Veľký sen

Jedna z nadsázkou míněná definice kopané, jejíž autorství je připisováno bývalému elitnímu střelci anglické reprezentace Garymu Linekerovy praví: "Fotbal je hra, kterou hraje dvaadvacet lidí a kterou vždycky vyhrají Němci". Retro story o tom, jaké to bylo v dobách v nichž se němci věšeli na kruhy a fotbal byl hrou, kterou hraje 16 kluků v parku a kterou vždycky vyhrají Angličané........určitě fajn a přitom úplně špatně. Rok 1874, ideály, kožený nesmysl, skutečné události, neotřelé téma.......to je materiál mající hodnotu gólového forwarda. ÜberAllesákům bohužel chybí něco (jak to nazvat), nadhled, lehkost, jedním slovem britskost - kdo vyděl například irské Borce (r.2006), rozumí. Za gól do vlastní sítě číslo dvě považuji prohrané osobní souboje po celém hřišti: z outsidera hrdinou, bývalí uzurpátor na straně dobra, velké vítězství nad favoritem, zprvu nepřístupní rodiče obměkčeni, napravené křivdy a další a další - zkrátka samý balast a klišé.......slohové cvičení ve druhé třídě, učebnice pro scénáristy bez invence. Pro mne jednoznačně prokoučované vedení 3:0 v poločase.......na čtyři (nebo dokonce pět hvězd), které zde v hodnocení vidím, by to chtělo nebát se vystřídat nejslabší hráče a oživit hru. (18.12.2014)

necakal som že si nemci sami zo seba tak urobia tolo ironie az sarkazmu poukazaním na maniere a povahu nemeckej natury nálady aká panovala po nástupe wilhelmovej ríše. A to že fotbal bol v Bavorsku zakázaným športom do roku 1927 je pre mna okuzlujucou novinou. Nechžije Bayern Mníchov. :) (teda nie zeby som mu zvlast fandil, ale nech si to užíva, ako všetci co maju fotbal radi. Pohodový flmček nemeckej produkcie. S trocha jednoduchou scenou (jeden dvor jedna rieda jeden park a jedna chudobna ulica) ale az tak velmi to zase nevadilo. :) (09.11.2013)

Téma "učitel-vyvrhel" a jeho neortodoxní metody mě vždycky dovedou nalákat. Je pravdou, že Der Ganz grosse Traum je vysoce příjemný a pohodový film, ale bohužel nenabízí nic než pár zasmání a možná i to pohlazení po dušičce. "Velký sen" je tak trochu "Škola rocku" bez rocku, v Německu a v době, kdy Němci ještě neznali význam slova fotbal. Celé se to zavrhování "barbarského" sportu sledovalo zvláštně, kdo by byl řekl, že v Německu v takové době ještě neznali - v Anglii již velice oblíbený - sport. Mimo pár vtipných situací a sílu přátelství si film dělá srandu z německé nadutosti, což mi imponovalo. Daniel Brühl potvrdil, že je sympaták a atmosféru to mělo opravdu milou. Konec byl ale příliš natahovaný (vyhodí ho? jednou zase, že jo, pak zase, že ne..) a mrzelo mě, že co se vztahů mezi žáky a učitelem týče, nešel příběh tolik do hloubky a v závěru nudil. Škoda. Každopádně to nemění nic na tom, že to byla pohodová podívaná. (26.01.2014)

Fotbal mám hrozně rád a docela rád bych chtěl vidět příběh o tom, jak se tenhle sport dostal do naší země. Momentálně si musím vystačit s příběhem z Německa. Když jsem to totiž viděl v tomhle filmu, jak to dopadlo v Německu, tak jsem si uvědomil, že je to vlastně docela dobrý příběh. Německá kinematografie dřív byla neprávem dost kritizována a já musím uznat, že poslední dobou, co film, to překvapení. S tím příběhem jsem se okamžitě sžil a absolutně jsem pochopil ty kluky, co si fotbal zamilovali. Sám bych s míčem dělal blbosti od rána do večera, když bych mohl. No a když jsem mohl, tak jsem si toho času tak nevážil. Každopádně super film. Pokud člověk má rád fotbal, je to naprosto jasná záležitost, která se musí vidět. Já když jsem na tenhle film narazil, tak jsem neváhal a hned jsem na něj šel. (13.05.2013)

Ono to vlastně není o fotbale a jestli jo, tak tak ho začnu mít ráda také. Film, který je o obecně platném pro každého. Prostředí zkostnatělé školy je využíváno často a vždycky mne osloví. Jako Společnost mrtvých básníků. A díky za poselství takových filmů...svoboda, láska, pravda - koho mi to připomíná... (18.05.2016)