Reklama

Reklama

Antikrist

  • Česko Antikrist (viac)
Trailer 1
Dráma / Horor / Mysteriózny / Psychologický
Dánsko / Nemecko / Francúzsko / Švédsko / Taliansko / Poľsko, 2009, 109 min

Príbeh manželského páru, ktorá odchádza vyrovnať sa so stratou malého syna na opustenú chatu v hlbokých lesoch, je nielen plný nečakaných zvratov, dusnej atmosféry, explicitných záberov, ale aj fóbií majstra postmodernej réžie, dánskeho režiséra Larsa von Triera. V Antikristovi sa spája tajomnosť Lynchovho Twin Peaks, Tarkovského Stalkera s hororovou atmosférou Kubrickovho Žiarenia či série Saw. Antikrist je však predovštekým silno vizuálnym zasvetením do ľudského podvedomia, z ktorého vystupujú démoni, o sile ktorých sme nemali potuchy. (ASFK)

(viac)

Videá (3)

Trailer 1

Recenzie (1 240)

Fr 

všetky recenzie používateľa

Smutek není nemoc. Je to přirozená, zdravá reakce. Nedá se jen tak odstranit. Ani se nesmyje! PROLOG neponechá nikoho na pochybách, že L.V.Trier je stejnej úchyl jako dřív. A v tomto filmu zajde ještě dál. BÍLÉ PRÁDLO, BÍLÝ SNÍH, SEX, VÁŠEŇ, VÁŽNÁ HUDBA, TRAGÉDIE. A i když by se to mohlo zprvu zdát, tak ani náhodou netočí filmy pro normální lidi. Nepřekvapí, že KAPITOLA 1 předvede ŽAL. Samozřejmě neobvyklou formu. Fyzioterapeutické dialogy mezi mužem a ženou. Obrazy plné nápadů a všechno je tak, jak Trierovy příznivci znají. ZJISTÍME ČEHO SE BOJÍŠ! Mrazivé dialogy, které spolu s obrazy přenášejí podivnou atmosféru do obýváku. Protože STRACH SE DOSTAVÍ TEHDY, KDY SE MU ZACHCE. KAPITOLA 2 je o BOLESTi. Záběry lesa jak z přírodopisného filmu, zakončené morbidností. PŘÍRODA JE SATANŮV CHRÁM! KAPITOLA 3 předčí předvedeným ZOUFALSTVÍm vše doposud viděné. Scény pro otrlé a zjištění, že W.Dafoe jako terapeut totálně selhal. V KAPITOLE 4 očekávám příchod TŘÍ ŽEBRÁKŮ. A HŘÍŠNOST BUDE POTRESTÁNA! Není mi dobře ,,po těle“. Regulérní psycho horor o jakém si mnoho tvůrců tohoto žánru může nechat jen zdát. Co dodat? Snad jen, že Ti, kteří doposud tvorbě L.V.Trier nepřišli na chuť, to budou muset zkusit asi až příště. A já si dám repete! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** Víte že? Ve filmu je taktéž česká stopa? Třebaže zvířecí. ()

Marigold 

všetky recenzie používateľa

Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho. ()

Reklama

Davies182 

všetky recenzie používateľa

Tento film nejde okomentovat!!! První, co mne však paradoxně napadá, je tisíc a jedna věc, ke kterým bych mohl Antichrist přirovnat: je to rána pod pás, je to zážitek plný dechberoucích záběrů; je to stokrát nechutnější než 120 dnů Sodomy, je to krásný příběh o soužití dvou milujících se lidí; je to nejodpornější splatter horor s nejexplicitnějšími brutálními záběry, je to film plný dechberoucích poetických scén; je to odpad!, je to unikátní skvost; je to vesmírný spletenec tolika filmových žánrů a životních situací, že se mi z něj točí hlava... Co je sakra Antichrist? A já odpovídám na naléhaní vtíravého kladívka v držení malých ďáblíků uvnitř mé hlavy, kteří mi neúnavně vytloukají odpověď z mozku: je to první film v historii mé zkušenosti s tématem, ze kterého mi bude špatně minimálně několik měsíců; který mne skoro donutil seknou s filmovou kultůrou a který mi potvrzuje, že jsem ještě zdaleka neviděl všechno. Lars von Trier není člověk!!! Lebeční dutina se mi nejen pod nápory krumpáču malých satanů, kteří se mi v ní usídlili, ale i při opětovém pomyšlení na některé záběry z filmu hrozí roztříštit, a její kousky se touží rozletět po celé galaxii. Antichrist je film, který z celého srdce nenávidím za to, že jsem jej shlédnul. Je to neoddiskutovatelný art, který hodnotím jako nejkurvahustější věc, co jsem kdy viděl a která se nachází na nultém místě mého žebříčku nejlepších filmů. Antichrist jsem byl během sledování rozhodnut okamžitě doporučit mému kamarádovi, který se zajímá o podobné věci, jimiž se film zaobírá (otázka pekla a ráje, komplexnost lidské duše, zlo), má přečtenou trilogii Chrám Satanův, je to věčný melancholik a podobné věci miluje, neboť ho baví a fascinuje přemýšlení nad nimi... Jenže po skončení tohoto nepopsatelného výtvoru jsem byl na rozpacích z myšlenky, že by si ona osoba mohla po jeho shlédnutí psychicky ublížit či propadnout depresím, a došlo by k nepatrnému narušení vnitřní osobnosti. Já sám několik hodin po tak šokujícím procitnutí nevím, zda-li jsem stoprocentně v pořádku... a nikdy už věci nebudou jako dříve, protože jsem to viděl. Co tu říkám, není, že jsem extrémně citlivý / cynický člověk, se kterým Antichrist nijak nezacvičil, a neříkám, že deprese je pro mne věc neznámá! Ovšem v případě dokoukání tohoto šílenství hrozí u zanedbatelného procenta naší populace totální ztráta osobnosti! Jsem si tím absolutně jist, a snímek jsem okamžitě po zdárném přežití titulků smazal z disku. Několik let přes dvě dekády chodím po Zemi a nikdy, KURVA NIKDY jsem neměl takto rozporuplné pocity!!! Dnešní den a celý rok 2009 je pro mne symbolem zasraně hustých pocitů, které jsem objevil jako Kryštof Kolumbus při výpravě na planetu Mars. Vzpomínám si na první větu v tomto komentáři... popsal jsem tu celý snímek, jsem nekontrolovatelně rozčarován, a stejně jsem nenastínil ani jediné procento z díla, které Von Trier ve spolupráci se samotným Satanášem natočil. Antichrist je věc, kterou teď miluji a za minutu jej budu nenávidět - pořád dokola až do konce života. Willem Dafoe předvedl životní roli, a nakonec se sluší říci, že Prolog je nejdokonalejším zážitkem filmového roku 2009, tentokrát bez absurdit. Lars Von Trier dokázal natočit knihu, a já si ji nyní odcházím přečíst. Válí se mi v knihovničce již přes pět let, je to knížka za stovku z Levných knih a jmenuje se Chrám Satanův. Amen (???). () (menej) (viac)

ORIN 

všetky recenzie používateľa

V nejnovějším, záměrně kontroverzním (bez jakýchkoliv záporných konotací) počinu předního dánského režiséra Larse Von Triera jako by se zrcadlila celá tvůrcova předchozí tvorba s mnoha formálními experimenty. Trier zde jednak užívá různých druhů (ručních) kamer, pracuje s různými nejednoznačnými motivacemi a charaktery postav. (Bipolarita pachatel-násilník-muž vs. oběť-ona, později po aktu vendety přesný protiklad, přeměna z pachatele-muže na oběť, částečné nebo úplné sebeobětování se, kterým se staví do role mučedníka; z oběti-ženy změna na pachatele-násilníka, užité např. v Prolomit vlny či Dogville.) Je zde také patrný návrat k formální struktuře řazení filmu do jednotlivých kapitol a opětovná zdařilá variace mnohých žánrových prvků a postupů, ať už z (béčkového) hororu, psychologického dramatu, komedie s prvky černého humoru nebo i (survive) thrilleru. Vzniká tak působivý artmix všech předchozích Trierových děl ironicky pokukávající po opusech velikánů Ingmara Bergmana či Andreje Tarkovského, jemuž je film dokonce věnován. Nakolik toto připsání Trier myslí vážně ví snad jen on sám, Antikrista by mohl stejně tak dedikovat již zmíněnému Bergmanovi (motiv strádajících manželů je více než výmluvný) nebo třeba Davidu Lynchovi, podobně tíživou a tajemnou atmosférou je film prolezlý skrz naskrz. [==] Nejen svým názvem je podobný Antikrist filosofickému spisu Friedricha Nietzscheho stejného názvu, jenž je první částí nedokončeného díla Přehodnocení všech hodnot. Právě ty může divák během projekce přehodnocovat, neboť film je myšlenkově plný mnohoznačných a sporných významů a vybízí k otevřenému výkladu. Druhý načrtnutý lze nalézt a částečně rozkrýt v jiné Nietzschově studii Tak pravil Zarathustra v kapitole O starých i mladých ženkách: „Všechno na ženě jest hádanka a všechno na ženě má jediné rozluštění: jeho jméno – těhotenství. Muž je ženě prostředkem k cíli: účelem vždy je dítě. Čím však je žena pro muže? Dvojí věc chce pravý muž: nebezpečí a hru. Proto chce ženu: nejnebezpečnější hračku.“ Nejtemnější úskalí jako by Trier převedl z tohoto úryvku do výsledného tvaru celého filmu. Záměrně bezejmenní hrdinové, on-muž-manžel (Willem Dafoe) a ona-žena-manželka (Charlotte Gainsbourg), se po tragické nehodě a úmrtí jejich dítěte uchylují v rámci ženiny terapie do civilizací nedotčené lesní krajiny, do srubu nazvaného symbolicky Eden. Jelikož žena při pohřbu dítěte zkolabovala a více než měsíční hospitalizace v nemocnici podle manželových slov k ničemu nevedla, přebral jako psychoterapeut břemeno odpovědnosti za manželčinu léčbu na svá bedra. Brzy však zjišťuje, že veškerá terapie (jako by mu to Trier sám kladl na mysl) nevede ke zdárnému cíli a její účinek můžeme vymezit termínem dočasná autosugesce. Osudnou chybou se může zdát mužův omyl při léčbě, kdy ženě neustále vtlouká do hlavy důležitost pustit k sobě svůj strach a vyrovnat se s ním oproti tvrdému postavení se proti. V průběhu filmu navíc divák zjišťuje, že ženina „pomatenost“ má dlouhodobější charakter, kdy při psaní disertační práce o utlačování a právech žen ztratila po symbolickém upsání se Satanu rozum a po úmrtí dítěte se začala postupně profilovat do role středověké čarodějnice-spasitelky. Tato tvrzení hovoří spíše o silné misogynii, která je v souvislosti s Antikristem velmi často skloňována. Rozkódování děje je přímo úměrné tomu, jaké informace nám (divákům) Trier sděluje a v jaké formě. Významů, kterých je možné číst, existuje hned několik: biblický prvek Adama (On) a Evy (Ona), kteří v Ráji (výše zmíněný srub Eden, spíše antiteze pravého ráje) dospívají každý po svém ke zničujícím poznatkům. Oným Antikristem (Satanem) může být jak zesnulý syn, který se rodičům neustále vrací jako znepokojivá vzpomínka, může jím být i manžel, utlačovatel, který ženu přemlouvá k drastické terapii, stejně tak Antikristem může být žena, bez rozumu, řídící se pouze citem, pomstychtivá. Nebo i Příroda, samotné doupě Satanovo, ze kterého má strach Ona (úvodní terapie s trávou a kameny, zkázu přinášející padající žaludy či zvířecí výjevy v jednotlivých kapitolách). Nakonec, proč by jím nemohl být i samotný tvůrce, jenž nabourává divácká očekávání vkládáním častých explicitních výjevů a vsuvek, kterými také narušuje vyprávění příběhu. [==] Antikrist jakkoli se bere/nebere vážně a jakkoli vypráví v základní rovině prostý ale krutý příběh, pozoruhodný je především po formální stránce. Úvodní černobílá vysoce stylizovaná část za zvuků Händelovy opery Rinaldo má až anticky tragický rozměr. Slow-motion sekvence přináší obrazy, které předesílají celý následující děj: během sexuálního aktu manželů nešťastně vypadne dítě z okna a zabije se. Přitom samotnou smrt dítěte přináší kamera Anthonyho Dod Mantla až zvrhle několikrát za sebou z různých úhlů a pohledů během prostřihů na pohlavní styk muže a ženy. Závěr je opět černobílý a za zvuků stejné árie jako v úvodní části můžeme jen těžko najít stopy po mužově katarzi. Jak je již výše zmíněno, film je přehledně chronologicky řazen do částí-kapitol (před první Prolog, po poslední Epilog) nazvaných podle jednotlivých stádií ženina smutku-terapie (1. Zármutek, 2. Bolest-Chaos vládne, 3. Zoufalství–Gynocida, 4. Tři žebráci), pro každou z nich tvůrci určili jedinečný vizuál, který souvisí s obsahovým ztvárněním každé z nich. Výjimečný je film také s kladením vrstev jednotlivých významů horizontálně na sebe. To znamená, že i když se divák ve filmu po formální stránce může jednoduše zorientovat (řazení do kapitol, chronologické vyprávění atd.), tak obsahu jednotlivých částí, sekvencí, záběrů nebo dokonce jen krátkému dialogu či výjevu může klást současně několik významů, vzniká tak samovolná interakce mezi divákem-filmem nebo „tvůrcem-divákem“. Film se tím staví do pozice úplného otevření, nic v něm není absolutní, vše je nejednoznačné, mnohovýznamové. A i jak sám Trier uvádí, že některé záběry do filmu zakomponoval jen protože se mu líbily, aniž by měly nějaký hlubší význam, může to vzbudit v divákovi i tak dojem sofistikovaného zapojení do vícevrstevnatého díla. [==] Samotnou kapitolou jsou herecké výkony v podstatě jediných dvou představitelů. Oba herci, jak Dafoe, tak i Gainbourg, představují naprosto přesné prototypy postav, které ztvárňují, nejen vlastním výkonem, ale i samotným zevnějškem. Trierův obrovský cit pro výběr herců se v Antikristovi opět naplno projevil. Dafoe známý především ze Scorseseho Posledního pokušení Krista (1988) jako by tímto faktem symbolicky dotvářel téměř stejný mučednický osud. Gainsbourg svým nevinně vyhlížejícím zevnějškem velmi dlouho nechává diváka v očekávání, jestli je opravdu schopná tak hrůzných činů, ke kterým děj postupně neúprosně směřuje. Utrpení je velmi zřetelné ze tváří obou herců a jejich bolest je z plátna jasně cítit i vzhledem k tomu, že Trier během natáčení prožíval těžké deprese, které mohl na herce částečně přenášet a chtěl z nich přitom vytěžit maximum. [==] Můžeme jen kalkulovat s tezí, jak by Antikrist vypadal, kdyby byl Trier schopen do filmu zakomponovat vše, co měl v plánu. Přesto je potřeba brát výsledné dílo jako finální a neměnné. Mísí se v něm totální nečinnost a netečnost se spontánním nadšením, je stejně tak znepokojivě tajemné a temné jako i ironicky pochybovačné. Nálepka kontroverzní mu ale zůstane na velmi dlouho dobu, ne-li navždy. () (menej) (viac)

Botič 

všetky recenzie používateľa

Antichrist - podívaná s falicky zdviženým prostředníčkem...... Mrtvá liška obživla…“Chaos vládne“, řekla a zase umřela. Vše co je třeba znát o ději je, že Antichrist je minimalistický snímek s dvěma herci, liškou, rodící srnou a vránou odehrávající se v lese nedaleko srubu, ale parafráze na Bambino to není. Had číhá i na těch nejneočekávanějších místech, kam by nás nenapadlo se podívat. Můžou to být kořeny stromů a nebo ženská duše tápající světem, která se nejvíce bojí sama sebe a své vnitřní síly. Kde najít bezpečné útočiště před krutým světem a osudovou předurčeností pohrávající si s lidskou psychikou. Proč si nevybrat rovnou místo s příhodným názvem Eden, jenž rozhodně není rájem na zemi ale spíše pekelnou jámou, která rozevírá svou rosou zbrocenou náruč nabízející útočiště všem ztraceným duším. Ale za jakou cenu. Lišky zde nedávají dobrou noc a snaha splynout s přírodou je prakticky nemožná. Jen zde vyplouvají na povrch niterné pocity a tužby, které by v osidlech civilizace nebyly realizovatelné. Všudypřítomná agonie se táhne příběhem jako hlavní leitmotiv a svá pavučinová vlákna snová skrz na skrz. To co se ze začátku zdálo být poeticky nemravnou zábavou postupně zabředává do rozmáčeného mechového porostu, aby se ve výsledku stalo součástí Edenu. Ráje či Pekla, kde v kořenech číhají ukryté tužby a vrána vás buď zachrání a nebo pošle rovnou do pekla. Asi by byla chyba brát vážně snímek v jehož závěrečných titulkách figuruje jméno Andrei Tarkovsky, ale kdo nemá rád vtipné hříčky, že? Pohrávání si s formou, kdy makro záběry spolu se slow motion pomalu přibližují různé detaily, které působí znepokojujícím dojmem korunované podprahově ukrytými záběry tváře hlavní hrdinky do jinak rozmazané koláže představující ubíhající krajinu viděnou z okna jedoucího vlaku. Snové výjevy jsou rozkročeny přesně mezi poeticky působící kýč a noční můru, kdy zpoza kořenového porostu stromu vystrkují své paže chtíčem posedlé bytosti. Ostatně erotická složka je jednou z nejzákladnějších stavebních kamenů snímku. Sexualita proudící už z úvodního prologu se postupně stupňuje, aby v samotném finále eskalovala v nepříjemně naturalistické mučení, které atmosféricky koketuje s Kubrickovým Osvícením. Nasnímání snímku na Digital se zdá být v případě Antichrista tou nejlepší možnou volbou. Otupují se ostřejší hrany jednotlivých záběrů ale zároveň zůstává nepříjemná pachuť na patře spolu s vědomím lidského utrpení, které je cítit na každém rohu. Strach ze ztráty další blízké osoby vybičující podvědomí k jedinému možnému závěru mající za následek obsesi vrcholící křečí a žlučovitě vypuzeným křikem spolu s tělními tekutinami a jiným organickým materiálem. 9/10 ()

Galéria (55)

Zaujímavosti (30)

  • Postprodukce snímku probíhala v Polsku a Švédsku. Poláci na ní pracovali celkem více než 4000 hodin, Švédové pak přes 500. (Hromino)
  • Při sexu v úvodní scéně skopne chlap nohou ze stolu láhev. V následujícím záběru jim ale láhev padá za hlavami a nohy mají na opačné straně. (pornogrind)
  • Charlotte Gainsbourg vyhrála cenu za Nejlepší ženský herecký výkon na filmovém festivalu v Cannes. (villain)

Súvisiace novinky

Von Trier natočí katastrofický film

Von Trier natočí katastrofický film

21.10.2009

Ale znáte ho – stejně jako Antichrist není tuctový horor, ani od projektu Planet Melancholia neočekávejte nic ve stylu Rolanda Emmericha. Ano, zápletka je sci-fi (k Zemi se přiblíží obrovská cizí… (viac)

Conan, Kolo času a Antikrist

Conan, Kolo času a Antikrist

21.08.2008

A máte tady několik zpráviček z hájemství fantasy a hororu. Nejdříve něco o dlouho plánovaném restartu Conana. Zdá se, že barbarský válečník, který na začátku 80. let proslavil Arnieho, se po mnoha… (viac)

Von Trier vyvolává Ďábla

Von Trier vyvolává Ďábla

19.04.2008

Lars von Trier a horor? Kdo viděl jeho seriál Království, ten ví, že na tom vztahu není nic nového ani neobvyklého. Tentokrát do toho ale dánský svéráz praští v celovečerní formě. Už letos v létě se… (viac)

Reklama

Reklama