se to jen motalo dokola. Jednu hvězdičku za pár dobrých dialogů a vtipů.