Jara.Cimrman.jr

"V takové chvíli se ukáže jádro dobrého sportovce." To byly doby, kdy sportovci byli čestní, skromní a oblečení v obyčejných teplácích. Úplně jsem přitom dostal záchvat nostalgie a taky mi byla zima z toho šíleného větru. Prostě mě bavilo závodění inženýra architekta, modelky, lesního dělníka či syna farmáře v disciplínách jako je plížení na lyžích, hrbolatém sjezdu mezi stromy nebo skocích na lyžích do slámy.

"Oshimotovi lidi spočítali pravděpodobnost přežití jeho dcery na 30 ku 70. Je ze hry. Nezaplatí." Je pro mě těžké vybrat si mezi nájemnými zabijáky a bohatými spratky ty, kterým mám fandit. Film v tom má jasno a je na straně zparchantělé mládeže, která ze své blbosti možná jednou vyroste, ale já jsem tomu nechal volný průběh. Nakonec to dopadlo tak, jak to asi muselo dopadnout a já jsem si z toho odnesl poznatek o tom, jak se dá zabít soupeř vlastní zlomenou vřetenní kostí. I když se to někdy může hodit, tak to skutečně není moc.

"Zřekni se celibátu. Nech se vykastrovat. Mně je to jedno. Ale dej už mi pokoj." Ona miluje jeho, on miluje ji, Bůh je na jejich straně, tak kde je problém? Možná trochu ve mně, protože já Valerii miluju taky, ale hlavně v církvi, která nenechá ovečku jen tak zbloudit. Církevní hodnostáři jsou prostě tak milí lidé, kterým ministranti občas objeví nádor na varlatech. Já jsem si tedy myslel, že se přitom budu bavit, ale ono toho zase tak moc k zasmání nebylo - Valeriino automobilové zúčtování s ženatým milencem, don Mario poprvé za volantem a zejména komunistický synek Bonifác v církevní škole. S tímto rebelem souhlasím ve všem, co tam plácl.

"Ještě stále bezdětná nebo už matka?" Tak tohle kamarádské rýpání mě bavilo, Linda se mi líbila a z nevěry se salámem jsem už také byl obviněn. Tím pozitiva a mé souznění s příběhem končí, protože dvě zasmání za 100 minut není pro komedii příliš dobrá vizitka, zmatené hormony hlavní hrdinky mě děsily, dabovaní Poláci si s mýma ušima nerozuměli, holky s permanentně vloženým cigárem mezi namalované pysky mi smrděly a "erotické" scény byly k pláči. Vždyť já jsem si občas ani nebyl jistý tím, jestli postavy spolu sexují a to je věc, kterou dost často s přehledem poznám.

"Vítěze této kategorie jsme vybírali na základě výsledků týdenních žebříčku ČNS IFPI,které jsou zpracovány z údajů společnosti Spotify, Apple Music, Google Play, Deezer a Supraphonline." Opravdu? Je to ještě o hudbě? Nebo je to spíše o penězích a o reklamě? A o tom, že musí vyhrát tradiční opory soutěže? Já jsem se tedy díval jen chvílemi, ale přesto si troufnu tvrdit něco o tom, že to bylo docela trapné, čehož důkazem byl zejména "brněnské dajlajláma". Vypněte už někdo tu matonohu. Vlastně jsem měl radost jen z Kazmy a Miraie, což není mnoho. A ovlivňování výsledků soutěže ze strany organizátora je prostě geniální, což může po Rudy Kovankovi nyní potvrdit i Ortel. Za to nezbývá než smeknout, předklonit a nakopat do ... matonohy.

"Za dávných časů starověká civilizace Mayů zjistila, že Zemi jednou skončí záruční lhůta." Studiem Mayských proroctví jsem se nikdy moc nezabýval, ale pokud vím, tak v roce 2012 měla přijít změna myšlení, což se evidentně stalo - Trump prezidentem, brexit a svatý Kajínek v televizi. Američané to však tradičně pojali po svém, takže svět vybouchne a oni už si nikdy nebudou moci dát svůj milovaný hamburger. Naštěstí se prý v archách zachrání ti nejdůležitější lidé na zemi, kteří jsou přesvědčeni i o dokonalosti vlastních výkalů a civilizace bude zachráněna. Hurá! Mě ta idea celkem bavila a destruktivní obrázky vůbec nevypadaly špatně, ale trošku mi chyběl hrdina, který by přepral zemětřesení, zašlápl tsunami, zajistil fungování burzy a osmažil hranolky dozlatova.

"Já, níže podepsaná, jsem se narodila proti své vůli jakožto muž." To není pravda, ale nechtějí mi ony náhodou ukrást pindíka? Jenže já ho nedám, já ho mám celkem rád a navíc bych neměl čím přemýšlet ve světě žen. Proto budu prchat, navštěvovat podzemní centrum dekadence, žrát svatá jablka a sexuálně dokazovat, že nejsem jen chybějícím vývojovým článkem mezi opicí a ženou. Jelikož jsem však mazaný, tak se budu dál tvářit, že nejuznávanější fyzičkou světa byla Einstein, ale přitom si užívat pozápasovou výměna dresů mezi hráčkami ignorujícími nošení spodního prádla. Se samci Maxem, Albertem a jejich zvlhlými funkcionářkami je zkrátka zábava, což pro mě platilo při premiéře v kině a dneska se na tom vůbec nic nemění.

"Zabije laskavě někdo toho parchanta?" Analogový polda JohnMcClane se v digitálním světě poněkud hůře orientoval, ale naštěstí neztratil nic ze své čestnosti, odhodlanosti a neprůstřelnosti. A to si u mě šplhnul, protože to střílelo, bouchalo i lítalo v plné parádě. Prostě nikdo v celém vesmíru nedokáže zachraňovat svět tak, jak to umí John a já se proto na něj snad ani nezlobím, že sličné teroristce Mai Lih nacpal teréňák do zadku. To se prostě občas stává. A navíc mě dost bavil Ferda Warlock, který ze svého řídícího centra alias sklepa ťukal do klávesnice počítače první ligu. I drzá dcerka se skvěle potatila a já k této akční vypalovačce vlastně nemám žádnou vážnější výhradu. Autem jsem už totiž vrtulník taky sundal a kličkovat kamionem před raketami vystřelenými ze stíhačky určitě není nic těžkého.

"Pokud ti to ušlo, kámo, snažej se mě zabít, mám na sobě sračky a francouzskej polda mi napráskal Zlatejma stránkama." Pařížská křižovatka smrti nenabízí nic, co už bych neviděl při dřívějších střetech ukecaného černocha s mlčenlivým asiatem, ale mě to pořád celkem bavilo. Jen těch trapností v Carterově tlamičce poněkud přibylo, ale na druhou stranu to celkem vyvážila zlá holka Genevieve a tupý taxikářský agent George. Trošku mě však zklamalo, že padouch byl jasný od prvního otevření pusy a s to se pak dá jen těžko zachránit skokem z Eiffelovky. Ale snaha se cení a nějaká ta chemie se mezi nesourodými poldy pořád ještě dala najít.

"Občas neříkáme celou pravdu, ale to nám nedává právo lhát." Jsem rád, že o mně tajné služby sbírají data. Jen mě mrzí, že o mě nemají opravdový zájem. Zatím je totiž jenom sbírají, ale netřídí a nepoužívají je proti mě. Snad jim jednou budu stát za to, aby se do mě pustily a vydíraly mě tím, že čtu Parlamentní listy, jednou za čas se mi záhadně něco stáhne z Uloz.to a občas omylem kliknu na Pornhub.com. To bych jim pak musel vyzradit ... úplně přesně nevím co. To je jedno. Snowden mě zkrátka naučil schovávat telefon do mikrovlnky, zakrývat si webkameru a točit s Rubikovou kostkou jednou rukou. To bylo nejvtipnější, protože on ji jen otáčel a neskládal. Přesto jsem rád, že se našla černá ovce, která ukázala světu, jak "chrání" tajné služby občany před teroristy. Za to patří Snowdenovi a Stoneovi dík.