pursulus

Hanba shovívavosti.¬         Je-li kdo shovívavý k lidem, jejichž popudem ke konání díla je přede vším zisk, po tom to není na místě, uživateli fragre (viz jeho opoznámkování). Tento snímek, jinak tak skvěle, citlivě, velkolepě natočený sráží dolů zásadní — opakuji, zásadní překroucení, změna vyznění a poslání knihy-předlohy, Chrámu Notre Dame v Paříži od vynikajícího romanopisce francouzského 19. stor., pana Victora Huga. Toto ostudné přizpůsobení, osob zodpovědných, svým prvořadým mrzkým cílům je neomluvitelné: dílo které mohlo býti jedním z nejlepších filmových přepisů významných klasických románů, zničila snaha vydělati co nejvíce: a to je kapitalismus: řád bez vyšší ideje, řád, který nesahá "krutému" středověku ani nad kolena.¬                 Středověká Paříž, její stafáže, její lid je vykreslena tak působivě, že český filmový mistr F. Vláčil by se měl odkud přiučiti, kterak se správně po středověku dělá stafáž a masky a středověké herectví (pozn.: narážím zde na starou slabinu "středověkého" Vláčilova snímku Markety, jíž je odfláknutá výprava a místy ne dobré masky a nedobové herecké projevy). O to větší hanba padá na osoby zodpovědné za znevážení a snížení odkazu klasikova.

Pro Řeky a pro Římany.¬         Necrofilia, druhý videosnímek z požehnaného roku páně Fortea, je zřetelně slabším jeho počinem pro dospělé než předchozí "Sacro e profano" nebo následné "Il confessionale". Název snímku je zavádějící — nejedná se o tuto delikatesu, nýbrž jednotlivé scénky spojuje pohřeb příbuzné účastníků — pohřbu a následně i jednotlivých scének. Námět tak trochu vycucaný z palce u nohy, nicméně jako je tomu zvykem u Forteových snímků, kamera a víceméně i střih jsou skvělé, dějové pospojování alespoň ucházející; jen škoda, že "postelové" dialogy jsou omezeny na ach a och, zde, u tohoto slabého námětu, by "slovo živé" určitě posílilo celkový dojem, ba, troufnu si říci, zachránilo by to tu poměrnou slabotu s nenápaditostí ukazovaných výjevů. V pornobranži se s mluveným slovem pracuje vůbec ostudně málo, vše se ponechává žel za často ubohému a stupidnímu obrazu a slovní vyjádření se přenechávají plně a bezúplatně erotické literatuře. To tak je vše, co mohu napsati o Necrofilii J. Forteho, dodati ještě mohu, že pro zájemce, kterého neodradilo moje usouzení, je snímek ke stáhnutí zdarma na 'https://www.xvideos.com/video3785723/necrofilia_-_complete_movie_1998_' s řeckými titulky.

Zpovědnice po forteovsku.¬         Italský režisér (video)snímků pro dospělé Jenny Forte natočil po svém úspěšném a podařeném kousku "Sacro e profano" a po "Necrofilii" v roce 1998 ještě jeden videosnímek, Il confessionale, který lechtivostí svého podání ještě předčí "Sacro e profano". Zde ne pouze jeptišky, ale už i věřící navštěvující zpovědnici našeho kněze krásného, velkého kostela katolického ritu jsou vtaženi do děje, jenž si nevybírá mezi téměř nevinnými dívkami a zhřešivšími velmi dámami; a jako vrchol pikantnosti jsou do těchto vskutku delikátních her zatahováni i rodičové lepých italských tak nevinně cudných krásek.¬                 "Mlask!!" — To ovšem sám satan způsobil ten zvuk, rozlehnuvší se po sálech Pekla. Co z nebohého kněze zvostane po smrti, to bych nechtěl vidět, na to bych nechtěl patřiti; ó Bože — mám ještě naději po zatažení do forteovské zpovědnice??

Potíž.¬         Mé výhrady k jinak nadprůměrnému působivému snímku Americká krása lze shrnouti do jediné věty, která je páteří dvouřádkového komentáře uživ. golfista: "Působilo to tak rádoby reálně, až to vyznělo z mého pohledu naprosto nereálně."¬                 Potíž je v dnešním chápání toho, co je reálné, skutečné: v technokratickém světě prostoupeném počítačovými sítěmi a nekonečným množstvím neviditelného vlnění je cit pro skutečnost téměř zcela přetvarován. A jako mravokárce dodávám překroucen a poničen k nepoznání.¬                 Mravokárce ve mně by hodnotil tohle dílko jako slabé, takový palec na dumlání, veskrze žádná opravdová tragédie, žádné opravdové drama, takové pfíí. Jako objektivní hodnotitel musím ale mravokárci vyhubovat a vykázati ho do tohoto odstavce. Skutečně správné hodnocení je však v tomto odstavci.¬                 Jako podnět k zamyšlení nad skutečnou hodnotou tohoto snímku uvádím rozdíl v průměrných hodnoceních zde na ČSFD (87 %) a horního tisíce uživatelů na IMDb (74 %). (O hodnověrnosti hodnocení na různých databázích si lze přečísti v první části mého profilu.)

Slováci, Slováci…¬         Slabý řad animovaných slovenských večerníčků, jejichž jediným kladem — který se ale takměř ztrácí v nevhodném zpracování — je orientální moudro (často známé Evropanům z bajek Ezopových).¬                 Velmi slabý scénář (0–*); slabé zvýtvarnění (*); slabší animace (**); řadové až slabší namluvení, zvuk, střih (**).¬                 Zodpovědně musím říci, že slovenská animovaná tvorba (pro děti), tak jak jsem ji mohl poznati ( režiséři-animátoři G. Seko; M. Lesniak) jde i průměrné tvorbě české někam pod pás — míněno jak zvýtvarněním a jeho animací, tak i scénáři-nápady.

Hodnocení nezávislého pozorovatele s razítkem a podpisem.¬         Hrubě přeceňovaný snímek těmi, kdož naň vzpomínají jako na zážitek z dětství ovlivnění jmény výborného scénáristy M. Macourka a ne méně výborného herce a vypravěče K. Högera. Já, jakožto objektivní pozorovatel, podávám následující výnos:¬                 Slabá animace (*); slabší nápad (**); řadové ztvárnění — kamera, hudba, střih (**); velmi dobré namluvení (****).¬                 Celý snímek drží tedy nad vodou velmi dobré namluvení K. Högerem. To nestačí na více než slabší průměr.¬                 [razítko; nezávislý pozorovatel pursulus]

Animus.¬         Psychoanalytický snímek pracující ze jména s jedním z pojmů jungovské psychoanalýzy — animou. Výborné obrazové zpracování, podpořené orchestrární údernou hudbou dokreslující snad ještě výrazněji sled obrazů než by to dokázala nějaká temná, zdánlivě umělečtější a vhodnější. Jasně podaná symbolika, bez známek pokusů o pouhou skandalitu: vše má své místě, (snad) nic není zbytečné. Výjimečný snímek, umělecky snad ještě o něco převyšující symbolicko-dekadentní snímek "Krtek" A. Jodorowského.¬                 Promítáno na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes r. 1981, téhož nebo následujícího roku proběhlo jedno promítání v Praze, pro uzavřenou společnost nebo možná v rámci dne rakouského filmu.¬                 Režie: Rakušan Titus Leber.¬                 Poznámka: Úryvky ze snímku lze dnes shlédnouti na neplacené i-stránce 'http://newsite.titusleber.com/films-videos-tv/anima/'. Na internetu je možnost shlédnouti celý snímek, ale z placené i-stránky, kam je nutno nejdříve se přihlásiti a krom jiného uvésti číslo své kreditní karty.

Skvost, élegáns a míra vkusu s malým výběrem novodekadentních snímků.¬         Pojem dekadence může býti myšlen — ostatně jako většina takových slov — záporně nebo kladně. V překladu do češtiny dekadence = úpadkovost se samočinně nabízí původní, záporný smysl. Časem však se v umění začal objevovati výraz "dekadentní" pro jakési lahůdkové, estétské záležitosti — výrazu byl objeven kladný smysl. Záliba v morbidnosti (chorobných jevech) či zájem o ni se staly vlastními celé řadě umělců (francouzský Ch. Baudelaire a J. K. Huysmans, anglický T. Quincey a O. Wilde, český J. Karásek ze Lvovic a Karel Hlaváček jsou vhodnými ukázkami řady dalších). Zatímco jedni — tvořící hlavní většinu — se v morbidnosti vyžívali, někteří — jako katolický spisovatel Huysmans — psali o morbidnosti za účelem její kritiky.¬                 Skutečné skvosty dekadentního umění se vyznamenávají ne pouze pochmurností či nádechem zvrhlostí, ale zároveň — a to je odlišuje od pouhých nánosů špíny — vytříbenou elegancí a vkusem — citem pro to, jak vyjádřiti věc jakkoli odpornou nebo choulostivou bez použití hrubých, vulgárních, hospodských, uličních, prostě samoúčelných prostředků. Schopnost tohoto citu je přímo úměrná skutečné kvalitě výsledku; žádné jiné hledisko nelze v dekadentním umění uplatniti. Má-li nad to umělec také nadhled nad svou prací, jako Quincey ve svém nádherném "Vražda jako krásné umění" nebo Huysmans v "Naruby", vznikne klenot, drahokam vybroušený a vytříbený, skutečný skvost umění dekadentního. — Tolik ve zkratce o dekadenci, prvku tom, jenž má býti tak uhrančivě přítomen v námi opoznámkovávaném snímku Ohavný Dr. Phibes.¬                 Jde nepopiratelně o velice dekadentní snímek, ovšem, žel, bez takových přidaných vlastností, které by jej povýšily nad pěnu dní. Jak jsem výše napsal, morbidnost sama nepostačí, je třeba jistého (třeba zvrhlého, chcete-li) citu pro věc, pro míru atd. Phibés tento cit do značné míry postrádá, je natočen na pomyslném pomezí umění a bulvárnosti, kýčovitosti. Kdyby to bylo možné, dal bych spravedlivější přisouzení: dvě a půl hvězdičky, to je — čistý průměr.¬¬¬                 Malý přehled pozoruhodných novodekadentních snímků (řazeno od nejlepšího podle mého zhodnocení).¬         'Anima — Symphonie phantastique' z r. 1981 rakouského tvůrce Tita Lebera; 'Mechanický pomeranč' z r. 1971 podle předlohy Anthonyho Burgesse, v režii Stanleyho Kubricka; 'Krtek' z r. 1970 tvůrce Alejandra Jodorowskyho; 'Svaté motory' z r. 2012 tvůrce Leose Caraxe; 'Šílení' z r. 2005 podle E. A. Poea a Marquise de Sadeho, v režii a scénáři Jana Švankmajera; 'Antichrist' z r. 2009 tvůrce Lars von Triera.¬                 Po jejich shlédnutí lze snadno poznati, co odděluje moderní uměleckou dekadenci jakožto nositelku významů od její napodobeniny z pouhého masa v nevhodně kořeněné omáčce.

Mé ohodnocení je za oba díly (tvoří nedělitelný celek, na díly rozděleno pouze s ohledem na celkovou délku).

Bábovičky.¬         Sedmdesát malých báboviček, to už chce pěkně velké pískoviště! Ale nehrají si děti na pískovišti, hrají si dospělí s kamerou. Mnohým těm bábovičkám nelze upříti tvaru: písek byl tak akorát vlhký a při "prdnutí" bábovičky nedošlo k sesunu. Tánhle s tou maminkou ale přišlo jedno velké zlé dítě, nemá vlastní kyblíček, za to má zlá očička, kterejma šmíruje krásné bábovičky nevinných prťulat. Využije příležitosti, kdy jeho maminka zapředla řeč s jinou maminkou, vtrhne na pískoviště, a jme se šlapati po bábovičkách neviňátek, ba, i ne jeden kyblíček vzal za své! Řev děťátek vytrhne maminky z jejich předení: ta konejší své dítko, ta zase pleská je přes ručičku — tytyty, to se nesmí, kaziti radost druhým, tytyty zlý! Svéhlavé a patrně velmi svérázné dítě zarytě mlčí. Když se nikdo nedívá, počurá zezadu maminkám sukně a přidupne jednomu prckovi ručičku. Až vyroste, napíše a uvede díla El topo a La Montana sagrada.¬                 Hala Abdallah, Karim Ainouz, John Akomfrah, Catherine Breillat, Júlio Bressane, Rama Burshtein, Antonio Capuano, Peter Chan, Isabel Coixet, Amiel Courtin-Wilson, Jan Cvitkovič, Claire Denis, Lav Diaz, Amit Dutta, Atom Egoyan, Alexej Fedorčenko, Frédéric Fonteyne, James Franco, Lluís Galter, Haile Gerima, Alexej German, Amos Gitai, Sang-soo Hong, Benoît Jacquot, Zhangke Jia, Semih Kaplanoglu, Shekhar Kapur, Abbas Kiarostami, Ki-duk Kim, Yorgos Lanthimos, Pablo Larraín, Tobias Lindholm, Guido Lombardi, Jazmín López, Milcho Manchevski, Samuel Maoz, Pietro Marcello, Brillante Mendoza, Celina Murga, Amir Naderi, Shirin Neshat, Nicolás Pereda, Franco Piavoli, Giuseppe Piccioni, Edgar Reitz, Joao Pedro Rodrigues, Walter Salles, Paul Schrader, Ulrich Seidl, Šion Sono, Jean-Marie Straub, Tusi Tamasese, Tariq Teguia, Pablo Trapero, Athina Rachel Tsangari, Šin'ja Cukamoto, Teresa Villaverde, Bing Wang, Apichatpong Weerasethakul, Yonfan, Krzysztof Zanussi, Bernardo Bertolucci, Davide Ferrario, Monte Hellman, Franco Maresco, Salvatore Mereu, Ermanno Olmi, Michele Placido, Todd Solondz, Heeraz Marfatia a Andrew Wonder sedí na písečku a stále si hrají, mile žvatlajíc.¬                 Shlédnouti lze na e-adrese 'www.youtube.com/watch?v=_lKuvynlJsQ&list=PL2J3c5AtY5K_dINEXUacWHDW4C-NnloIs' (uvedl v diskusi k filmu uživ. Madsbender).