Útok na Biely dom

Takže zase rozbombardovanej Olympus? V Hollywoodu se pokoušeli udělat z lidí blbce a v jeden rok přinesla dvě filmová studia 2 víceméně stejné filmy. Prezident se letos zachraňoval sice už víckrát (IM3. G.I.Joe), ale dost srovnávání. Emmericha mam hodně rád, jako fakt hodně, (jeho Den nezávislosti je super) a nikdy mi jeho, jak to napsat, velkolepost nevadila. A akční sekvence jsou opět vydařené,¨ale ke konci už jsem fakt hodně nudil. Po druhém shlédnutí možná budu více nadšen, ale v kině mě některé sekvence vyloženě bušily do očí. Lepší je to asi srovnat s Lone Rangerem, kde se podobné přepálené momenty vyskytovaly taky. Možná už jsem přesycenej, ale když to srovnám se Skálou, ze které Roland vyloženě ukrad tento moment, tak tohle na mě tak nepůsobilo...70%...[30.07.2013_Kino Šumava_Klatovy] (30.07.2013)

Letošek je rokem Smrtonosných pastí. Ta pátá s McClanem byla paradoxně nejmíň smrtonosná i zábavná, ta s Butlerem, která nás poprvé vzala tam, kde se měl McClane ocitnout už dávno, až moc opsaná, rutinní a nudná (byť scéna dobytí Bílého domu byla luxusní), a tak nejlíp sklapla až tahleta třetí. Emmerich, ačkoli měl ze všech jmenovaných zdaleka nejvyšší rozpočet, paradoxně nevítězí epičností (poněkud nenápadité) akce a za peníze, za které jindy srovnává se zemí celá města, zničí tady jen dva baráky (a ten Bílý už v minulosti několikrát zničil efektněji a nápaditěji), letadlo a pár helikoptér a aut. Boduje ale nejlepším scénářem, který je sice plný klišé, ale pěkně nám představí Bílý dům, Channing s Foxxem představují fajn dvojku, jejíž počínání mi evokovalo dva kamarády pařící spolu na Playstationu, a i záporáci jsou ucházející (a pět důležitých/výrazných padouchů je už trochu moc). A hrdinova vzpurná dcerka mě kupodivu bolestivě neiritovala a při jejím závěrečném odvolávání náletu mi stekla po tváři společná slza smíchu i dojetí. Kdykoli se na to rád podívám znovu. (24.07.2013)

„Pane, toto je váš nový kód pro odpálení raket!“ Jak vidno, prezidentské křeslo je v rukou kazisvěta Rolanda Emmericha pořádně horké. Do poloviny to ještě jde, jakmile ale vezme ten stávající s obličejem Jamieho Foxxe do ruky raketomet, legrace jde stranou. Právě odlehčenost a nadhled, o které se tvůrci snaží, se k téhle látce moc nehodí. Zřejmě úmyslně tu tvůrci sázejí na nejokoukanější žánrové zvraty a volají do světa, ať si diváci tuhle kupu klišé náležitě užijí. Jenže když střílel John McClane (tady John Cale, to je náhodička) v budově firmy Nakatomi evropské teroristy, mělo to šťávu, když bez bot a v bílém tílku vymýšlel možnosti, jak jim jejich pečlivě naplánovanou akci znepříjemnit, bylo to fajn, když tu a tam pronesl nějakou sebeironizující hlášku, bylo to ještě víc fajn. Jenže pohled na jedenáctiletou holku mávající před polozbořeným Bílým domem americkou vlajkou a snažíc se odvolat blížící se letectvo, fajn prostě není. Když pak musíme poslouchat neuvěřitelné žvásty televizních štábů nebo hlavounů kdesi v bezpečné vzdálenosti od symbolu Ameriky, začíná lehká nevolnost. Pocta devadesátkám možná potěší, ale to je asi tak všechno. Úvod je na daný žánr poměrně utahaný, střed velmi slušný, závěr doslova tragický. Ssázka na starou dobrou akci je sice fajn, ale to, jak Gerard Butler rozsekal komando severokorejských teroristů, mi sedlo o poznání víc. Emmerichova akce se velmi rychle začne zajídat, okoukané situace (toporný Tatum a jeden dva grázlové proti němu) tak nějak nepotřebujeme vidět znovu!! Přímý souboj s Butlerem prostě tahle sestava prohrává, instantní polévky taky moc nemusím!! (23.08.2013)

Dokonale nečekané překvapení..!!! :-D :-D :-D Asi z toho časem vystřízlivím a změním mírně hodnocení, ale teď, pár desítek minut po projekci, jsem nadšený :-) Bál jsem se, že to bude tak nějak napůl blbý, napůl slušně vystavěný, a k tomu trochu pitomě patetický (usuzoval jsem z plakátu) - a zároveň jsem skrytě doufal, že to bude dostatečně blbý, aby to bylo vnímatelné podobně jako Velký Gatsby, tedy jako skvělá (nezáměrná) TELE-TELEidní komedie. Oproti Gatsbymu jde ale tento blockbuster dál v tom, že s vlastní nezáměrnou vtipností snad i tak trochu počítá, protože ty "vážné" momenty jsou tak svižně střižené a obklopené tak nejapnými (záměrnými) fórky a školáckými scénáristickými chybami/oslími můstky, že se to všechno tak pěkně slije (okořeněno slušnými akčními momenty, které mě mimochodem poprvé po cca patnácti letech v jakémkoli filmu bavily) a vytvoří směs, kterou asi v USA může nějaká část diváků brát relativně seriózně, i když tipuju jen asi tak 20%, a ve zbytku (post-Snowdenovského) světa funguje jako dokonalá zábava. To vše tedy aspoň v kině s "rozumnými diváky" (csfd projekce). Kdybych se na to díval sám někde na počítači nebo v televizi, asi by se ta správná nálada ke správnému (rovnoměrnému) vnímání záměrných i nezáměrných fórů nedostavila, ale např. už s mou (rozumnou a zdravě sarkastickou) ženou po boku ano, a s dvojicí jakýchkoli mých rozumných kamarádů taktéž :-) Vlastně to byl skvělý pocit, když jsem se mohl opravdu s většinou diváků (spoiler: ) smát předfinální scéně mávání praporem, která byla (nebo nebyla?) myšlena "vážně". To se mi u projekce Gatsbyho nestalo, tam jsem se většinou smál skoro sám. A když už srovnávám tyhle letošní americké biáky, uvědomuju si, že mi tady nevadilo všechno to, co mi vadilo na Nespoutaném Djangovi. Je vlastně skvělý, že Emmerich dělá akčňáky pořád podle starých (80/90kových?) pravidel, kdy záporáci jsou záporní už od pohledu, klaďasi lidští a po sadismu skoro ani vidu, ani slechu. No.. a jinak, k celkovému možnému ideovému dopadu filmu (pokud nějaký vůbec při té míře vtipu je možný) napíšu snad něco, až se mi to rozleží. Ale asi to nebude nic moc (spoiler: ), protože celá postava prezidenta je tak nerealistická (člověk s takovými ideály a "feelingem" by se v Americe nedostal možná ani do Kongresu) a obecné utopické představy o prezidentově rychlém a všemi akceprovaném mírovém plánu tak naivní, že ve výsledku tento film asi k reálnému světu prostě žádný vztah mít nedokáže. (17.07.2013)

Velmi jsem chtěl tento snímek vidět a už ani nevím jak, ale do náruče mi odněkud spadl jakýsi podvratný kinoRIP. Tak, když už takhle náhoda pomohla, říkám si, tak proč ne. Koukám na to chvilku a zjišťuji, že je to nějaké tmavé. Z prezidenta jsem viděl jen bílou košili. Jsem si říkal, jestli to není nějaký fór, že tam všichni mluví k poletující košili, něco na způsob strašidel ze Spessartu. Ale ne. Ne. Tak jsem na to musel plácnout kilo pade v kině, sedaje si mezi dvě tělnatější dámy, které s kýblem popkornu chtěly vidět amerického prezidenta na kolenou. Zážitek to byl zajímavý, přísahám, že už nechci cítit ten intenzivní zápach puklé kukuřice míchané v nějaké sladké sračce a přes mocný chrupot umělých zubů i z filmu něco slyšet. Nicméně, ještě stále váhám jestli mám tento počin zatracovat či chvalořečit, či si počkat na dývýdý a pěkně v klidu domova, s tím, že žrát budu pouze já, muhehehe, si to dokonale vychutnám. (22.08.2013)