pursulus

Nejhorší není nejhorší.¬         Naposled jsem měl podobný pocit z horroru před dvěma roky při sledování "P2" Francka Khalfouna, zbytečného tvůrce, který chybí u popelářů. Tak tedy nyní přibyl Sieve+Rooijen.

Táž.¬         Zdejší občina rozdělila se takměř bezvyhradně na skupinu ostouzejících a skupinu obdivujících, mezi něž je třeba počítati řadu kontrujících.¬                 Rozdělení to velmi připomíná rozdělení celé naší občanské společnosti: na chudé a odstrkované na straně jedné a bohaté a vážené na straně druhé; na ty, co už měli po dvaceti pětadvaceti rocích od převratu dost politikaření na úkor občanů a vyzdvihli Babiše, Piráty a Okamuru na straně jedné a bezbřehé tradicionalisty na straně druhé; na lidi nemající co ztratit a ty, jimž spoučasný režim ublížil na straně jedné a přesvědčené obdivovatele demokracie globálního kapitalismu na straně druhé. A jde o to, že obě skupiny jdou proti sobě, jdou si po krku, aniž by hleděli na společný zájem náš všech, co žijeme zde, v naší vlasti, od dávna zemi Čechů, Moravanů a Slezanů. Protože ne naše vlast se chová macešsky nebo naopak vlídně: to politický systém a stát to dělá.¬                 A já, jak miluji svou vlast, tak nenávidím tenhle zrůdný režim, v němž teď žijeme, který nám byl vnucen z vnějšku korporačně-vládním molochem Západu. A pro to nevím, čemu bych se měl obdivovati na pořadu, kde ukazují tlamy z chlíva politiky, držky odvádivší svou "dobrou" práci tak, že v kotlině české vypadá to tak, jak to vypadá: majetek celospolečenský rozprodaný a rozkradený; převelký do budoucna dluh státní každým rokem se nezodpovědně zvětšující (aniž by např. komunisté s tím nesouhlasející něco zmohli); oklešťování sociálních jistot pragmatiky, napojenými na lobby bobtnajícími už beztak blahobytem; a tak dál.¬                 Vyserte si voko, vy všichni honajzové a flanker.27ové, se svým kreténským obdivem! A vy, "odpadáři" Spinosaurové a Kulik.Zové, tím hodnocením ukázali jste vskutku, co je ve vás: pouhá tupá nenávist za každou cenu, zařadili jste se mezi sprostou chátru, která lže kdykoli to je pro ni prospěšné, která bude vzývat a volit a lízat prdel tomu, od koho drobet spadne, aby jej při první příležitosti bez milosti skopla a utloukla.¬                 Srovnal jsem si tento pořad s "Triumfem vůle" Leni Riefenstahlové z r. 1935, dokumentem oslavujícím vítězství národních socialistů německých potažmo strany Hitlerovy; a "Triumf" vyšel z tohoto porovnání vítězně: je profesionálněji natočen, při čemž míra mastných fláků majících jitřiti občanské uvědomění ve jménu příštích — válek a zlodějen a lumpáren mocných — je z hruba táž.

Umění a zbožíznalectví.¬         Jsem v rozpacích, jestli se mám smát, nebo se zlobit, cítit se podveden, odsoudit toto zdánlivé "veledílo" bez ohledu na formální jeho kvality, které jsou nepopiratelné. Tvůrce, italského umělce Giuseppe Tornatoreho, píšícího si často scénáře snímků, které režíruje, sám, znám už z jiného jeho snímku, šustintelektuálské "Pouhé formality" vzniklé 19 roků před Nejvyšší nabídkou.¬                 Shodněme se (a jako vždy odmítám diskutovati o opačném názoru, dokud mi ten můj není bezvýhradně vyvrácen), že umělec obecně nepotřebuje nijakou zvláštní inteligenci k tomu, aby namaloval obraz, vytvořil sochu, složil hudbu nebo píseň; to totiž jsou druhy umění, které nevyžadují ani tak rozum jako cit a hloubku. Jiné to ovšem bývá u spisovatelů, jimiž scénáristé jsou: ti, aby vytvořili dílo neplovoucí po povrchu, dílo složité, ukazující skutečnost na mnoha fasetách, musí býti nejen citově, hloubkově, ale také rozumově velice nadaní, aby ten úkol zvládli. Představovati si na příklad Lva Nikolajeviče Tolstého nebo Umberta Eca jako lidi, kteří nevládnou dobře logikou a nejsou schopni věc dokonale promysliti, to docela dobře nejde.¬                 Ano, pan Tornatore patří mezi ty chytré a zároveň i citlivé. Zbývá jen odhaliti, kde je ten zádrhel, dělající z jeho děl zboží místo umění. Jako vždy v takových případech je nám obrátiti pozornost k lidské duši, čemusi neviditelnému, často opomíjenému, v dnešní době dokonce vysvětlovanému na vědecké a tudíž materialistické basi. Tornatore příliš kalkuluje a jeho zdatné počtářství pak nejen zmarňuje citovost a hloubku příběhu, zároveň — a to je ještě horší prohřešek, poněvadž proti podstatě — se dopouští nevěryhodných, neživotných konstrukcí. Mám-li uvésti příklad k porovnání z italského filmového světa, po tom říkám, že mohu míti jakékoli výhrady k osobnosti a tvorbě Federica Felliniho, ale to, že dovedl vdechnouti svým dílům duši, je neoddiskutovatelné. Tornatore tohle nedovede; není vlastně umělcem, ale spíše geniálním zbožíznalcem, mistrovským šachistou. Mně osobně to nestačí, ctím umění, méně už krásné zboží; přes to přiznávám panu Tornatoremu, co jeho jest, a je mi vzdáti hold kvalitám jeho dílu náležejícím, tkvících ve formální oblasti.¬                 Poznámka na závěr. V souvislosti s Nejvyšší nabídkou je mi vzpomenouti snímku "Noční zvířata" USA umělce působícího v oblasti módy a reklamy, režiséra a scénáristy pana Toma Forda. Noční zvířata mají s Nejvyšší nabídkou hodně společného. Obě díla jsou vysoce formalistní. Nejvyšší nabídka je o něco lépe natočena, ale dostává se jí menší míry neprokalkulovaného lidského citu. Ford je více umělcem, Tornatore více zbožíznalcem.

Zcela zbytečné.¬         57 % je průměrné hodnocení horního tisíce uživatelů na IMDb (jeden z nejdůvěryhodnějších zdrojů hodnocení na filmových databázích, více o tom v první části "O hodnocení" na mém profilu). To hovoří o jasném zkreslení zde na ČSFD (76 % je OPRAVDU moc na tak slabý doplněk předchozích konsistentních seriálů Hellsing).¬                 Můj osobní názor je, že nic kromě dalších pár zisku do kapsy neopravňovalo udělati tuto krátkou a zcela zbytečnou sérii. Její shlédnutí nic nepřinese, k původním seriálům má se to jako chutná potrava k jejímu výkalu.

Vrcholné období Ch. Chaplina a "The Idle Class".¬         Založením vlastní podílnické filmové společnosti v lednu 1919 je založeno také vrcholné období Chaplinovy tvorby filmové. Od konce r. 1915 je Chaplin už proslulý a úspěšný (má za sebou na padesát ve směs krátko- a středometrážních snímků) a jako takový je výborně placen, ale přes to je stále nespokojen jak s penězi od distribučních a produkčních společností, tak i s tím, že je nucen tvořiti pod tlakem časovým a prostoru pro vlastní rozvoj má nedostatek. Chaplinovy "miliónové" smlouvy z dřívějška mu umožnily konečně osamostatniti se, v lednu 1918 dobudoval své vlastní studio a rok po té zakládá se třemi dalšími podílníky vlastní distribuční společnost "United Artist Corporation", pod jejímiž křídly tvoří a produkuje všechny své další snímky až do r. 1952.¬                 Od vysvobození od tlaku ze smluvních závazků je posun v kvalitě viděti jaksi na první pohled. Chaplin se rychle osvobozuje od prvotních klopýtnutí a kopanců do zadku směrem k ukazování nitra člověka, začasto chudého, opomíjeného tuláka na okraji společnosti. V jeho tváři lze čísti běžné lidské touhy, sny, které se těžko vyplní i bohatým, neboť lidské štěstí není ukotveno v majetku a spíše "padá z hvězd". Od plácnutí sebou do kaluže až ke hvězdám, to je vskutku obdivuhodná cesta, pro niž hlavně máme Chaplina rádi my, kteří se lidské žalosti spíše nesmějí. "The Idle Class" je jedním z prvých takových snímků, míchajíce rutinní tehdy prvky grotesky s pohledem do zasněné tváře Tulákovy…¬                 [Zdroje: 1. Wikipedie, English (en.wikipedia.org/). 2. Filmová databáze IMDb (imdb.com/)]

To slabší z druhého období a "The Floorwalker".¬         Jedna z těch slabších nikoli však slabých grotesek natočených Ch. Chaplinem v jeho druhém období, kdy v rr. 1916–18 točil krátko- či nejvýš středometrážní grotesky. Chaplinovi se v tomto období už daří točiti i snímky lepší úrovně, než jaké dosahovaly v jeho prvním období úvodního jeho filmového vyučení v rr. 1914-15, nicméně kvalita snímků je rozkolísaná a ne všechno z tohoto období lze označiti za podařené. Ze strany Chaplina sílí tlak na kvalitu děl, což vrcholí rozvázáním smlouvy s "First National Exhibitors' Circuit" a založením vlastní podílnické společnosti "United Artist Corporation" v lednu 1919, pod jejíž záštitou vytváří prakticky všechna svá zbývající díla, od ještě krátkometrážního "Profesora" po celovečerní komediální drama "Světla ramp".¬                 U příležitosti opoznámkování snímku "The Floorwalker" je mi připomenouti málo známého, leč velmi výrazného herce, jenž doplňoval svou tělesností Chaplina v jeho jedenácti snímcích z rr. 1916–17, Erica Campbella — mohutného chlapíka s knírem, jehož slibné začátky ukončila autonehoda několik dní před vánoci r. 1917. Byl to takový Chaplinův Hardy a "The Floorwalker" byl prvním snímkem, v němž si zahrál. (Pozor, nesplésti si s taktéž tělnatým a kníratým hercem Mackem Swainem, který hrál v Chaplinových snímcích v roce 1914 a po tom ve 20. rocích.)¬                 Jako zajímavost k hodnocení uvádím, že zatímco k dnešku má tento snímek zde na ČSFD 73 %, u horního tisíce uživatelů na IMDb (velice hodnověrná skupina hodnotitelů, více o tom na mém profilu) je průměr 62 %.¬                 [Zdroje: 1. Wikipedie, English (en.wikipedia.org/). 2. Filmová databáze IMDb (imdb.com/)]

"Mlčenlivý" a "Tři dny Kondora".¬         Francouzský snímek "Mlčenlivý" z r. 1973 v režii a se scénářem Claudea Pinoteaua a USA snímek "Tři dny Kondora" z. r. 1975 v režii Sydney Pollacka a se scénářem Davida Rayfiela mají tolik podobných rysů, že je uvádím společně, při čemž vyzdvihnu i to, čím se v zásadě od sebe odlišují.¬                 Režie pracuje podobně — snímky jdou pomalu, ale jistě dopředu, při čemž nit nedrží pouze základní zápletku (jako tomu bývá u prvoplánových a podřadných snímků), je rozvedena, čímž se jednoduché stává zajímavým; to spolu s časovou neakčností vytváří ten správný chod pro toho, kdo má rád špionážní a kriminální příběhy a k napětí nepotřebuje rychlý motor, ale spíše budování napětí skrz prožívání cesty. Střih je pojat stejně — úsečně, okamžitě rozděluje různé části, často s využitím doprovodného zvuku, případně hudby, což zesiluje dynamiku pomalejšího děje a přidává napětí. Kamera Francouze Jeana Collomba i Američana Owena Roizmana je velmi dobrá, používá klasických postupů jako práce s detailem, přibližování atd. Herecké výkony se podílejí na uvěřitelnosti i tam, kde scénář selhává; a scénář, ach, scénář je u obou snímků žel trochu přitažený za vlasy, přizpůsobený potřebě, zjednodušující věc, která při větší složitosti byla by zřejmě nad možnosti tvůrců.¬                 Základní rozdíl obou snímků je národnostní: francouzský "Mlčenlivý" je citlivěji podaný, USA "Tři dny Kondora" chladněji i přes jeho milostné scaeny. Totéž se týká hudby: ta Francouze Alaina Goraguera je vnímavější a přiléhavější než Američana Daveho Grusina, jež je spíše odtažitější, vnější.¬                 Oba snímky by mohly býti špičkovými filmovými díly, kdyby tvůrci spolu s producenty nalezli odvahu a vůli k lepšímu propracování scénáře a jeho co možná dokonalého vyvedení do plochy celuloidu. Takto, zastaveny ve svém rozvinu, jsou pouhou velice dobrou podívanou.

"Mlčenlivý" a "Tři dny Kondora".¬         Francouzský snímek "Mlčenlivý" z r. 1973 v režii a se scénářem Claudea Pinoteaua a USA snímek "Tři dny Kondora" z. r. 1975 v režii Sydney Pollacka a se scénářem Davida Rayfiela mají tolik podobných rysů, že je uvádím společně, při čemž vyzdvihnu i to, čím se v zásadě od sebe odlišují.¬                 Režie pracuje podobně — snímky jdou pomalu, ale jistě dopředu, při čemž nit nedrží pouze základní zápletku (jako tomu bývá u prvoplánových a podřadných snímků), je rozvedena, čímž se jednoduché stává zajímavým; to spolu s časovou neakčností vytváří ten správný chod pro toho, kdo má rád špionážní a kriminální příběhy a k napětí nepotřebuje rychlý motor, ale spíše budování napětí skrz prožívání cesty. Střih je pojat stejně — úsečně, okamžitě rozděluje různé části, často s využitím doprovodného zvuku, případně hudby, což zesiluje dynamiku pomalejšího děje a přidává napětí. Kamera Francouze Jeana Collomba i Američana Owena Roizmana je velmi dobrá, používá klasických postupů jako práce s detailem, přibližování atd. Herecké výkony se podílejí na uvěřitelnosti i tam, kde scénář selhává; a scénář, ach, scénář je u obou snímků žel trochu přitažený za vlasy, přizpůsobený potřebě, zjednodušující věc, která při větší složitosti byla by zřejmě nad možnosti tvůrců.¬                 Základní rozdíl obou snímků je národnostní: francouzský "Mlčenlivý" je citlivěji podaný, USA "Tři dny Kondora" chladněji i přes jeho milostné scaeny. Totéž se týká hudby: ta Francouze Alaina Goraguera je vnímavější a přiléhavější než Američana Daveho Grusina, jež je spíše odtažitější, vnější.¬                 Oba snímky by mohly býti špičkovými filmovými díly, kdyby tvůrci spolu s producenty nalezli odvahu a vůli k lepšímu propracování scénáře a jeho co možná dokonalého vyvedení do plochy celuloidu. Takto, zastaveny ve svém rozvinu, jsou pouhou velice dobrou podívanou.

První kroky Ch. Chaplina.¬         Rok 1914 byl úvodním rokem Chaplinovy tvorby filmové. Na třicet pět krátko- případně středometrážních grotesek plus jeden dlouhometrážní snímek ve směs postrádaly větší kvalitu, žertéřství rovnalo se sotva tak jednomu a půl míčku artisty, místy bylo až rozpačitě trapné. Je zřejmé, že společnost "Keystone Studios", s níž měl Chaplin uzavřenu roční smlouvu, si spíš než na kvalitu potrpěla na množství.¬                 Podobně tomu bylo i následujícího roku a počátkem roku 1916, kdy Chaplin pod hollywoodskou společností "Essaney" natočil svých dalších patnáct krátko- příp. středometrážních snímků. Ač v té době už znám a oblíben natolik, že mohl diktovati podmínky producentům a vybírati z nich, nebyla úroveň Ch. snímků ve směs vysoká, ze jména hledíme-li na ně nedobovýma očima.¬                 Není však třeba odsunouti tyto první filmové krůčky a kroky někam do zapomnění, svou kvalitou spolu s vkusností se vyrovnají řadě nynějších zábavných pořadů tak jistě, jako že Ch. Chaplin natočil později taková díla jako "Moderní doba" či "Diktátor".¬                 [Zdroje: 1. Wikipedie, English (en.wikipedia.org/). 2. Filmová databáze IMDb (imdb.com/)]

První kroky Ch. Chaplina a "His Favorite Pastime".¬         Rok 1914 byl úvodním rokem Chaplinovy tvorby filmové. Na třicet pět krátko- případně středometrážních grotesek plus jeden dlouhometrážní snímek ve směs postrádaly větší kvalitu, žertéřství rovnalo se sotva tak jednomu a půl míčku artisty, místy bylo až rozpačitě trapné. Je zřejmé, že společnost "Keystone Studios", s níž měl Chaplin uzavřenu roční smlouvu, si spíš než na kvalitu potrpěla na množství.¬                 Podobně tomu bylo i následujícího roku a počátkem roku 1916, kdy Chaplin pod hollywoodskou společností "Essaney" natočil svých dalších patnáct krátko- příp. středometrážních snímků. Ač v té době už znám a oblíben natolik, že mohl diktovati podmínky producentům a vybírati z nich, nebyla úroveň Ch. snímků ve směs vysoká, ze jména hledíme-li na ně nedobovýma očima.¬                 Není však třeba odsunouti tyto první filmové krůčky a kroky někam do zapomnění, svou kvalitou spolu s vkusností se vyrovnají řadě nynějších zábavných pořadů tak jistě, jako že Ch. Chaplin natočil později taková díla jako "Moderní doba" či "Diktátor".¬                 Výborné herectví ve snímku "His Favorite Pastime" neukazuje ani tak Chaplin jako polozapomenutý jeho současník Roscoe Arbuckle, přezdívaný 'Fatty' (úvodní barová scaena). Sám Chaplin ve svých raných snímcích nehraje zvlášť dobře a toto je jeden z jeho prvních nátočtů (z března 1914).¬                 [Zdroje: 1. Wikipedie, English (en.wikipedia.org/). 2. Filmová databáze IMDb (imdb.com/)]