Vančura

Sotva se člověk trochu oklepal z loňského emočně zničujícího dramatu Room, už po pár měsících Bohemia MP uvádí do českých kin další nervy drásající film se současnou největší dětskou hvězdou Hollywoodu - Jacobem Tremblayem. Námět filmu Before I Wake (český titul "Zlo nikdy nespí" mi nepřijde úplně nejšťastnější) by se mohl zdát vykradený z proslulé hororové série Noční můra v Elm Street, ale podle mě jde nanejvýše o lehkou inspiraci a ty filmy nemají v podstatě nic společného. Na můj vkus je zde trochu moc infarktových lekaček, ale zase to vyvažuje herecká přítomnost Kate Bosworth, která je pro mě velmi příjemným hereckým objevem. Hrozně dobře se na ni kouká a ve své roli je naprosto báječná (chlapík, co hraje jejího manžela, mi byl naopak protivný). No a ten malý Jacob Tremblay je taky strašně super - osobně doufám, že neskončí v 18 letech na drogách jako herecky vysloužilá troska jako mnozí jeho předchůdci, protože by to byla vážně škoda - jeho talent je nesporný. Before I Wake je výtečná hororová libovka, kterou lze (nejen) všem fandům žánru jen doporučit.

Já si Jolku Krásnou ještě pamatuji, když moderovala Studio 6 na ČT24 (možná to dělá doteď - nevím, už na ten kanál v podstatě nekoukám), a už tehdy jsem si ji oblíbil, protože na mě vždy v telce působila strašně sympaticky a mile (a nechápu, jak může někomu vadit - četl jsem nějaké hejty v diskusích na webu ČT, že na tom gauči sedí neslušně s nohama od sebe, že to její příjmení je výsměch jejímu skutečnému vzhledu, a kdesi cosi - lidi toho nakafrají...). Byl jsem proto velmi mile překvapený, když jsem v loňském roce objevil pořad Film 2015, který jsem si ihned oblíbil a díky kterému jsem užasle zjistil, že Jolka Krásná to dělá už od roku 2006 - úctyhodný výkon! Byl jsem proto potěšen, když jsem po novém roce zjistil, že se pořad přehoupl do své další existence i v roce 2016, kdy slaví 10 leté výročí vysílání. Sice bych zde mohl napsat totéž, co jsem psal už loni k Filmu 2015 - tedy že mi na tomto pořadu vadí, že si v něm Česká televize dělá v první řadě NEPŘIZNANÉ! promo projektů, které (ko)produkovala, a že nechápu, proč se u přehledu filmových premiér týdne zobrazuje jejich aktuální hodnocení na ČSFD, když 99% těch filmů skoro nikdo z ČSFD ještě neviděl, a to hodnocení tedy nemá žádnou váhu (kolik za to asi produkce pořadu musí ČSFD platit? Málo to určitě nebude) - ale jinak platí, že je to můj oblíbený pořad, který si každou neděli nenechám ujít, a ty rozhovory s filmovými tvůrci a reportáže Petra Koubka jsou prostě výborné a baví mě na to koukat.

Já to říkám pořád - nejlepší projekce je NASLEPO. Když si tady čtu dosavadní komentáře, uvědomuji si, jaké jsem měl štěstí, když jsem na film vyrazil naprosto nedotčen jakoukoli znalostí o tom, co od toho čekat. Neměl jsem ani tucha, o čem to má být, kdo v tom hraje, jaký to je žánr, neviděl jsem trailer ani nečetl anotaci distributora, a nikdy v minulosti jsem ani neslyšel o filmu Cloverfield, takže u mě asi byly splněny všechny podmínky k tomu, abych si ten film maximálně užil. Bohužel nestalo se tak - ten film mě nebavil, přišel mi strašně dlouhý a protivně žánrově nevyhraněný, a výsledné rozuzlení mě skoro až rozčarovalo - odcházel jsem z kina a hlavou se mi jen honilo povzdechnutí "Bože, to zas byla hovadina". Nechápu důvod, proč chtít takový film vidět - osobně těch 105 minut strávených jeho sledováním považuji za zcela ztracené. Btw. Mary Elizabeth Winstead by se mi víc líbila, kdyby toho v tom filmu měla na sobě výrazně míň, jestli mi rozumíte. Aspoň v té sprše mohla něco ukázat, no ne? UPDATE 7.4.2020 - Na podruhé po 4 letech mi to kupodivu hodně sedlo - a to i navzdory tomu, že jsem již znal předem závěrečné rozuzlení. John Goodman je zde prostě výborný a každá scéna s ním mě strašně bavila, je to vážně skvělý herec. K herectví Mary Elizabeth Winstead se už stavím víc vlažně, ale stále je zde snesitelná; John Gallagher je zde pak jen do počtu a za zmínku v podstatě nestojí. Děj mi přijde hodně nápaditý a je zábavné, jak si to s divákem pohrává až do poslední chvíle - pokud tedy má to štěstí, že o filmu předem nic neví. A pokud jde o samotný závěr, tak ten se mi zde nově také moc líbil a vyloženě mě potěšil, byť jsem tam trochu postrádal vysvětlení, jak to tedy bylo s tou Howardovou dcerou.

Samozřejmě je to film blbý až hrůza (a ten všudypřítomný americký patriotismus tomu v očích některých lidí taky zrovna dvakrát nepřidá), ale já se u něj docela dobře bavil a přišlo mi to celkem napínavé. Třeba takový Emmerichův Útok na Bílý dům byl ovšem mnohem větší prdel - Babak Najafi mě coby režisér akčního filmu příliš neohromil. A ve vší úctě k UPP - ty triky mi bohužel přišly dost hrozné - look umělosti z nich trčel jak sláma z bot. Současně jsem se při sledování nemohl ubránit dojmu (a ten film mi tím byl nejvíc protivný), že PÁD LONDÝNA je něco jako splněná perverzní fantazie spousty lidí (a to zdaleka nejenom islámských teroristů) - nechat na plátně zabít hromadu světových lídrů a bortit ikonické londýnské monumenty, z toho by v reálu všechna světová média zešílela, protože by jim to zbořilo veškerou sledovanost a čtenost od počátků věků; Havárie Tu-154 u Smolenska z dubna 2010, při níž zemřel polský prezident a prakticky celé nejvyšší velení polské armády, se vedle toho jeví jako bezvýznamná epizodka. Nu, kdo chce kam... tak dlouho se o tom budou točit filmy, až se to jednou může stát realitou. Btw. nemohu se zbavit dojmu, že čím je Morgan Freeman starší, tím debilnější role dostává - jeho postava je ve filmu v podstatě jen do počtu, aby nalákala víc lidí do kina, a objevuje se tam zcela minimálně.

Pozoruhodný televizní hřích z 90. let, který se s postupem let proměnil v legrační retro - možnost vidět zde v epizodních rolích třeba mladého Filipa Rajmonta nebo Sandru Novákovou pro mě není prosta jistého půvabu (není mimochodem bez zajímavosti, že se ve stejné povídce jako Sandra objevují i její herečtí kamarádi ze seriálu BYLO NÁS PĚT, který Smyczek natočil 2 roky předtím). Přijde mi zajímavé, že jsem o tomto seriálu nikdy neslyšel, nebo si ho alespoň z doby, kdy běžel na televizní obrazovce, nepamatuji. Když jsem se k němu dostal po letech, bylo to pro mě nejen nostalgické připomenutí časů, kdy TV Nova vysílala teprve 2 roky, ale i doby, kdy jsem poprvé četl Švandrlíkovu stejnojmennou povídkovou předlohu - tipnul bych si, že to mohlo být skoro přesně v roce 1996, kdy se mi dostala poprvé do ruky (kdo by si tenkrát pomyslel, že její seriálovou adaptaci uvidím až o 20 let později). Pamatuji si, že mě - coby dítě - ta kniha tenkrát naprosto nadchla - jak už to ale bývá, teprve při novém přečtení po letech jsem si uvědomil, jaký je to literární brak. Švandrlíkovi jistě nelze upřít vypravěčskou zručnost, komediální talent a schopnost na malém prostoru vystavět atraktivní příběh s výraznou pointou, ale literárně je to skoro bezcenné - je to vyloženě odpočinkové čtení na jedno použití, které se po přečtení zahazuje. Z takové látky prostě nikdy nemohl vzniknout kvalitní seriál a Smyczkův 12 dílný cyklus na to asi nikdy ani neaspiroval. Vše se jeví šité dosti horkou jehlou, některé herecké výkony jsou doslova tragické a jednotlivé povídky jeví rozkolísanou úroveň (která, to mi přijde zajímavé, má podle mě mírně vzrůstající úroveň, jako by se Smyczek s každou další povídkou mírně zlepšoval) - pilotní díl je vyloženě strašný (a to nejenom proto, že mám alergii na Jaroslava Sypala), ale třeba povídky Guláš, Břitva či Doktor Domián mi pro změnu přijdou výborné (asi především zásluhou nečekaně kvalitního obsazení - Arnošt Goldflam v Guláši je nezapomenutelný, v Břitvě zase potěší skutečná manželská dvojice Jana Preissová a Viktor Preiss, kteří si zahráli seriálové manžele, a v Doktoru Domiánovi herecky exceluje Vladimír Javorský). V souvislosti se všemi povídkami je dobré zmínit, že jsou do jedné dokonale prosty jakékoli strašidelné atmosféry (s tím, že v některých povídkách se objevují nadpřirozené jevy) a žánrově se spíše pohybují někde mezi detektivkou a horovovou parodií - výsledek je tak žánrově snad to nejpokleslejší, co může být. Koukat na to tenkrát v telce asi mohlo dávat smysl (ostatně v té době skoro vše, co na Nově běželo, sledovala většina z nás), ten se ale podle mě v průběhu let dokonale ztratil - v roce 2016 je to už jen ztráta času a na tenhle seriál už nejspíš navždy jen bude padat prach někde v archivu. Netřeba toho želet.

Můj oblíbený pořad U zavěšené knihy na obrazovce ČT Art bohužel dlouho nevydržel - když jsem se proto dozvěděl, že se chystá jeho nástupce, byl jsem velmi zvědavý - a natěšený. Z původního formátu (k mé lítosti) zmizeli Petr Vizina s Karolínou Kočí, a k Jiřímu Podzimkovi naopak (k mé radosti) přibyl Bohdan Bláhovec - jsem sám zvědavý, jak spolu ti dva dlouho vydrží. V prvním dílu (ve kterém se vzájemně nazvali zvrhlým starcem a literárním kriplem) na mě působili dojmem, že je tam Bláhovec (zřetelně ztrémovaný na maximum) jen do počtu a že by to celé utáhl Podzimek sám (osobně bych takový pořad asi i uvítal víc, bez všech těch záměrně neseriózních kravin okolo, ale nedá se svítit). Nutno ještě zmínit, že se k mé velké nelibosti z pořadu vytratila i Kristýna Večeřová, ačkoli figuruje v televizních upoutávkách - považuji to tedy za klamání diváka (v závěrečných titulcích je uvedena jako dramaturg pořadu, zřejmě si tedy profesně polepšila - v původním formátu měly ženské protějšky moderátorů přece jen víceméně pouze okrasnou funkci, řekněme na způsob květináče s palmou v koutě, ale osobně se nemohu ubránit jistému lítostivému povzdechu, že mi moji oblíbenou krasotinku - a příležitostnou modelku, kterou jsem kdysi obdivoval na jedné módní přehlídce - vyměnili za zmíněného Bláhovce, ale co už). Pořad budu dál sledovat a jsem zvědavý, kam se bude vyvíjet a zda bude mít delší trvání než Zavěšená kniha - první díl nebyl úplně špatný, ale vidím tam zatím velké rezervy. Pořad má mimochodem výbornou úvodní znělku, kterou dělal Marek Ther. UPDATE 7. 4. 2016 - po druhém dílu - Tak se ukázalo, že Kristýna Večeřová tam přece jen zůstala, což je dobře. Je to ovšem asi jediné plus, které jsem v druhém dílu objevil, ať jsem v něm hledal sebedůkladněji. Jestli se ten pořad bude dál vyvíjet takto, přestávám ho dál sledovat a budu ho považovat za další vodu na mlýn lidí, kteří jsou nasraní z placení koncesionářských poplatků, protože stejně jako oni nedokážu pochopit, proč bych měl podporovat to, aby si Bláhovec tahal do televize svoje kámoše, popíjel tam s nima lahváče, kafral s nima o hovnu, a hrál si u toho, že má celou veřejnoprávní televizi na háku. Přičemž Podzimek - jak neslýchané! - je degradovaný do pozice marginalizovaného přicmrndávače, který se v kantýně na Kavčích horách pokouší o cosi jako rozhovor s jakýmisi blogerkami, které by literaturu nepoznaly, ani kdyby o ni zakoply. Nevěřícně jsem celou dobu koukal na to, jestli ten ASAP fakt myslí vážně, nebo si ze mě prostě jen dělají prdel, a chtělo se mi řvát na lesy: VRAŤTE MI ZAVĚŠENOU KNIHU, KRISTEBOŽE! UPDATE 14. 4. 2016 - Od třetího dílu super. Zdá se, že hlavní - a jedinou slabinou pořadu, je Bohdan Bláhovec. Díly, v nichž se neobjevuje, mají výrazně vyšší úroveň. UPDATE 20. 4. 2016 - Všechny mé předchozí výtky budiž zapomenuty, ten pořad je každý díl lepší a lepší - pokud to takto půjde dál, velmi brzy se přiblíží hranici dokonalosti. Bohdane, kaju se svoje dřívější slova, jsi skvělý. Zábavnější - a chytřejší - věc v současnosti v telce není.

Skvělý film, který se v mém okolí těší velké popularitě, skoro až kultovnímu statusu - samozřejmě asi hlavně zásluhou hereckého výkonu Seana Penna, který je zde skutečně nezapomenutelný. Další silnou stránkou filmu je jeho decentní, možná i lehce "divný" humor, který mi osobně velmi sednul. Motiv s holocaustem mi zde naopak přišel poněkud otravný a klidně bych ho ve filmu oželel (to je ale čistě problém mojí averze na filmy s touto tematikou, nikoli objektivní výtka k filmu jako takovému). Jinak bych mohl k tomuto filmu napsat v podstatě to samé, co jsem už loni psal k filmu MLÁDÍ - osobně mám raději Sorrentinovy italské snímky VELKÁ NÁDHERA a NÁSLEDKY LÁSKY, a to nejenom kvůli tomu, že mi je italština bližší než angličtina, ale i proto, že Sean Penn v mých očích ve vší úctě nemá na herecký výraz Toniho Servilla, mého velkého oblíbence. Ještě bych rád zmínil, že jsem z tohoto filmu měl velmi podobný pocit rozporuplnosti jako u ostatní Sorrentinovy filmografie - některé repliky mi zde přišly neobyčejně duchaplné, jiné naopak neuvěřitelně banální, a totéž v případě obrazové stránky filmu - některé záběry a scény jsou výtečné, jiné mi ve filmu přišly naprosto redundantní (skoro jako vyprázdněný art vystavěný jen na efekt - ve Velké nádheře je to třeba ta žirafa, tady je to pro změnu ta obří pistácie či reklamní billboard ve tvaru obří lahve). Osobně mi proto přijde Sorrentino trochu jako přeceňovaný režisér, ale přesto mám jeho filmy rád a baví mě, byť ne bezvýhradně. Tenhle za vidění určitě stojí.

Film, na kterém se mi líbí snad jen jeho plakát a grafika závěrečných titulků, jinak to šlo dost mimo mě. Ke konci jsem se už vážně modlil, aby to skončilo - tak moc mi byl ten film protivný. Petr Václav na mě osobně na tiskovce k filmu působil jako člověk odtržený od reality, který si točí filmy hlavně pro sebe - Nikdy nejsme sami si pravděpodobně u kritiků vyslouží kladné přijetí (i nějaký ten Český lev by za to asi mohl být), ale v kinech to bude podle mě stejný komerční propadák jako Cesta ven. Děj (či spíše sled volně pospojovaných epizod) mi přišel jako jedna velká vykonstruovaná kravina (bílá prodavačka, která se jen tak zamiluje do romského pasáka? Tak určitě, haha), a vše, co je v tom filmu zajímavé, je vždy jen naznačeno, a pak to hned skončí a jede se dál rozvíjením něčeho jiného. Střídání barevného a černobílého formátu, které zde už zmínily předchozí komentáře, by mi samo o sobě ani tak nevadilo (byť nemám problém přiznat, že rozklíčovat jsem to nedokázal), co mi ovšem přišlo už hodně za čarou, je scéna, ve které hypochondr Roden detailně zkoumá svoje hovno - myslel jsem, že se v kině pozvracím, a jestli si z toho filmu budu něco pamatovat i po čase, bude to právě tohle. Za mě říkám ne.

Tak toto mi sedlo. Čistý a srozumitelný film (žánrově zařaditelný jako komediální drama), postavený na dvou výrazných postavách - tedy na všem, co stačí k dobrému filmu (není tedy potřeba ani napínavý děj, ani bombastické speciální efekty - alespoň ne v té představě dobrého filmu, kterou mám já). Jednoduchý děj (který je spíše sledem volně pospojovaných epizod) je zde podružný, taktéž na lokacích ani vedlejších postavách příliš nesejde - ten film by se v podstatě mohl odehrávat na libovolném místě v libovolném čase, a do ústředí pozornosti je zde postaveno hlavně to, co se odehrává mezi oběma postavami a co prožívají (výtečná je scéna, v níž jsou vtipně promíchány záběry přípravy jídla z kuchyně a záběry masáží lidského těla, aby vynikly podobnosti obou aktivit). Celý film působí neobyčejně nenuceně a autenticky - dojem autenticity je umocněn nejenom kvazidokumentární formou, jakou byl natočen, ale i obsazením neherců (personál hotelu) - a místy je skutečně velmi vtipný - smálo se celé kino. Dramatický prvek do filmu zanáší komplikovaná povaha Lary, která má problémy s alkoholem. Ten se nakonec ukáže jako katalyzátor všeho dění, které vyústí až v originální a výkladově víceznačný závěr. Krásný film, který mě velmi potěšil - všechny ty spontánní blbosti, které spolu Lara a Clemens v prostorách hotelu a na nedaleké pláži vyvádí, jsou strašně zlaté a svěží, a je vyloženě radost na to koukat. Spolu s perfektním soundtrackem a mou afinitou k němčině není co řešit - jasných 5*.

Naprosto fantastická záležitost - když jsem tuhle pohádkovou komedii teď viděl znovu po letech, byl jsem z ní naprosto bezvýhradně nadšený a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Neuvěřitelně mě v tom filmu baví herecké obsazení - nádherné herecké kreace Vinkláře, Beka, Klepáčové, Vojty, Filipovského a především Ráže (ta jeho úchvatná dikce!), jehož postava Solferna vyloženě vyvolává posvátnou bázeň (zato jeho nadřízený Belzebub je v podání Ladislava Peška jen směšnou figurkou - ten jeho kostým, ve kterém vypadá jak medvěd!) - a kapitola sama pro sebe je nezapomenutelný ladovský vizuál scénické - přiznaně nerealistické - výpravy (byť musím přiznat, že v dětství se mi to moc nelíbilo - to až teď dokážu ocenit, jak je to geniální). Stejně tak scénář je naprosto dokonalý - co replika, to naprostá perla ("Žena je nástroj ďáblův!" - "To nemá z vlastní hlavy, to musel někde číst"; "Neurážej, hříšná nádobo, a jdi svou cestou!") a celý film je plný až nečekaně promyšlené symboliky a nadčasové platnosti - vyjma občas archaické češtiny a poněkud staromódního hereckého projevu (zvláště v případě Beka) v podstatě nijak nezestárnul. Film zaujme i převzetím některých motivů z Erbenovy balady Záhořovo lože. Hrátky s čertem jsou pro mě spolu s o 3 roky mladším filmem Dařbuján a Pandrhola dokladem ojedinělého tvůrčího vzmachu v tíživých 50. letech, který navždy nastavil pohádkovou laťku nekompromisně vysoko - při sledování Hrátek s čertem si člověk mimo jiné uvědomí, jak bezostyšně tuto pohádku vykrádá Zdeněk Troška (Princezna ze mlejna, Čertova nevěsta) i jiní filmoví tvůrci. Marná sláva, originál je jen jeden.