Vančura

Tenhle film mi vždycky přišel strašně přeceňovaný a jeho popularitu jsem si vysvětloval tím, že vykryl dlouhodobý hlad po tomto typu komedií, jemuž Janák vyšel vstříc více než zručně. Snowboarďáci mi ovšem příliš vtipní nikdy nepřišli a osobně u tohoto filmu spíše zívám nudou, ale na druhou stranu jsem dalek toho ho ostentativně zatracovat - zas tak hrozné to není. Osobně mi zde nakonec přece jenom nejvíc vadí Lucie Vondráčková v těch jejích směšných dredech, její herecký projev je zdrcujícím způsobem strašný. Kotka s Mádlem naopak nemám problém vzít na milost, a baví mě nakonec asi i ten soundtrack. UPDATE 20. 12. 2017 - Na nové zhlédnutí mě ten film překvapivě docela bavil, a místy jsem se u něj hodně zasmál. Současně mě téměř šokovalo, jak moc za těch 13 let od premiéry film zastaral. Internet se zde nevyskytuje vůbec, mobily jen minimálně, do hor kluci jedou předpotopní Karosou, ve Špindlu jezdí Škoda 120 jako taxík, a penzion, kde jsou kluci obytovaní, vypadá dokonale jak z dob komunismu. (Nejenom tím mi Snowboarďáci připomněly Sněženky a machry, kteří myslím pro Janáka zafungovali aspoň trochu jako inspirační zdroj). Docela dost mi zde vadí soundtrack - ty anglické písničky se podle mě s českým filmem strašně tlučou. Také mi je líto, že se zde nevyskytují hezké holky - ústřední trio, o které kluci usilují, mě moc nebere. Jinak se mi ten film ale vážně docela hodně líbil a přijde mi trochu nefér být k němu nějak přehnaně kritický - přece jenom to byl Janákův debut, a od té doby natočil řadu velice obstojných komedií, které se mi také líbily, a v českém kontextu ho považuji za schopného komerčního režiséra (to nemyslím nijak špatně), který úspěšně proplouvá vodami divácky vstřícných komedií, a mě to prostě baví.

Mé první setkání s filmografií Rainera Wernera Fassbindera, jemuž jsem po tomto snímku bezmezně propadl. Je to již spousta let, ale pamatuji si to skoro jako by to bylo včera, natolik na mě tento film tehdy zapůsobil. Výjimečná podívaná, které není rovno. Sekvence z jatek patří k tomu nejsugestivnějšímu, co jsem kdy viděl.

Úmorně zdlouhavý recyklát předchozí Tarantinovy filmografie, u něhož jsem se neubránil značnému zklamání. Tarantino točí pořád to samé a mě už to nebaví - postava Djanga má až nápadně mnoho rysů s Jackie Brownovou, nevěstou z Kill Billa, či Shosannou Dreyfusovou z Hanebných panchartů. Pořád je to ta samá postava zdánlivého outsidera, který si sáhne na dno svých sil, aby hnán pomstou jako bájný Fénix nakonec téměř vstal z mrtvých a přivedl film do velkolepého krvavého finále. Nemluvě o tom, že Christoph Waltz zde hraje do slova a do písmene tu samou postavu, která ho tak proslavila ve zmiňovaných Panchartech. Fajn, tvůrce evidentně vyšel vstříc nepsané poptávce svých fanoušků - mezi něž se mimochodem rovněž počítám - ale osobně jsem zde nenašel nic, co bych už v jeho snímcích neviděl dřív. Skutečnost, kdy se v souvislosti s tímto filmem skloňovalo slovo "kult" ve všech pádech dávno před premiérou, je pro mě osobně jen hořkou tečkou za touto zbytečnou podívanou, u níž nemám pochybnosti o přeceněnosti hodnocení, jíž se jí dostává. Za mě osobně tři hvězdy - čtvrtou bych dal, pokud bych od Tarantina dosud nic neviděl.

Protivně užvaněná ptákovina, kde se řeší věci za hranicí mého chápání. Celý ten film na mě vyznívá jako unylá zpráva z jednoho bizarního světa, který dokáže současníky snad už jen nudit k zalknutí. Při sledování jsem se nemohl ubránit dojmu, že o dva roky mladší Formanův Taking off vypovídá o stejné době neskonale působivější filmařskou cestou.

Trojka mě asi baví nejvíc - speciální efekty zde absolutně nemají chybu a Freddy Krueger je zde zlomyslný, nápaditý a všehoschopný ďábel, který si své vraždící hrátky náramně užívá - a divák s ním. Super je rovněž vysvětlení geneze Kruegera skrze jeho matku. Některé scény z tohoto filmu jsou nezapomenutelné (chlapec - loutka tahaný za vytrhané cévy z rukou, dívka toužící po kariéře herečky narvaná do obrazovky televize, atd.), a celkově je to prostě strašná sranda. Dokonalou atmosféru celého filmu podporuje skvělá Badalamentiho hudba. Další díly a remaky už jsem vždy ignoroval, ty tři podle mě bohatě stačily.

Když odhlédnu od své averze k sequelům, tak mi tahle dvojka přijde překvapivě dobrá, a kvalitativně zcela srovnatelná s jedničkou, ne-li dokonce o chlup lepší v budování astmosféry. Speciální efekty nemají chybu, je tam hromada černého humoru, který mě hodně baví, a na Kim Myers se kouká minimálně stejně dobře, jako na Heather Langenkamp. Akorát u toho děje mi přijde, že není moc originální, a taky mi zde vadí Mark Patton, resp. jeho krajně nesympatický osmdesátkový zjev; těch 80 minut zde ale uteče jako nic a člověk se slušně pobaví.

Hororová klasika, na kterou jsem se s chutí po letech podíval znovu. Speciální efekty jsou na svou dobu super, obsazení, soundtrack a kamera též. Škoda jen, že už mi to vůbec nepřijde strašidelné (byť některé momenty jsou velmi dobré), a když to člověk vidí víckrát, vkrádá se tam už navíc i trochu nuda. Jako celek je to ale velmi příjemný výlet do starých dobrých osmdesátek se vším, co k tomu patřilo (oblečení, účesy, kazety, auta...), a v dětství to byl rozhodně jeden z mých nejzásadnějších diváckých zážitků vůbec.

Po novém zhlédnutí po letech ubírám jednu hvězdu dolů, ten film beznadějně zastaral a působí na mě dojmem filmařsky bezvýznamného experimentu, na nějž se dávno zapomnělo. Stupidní dialogy (korunu tomu nasadila Polívková v samotném závěru s tím jejím "Pařííííme"), prostinký příběh (honba za nápravou jednoho nepodařeného aprílového vtípku je na celovečerní film přece jen trochu málo), příšerné obsazení mužských rolí (všichni do jednoho mi přišli opravdu strašní), vše nasnímáno vystajlovanou kamerou (forma přebíjí obsah) v provařených pražských klubech a pražské MHD, kterou se zpovykaná hlavní hrdinka přemísťuje z místa na místo, zmítaná fantazijními vizemi a sužujícími výčitkami, aby to celé v závěru nakonec stejně vyznělo tak nějak do prázdna. Celý ten film na mě působí jako neživotný pokus natočit v českých podmínkách druhou Lolu běžící o život, která je pozoruhodně prosta jakékoli generační výpovědi, o níž se snad (?) tvůrci pokoušeli. Při sledování téhle podívané jsem se nemohl ubránit intenzivnímu pocitu, že navzdory všem těm kecům, jimiž jsme se tehdy po vstupu do EU začali obelhávat, jsme stále zoufale patřili k východní Evropě.

Docela zvláštní film, ale líbil se mi. Je to zatím nejstarší role Nicolase Cage, v níž jsem ho mohl vidět, a musím říci, že už tehdy coby 20 letý mladík hrál velmi dobře. Stejnojmennou románovou předlohu Williama Whartona jsem nečetl, ale soudím, že by to mohl být zajímavý text, který by celkem stál za pozornost. Film retrospektivně vypráví o osudech jednoho nerozlučného mužského přátelství a psychických traumatech z války, tzn. je to relativně ambiciózní podívaná, která chce na diváka hodně zapůsobit. V mém případě se to povedlo - ten film obsahuje celou řadu dechberoucích momentů, které jsou samy o sobě za pět hvězd. Plný počet nakonec nechci dát hlavně proto, že jsem film viděl v televizi v příšerném českém dabingu, který bohužel stáhl výsledný dojem z filmu trochu dolů. Vidět to ale v kině a v původním znění, pak není co řešit.

Ačkoli životopisné snímky příliš nemusím, tento mě nadchnul. Skoro jako by před mýma očima ožil dávno mrtvý svět mých malířských oblíbenců. Nezastírám, že jsem byl v závěru dojat k slzám. Skvělý film, který věrně vykresluje osobnost možná největšího malíře 19. století.