jahol

Nikdy by mě nenapadlo, že Johny Depp dokáže (v ještě mladém věku) TAKHLE režírovat (že podá fenomenální herecký výkon jsem tak nějak očekával). Řada scén ve filmu je dotažena k dokonalosti (na které se podílí i skvělý hudební doprovod), ale přijde mi, že jako celek scénář malinko drhne a ty dokonalé segmenty se k sobě ne vždy hodí (například se mi zdá, že bez dějové linky se švagrem a "úklidem" smetiště by celý film byl ještě působivější a čistší). Jinak velmi působivé přejezdy kamery jsou občas až příiš dlouhé a vyznívají malinko uměle i v lehce iracionálním oparu, do kterého je příběh Statečného zahalen (opět si musím povzdychnout nad českým ekvivalentem názvu). Samostatným zážitkem je malá herecká etuda Marlona Branda, jejíž bizarnost je možná vrcholem filmu.

Jeden z těch úžasných filmů, kde je každý záběr vypiplán do posledního detailu, a tady to není jednou, ale dvakrát.. a celé ještě zalité fantasticky padnoucí hudební zálivkou (a to nejsem fanda muzikálů). V rámci žánru se nedá vytknout naprosto nic, vaše mysl a smysly bude slavit hostinu, jakou mockrát nepoznala.

Opravdu to nebylo moc vtipný, vlastně skorem vůbec, i když pár mírně vtipnejch okamžiků by se našlo... Ať ale chci nebo ne, musím scénáři přiznat vcelku stylové stylizované zmapování vztahu mezi rodičem a agresivním puberťákem, a reakcí rodičů na něj (a vztahu rodičů), takhle to nějak u nás doma v nadsázce máme v řadě ohledů s mladším synem, respektive takhle to vidím já ze své pozice otce. To všechno dohromady by opravňovalo k hodnocení 1 nebo dokonce možná 1,5/5, ale pak přišly "vrcholy filmu", kde je stylizace a stylovost pryč a zůstává jen totální humus a ubohost, nad scénami s plovoucím exkrementem pozřeným hlavním hrdinou, vymačkáváním beďárů hlavních hrdinek a mohutným zvracením několika hrdinů vedlejších mohou plesat opravdu jen blahoslavení, chudí duchem. Českou verzi (výjimečně) lze pochválit za dabing (hlavní postavy jsou namluvené stylem, který celý film posouvá na úroveň mírné fantasmagorie plně korespondující se vcelku výstižným anglickými titulem), českého distributora pak zkopat do kulata za dementní náhradu názvu něčím "atraktivnějším". Závěrečná pointa se nese zcela v duchu předchozího (a je proto velmi dobře předvídatelná), ale výše uvedené prezentaci pokladů lidského vyměšování (kde snad schází pouze jeden produkt, který jsem, upřímně řečeno očekával a byl na něj zvědavý) se naštěstí nevyrovná, takže odpadní hodnocení zůstalo pro tentokrát skryto.

Ano, zbytečná splácanina okořeněná mizernými hereckými výkony. A bod dolů za to, že si oklikou vypůjčila název tak dobrého předpředchůdce.

Tak z tohohle se budu nějakou dobu sbírat! Strhující esence hrůzy, co dokáže duševně nemocný člověk a jak bezbranná může být jeho oběť pro strach, nezájem nebo něco dalšího zrůdného (a co vlastně?) v jiných. Ellen Page je samozřejmě opět skvělá, ale tady, na rozdíl od Juno, vůbec nemáte čas si tohle říci - ještě dneska, den po shlédnutí filmu se klepu... Jestliže v podstatě u všech velkých filmových zážitků, včetně thrillerů a vypjatých dramat, máte tendenci si vybírat a připomínat nejlepší záběry, tady budete rádi, když vám slábnoucí paměť konečně dovolí na detaily pozapomenout. Ale přesto má rozhodně cenu ten film vidět, pokud se na to cítíte.. pokud chcete vidět na vlastní oči, jak to asi mohlo vypadat v kauze Kuřim, ta podobnost je až zarážející..v řadě ohledů...

Nevadilo mi tolik jako jiným, že ze mne tenhle film doluje city, protože se mu to hrubě nedařilo, a to je u ufňukanýho jaholka co říci (stačí mi, když si na důkaz vzpomenu, co se mnou dělal Will Smith ve Štěstí na dosah). Prostě mě scénář nevtáhl do děje, přišlo mi, že herci nemají co hrát a je to celé nějak příliš násilně sešroubované. A to jsem ještě úplně netušil, co mne čeká na konci - další citové vydírání na druhou. Film Sedm životů nemá atmosféru, která by vám zrychlila tep a donutila zapomenout na to, že už je po půlnoci (jindy se přece na filmy nedíváte, ne?).

To, co bych vytknul Watchmenům, které jsem viděl včera, bych tady ještě umocnil. Digitální efekty a vychytávky mě docela zaujaly, přece jen bylo vidět, že tvůrce je zase tak trochu z jiného kousku světa než z Hollywoodu... a dost dlouhou dobu mé hodnocení oscilovalo mezi "povrchností" a docela hlubokým pohledem pod povrch boje světla a temnoty.. jenže ta závěrečná masakrálně přeplácaná destrukce to obloukem vrátila přesně (k dosti podobné) přeplácané destrukci ve Watchmenech... a bodově hodnotím ještě méně, protože mi tam scházel opravdu přitažlivej hrdina.. ať už kladnej nebo zápornej... a když nad tím teď s odstupem přemýšlím, některé scény byly herecky strašný... 50%

Komix, který slouží jako (prý velmi věrná) předloha, naštěstí neznám a asi proto u mne velmi silně zabodoval scénář. Jsem vděčný za úplně jiný, zajímavý, velmi civilní pohled na "Heroes", nepojímající titulní postavy jako strojové hrdiny, ale jako obyčejné lidi, kteří ve svém světě ani moc nestojí o to hrdiny se stát (tedy alespoň většina z nich a po větší část filmu), proto jsem scénáristovi odpustil i to, že evidentně předpokládá, že předlohu znáte a jen proto se v komplikovaném ději v první třetině filmu neztratíte. Vizuálně jde o bombastickou hostinu a v první půlce si tak skorem neumíte představit jiné než maximální hodnocení. Jenže pak pomalinku začnete objevovat, že tvůrci nebyli nad věcí až do takové míry, aby se maximální míry účinku nesnažili dosáhnout brutálním vršením kvantity na úkor té nejčistší kvality. A tak se vám ve druhé polovině začne do mysli pomalinku vtírat Blade Runner, kde byl mnohem střízlivějšími prostředky každý záběr vypiplán ke skutečné dokonalosti (včetně prostředků hereckých, které v Strážcích tak trochu selhávají - kromě dvou vynikajících postav - odmaskovaného Rorschacha a Komedianta), aby vás ve čtvrtině poslední napadlo i něco o přeplácanosti (nejen vizuálna, ale i scénáře samotného, který se v závěru vydává cestami hodně podivnými) a malinko jste si zívnuli. Ty čtyři hvězdičky jsou spíše slabší než silnější.

Mnohovrstevná, syrová psychologická sonda, která se, z mého úhlu pohledu, od slavné Americké krásy liší v daleko více ohledech, než se s ní shoduje. Je mnohem sevřenějším, omezeným na menší prostor a (proto?) detailnějším rozborem (průběžně se převtělujícího) námětu, je soustředěna více na intimní témata jednotlivce než odraz společenských ataků v psychice hlavních hrdinů. Při sledování Americké krásy si vychutnáte brilantní prostoupení požitků z kamery, střihu, hudby, vtipných dialogů, satirických přesmyků a Něčeho sjednocujícího nad tím, Nouzový východ vám na tohle nedá čas, protože hudbu přestanete vnímat, o satirický nadhled zavadíte méně a kamera vám bude většinou ukradená, vše si přitáhne strhující vývoj psychiky hlavních postav a paralely s tím, co možná v životě prožíváte, vděčnost, že jste dokázali být natolik silní, že toho máte společného s hlavními hrdiny co nejméně, a opatrná víra, že v budoucnu neselžete tak, jako oni. Až závěrečných hodně silných pět minut, nejprve až zrůdná nenápadná drastičnost scény s hlavní hrdinkou a pak satirický dojezd s (vynikajícím!) "komparsem", Americkou krásu hodně silně připomene. A posledních pár vteřin je geniální tečkou, která možné vyznění celého filmu posouvá zase někam jinam. Nouzový východ vás možná filmařsky moc nepohladí, ale určitě vás donutí pořádně zúčtovat s vlastním životem. A pokud vás zajímá můj účet, jsou na něm zcela stejné položky jako u Franka - a moje paní by na svém účtu našla pár skvrnek od vína April, než jsem jí ho, naštěstí, přesunul z dosahu, i když mám stále trochu obavy, že se ho stejně v tomhle celoživotním mejdanu zase jednou bude chtít zmocnit. A pak to opravdu nebude žádná legrace!

Poetické, poutavé, chytré, vymazlené... a do oka mi nepadla jen ústřední dvojka, ale i další, Smrt je vynikající.. no.. a Barbar Cohen.. ten je prostě dokonalej ... a jako třešinka na dortu pár kýčovitých záběrů nádherné skotské krajiny, myslím z Glen Coe... 4/5 a sháním první příběh na motivy Terryho Pratcheta ve filmový verzi a nějaký knížky (nikdy jsem nečetl)...