Sedem životov

Tohle drama mě dostalo. Willu Smithovi fandím už od dob Bad Boys a pořád dokola mi dokazuje, že právě on je zárukou dobrého filmu. Herců, kteří dokáží perfektně stvárnit komediální , i vážnou roli moc k vidění není a konkrétně u Willa mám pocit, že dokáže zahrát vážně cokoli. Příběh ve smutku se utápějcího Tima, který chce zásadně ovlivnit životy 7 lidí, aby odčinil svou vinu je přímo srdcervoucí ( a to nemluvím o jeho vztahu s překrásnou Emily, která doslova bojuje s časem ).Zkrátka a dobře, těším se na další Willovy role. (22.02.2009)

Pár scén a celková atmosféra snímku mají něco do sebe a tu snahu o vykoupení korunují příjemně smutnou náladou, ale moc často tvůrci přehnaně tlačí na pilu a film se stává skoro až směšnou parodií na vážné téma. Když si Will Smith a Rosario Dawson vesele (ale přitom hrozně smutně) prozpěvují a nešťastně skotačí se psem, je to nejen nemístně trapné, ale taky k uzoufání nudné! A jelikož jsem si Štěstí na dosah zařadil do pomyslné top stovky, Sedm životů pro mne było obrovským zklamáním. (18.07.2009)

Viděl jsem mnohem víc průhlednějších a sentimentálnějších snímků, nicméně Smithova druhá spolupráce s Italem Gabrielem Muccinem mě semlela až podezřele silně!! Pánové to vzali od podlahy a mě si dokonale získali. Základní myšlenka může být i poněkud vlezlá a zcela jistě neuvěřitelná (promyšlené vykoupení sedmi ztrápených osudů), jenže emoce se tu dávkují pomalu, vkusně a působivě, což jsem byl ochoten akceptovat. První polovina prakticky nedává moc berliček, je strukturována poměrně nejasně, brzy jsou však karty rozdány a záleží na divákovi, jak se tím vším nechá ovlivnit. Nemůžu rozhodně souhlasit s tím, že se tu společně s hlavní dějovou linkou (srdečními problémy pronásledovaná Emily) schyluje k lacinému ždímání emocí. Jasně, hlavní hrdina tu bojuje proti větrným mlýnům a chodí kolem horké kaše v podivné dramatické stavbě, ale srovnávat námět s libovolným dílem Esmeraldy mě coby diváka minimálně uráží. Režisér to celé umně posouvá až ke kýženému finále, které má až nečekaně silný náboj. Ví, jak nasvítit scénu, jak zachytit ten správný detail, čímž se pohybuje na hranici artově vyhlížejícího dílka. Dojemná atmosféra, lahodné záběry, klavírní omamné melodie (Angelo Milli), vlnící se medúza, skvostná milostná sekvence!! Kdo tohle považuje za sterilní, kdo ví mu pomož. Dlouhé měsíce se mi nestalo, že bych se zhruba po padesáti minutách filmu, který mě do té doby popravdě příliš neoslovil, nechal tolik ukolébat. Celé to funguje jako dobře namazaný stroj na Emilyna svatební oznámení. Ambiciózní scénář, nadprůměrné řemeslo, další úchvatná kreace Woodyho Harrelsona („You must be Emily.") ve vedlejší roli (No Country for Old Men) a nakonec Rosario Dawson („Jen abys věděl, bývala jsem vážně sexy. Jako opravdu hodně sexy."). Na plátně natrvalo ukotví sice až v druhé polovině, její přirozenost ale nemůže nestrhnout!! V mých očích je na emocionálně vypjaté role - když se tedy nenechá ukecat Kevinem Smithem - rozená. A samotný Will Smith, sžíraný chybami z minulosti, jak divákům, tak akademikům hravě dokazuje, že vedle komerčních projektů s přehledem utáhne i roli hodnou nějaké té nominace. Nezajímá mě, co se kde píše, po předlouhých měsících dávám plné hodnocení... Na podruhé člověk zachytí ještě další drobné detaily. Nic pro cyniky a rádoby filmové vědátory!! 90% (11.02.2009)

Krystalický kýč, který bloumá od morbidity k imbecilitě. Půdorysem připomíná otravnou německou telenovelu v lepším aranžmá s áčkovými herci, na rozdíl od ní má velmi slušný potenciál svého cílového diváka naštvat. Protože když po půlhodině odhadnete kompletní pointu se všemi náležitosti, zbytek filmu se vztekáte, že TOHLE přece nemohou myslet vážně- a pak přesně to na konci udělají, připadáte si, že z vás někdo dělá osla. Od Gabriela Muccina, jenž natočil civilní vícerozměrnou sociální dramedy Pursuit of Happyness, jsem podobnou nadílku vskutku nečekala. A Vilík má jednu dost podstatnou mezeru- umí být smutný, veselý, zábavný, sklíčený, naštvaný, ale komplikovanější emoci jako je zamilovanost zatím jeho herecké mimikry vyčarovat nedokážou. (02.02.2009)

Dlhé, nudné, uťahané... navyše sa Will Smith do polovice filmu usmieva ako idiot a od druhej polovice je zase strhaný, ako po 16- hodinovej „ šichte” v kameňolome. Jediná scéna, ktorou ma rozosmial bola, ked nasadí rovnako stupídny výraz tváre, pri pití drinku v nemocničnej kantýne, ako Samuel L. Jackson v Pulp Fiction predtým, než vyriekne známy biblický výrok pred popravou. Mal som pocit, že srdečnou vadou miesto Rosario Dawson trpím ja. Je to veľmi podpriemerný ciťák, ked skutočná akcia prichádza až v 13. Minute od konca filmu. (06.02.2009)