Vančura

Naprostá nutnost pro každého správného art lovera - nic lepšího (dokonce ani nic jiného) o současném výtvarném umění v telce neběží. U každého nového dílu žasnu, jak se tvůrcům daří překonávat sama sebe - Artmix je s každým dalším dílem lepší a lepší, až to není možný. Snad jedinou - mikroskokopickou - výtku k pořadu bych mohl směřovat k tomu, že ho mluví Filip Švarc - ne že by mi jeho hlas vadil, naopak (byť mi přijde trochu nadužívaný - v českém dabingu před ním téměř nejde uniknout) - ale mám trochu problém s tím, že on je svým způsobem prodejná děvka, protože mu nedělá problémy namluvit ty největší komerční sračky typu TOP STAR magazín na Primě, jakož naopak i takové záslužné veřejnoprávní skvosty, jako právě Artmix - takže mu asi zkrátka prostě trochu vyčítám, že není víc loajální vůči jedné televizi a že ve vztahu ke kšeftům je jako smrt - stejně jako ona bere všechno. Můj dojem z Artmixu to trochu kazí, marná sláva - chápu ale, že za objektivní výtku to vydávat nelze, proto za mě za 5*.

Na tenhle film jsem dlouhé roky čekal - aniž jsem to věděl. Když jsem se o něm dozvěděl poprvé, jen jsem se pobaveně uchechtnul, protože mi to přišlo jako vtipný bizar, chtít natočit něco takového. Když jsem to ale viděl naživo v kině, spadla mi čelist úžasem až na zem - ten film je něco jako splněný sen, který jsem nikdy neměl - a o to víc mě dostal. Už podle traileru jsem věděl, že z toho filmu budu omdlévat nadšením, ale nečekal jsem, že to bude až taková mrda - a to nejenom proto, že je to první film na světě natočený kompletně z pohledu první osoby (a tím pádem po dlouhé době něco SKUTEČNĚ nového). V tom filmu je přesně všechno to, co člověku jako já stačí ke štěstí - hromada B-R-U-T-Á-L-N-Í-H-O násilí, černého humoru, vystřelených mozků a nahatých krásných holek, s božskou Haley Bennett v čele. Je to neskutečná sranda a naprosto šílená a zběsilá akční jízda v neuvěřitelném tempu, která je dokonale odtržená od reality - a proto ji miluju a všem, kteří sdílí můj filmový vkus, ze srdce doporučuju. Fakt mi to strašně sedlo a mám z toho filmu pocit, že ho natočili naprostí blázni v tom dobrém slova smyslu - pro další blázny, jako jsem já, kteří to docení. Není to film pro každého a hromada lidí by se mu měla z dálky vyhnout, ale pokud patříte mezi fanoušky stříleček a podobných akčních her, pak by měl být Hardcore Henry sázka na jistotu. První i druhý Hitman se vedle Hardcore Henryho krčí v koutě jako skromná stylistická cvičení - teprve tahle pecka přivedla spojení PC her a filmu k dokonalé syntéze a vytěžila z obojí maximum. Za mě bezvýhradné nadšení - nic zábavnějšího zatím letos v kinech nebylo. UPDATE 10.11.2019 - Když jsem si to po 3 letech pustil znovu doma, byl jsem hrozně zklamaný. Ačkoli to má vlastně strašně jednoduchý děj, tak je to podané tak zmateným způsobem, že se v tom člověk snadno ztratí a vůbec nechápe, o čem to vlastně je. Zmatený je občas i obraz, některé záběry jsou tak roztřesené - je to doslova vizuální bordel - že se v tom opět člověk ztrácí. A nově mi taky přišlo, že je na tom hodně vidět ten nízký rozpočet - v kině jsem si toho nevšiml, ale doma mi všechny ty digitální výbuchy a rozstřílená auta apod. přišly hodně laciné a nepřesvědčivé. Možná to je tím, že jsem to viděl už podruhé a že v kině si to člověk prostě užije víc, ale na mě už to prostě moc nezabralo, a když si člověk odmyslí ten pohled první osoby, tak už tam jinak nezbude nic, co by člověk neviděl stokrát jinde. Takže původní hodnocení snižuji, bohužel.

Dva roky po filmu Noční jízda je zde další film, ve kterém si hlavní roli zahrálo BMW X5. Respektive ač je El desconocido natočeno později, objevuje se zde paradoxně starší BMX X5 první generace (E53) - ve zmíněné Noční jízdě jezdí Tom Hardy v BMW X5 druhé generace (E 70). Ačkoli i zde má velkou důležitost časová tíseň a stresující telefonáty za jízdy, El desconocido není tak klaustrofobní jako Noční jízda - objevují se zde i další postavy (které nejsou pouze hlasy v telefonu) a děj se neodehrává jen v autě. Sice mi tam ne úplně všechno sedlo (v ději občas zaskřípe logika chování postav a bohužel nechybí ani některá otravná žánrová klišé), ale jako celek se mi film hodně líbil a bavil mě od začátku do konce - napínavý je až k nesnesení a těch 102 minut uteče jako voda. Je to díky kvalitnímu scénáři a skvělému obsazení - pokud stejně jako já patříte k té nepočetné partičce českých diváků, kteří si oblíbili herectví Luise Tosara, pak je tento film sázka na jistotu - ten španělský borec je zde skvělý jako vždy. Stejně tak všem fandům současné španělské kinematografie lze tento výborný thriller jen doporučit.

Španělská atmosférická pecka, která mi v mnohé připomněla jihokorejské kriminální drama Pečeť vraha. Výtečné obsazení, nádherná kamera, pomalé tempo, úchvatné lokace a řada výborných momentů - to vše dělá z tohoto filmu kvalitní podívanou (nejen) pro všechny fandy žánru. Osobně jsem tam sice asi ne všechno pobral, ale filmu to nezazlívám - možná jsem jen nedával pozor, a při eventuálním druhém zkouknutí by mi to už asi všechno docvaklo. Mám rozhodně rád takovéto filmy - v českých kinech jich nikdy nebude dost. UPDATE 23.9.2019 - Na druhé zhlédnutí mě to bavilo stejně jako poprvé, ta kamera je zde fakt úžasná, postavy jsou velmi zajímavé, a to zasazení děje do roku 1980 - kdy uplynulo teprve 5 let od pádu frankistického režimu, s kterým se zapletl i jeden z vyšetřovatelů - tomu dodává zajímavý přesah, díky čemuž to není jen tuctová kriminálka. Bohužel jsem ale stále ne zcela pochopil to závěrečné rozuzlení, které je zde na mě podané nesrozumitelně, což mi vadí. Závěr filmu je tak pro mě poznamenán jistou pachutí z toho, že nevím, o co tam přesně šlo - bohužel.

O tomto filmu jsem se dozvěděl díky Bohumilu Hrabalovi, který o něm moc hezky píše ve svém textu Krasosmutnění (úžasná historka o tom, jak na tomto filmu byli jeho rodiče a tatínek žárlil na Garyho Coopera: "Mlč, mlč, proboha mlč, já jsem viděl, jak jsi se dívala na Garyho Coopera, takhle se slušná ženská nedívá, takhle se má dívat jedině na svého muže!.. - "Ale vždyť je to biograf, a pak ten Gary, vždyť po něm všechny ženy touží... krasavec a přitom tak chlapecký." - "Cože", zakřičel otec, "tak ty se přiznáváš, že po něm toužíš? Na kolena, a přiznej se! Kdybys ho někde potkala, že bys byla jeho, přiznej se!" - "Těžko bych se asi ubránila, ten Gary je silnější než všechny předsudky."). Když jsem si fim pustil, zjistil jsem, že je docela podobný jinému Caprovu filmu Život je krásný, který jsem už viděl v minulosti a který figuruje v TOP 300. V obou filmech se objevuje výrazné morální poselství a oba mohou působit z dnešního pohledu až naivně, ale stejně se mi to líbí, a jen málokoho ty filmy nechají chladným i po tolika letech od jejich vzniku. Viděl jsem od Capry jenom dva filmy, ale už soudím, že to byl pozoruhodný chlapík, který se navždy zapsal do filmové historie, a jeho filmy jsou dnes velká libovka (nejen) pro každého správného fandu starých zlatých časů Hollywoodu. Mně osobně se tam sice občas vkrádala nuda či pobavená přezíravost, ale stejně mě ten film oslovil a bavil - skutečnost, že film přežil všechny své tvůrce a oslovuje lidi i v novém století, je nejlepším dokladem jeho nesmrtelnosti. Gary Cooper byl vážně skvělý herec, člověk chápe Hrabalovu maminku i po těch letech :)

Traumatický námět filmu by mě sám o sobě od jeho zhlédnutí asi odradil (z jakýchkoli sekt mám odjakživa hrůzu a nechci s nimi mít nic společného), možnost vidět na velkém plátně Emmu Watson jsem si ovšem nechat ujít nemohl. To ona je pro mě hlavním důvodem, proč pro mě projekce Kolonie byla nakonec tak skvělý zážitek - celou dobu v kině jsem si říkal panebože, ona je tak nádherná, až to není možný. (Navíc mě na ní fascinuje její cudnost - ona ze sebe v celém filmu nic neukáže, ačkoli se v jedné scéně dokonce objeví nahá - kamera ji však zabírá tak, že je z ní vidět jen malý kousek jejích zad. Já mám btw. navíc tu "výhodu", že jsem nikdy neviděl jediného Harryho Pottera, takže ji nemám spojenou s postavou Hermiony a užívám si její herectví teprve s jejími dospělými rolemi). Jinak mě ten film ovšem až nepochopitelně minul a zaboha jsem se nedokázal s postavami nějak sžít nebo u sledování prožít nějaké emoce (kromě estetického poblouznění z Emmy Watson) - na vině je podle mě to, že ten film je až pozoruhodně krotký a celou dobu se nese až v nečekaně odlehčené a pohodové atmosféře (která vygraduje v samém závěru, který by se mohl zdát až nepatřičně komediální, byť mně osobně se to líbilo a většina lidem v kině asi taky). V realitě to muselo všechno být podle mě mnohem větší peklo a ten film se rozhodl to z nějakého důvodu záměrně potlačit - proto podle mě ani vlastně není vůbec napínavý, protože je dopředu jasné, jak to celé musí skončit. Dojem autenticity narušuje i skutečnost, že se v celém filmu mluví anglicky (pouze občas tam zazní i španělština), ačkoli hlavní postavy byli Němci a v celé kolonii se mluvilo výhradně německy, jak jsem se dočetl. Přesto vznik filmu považuji za záslužný, protože upozornit na takové šílenosti je vždy dobrá věc - sám jsem o Colonii Dignidad dosud nikdy neslyšel, a dost to mnou otřáslo, co se tam všechno dělo. Na tom filmu mě také zaujala ještě jedna věc. Západní civilizace tady přes 2 tisíce let měla pověst o Orfeovi, který se vydal do podsvětí za svou mrtvou ženou jako vzor statečnosti a nehynoucí lásky, a teď na jeho místo nastupuje Emma Watson, aby v tomto filmu projevila nemenší srdnatost, když se vydá za svým přítelem do skutečného pekla. Něco mi říká, že je to dobrým dokladem toho, jak se v našem světě něco podstatného mezi muži a ženami mění.

Zpočátku se to rozjíždělo docela slibně, ale velice rychle se to zvrhne v hroznou slátaninu, na kterou se ke konci už skoro nedá dívat, jak je to dementní. Z poslední doby mě podobným způsobem otrávil film Enderova hra - Pátá vlna je podobná, ne-li hoší kokotina pro teenagery. Scénář vrství jeden nesmysl za druhým a zbytečně zabíjí jinak docela slibný námět - dovedu si představit úpravy, po kterých by se mi ten film líbil, ale bylo by s tím práce jak na kostele a vzniknul by v podstatě úplně jiný film. Pátá vlna na mě působila až zarážejícím způsobem lacině a celkově nemám za sebe problém napsat, že tenhle film za vidění v podstatě nestojí. Pokud tedy člověk vyloženě není fanda Chloë Grace Moretz, která je zde tradičně výborná (Nick Robinson je naopak doslova tragický a místy jsem uvažoval, zda to ve skutečnosti není převlečený Justin Bieber). Ta literární předloha Ricka Yanceyho musí být strašná sračka.

Nejnudnější - a nejzbytečnější - film pod sluncem. Měl jsem neuvěřitelné problémy donutit se to doukat a přemáhal jsem se k tomu jen s největším sebezapřením. Vůbec nechápu smysl toho filmu - když se z něj vypustí lesbický motiv, nezůstane absolutně nic, celé je to založené na té uhozené myšlence vystavět konflikt na střetu dobové morálky a lidské přirozenosti ve smyslu "jen se podívejte, jak to tenkrát lesby měly těžké" - och, na to by jeden vážně sám nepřišel! (a jako by to svým způsobem neměl nějak těžké každý člověk v každé době, lhostejno na jeho sexuální orientaci - život prostě někdy JE drsný, na tom není co nechápat nebo proti čemu se bouřit). Kdyby ten film vzniknul v době, ve které se odehrává - fajn, neřekl abych ani ň, a naopak bych vysmeknul uznalou pochvalu jeho tvůrcům za odvahu. Ale takto, když tvůrci v r. 2015 objevují Ameriku, nemám za sebe problém napsat, že ten film je jen falešné a vyprázdněné retro, které je navíc neuvěřitelné nudné - proč to má proboha 2 hodiny, když se tam za tu dobu skoro nic nestane? Sice nevím, jestli je ten film tak hrozný kvůli tomu, že samotná předloha je literární sračka, nebo že autor její adaptace do filmového scénáře je neschopný mamlas (ostatně, obojí se nijak vzájemně nevylučuje), ale jedno vím jistě. Kdybych mohl vrátit čas, abych se tomuto filmu obloukem vyhnul, dal bych za to duši. 3 hvězdy z respektu ke Cate Blanchett a za výskyt mnoha pěkných dobových aut, ale jinak je to naprostá ztráta času. On na to stejně nikdo už do kina nepřijde, protože Carol je další příklad filmu, který se do české distribuce dostává s nepochopitelným zpožděním, kdy je už dávno ke stažení na netu a všichni, kdo to chtěli vidět, už to taky viděli.

Moje první setkání s režijní tvorbou (pro mě až dosud zcela neznámého) Ivana Vojnára nedopadlo nakonec vůbec špatně, naopak. Jak jsem ten film vnímal zpočátku rozpačitě až znuděně, postupně mě to začalo vtahovat a ke konci už mě to téměř dokonale dostalo. Film mě od začátku nadchnul nádhernou kamerou, jakož i hereckou přítomností mé velké oblíbenkyně Bereniky Kohoutové (skutečnost, že se v jedné z hlavních rolí objevuje i sám režisér, filmu v mých očích jen přídává na zajímavosti). Překvapivě výborná mi přišla i Alžběta Pažoutová, které se pro svou roli výborně typově hodila. Nakonec mi i sedlo to netradiční zpracování, které rezignuje na tradiční chronologické vyprávění a místo něj přichází se svébytnou obrazovou koláží výjevů s mnohoznačným výkladem. Zasazení většiny děje do prostředí psychiatrické léčebny mi rovněž sedlo a působí neobyčejně autenticky - u mnoha epizodních postav ve filmu jsem se nemohl ubránit dojmu, že to nejspíš byli neherci - skuteční chovanci ústavu. Ačkoli je to hodně osobitý film, který určitě není pro každého, osobně si myslím, že je zde strašně nedoceněný - za mě 4 hvězdy zcela bez problémů.

Kdyby to byl jenom dokument ze současnosti o nějaké konkrétní zvířecí populaci vybraného lesa, neměl bych asi výhrad (byť po nedávném ospalém zážitku s filmem Aldabra lze i o tom mít důvodné pochybnosti - jestliže mě v telce dokumenty o přírodě k smrti nudí, nevím, proč si stále myslím, že v kině by se na tom mělo něco změnit - Příběh lesa mě v první řadě jenom nezměrně uspával), ale vzhledem k tomu pokusu udělat to formou průletu časem a navrch to zaobalit tou enviromentalisticko-aktivistickou omáčkou kolo, musím za sebe napsat, že mě tenhle film v podstatě dokonale minul. (Velký podíl na tom měl, podobně jako u zmíněné Aldabry - kterou namluvil Oldřich Kaiser - český komentář Tomáše Hanáka, který mi přišel vyloženě hrozný. Chápu, že se distributor vzhledem k dětské cílovce rozhodl film uvést do kin výhradně v českém znění, ale osobně bych dal prostě přednost originálu s českými titulky. Ten Hanákův přednes mi k tomu navíc vážně nesednul). Ano, spousta záběrů a scén tam je vyloženě úchvatných, a člověk prostě žasne, jak je možné něco takového natočit, ale věšinou je to jen strašná nuda. Navíc občas prokládaná některými momenty, které jsou minimálně... sporné. Film kupříkladu ukazuje domestikaci vlka tak, jak se to obvykle líčí v populárních knihách, tedy že se smečky vlků táhly za paleolitickými lovci, přiživovaly se na jejich kořisti a postupně se k nim přidaly - ve skutečnosti to bylo spíše tak, že k domestikaci vlka došlo adoptováním zcela malých vlčat ženami a jejich dokojením a psychickým imprintováním na člověka. Za mě bohužel zklamání a strašná znuděnost - podle traileru to vypadalo mnohem slibněji.