Jara.Cimrman.jr

Karle Kryle, už zase ryjeme držkou v zemi, ale ty jsi patrně nemohl udělat víc pro to, abychom neryli. S tebou ta "sametová doba" dávala smysl a naději, kterou jsme nekompromisně spláchli ekonomickým mamonem. Škoda tě a škoda promarněné šance, ale atmosféra z tvých koncertů je něco, na co si vzpomenu, i kdybych měl Alzheimera v kebuli.

Nemám černý pás kamasutry, trpím sníženou odolností vůči smrti a nemám vůbec nic společného s rusky mluvícími papoušky, kteří nepřetržitě podávají hlášení z Kremlu do Pentagonu. Z toho lze usoudit, že jsem v případě Casina Royale nestranným divákem, který si dovoluje vyjádřit nadšení ze všech krásek, které v tomto snímku chtěly zabít či osouložit všechny ty Jamese Bondy. Já sice intuitivně tuším, že je to hrozně šílená kravina, ale tento snímek nabídl tolik filmových hvězd, že se z toho konkurenčním snímkům musely závistí slepit celuloidy. Já prostě mám pro podobné ptákoviny slabost a tak tímto hodnocením potvrzuji, že nemám filmový vkus a jsem na to hrdý.

Má uspávací peřina již několik desetiletí spolehlivě funguje v kteroukoliv denní či noční dobu a nic na tom nehodlám měnit. Když se totiž občas s dětmi mrknu na tuhle neposednou peřinu zvanou Kanafásek, tak si tiše mumlám cosi o pitomém večerníčku a následně usínám nudou. Z toho soudím, že Kanafásek svou úlohu splnil, ale mne tedy pobavit nedokázal.

Mám rád neškodnou zábavu přirozeně plynoucí z lidské debility a tak mi v Darwinových cenách nechybí ani smrt ani poletující končetiny. Plně mi stačí výkony výjimečných homů sapiensů, kteří si byli místo zbytečných mozků a pudů sebezáchovy několikrát nafasovat neschopnost posouzení vlastních schopností. Za mne tedy velká gratulace a 60%.

Nepatřím mezi deset nejlepších kovbojů divokého západu, ale když po ránu spěchám na WC, tak jsem o dost rychlejší než můj stín. To máme společné s Lucky Lukem, který je v této verzi trošku moralistický, ale mne baví celkem spolehlivě.

Chtěl bych prožít život Allana Karlssona - tři roky školy a pak už jen vyhazovat všechno do vzduchu. To by bylo skvělé. Už se to asi nestane, takže zůstanu u toho, že jsem v roce 1982 uchlastal Leonida Iljiče Brežněva k smrti, v roce 1989 jsem napsal pro Milouše Jakeše projev pronesený na Červeném Hrádku, v roce 1995 jsem odklonil majetek Harvardských investičních fondů na Bahamy, v roce 1998 jsem v přestrojení za Milana Hniličku vyhrál OH v Naganu, v roce 2001 jsem dvakrát ze dvou pokusů trefil letadlem obě věže Světového obchodního centra v New Yorku, v roce 2004 jsem pokropil Thajsko osvěžující vlnou tsunami, v roce 2008 jsem výhodným prodejem derivátů slavnostně zahájil světovou krizi a v roce 2014 jsem svobodně vystoupil z Evropské unie. Takový životopis sice není žádný zázrak, ale v následujících letech hodlám uspořádat koncert Beatles v původní sestavě, proběhnout se po prstenci Saturnu a napsat nejnesmyslnější komentář na CSFD. Pak bych snad mohl zemřít spokojený jako Allan.

Důkazy získané nezákonným způsobem mi v případě vražd nevadí. A taky mi nevadí, když je místo deseti vrahů omylem popraveno jenom osm vrahů a dva loupežníci. Ale rozhodně bych však nemohl žít v zemi, kde jsou odpadky v popelnici nedotknutelným soukromým majetkem, stejně jako odpadky v naběrači popelářského vozu a policie může začít hledat pistoli v kupě geneticky modifikované kukuřice až ve chvíli, když se smísí s ostatním odpadem uvnitř vozu. Takže za mne je vymahatelnost práva vytvořením neoficiálního týmu soudců naprosto v pořádku a proto jsem doufal, že spravedlnost dokáže zvítězit nad zákonem i zblble idealistickým hrdinou. Nestalo se tak, ale za to fandění to stálo.

Jsem mrtvev již něco přes dvěstě let, takže mne jen tak něco nepřekvapí. A už rozhodně ne to, že český divák sice nadává na remakey pro negramotné emeričany, ale bez nich by mu často ušel skvělý film. Takže já jsem rád za Vanilkové nebe, díky kterému jsem Otevřel oči a užil si originál.

Miluji filmy, ve kterých půl hodiny buzeruje ona jeho, půl hodiny on ji a nakonec se do sebe zamilují. Tak to prostě u sado-masochistů bývá, ale pro diváka, který fackování protějšku nepovažuje za nejlepší předehru, to asi není nejzábavnější snímek. Ony v něm jsou sice skvěle udíleny zajímavé lekce z kapitalismu, ale jiná pozitiva jsem nenašel. Chyba bude tradičně ve mně, protože jsem nehledal dostatečně hluboko v Madonně, ale je tam tma, vlhko a stísněné podmínky, na což jsem výjimečně neměl náladu.

"Kick the Ball on the Goal." Fotbal je hra, kterou hraje dvaadvacet lidí a kterou vždycky vyhrají Němci. Tohle heslo by patrně platilo i bez Konrada Kocha, ale on to byl, kdo zatáhl football do Německa a vyrobil z něj der Fußball. Učinil tak způsobem veskrze příjemným a našlo se přitom i několik hodně povedených okamžiků. Například jsem doslova vybuchl smíchem, když historik Dr. Bosch ve fotbalovém rozestavení neomylně poznal schéma bitvy u Trafalgaru. Menším problémem je to, že boj zkostnatělého s novátorským je řešen bez většího překvapení dle zaběhlých filmových standardů, ale fotbal mám rád, tak mu čtyři hvězdy bez problémů dám.