jahol

No, jedna věc je jasná a já ji opravdu chápu(!) - tohle je film o úchvatných digitálních efektech a není v něm moc místa třeba pro načrtnutí psychologického profilu hlavních hrdinů. Proč ale tedy, krucinál, se Emmerich těmahle věcma zabývá?! A proč je řeší strašnou, předimenzovanou mírou až úchylně patetického patriotismu a dementně dětského idealismu v mezilidských, především rodinných vztazích (hlavní motto - "rodina nadevše, spojme se a milujeme se i při globální katastrofě nezměněnou silou")? V tomto směru totiž podle mne v duchu současné módy shazovaný a opovrhovaný Armageddon vychází ze srovnání jako velmi rozumně pojaté dílo a dokonce i patriotismem natřískaný Den nezávislosti je mnohem snesitelnější. Digitální efekty skutečně hezké, barvité a originální, jen výjimečně (ale najde se!) i trochu odfláknuté. Příjemně překvapil zlehčující tón řady scén (Rusové se silným anglickým přízvukem nejsou od Armageddonu originální, ale stejně byli dobří, scéna se startováním auta v Himalájích třešinkou na dortu se spodkem opět z... Armageddonu). V závěru dosahuje nevěrohodnost dialogů a chování hlavních hrdinů takové úrovně, že rozbíjí scénář jako celek a zanechává vás v rozpačitém nenaplněném stavu. Zkrátit film o čtvrtinu a odstranit všechny milující ksichty (chtěl bych je při globální katastrofě vidět), byla by to vygradovaná jízda minimálně o stupeň výše hodnocená.

Na to, že jsem mnohem více realista než snílek (nebo si to alespoň teď myslím), mě Arizonský sen vzal docela dost. Surrealistická linka protažená tak akorát (ne jako u některých Lynchových filmů, kde "sur" vypálí vše "real" kolem dokola), barvitý, vypiplaný scénář a ty dvě hlavní ženské role... (napomínám pana scénáristu a casting za to, že mě vyděsili s Paulin Porizek, úplně vážně jsem ztuhl, že ona bude hlavní postavou)... Faye Dunaway bylo snad dvaapadesát, když to točila - věřili byste tomu? - a Lili Taylor, to je omamná esence nemocné smyslnosti, ta by postavila do vztyku jaholka i za dvacet let, až za nima hezká tvářička Johny Deppa, který na své velké filmové role v té době ještě asi čekal (ale možná by měly divačky jiný názor), i bez toho hlavního vyjádření k lidskému životu jako naplnění či nenaplnění snů, na které dost nerad přistupuji, pořád velmi příjemný zážitek, stači se jen nechat bodat a hladit střípky jednotlivých scén obarvenými velmi originální, protože Americe vzdálenou balkánsky zabarvenou hudbou a v podvědomí si vybavit klip Linking Park "In the End" a přemýšlet, zda tu svoji rybu Kusturicovi nevyfoukli, je jí hodně podobná... a zda ta ryba je plovoucí nebo létající... Uvažoval jsem i o pěti, ale jak byli Eskymáci na začátku perfektní, tak bych je na konci zrušil... nebo bych je poslal taky do Arizony.

První víc než půlka víc než super, úžasná atmosféra, pak film bohužel ztrácí lehkost a nadhled, až úplný závěr ji trochu připomene. Skvělá hudba, skvělí herci, kterým dal scénář možnost pořádně se vyřádit, některé scény by mohly sloužit jako učebnicové studie o pocitu a ceně přátelství. Navíc perfektní tempo do té doby než se scénář zadýchá a vydýchává, dokud to funguje a jede, nenapadají vás blbý otázky na nelogičnosti v ději, berete nadsázku a rádi cumláte to sladkopeprné z ní, později je to o dost horší a tak vás i napadne něco o ledový vodě, ve které se nepřežívá, pár minutách bez kyslíku a tak. Ale úplně na konci, když je po všem, si rádi ještě jednou sjedete některý opravdu srdce beroucí scény a že jich tam pár je (napadá mě třeba první pokus o ztrátu panictví a jeho kamarádská dohra, společenská hra s Tupounem nebo úžasný souboj "mezi kuřaty na život a na smrt"). A ten malej kluk úplně na začátku, to je malej jaholek jak vystřiženej, jen to rádijko jsem měl o něco menší...

Na Tarantina mi to přišlo málo úchylné a dějově příliš přímočaré, s rychlým koncem, kdykoli to začlo být po tarantinovsku ujetě-akčně-zajímavé. Spíš taková hodně dobrá studie komunikace amerických teenek (hlavní představitelky výborné) než něco, nač jsme od Quentina zvyklí, tj. i do hloubky prokreslený prostředí s hodně atypickýma vychytávkama. Kurt Russell rovněž výborný.

Skorem úvodní scéna s jízdním kolem je famózní a nakopne vaše očekávání hodně vysoko a ono si pak plachtí a plachtí skorem tak vysoko po celý film, občas ještě podnesené nějakým dalším výborným nápadem. Film ze sebe sype životní pravdy, ale dělá to sympaticky, protože velice, velice originálně. Trochu horší je to s herci - Gary Oldman a Chris Cooper jsou vynikající, ale hlavní hrdina se až tak nepovedl (vím, vím, 54% diváctva, hrubým odhadem, se mnou bude hrubě nesouhlasit ) a čím víc se ke konci vševědoucně usmívá, tím větší chuť mám, já, zapřisáhlý odpůrce agresivity a násilných řešení, kopnout ho do ksichtu. Ke konci příznivý vítr ustává, očekávání na své pouti trochu klesá, ale stále je to za čtyři, když se přemůžu a budu objektivní. Dost mě totiž naprdnul scénář, kde dostala minimální prostor Amy Smart, pro kterou bych do toho Danveru taky jel...

Proroctví mi sedlo. Inteligentní scifi s originální zápletkou, kde je skorem pořád se na co dívat a závěr, kromě velkolepé digitální podívané, potěší i ty, kteří rádi u filmu chytají přemýšlivou až mystickou náladu. Kdyby to nebylo v několika pasážích tak strašně ukňourané a kdyby hlavní roli (jak někdo vtipně napsal) hrál namísto Nicolase Cage Russell Crowe, šel bych s hodnocením možná ještě výš.

Výrazně negativní komentář k tomuhle filmu jsem měl vcelku promyšlený, ale byl rozmetán pohledem na komentáře jiné. Zjistil jsem, že jsem filmový analfabet, který nerozumí humoru, kterým je film protkán. Cože?? Ano, při jedné jediné scéně jsem vyjekl smíchem a pak mi ještě polechtal bránici výraz kozy, ale co jiného tady bylo vtipné?? Jsem zkrátka přízemní typ, který bere kombinaci horroru a humoru, pokud je cca 50 na 50 (na přízemního konzumenta jahola geniálně funguje Tarantino - Od soumraku do úsvitu je lahůdka!), ale na film, který by snad horrorem měl být (nebo ne?) a kde je prý humorné to, co mi přijde z filmu nejvíce trapné, nemám. Já na tenhle film prostě odmítám pohlížet ve světle současných vše relativizujících tendencí jako na mix horroru a humoru, pro mne je to horror, tak je ostatně všude prezentován. Tak - a teď se mohu vrátit k původnímu komentáři a hodnocení. Film sleduje klasické horrorové schéma hlavní hrdina(-nka) versus mocná příšera (fenomén, jev, bytost) a jak je vcelku vynalézavý v detailech a silný v lekacích okamžicích (ale i tady je necelá polovina "převzata z jiných, originálnějších kusů), tak je totálně přímočarý a neoriginální v hlavní zápletce. Jeho největším problémem pak je casting - v podstatě všichni herci vypadají, jakoby ve svých rolích neprošli žádným výběrem, možná tohle je tím vynášeným humorným prvkem, protože Justin Long vypadá jak přihřátý dement, kolega v práci je slizem prosáklý tak, že by ho museli vyrazit v první den nástupu, "šéf" je divný a nevýrazný, "léčitel" první úrovně vypadá, že si odskočil z nedaleké mešity, kde se ukázněně modlí, bez větších ambicí o jakýkoli kontakt s nadpřirozenem a médium úrovně druhé mi připomnělo posluhovačku Sandry Bullock z filmu Crash, takže jsem si kontroloval křížem herecké obsazení obou filmů, protože jsem si neuvědomil, že tam šlo o míšenku. Tak, jak jsou postavy špatně voleny, tak se dementně chovají - šéf mění názor každou hodinu, zlý kolega z práce okamžitě přibíhá a omlouvá se (humor? neberu! ), médium druhé úrovně chce za něco, na co se připravuje celý život, těžký prachy, hlavní hrdinka (která mě jako jediná svým typem neiritovala a se scénářem bojovala opravdu zdatně) málem zavalí zastavárnu (humor??). Jediná opravdu dobrá scéna je seance před koncem, i když i tam mě mrzel malý herecký prostor pro kozu, která byla z pohledu castingu jednoznačně nejlepším zářezem - asi jim nechtěla lépe podržet. Dlouho jsem váhal, zda podlehnout obecnému názoru na film (a několika dobrým lekačkám) a dát více a nakonec jsem tak málem učinil, abych odměnil hlavní hrdinku za scénu na hřbitově, kterou si chudina musela opravdu užít - než mi došlo, že určitě měla dublérku (všimněte si jejích ňader jinde ve filmu a tady, scéna v hrobě působí skorem eroticky). Lekací horror je jistě zajímavý žánr a v současný době je dost těžké ho dělat originálně, ale obvykle stojí na kontrastu velmi reálného, vypilovaného prostředí a šokující reality odjinud. Prostředí v tomhle filmu, které určují především postavy a to co dělají, je natolik dementní (ať už to byl záměr nebo ne), že tenhle kontrast nefunguje.

Podstatný díl úspěchu "pokračování Borata" je opravdu založen na překonávání hranic, které ještě překonány nebyly (tentokrát ve vztahu k homosexualitě), z hlediska toho, co je ve filmu "filmařsky normální" o žádný zázrak nejde. U Borata bych poměr skvělé - normální - shit viděl tak asi 50%-40%-10%, zatímco u Bruna 20%-65%-15%. Film je opět posloupností skečů bez hlubší provázanosti (tam, kde se o nějakou vztahovou provázanost snaží, působí trapně) a vy se díváte a čekáte.. až se dočkáte a něco originálního konečně rádi zbaštíte (ale musíte být k tomu alespoň mírně excentrického a cynického ducha, jinak sorry). Sacha Baron Cohen hraje překvapivě dobře a tak občas nevíte, zda je něco ve filmu myšleno třeba i malinko vážně nebo jde pořád o parodii nebo se parodie překlopila do sebeparodie. A když na chvilku některá zápletka vytěsní z mysli diváka Boratův penis (mimochodem tak velmi dobře vyvedený, že jsem si skorem jistý, že se Sacha nechal v jedné z klíčových scén filmu dublovat), je i na co se dívat. Interview s Harrisonem Fordem je výborné.

Namíchat tohle s "Já legenda", vznikl by asi jeden z nejlepších sci-fi filmů historie. Scénáristicky daleko vynalézavější a méně odhadnutelné (v "Já legenda" neřešíte příčiny a vývoj a spíše se kocháte úžasným digitálním postapokalyptickým světem, zatímco tady máte dostatek prostoru pro hru - průběžné kombinace "proč se stalo" a predikce "jak to vlastně bude" a občas vás scénář příjemně překvapí - třeba nahým zadečkem(!)), herecky stejně dobré a ve vícero postavách, příjemná komorní atmosféra není na závěr dosti neurvale rozbita a akční prvek je rozumně potlačen, digitání efekty zčásti nahrazuje výborná kamera a dost náročná výprava (elektronické vybavení superlaboratoře ovšem zcela odpovídá počítačům osmdesátých lét a vzbudí hodně neshovívavý úsměv). Škoda posledních pár minut, závěr je po té psychologicky hodně nevypočitatelné mezihře hrubě standardní a okoukaný.

Stále ještě nadprůměrné, poutavé drama, ale geniality Americké krásy a torpédové síly Nouzového východu tohle další dílko Sama Mendeze nedosahuje. Z hlavní dvojky jsem vyloženě rozuměl jemu a (jako u každé ženské, včetně té své, permanentně) byl zvědavý, jakým směrem se v každé jednotlivé chvíli vydá její mysl, touha a záměr. Série návštěv na téhle další road movie přináší pár silných scén, dost zábavy a vtipu, ale občas se mi zdá, že se děj až přehupuje do karikující roviny a méně by bylo více. A ani ústřední dvojka z toho všeho nevychází s čistým štítem - lepší scény jsou ty prostější, zatímco třeba duo-deklamace na trampolíně, kterou dost z diváků považuje za vrchol filmu, mi přijde hodně za hranou kýče (na Mendeze). A takhle je to i s dalšími obvykle hodnocenými atributy - soundtrack je (pro mne se srdcem folkaře) sám o sobě nádherný, ale dost často působí jako na efekt a moc nerezonuje s dějem (kratičká grafická zkratka v letadle s letadýlkem je ale úžasná a zamává s Vámi). Jinak řečeno, mojí srdcovkou se "Všude dobře, proč být doma" nestane, tak jako se jí nestaly Zlomené květiny (mimochodem scénářem "Všude dobře, proč být doma" dosti blízké), které v hereckém katalogu Billa Murraye navázaly na Ztraceno v překladu, které velkou srdcovkou naopak je.