jahol

Liam Neeson je výborný, problém je v tom, že zdaleka nejlepší je ve scénách thrillerově konverzačních a na ty začne být film po úvodní patnáctiminutovce zatraceně chudý. Z hrdinů zmiňovaných v jiných recenzích má v dlouhém, ale zcela lineárním akčním tažení bohužel nejblíže k béčkové nesmrtelnosti Stevena Segala - na borce typu Jacka Bauera nebo nedejbože Jasona Bourneho nemá ani náhodou. Představa scénáristy, že když na své cestě pozabíjí na jednotku času daleko nejvíce protivníků, bude nejlepší, je samozřejmě mylná, to se mu to zabíjí, když skorem všichni jeho protivníci byli na střelnici asi před dvaceti lety a samopal berou sice do pravé ruky, ale jsou určitě leváci, jinak by nemohli tolikrát minout. Jediný pořádný protivník se objevuje těsně před koncem, tady jsem si už skorem připadal jako na Bournem a začal uvažovat o čtyřech hvězdičkách. Ale nestačilo to, protože konstrukce příběhu je chatrná jako bouda na staveništi, kterou navštívil někde v půlce filmu, všechny postavy mají charaktery černobílé až běda, pokud tedy vůbec nějaké a některé scény se vzpírají zdravému rozumu i akčního závisláka (rallye na staveništi). Jo, ono to není jen tak, natočit moderní akční film...tomuhle toho schází opravdu hodně, i když se v něm jezdí a střílí ostošest..

Začátek - epizoda se psy - je úžasný, jinak ale film značně kolísá v tempu a působivosti a v podstatě nijak negraduje. Výborný soundtrack, řada originálně pojatých scén ohýbajících realitu do bizarnosti až magické, jíž je jistě každá válka plná (opakující se scéna s příchodem z moře na pláž), ale také pasáže, ve kterých jako by scénáristovi došel dech. Při vší úctě k odkazu a poučení z téhle ošklivé války - nominace na Oscara je značným přeceněním tohoto filmu nebo spíše dokumentu.

Na jeden geniální fór skutečně pět minut o ničem. Několik vrstev parodie, kterým člověk rozumí, nachází parodované - jenže ono to kupodivu nefunguje a není vtipné. Akční začátek a konec není špatný, ale stále hodně daleko za skutečnou akcí, která vezme dech - porovnejme třeba s posledními třiceti minutami Rodriguezova "Od soumraku do úsvitu" nebo, ještě lépe, s neskutečným masakrem hodných vesničanů v "Jednotce velmi rychlého nasazení" (uvedené dva filmy se mi vybavily, když jsem se ptal sám sebe pět minut před koncem, jestli je TAHLE část Tropické bouře z celého filmu už to nejlepší). Odstup od komediální špičky je tak velký, že jsem dokonce uvažoval pouze o 2/5, jenže těch pár dobrých fórů je skutečně hodně povedených a Tom Cruise je opravdu výborný, i když jsem poznal, o koho jde, až při závěrečných titulcích.

Typická (polo)absurdní chuťovka bratří Coenů, píšu, a přitom si říkám, jestli není typickým poznávacím znamením a nejsilnější stránkou Coenovic dvojky právě to, že se dokáže trefit přesně doprostřed mezi crazy komedii (kterou nemusejí ti vážnější z nás) a "real story" (kterou nemusejí ti zbývající). Coenovic hrdinové jsou často crazy, ale vnější okolnosti pracují proti nim a neustále je umravňují, pakují do latě a přistřihují jim křídla na jen odsud posud(a když už to prostě jinak nejde, vypoví ochrannou známku, jako tady u Brada Pitta ve skříni). A tak stačí, když se povede casting, a o zábavu je postaráno - Clooney, Malkovich(!) a Pitt jsou úžasní (i díky velmi pohotové kameře a dynamickému střihu) a dvě hlavní ženské role je zdařile doplňují. Tak, jako ve většině Coenovských filmů je scénář tažen v kvalitě vzhůru výbornými dialogy: "Co jsme se tím naučili, Boomere?" "Nevím, pane." "Já to teda netuším ani za mák." "Asi jsme se naučili neudělat to znova.""Ano, pane.""Ale to bych kurva rád věděl, co jsme vlastně udělali!" "Ano, pane. Těžko říct." "Pro Kristovy rány"......."Kde je ten chlap ze státní správy, Pfarrer?" "Teď?""Teď.""Je v zadržovací cele v Dallasu.""Proč?""Snažil se dostat do letadla do Venezuely. Měli jsme ho na seznamu podezřelých. Ale nevím, proč chtěl odletět do Venezuely.""Vy to nevíte?""Ne, pane.""S Venezuelou nemáme dohodu o vydání zločinců.""Takže co s ním máme udělat?""Posaďte ho na další let do Venezuely, sakra."

Tak nevím, z filmu jsem rozpačitý trochu, z komentářů tady všude vůkol o dost víc. Nemohu si pomoci - i když bych strašně rád napsal pravý opak, Woody Allen pro mne ztrácí jako scénárista šťávu a od podobného kousku "Match Point" sestoupil zase o pár schůdků tím smutným směrem. Ano, je mi jasné, že tady nejde o brilantní konverzační komedii (a proč že vlastně ne a proč už tak dlouho od Allena čekáme na to, co bylo nejlepší?), ale i odlehčenou romantickou linku bych bral, kdyby na mne každou chvilku nezívla prázdnotou a ne zrovna velkou mírou přesvědčivosti. S tím hereckým ansámblem, který Allen shromáždil, film asi nemohl dopadnout vyloženě špatně, ale porovnejte si, co s vámi udělala Scarlett Johansson nebo Javier Bardem v předcházejících filmech, s tím, co jim dovolil scénář tady - tam to bylo o ztrátě dechu, mrazení v zádech nebo o slzách, tady o vkrádajících se pochybách. Alespoň u mne. Možná někoho okouzlí, jak lehce proplouvá celý film na sluncem prozářené vlně katalánských rytmů, aniž by se nechal zatížit nelehkými tématy mezilidských vztahů, která nastoluje (nebo ne?), ale pro mne tím ztrácí hloubku a přesvědčivost, již Allenova díla pod i nánosem brilantních salonních konverzaček vždycky měla. Letní odpoutanost lze pochopit a tolerovat bez pohoršení, ale protože se Allen asi bojí, že přijde o diváka, má proměnlivost vztahu a blízkosti dvou tady jen takovou hloubku, aby se jeho hrdinové nezačali topit. Jenže právě to by bylo zajímavé!

Zajímavý špionážní thriller, při jehož sledování procestujete skorem celý Blízký východ (exteriéry jsou voleny velmi působivě) a fanoušci Leonarda di Capria si určitě přijdou na svoje (Capriovy exteriéry taky stojí za to). Ale mají to tvůrci thrillerů těžké, protože čím dál víc věcí už tady jednou bylo. Satelitní tanečky Velkého bratra uvedl do filmové společnosti v podstatně dynamičtějším hávu Bourne, působivý soundtrack, který by nebyl vynalézavým mixem jiných působivých soundtracků, se taky nehledá zrovna zlehka, a skvělí herci mohou mít problém, protože scénář pojímá jejich postavu tak neokoukaně, že je až nějak úchylně zvláštní (Russell Crowe)... anebo třeba i opravdu zajímavá (postava Jordánského "diplomata"). Vůbec bych řekl, že velmi efektní výprava vcelku úspěšně vytáhla film ze scénáristické slaboty a já si tady hážu kostkou, zda mi padne víc trojek nebo čtyřek a nakonec, když mám obého po pěti, dávám za čtyři, protože bych rád ocenil absenci euroatlantického patosu, která současně ale nepřepadá do opačného, tak oblíbeného extrému nakopávajícího Americe morální zadnici, ale balancuje pěkně uprostřed na úrovni obecné pravdy, že válka a terorismus je svinstvo, ale že jeho potíratelé už z principu samotného často nemohou být o mnoho lepší.

Až na samotný konec excelentní. Na úplném počátku filmu mi sice iluze Ameriky přelomu dvacátých a třicátých let přišla až příliš hyperdokonalá a barvotisková (staré modely aut z oné doby byly na plátně vždy na nejideálnějších místech a míjely tramvaj s A.J. přesně v těch okamžicích, kde to bylo v záběru kamery optimální z hlediska zlatého řezu), jenže pak dostala vše na povel Angelina a pěkná sestava záporáků (každý z nich by zasloužil vlastní scénář) a rozjela se psychojízda podle skutečných událostí, která s vámi pěkně zamává a vaše optimistické podvědomí pořádně naočkuje pocitem, že svět zase není jen jedna růžová zahrada, dokonce ani pro ty, kteří mají pěkný pozitivní přístup k životu, jsou schopní a snaží se. Konec bohužel tak nějak ztratil rytmus a sílu (sice nevím, co tím přesně říkám, ale odráží to mé pocity) a některé akce masové podpory oběti policejní zvůle vyhlížely malinko strojeně a příliš slzopudně. Velké čtyři hvězdičky, na Oscara pro Clinta to není, ale Angelina si o něj hodně důrazně řekla. Kdeže jsou ty časy Lary Croft...a kde v prachu se ztratily ty časy, kdy bych Laru upřednostnil před Christine? Ach jo. Ach jo??

Nikdy bych nevěřil, že někdo takhle silně a originálně přenese ducha Franze Kafky na Divoký západ... ostatně na konci filmu ho Nikdo posílá zpět...tam, odkud pochází :-) Dal bych 7/10, protože Kafku sice respektuji, ale nerezonuji s ním... ale ten soundtrack je nádherný, takže 8/10...

Věděl jsem, že ve filmu hrají Johnny Depp a Leonardo di Caprio, toho prvního jsem identifikoval (až) po pár minutách, toho druhého ... na toho jsem poměrně dlouho čekal, než mi to všechno došlo... fenomenální výkon, nevěřil bych, že najdu něco, co přebije Dustina Hofmanna v Rain Manovi. Film ale nezačíná a nekončí s Capriovou postavou, drama sebeobětování vlastních okamžiků svým blízkým se odehrává na mnohem širší ploše a vrcholí překvapivou katarzí. Přes výborný scénář (Jen) pěkné za čtyři pro některé trochu nevyvážené filmové prvky (kamera střídá některé přímo vznosné záběry s okamžiky, které bych si uměl představit nasnímány lépe, to samé bych řekl o hudbě a dynamice střihu). Každopádně, jakmile je na scéně LdC, tají se vám automaticky dech.

Při sledování filmu jsem si velice rychle vzpomněl na csfd a komentáře k filmu "Stůj při mně" oslavující herectví dětských představitelů, komentáře, se kterými jsem se tak nějak zcela nedokázal ztotožnit - "Hledání země nezemě" mi ukázalo, že právem - TOHLE byla první liga dětského herectví. Nevšední filmový zážitek, u kterého jsem ale jen tak umírněně posmrkával a neměl dojem, že ze mne za každou cenu dojí emoce, tradičně výborný Johny Depp a jemu zdatně přihrávající Kate Winslett, kouzelný festival pocitů, nápadů a jejich občas překvapivých spojení (setkání skutečného psa se psem v kostýmu). Velmi silné za čtyři.