Vančura

První epizoda není nic moc, ale počínaje druhou už mě to do sebe vtáhlo a hodně mě to bavilo, místy je to neuvěřitelně napínavé. Námět mi přijde super, stejně jako obsazení - Luna Wedler v titulní roli se mi moc líbila, a Jessica Schwarz coby Tanja Lorenz též (ten její dům!). Potěšilo mě taky zasazení děje do krásného Freiburgu, z toho seriálu na člověka úplně dýchne pohodová atmosféra studentského života na freiburské univerzitě (ten studentský byt Miy a jejích spolubydlících neměl chybu, stejně jako ten domek Jaspera a Niklase). Moc mě ovšem nebral soundtrack, a místy je to dějově docela předvídatelné; nevyhnula se tomu ani některá otravná klišé (spolubydlící rajda ad.). Šlo by se v tom určitě různě rýpat - nechápal jsem například, kde přišla Mia ke svým evidentně pokročilým znalostem genetiky, když teprve čerstvě nastoupila na univerzitu, podobně jako by se asi šlo ptát, do jaké míry je "biohacking" v tom seriálu skutečně možný nebo se jedná čistě o scenáristovu fantazii (nemám dost informací, abych to mohl fundovaně posoudit) - ale osobně mi tam asi nic vyloženě nevadilo, a navíc to má jen 6 relativně krátkých epizod, takže to nesežere tolik času, což vždy ocením (nemluvě o tom, že mi to sedlo mj. i proto, že jsem strašný germanofil). Když jsem navíc dodatečně zjistil, že to natočil stejný týpek, který stojí i za mým oblíbeným filmem S láskou, Rosie, docela mě to potěšilo. Doufám, že bude i další série, protože konec poslední epizody všechno tak brutálně otočil, že teď bude čisté utrpení čekat, (zda) a jak se bude děj dál vyvíjet. UPDATE 15.7.2021 - Komentář aktualizován po zhlédnutí druhé série, která mě bavila stejně jako ta první. Na Lunu Wedler se pořád kouká dobře, napínavost děje se taky nijak nesnížila, a člověk zde v podstatě dostane vše, co znal v první sérii, takže není asi důvod k nespokojenosti. Pouze se mi nelíbilo finální rozuzlení poslední epizody - přišlo mi, že to celé končí strašně debilně, a taky se nemůžu zbavit dojmu, že ten seriál vlastně moc o žádném biohackingu není, protože jediný skutečný biohacker v tom seriálu je podle mě ten Miin kudrnatý spolubydlící, který na sobě neustále dělá nějaké experimenty, zatímco postava hlavní - samotná Mia - žádný biohacker rozhodně není, a je podle mě na diskusi, zda je název toho seriálu zavádějící nebo ne. Ale jinak jsem si těch 6 nových epizod užil a líbí se mi, že to člověk zvládne zkouknout za jeden večer, takže to nesežere moc času.

Lily James mě před 5 lety okouzlila ve filmu Popelka, takže když jsem před časem na jejím Instagramu zaznamenal zmínku o tomto filmu, byl jsem na něj zvědavý. Nakonec se mi vcelku líbil, byť Lily James bohužel na Joan Fontaine nemá (podobně jako Armie Hammer samozřejmě není Laurence Olivier), ačkoli si vlastně myslím, že srovnávat to s Hitchcockem celkově nemá moc smysl, protože tenhle remake (pokud ho za něj lze považovat) byl podle mě natočený pro lidi, kteří tu černobílou klasiku neznají a není pravděpodobné, že by ji někdy zhlédli (možná jsem k netflixovému publiku přehnaně skeptický, ale prostě mi to tak přijde). Každopádně na můj vkus mi to přišlo trochu moc dlouhé, byť je pravda, že si nedovedu moc představit, co by z toho šlo vynechat. Má to ale fajn soundtrack, odehrává se to na nádherných lokacích (vzhled Manderley je kapitola sama pro sebe), Kristin Scott Thomas je herecká bohyně, a ústí to ve velmi povedený konec (byť znalec původní Rebeky je bohužel připravený o překvapení), takže za mě nakonec veskrze pozitivní dojem.

Výtečná věc, která mi hodně sedla - obsazením (Viktoria Agalakova!), lokacemi, atmosférou, hudbou (byť je pravděpodobně vykradená odjinud, neboť zní podezřele povědomě), jakož i samotným námětem, který je více než aktuální vzhledem k tomu, co se momentálně děje, což dává sledování toho seriálu nový znepokojivý rozměr, neboť se člověk nemůže ubránit dojmu, že je to vlastně jen lehce přitvrzená verze naší současnosti, a lze si celkem dobře představit, že se ty fantazie filmařů mohou v nějaké podobě zhmotnit do skutečnosti, nota bene právě v Rusku (podobně fascinující bylo letos na jaře sledovat 9 let starý snímek Nákaza, který se náhle jevil téměř až vizionářsky přesným odrazem budoucích událostí). Bez chyby sice ten seriál není - místy mi to přišlo dějově docela předvídatelné (kupříkladu v jedné scéně jde Míša lesem a hned mě napadlo, že bych si jeho místě dával víc bacha na to, kam šlapu, pročež za chvíli Míša samozřejmě šlápne do medvědí pasti), a dalo by se toho asi najít víc, co by tomu šlo vytknout (nepochopil jsem například, proč se český a anglický název musely odklonit od výborného originálního názvu "Epidemie" - pokud bude nějaké pokračování, nebude ten název "K jezeru" už navíc dávat smysl, protože postavy k jezeru už dávno došly), ale za sebe nad vším mávnu rukou, protože mě to prostě strašně bavilo, každá epizoda je napínavá téměř k nesnesení a moc jsem postavám fandil, aby to všechno zvládly. V tomto ohledu mě otevřený závěr poslední epizody zanechal ve stavu nepříjemného napnutí - bude nějaké pokračování, nebo nebude? Jakékoli čekání se zde rovná čistému utrpení, protože to je přesně ten typ seriálu, kdy dáte celou sérii na jeden zátah a chcete ještě.

Ester Expósito jsem si oblíbil v seriálu Elita, takže když jsem na jejím Instagramu narazil na zmínku o této minisérii, byl jsem zvědavý a chtěl jsem se nechat překvapit. Bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání, už od první scény mě to nebavilo a nějaký zajímavý moment, který by to zlomil, se nedostavil ani do konce. Ústřední téma (těžký úděl homosexuálů ve Španělsku 50. let) mě nijak neoslovilo (pokud jsem ho tedy identifikoval správně - při sledování se mi draly na mysl pochybnosti, o čem to vlastně celé mělo být), podobné produkce už se natočily tuny a dramaticky tam podle mě nejde přijít s ničím novým, co by už člověk neviděl milionkrát předtím, podobně jako v případě motivů typu manželská nevěra či život v totalitní zemi; obecně jsem na tyhle filmové výlety do minulosti alergický a chovám názor, že naše současnost přetéká bezpočtem zajímavějších námětů. Postavy mi navíc nebyly nijak sympatické a to, co se jim dělo, ve mně nevyvolalo žádné emoce, bylo mi to celé tak nějak lhostejné, a předpokládám, že po pár týdnech už ani nebudu vědět, že jsem to viděl a o co tam šlo. Je to škoda, minimálně to obsazení bylo celkem kvalitní a nemá to špatný soundtrack, ale celé to bohužel dojelo na neschopnost scenáristů.

Tyjo. Tohle mě neuvěřitelně nadchlo. Úžasná kamera a speciální efekty, dokonalý soundtrack a bezchybné obsazení - Claes Bang v titulní roli mě naprosto ohromil a hltal jsem ho v každém záběru. Jsem z toho herce - který mi mimochodem strašně připomíná mého oblíbeného zpěváka Falca - úplně paf. Osobně bych ani nevěřil, že se mi tak radikální přepracování předlohy bude líbit, ale prostě je to tak. A fascinuje mě, jak je každá ze tří epizod zcela jiná, a jak to přesto drží pohromadě a má to svou specifickou krásu. První epizoda zde má nejlepší hodnocení a není to překvapivé, neboť si ze Stokera bere nejvíc, má fantastickou atmosféru a je to čistý horor klasického ražení. Přesto jsem právě u ní prožil největší šok (a hned dvojitý), když jsem zjistil, že 1) van Helsing je zde žena, která 2) navíc hned v úvodu pokládá Jonathanovi Harkerovi tuto otázku: "Chci vědět, pane Harkere, zda jste měl pohlavní styk s hrabětem Draculou." V tu chvíli mi došlo, že tohle je skutečně nový netflixový Dracula pro publikum z roku 2020, ať se to komu líbí nebo nelíbí, a že starší adaptace jsou již zapomenuty - nijak to nehodnotím, jen konstatuji. Druhá epizoda na moři mi svým téměř až detektivním vyzněním - v němž je "pachatel" předem znám, počet obětí narůstá a nervozita roste - jakoby připomněla klasické dílo Agathy Christie Deset malých černoušků, jakož mnohé podobné knihy / filmy. Výtečná věc, která mě strašně bavila, byť to přece jen o chloupek nedosahuje dokonalosti první epizody. No a pak je tu konečně epizoda třetí, s kterou mají lidi největší problém a která zarazila i mě, protože ta už nemá se Stokerem společného absolutně nic, odehrává se v současnosti, to co se v ní děje, už nedává moc smysl, a ústí v tak překvapivé finále, že bych čekal asi cokoli, jenom ne tohle. Každopádně mě ale mrzí, že si to zde vysloužilo tak nízké hodnocení, proto jsem to svoje schválně nadsadil, abych tomu miniseriálu trošku "pomohl", protože se mi skutečně líbila odvaha tvůrců přijít s něčím jiným, a invence si osobně asi cením nadevše.

Naprosto neuvěřitelný film, totálně mě rozsekal. Věčný svit neposkvrněné mysli vedle toho vypadá jako narativně nekomplikovaná (a veskrze optimistická) milostná storka. Wordsworth, Wyeth, Blakelock, Tolstoj... Kaufman to sype z rukávu s neskutečnou snadností, myšlenková hutnost toho filmu a prošpikovanost různými citacemi a odkazy dosahuje takřka nesnesitelné míry, navíc to co se tam děje, je takové psycho a peklo, že to není možné - ten film je brutálně zneklidňující, výsostně intelektuální, herecky geniální. Dobře, na rovinu, zcela jistě jsem tam nepobral všechno, protože to se podle mě snad ani nedá, a posledních 20 minut (to "muzikálové" finále ve škole) mě už moc nebavilo, podobně jako mi moc nesedl ten otevřený závěr, ale všechno co tomu předchází je tak mimořádné, inspirující a jak z jiného světa, že jsem z toho úplně paf. Kaufman je neskutečný borec, i když s jeho filmy musím opatrně, protože mi rozbíjí psychiku. Myslím, že se nenajdou 2 lidi, kteří by ten film interpretovali stejně, a rozhodně to není podívaná pro každého, ale za sebe rozhodně říkám, že intenzivnější filmový zážitek jsem zatím na Netflixu neměl. A rozhodně si chci přečíst knižní předlohu, abych ji mohl srovnat s filmem. UPDATE 25.12.2020 - Je to zajímavé, ale české vydání Reidovy stejnojmenné knihy mě dost zklamalo. Kaufmanova adaptace ji překonala a obsahuje toho výrazně víc, než je v předloze (od které se v některých drobnostech odklání). Takže většina toho, co je na tom filmu dobré, je zásluha Kaufmana, nikoli Reida, což je dobré vědět. Kniha je podle mě typický americký bestseller pro nenáročného čtenáře hororů, po němž za chvíli neštěkne ani pes, kdežto tenhle film bude stát za vidění i po letech.

V době, kdy se to objevilo na Netflixu a hodně se o tom všude psalo, mě to nějak nezaujalo, ale s odstupem jsem dostal chuť to vidět, protože mi přišlo, že by to mohlo být správné guilty pleasure, což se taky přesně potvrdilo. Ten film mě dostal v podstatě od začátku do konce, a vyjma několika ojedinělých momentů, kdy se tam vetře jistá trapnost, jsem z toho jinak byl v podstatě bezvýhradně nadšený. Ten námět s únosem a roční lhůtou k zamilování je za mě naprosto výborný, má to skvělou kameru a soundtrack, odehrává se to na krásných lokacích, má to super obsazení (tím myslím především Michela Morroneho - Anna Maria Sieklucka není úplně můj typ, na můj vkus má příliš malá prsa a ani v obličeji z ní nejsem nějak nekriticky nadšený, byť po té proměně na blond už vypadá více než dobře) a nejzábavnější je na tom to postupné sbližování Laury a Massima a ty její různé provokace na začátku, kdy s ním sice na oko zatím nic mít nechce, ale nebrání jí to jít se před ním sprchovat apod., takže každý normální člověk si o tom jejím "odporu" myslí své. Vlastně mi přijde vtipné, že tu Lauřinu situaci nejde ani při nejlepší vůli vnímat jako nějaké příkoří, protože všechno co se jí děje, vypadá jako splněný sen (na tom je ostatně podle mě úspěch těchhle filmů postavený, že se divačky dokáží identifikovat s hlavní hrdinkou - v tomto smyslu jsem asi žena, když se mi tenhle typ filmů točených primárně pro ženské publikum tolik líbí, haha). Přítele hňupa se elegantně a bezpracně zbavila a místo něj jí do života razantně vstoupil pohledný mafián s neomezenými finančními zdroji a typicky italskou náruživostí - no která normální ženská by stejnou "výměnu" neuvítala taky? V tomto ohledu jsou ty scény, kdy spolu pár vyrazí na nákupy do luxusních obchodů a Laura si může kupovat co chce, skoro až komické, protože to už se ten film ani nesnaží předstírat, že je Laura v nějaké omezující situaci. Ostatně ona sama Massima popisuje těmito slovy: "Je to extra třída. Představ si alfa samce, který vždycky ví, co chce. Je tvým pečovatelem a ochráncem. Když jsi s ním, cítíš se jak malá holčička. Splní všechny tvoje sexuální fantazie. Navíc má metr devadesát, nemá ani gram tuku a vytesal ho sám Bůh - a ptáka mu vytesal Ďábel." Trochu škoda mi přijde, že tam není víc propracovaný motiv zdravotních problémů Laury se srdcem, je to tam zmíněno jen okrajově a více nevyužito, a potom mi taky přišlo, že na to, na jak vysoké "pozici" je Massimo, má nějak podezřele moc volného času, který může trávit v posteli s Laurou (btw. sexuální scény mi zde vůbec nepřišly trapné, jak jsem se obával, naopak jsou podle mě natočené hodně dobře - samozřejmě s ohledem na to, že na Netflixu člověk nikdy víc než prsa neuvidí) - u chlápka v jeho postavení bych čekal, že bude práci věnovat větší nasazení. No a potom samozřejmě lze diskutovat o tom, jak moc vadí, že to je vlastně vykrádačka Fifty Shades of Grey (což je zase vykrádačka Twilightu, který se taky nevynořil ve vzduchoprázdnu) - osobně mi to je ukradený, protože mě ten film prostě vzal na 2 hodiny do jinýho hezčího světa, kde mi bylo strašně dobře, a přesně tohle po filmech chci - naposledy mě podobným způsobem nadchnul snímek After: Polibek - a mrzí mě, že tuto moji potřebu - sám o sobě občas rád mluvím o posledním skutečném romantikovi - musí saturovat podobné komerční sračky, protože v arthouse táboře na druhém břehu bych se prostě na stejný zážitek načekal sto let, bohužel. A hodně sympatizuji s lidmi, kteří měli odvahu si zde tento film dát do oblíbených, a jít tak proti proudu stáda, které mělo potřebu ten film zhejtovat, když to museli vědět předem, že se jim nebude líbit. Och, jak by na světě bylo lépe, kdyby každý koukal jenom na filmy, které odpovídají jeho vkusu, a nikdo jiný by se do toho nesral!

V podstatě stejně nesnesitelné a o hovnu jako Egon Schiele - nechápu tu stupidní módu přivádět dnes na svět filmy zrovna z této éry. Strašně mě to nebavilo - absolutně všechno, co se v tom filmu řeší, mi přišlo neuvěřitelně fádní, banální a milionkrát zpracované jinde. Navíc se v tom filmu nevyskytuje jediná hezká holka, což je více než smutné s ohledem na fakt, že si to nárokuje téměř 2 hodiny vašeho času. Noémie Merlant vypadá jako ošklivější verze Emmy Watson, jen s tím rozdílem, že Emmu nahou ve filmu nikdy neuvidíme, takže je nutné vzít s povděkem aspoň tu Noémii - nechť, ale ostatní herečky už nestojí ani za zmínku. Navíc to má soundtrack, který je totálně mimo a k dobovému filmu se nehodí (že by neblahý vliv Baze Luhrmanna?), a celkově jsem tam asi nenašel nic, kvůli čemu by ten film stál za vidění, byť někomu těch pár nahatých zadků asi ke štěstí stačí.

Formát televizní seznamky miluju v jakékoli podobě, takže když se ke mně dostala informace, že Óčko začne vysílat tenhle bizar, byl jsem na to hodně zvědavý. Nyní, po zhlédnutí dvou epizod, mi přijde, že to v podstatě za vidění nestojí... některé lidi prostě nahé vidět nemusím... navíc mi tam vadí dost věcí. Přijde mi třeba směšné, jak se tam snaží vyvolávat jakési dramatické napětí, kdo bude vyloučený a s kým se půjde nakonec na rande - když tenhle princip výběru člověk viděl už asi tak milionkrát předtím v jiných formátech, přijde mu to jako ta nejmíň dramatická věc na světě - osobně mi je prostě u prdele, s kým nakonec ty lidi půjdou na rande (kdo bude Masterchef, Superstar...). Potom mě irituje, jak ten pořad prokládají těmi rádoby vědeckými vsuvkami à la vědecký bulvár v lifestylových magazínech a jak se to celé snaží tvářit, že jde o něco víc než jen o honění sledovanosti (zdravím e-kondomy.cz, sponzora pořadu). Přitom erotické seznamky, kde se lidi ukazují nazí, tady existují asi tak milion let, takže jediné novum toho pořadu je asi v tom, že tu nahatu zatáhlo i do televize, čímž asi padlo další tabu. (Co přijde příště? Seznamka, v níž se adept na seznámení vyspí se skupinou lidí, aby se rozhodl, koho si vybere?). Svým způsobem se stále nemůžu zbavit fascinace z toho, jak moc pokleslý ten pořad vlastně je, což by z něj teoreticky mohlo dělat ideálního kandidáta na guilty pleasure - a současně - jako už tolikrát předtím - nechápu, kde se najdou lidi, kteří do toho dobrovolně jdou a ještě melou něco o tom, jak jim to zvedlo sebevědomí, ukázat se nahatý v televizi. Možná vlastně v tom mě ten pořad irituje nejvíc - že staví tělesný vzhled na první místo a ještě to obhajuje pseudovědeckými plky, takže by se mohlo zdát, že osobnost potenciálního partnera je zcela nedůležitá, protože biologie mluví jasně, chápeš. Což je naprostá debilita a strašný zjednodušení a v tomto ohledu mi ty závěrečný dokonalý rande a ohlédnutí se za "novým párem" po pár týdnech přijdou až moc růžový a klasicky televizně vylhaný a fejkový - to, že by pár seznámený "za svlečena" měl větší šanci na stabilní vztah, než lidi seznámení klasicky v oblečení, snad nikdo soudný nemůže brát vážně, protože se vlastně jedná o "běžné" rande naslepo se standardní 50 % šancí na úspěch, jen s tím rozdílem, že se ty dva už viděli nahatý, takže je otázka, o kolik ta znalost cizího těla může navýšit šanci, že si ti dva budou rozumět i při verbální komunikaci, jestliže o sobě jinak předem nic nevědí (mohlo by být zajímavé na to udělat vědeckou studii, kde by se zkoumala životnost párů vzniklých například z erotických seznamek či seznámených na nudistických plážích, a párů vzniklých" standardně", pokud už tedy něco takového náhodou někdo nerealizoval - nevím, nezjišťoval jsem).

Skvělý film (na HBO GO žánrově označený jako dramedy), který se mi hodně líbil. Přišlo mi, že je z toho hodně znát, že to natočila žena, a zrovna v mém případě se jí podařilo zcela mě dostat na svou stranu - Alici jsem celou dobu držel palce, aby nějak ustála ty strašné věci, které jí způsobil François (btw. nevybavuji si, kdy jsem naposled viděl v nějakém filmu tak neuvěřitelně nesympatickou postavu, takové ztělesnění vší ubohosti, nízkosti a šokující osobní nevyzrálosti - nacházel jsem pro něj jen nejhlubší opovržení), a v tomto ohledu mě závěrečné rozuzlení hodně potěšilo, protože to končí přesně tak, jak bych si přál. Film stojí a padá na excelentním hereckém výkonu Emilie Piponnier, u které mi přijde zajímavé, že se mi sice osobně moc nelíbí, ale v pár záběrech je nečekaně nádherná, a ten kontrast mezi uťáplou šedivou myší a sexuální bohyní je vyloženě vzrušující, byť Emilie Piponnier samozřejmě na Catherine Deneuve nemá a Kráska dne pro mě zůstává nepřekonaná, ačkoli jinak ale asi není moc fér oba filmy srovnávat, protože jsou každý takřka úplně o něčem jiném a sledují jiné cíle (podobně jako třeba další snímek podobného ražení, Šípková Růženka). Alice je výsostně aktuální a přináší zprávu o světě, kde se z mužů stali jen slaboši a ženský element vítězí, což podle mě vystihuje naši realitu čím dál víc - v tomto ohledu mi ten film přijde asi hodně znepokojivý, když říká, že ženy muže vlastně k ničemu nepotřebují.