Aelita

Červená knihovna, když ne postavená na hlavu, tak aspoň položená na bok; realita, která musí vypadat jako virtualita, aby byla reálnější; zazobaná zlatá mládež a podnikavá chudina, která se pilně činí, aby se stala zazobanou; obracené mužské a ženské role a charaktery neboli totální matriarchát v patriarchálním světě; neskrytá reklama na mléko a čokoládu a podvodné vymáhání "sociálních" dávek - tento film rozhodně není tak jednoduchý, jak se jeví na první pohled. Satirický obraz prvorepublikových poměrů, vykreslený ve filmu, byl pro tehdejší diváky mnohem snadněji čitelný, než pro dnešní publikum. Důvtip satiry však nedokáže zastřít naprosto hluchá místa tohoto snímku, které jsou vadou na jeho celistvosti a rytmu.

Dril, soudržnost, tvrdá disciplína a jistá osobní neromazlenost - toť je motor sovětské sborné neboli rudé mašiny, jak jí přizdívala záoceánská média. První mezinárodní utkání pod vlajkou sovětské reprezentace se uskutečnilo v roce 1948, kdy Rusové zahráli s československým týmem LTC Praha. "V únoru 1948 se pražský tým LTC (což bylo v té době v podstatě téměř celé reprezentační mužstvo) vydal na zájezd do Moskvy za účelem výuky hokeje. Sovětský svaz se připravoval na velký útok na nejvyšší sportovní příčky a zval si tedy nejlepší odborníky ze své zóny vlivu." Nejzajímavější však na tomto dokumentu jsou nikoliv fakta, která zájemce lehce najde na internetu, ale poodhalené zákulisí sovětského hokeje včetně jeho politické stránky, konfrontace s českým a kanadským hokejem a angažovanosti generálního fan-tajemníka Brežněva. Dokument je ke zhlédnutí na iVysílání ČT: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10248886686-sveraz-sovetskeho-hokeje/210382545550001/ (1. část) a http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10248886686-sveraz-sovetskeho-hokeje/ (2. část)

Kde nemůže Bůh, tam nastrčí Word Wide Web. Sotva se člověk vymanil z osidel víry, zapletl se do osidel internetu. Internet je emanace a inkarnace Lidstva stejně jako The God i samotné lidstvo. Jedna inkarnace překonává jinou stejně jako ve hře kamen-nůžky-papír. Link: http://www.youtube.com/watch?v=93xY06Sh7FE&feature=related

Electroma je kóma k neprobuzení. Minimalism of "Human After All". Meditace pro kyber roboty. Po prvním zhlédnutí jsem si řekla - Aha a Ano. Po druhém se mi to začíná líbit.

Hot Spot mezi blond mrchou a tmavovlasou světicí. Muži občas musí nenávidět své mužství, které si vybírá podle dostupnosti, nikoliv podle srdce. Každý má, co si zaslouží. V ideálu ano, v reálu - ne. ___ Jennifer Connelly podle mne je nejkrásnější herečka všech dob. Krása je bezpohlavní, ale harmonická a etická. Jakmile někdo někoho žere, to již není krása, ale nucený hédonismus. ___ Zvlášť na tomto filmu oceňuji vizuální vkus a práci režiséra a kameramana.

Co vlastně hledáš? Jaký poklad je tak cenný, že opustíš tento svět a vše, co skýtá? - Hledám spravedlnost - neposkvrněnou věčnou radost, která nikdy nepomine. To je něco, co našel Buddha. Já nehledám NIC - jsem díra doughnutu (http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5e/BH_LMC.png). ___ U japonských celovečerních anime obdivuji a oceňuji to, jak hluboce a dalece pronikají do složitostí lidského světa v jednoduchých otázkách a sděleních. Anime nejsou kreslené pohádky, anime jsou eticko filosofické vhledy v pohádkovém hávu. Steamboy je tomu jasným příkladem. Již na začátku moderní technologické civilizace v století páry bylo pozdě se ptát, kam přivede lidstvo věda. Tenkrát věda vyvolávala více jistoty a nadšení, než strachu a pochybností. Dnes nám zůstává jen naděje. "Riziko přináší pokrok. Celý svět čeká na požehnání vědy." Tři generace vědátorů a vynálezců, jak je vykreslil Steamboy - otec, syn a vnuk - symbolizují tři vztahy k vědě a pokroku: nadšení, které prozřelo a změnilo se v moudrost, slepé zaujetí a víru a novou naději spočívající v zodpovědném přístupu. Zodpovědnost však může leda zpomalit pokrok, nikoliv ho zastavit. Duch z lampy byl vyvolán a žije vlastním životem. Již není cesty zpátky. Ducha zažene jen zničení prostředí, kde se pohybuje, to jest civilizace a lidské mysli. Další otázka k vědě je etická - kolik stojí duše vědce? Vědec, vynálezce se nutně zaprodává, protože potřebuje finance na své bádání. Věda je dnes drahá. "Kapitalistům však na vědě nezáleží - uctívají jen peníze. Akcionáři nečekají na požehnání vědy, ti čekají na požehnání zisku. ... Vynález stvořený k tak nízkému účelu přinese celému světu jen neštěstí. Věda dokáže odhalit hlavní základy vesmíru, samotného života. Nesmí se jí však plýtvat na rozmary bankéřů a obchodníků." S tím souvisí i otázka nepřítele. "Vytváříme si nepřátele vinou vlastní arogance a marnivosti. Vycházejí z našich vlastních temných duší." O tom, co je dobré a co je špatné se rozhodujeme nakonec jen my sami. Věda je moc. Věda je klam. ___ Symbolika Steamboye vychází ze zkušenosti Japonců s nejmocnějším vynálezem vědy - jadernou energií. Parní koule jako zdroj obrovské, čisté, ale i smrtící energie, parní zámek v monstrózním oblaku páry a její mrazící účinek jako analogie nukleární zimy a dokonce i skleněná kopule zámku připomínající Atomový dům v Hirošimě (http://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C3%A1tn%C3%ADk_m%C3%ADru_v_Hiro%C5%A1im%C4%9B) - to vše slouží jako memento: Lidé bděte, protože věda nespí. ___ Čtyři hvězdičky jen proto, že kyberpunk je mi milejší než steampunk. Hledím dopředu, a to i přes pohled dozadu. Nakonec však hledím jen do díry doughnutu, i když ho jím.

Film, který mi nejvíce ze všeho připomněl Vratné lahve a Nestydu. Podobná těm českým drobná mozaika ryze civilních příběhů je docela nezvyklá pro americký film a o to více přínosná, protože poprvé za dlouhou dobu jsem měla pocit, že nahlížím do (skoro) reálné každodenností obyčejných Američanů. A podobně jako v těch českých filmech ani zde se nedělo nic objevného, převratného či úchvatného, nicméně to, co prožívali muži, ženy a děti v tomto filmu, vykreslovalo jejích charakter, situaci a stav mnohem trefněji a výstižněji, než mnohé oskarové snimky. Nejvíce sympatické však pro mne bylo to, že na rozdíl od stejně civilního Dalšího roku celkové vyznění tohoto filmu vůbec nebylo tak bezvýchodné a depresivní jako u Mikea Leigha. Prostě ano - pořád něco končí, ale to neznamená, že končí pro všechny. Takže díky za lehký smutek i radost. Není zač.

Rain Man, Lužin, Shaldon Cooper a Simon a jiní autisti, ke kterým patří i lidé s Aspergerovým syndromem, jsou zábavní (občas) jenom ve filmech a seriálech. V realitě je život s nimi spíše nudou nebo utrpením - mám na mysli těžší formy autismu. Bylo by zajímavé zjistit, zda procento autistů v populaci stoupá v porovnání s minulými stoletími nebo jsme svědky jen zdánlivého nárůstu hlavně v důsledku definice a diagnostiky těchto forem fungování lidského mozku (záměrně se vyhýbám označení "porucha"). Každopádně bylo by naivní se domnívat, že současný svět a moderní civilizace nemají žádný vliv na lidské geny. Vždyť i genetika již dnes potvrzuje, že genotyp + prostředí = fenotyp. Krátce řečeno, tito lidé v lidské společnosti jsou a dokonce si získávají u filmových diváků nejen pozornost, ale i jistou popularitu. ___ Simonův vesmír je příjemný, spíše teenagerovský film, který moc nenadchne, ale ani moc nezklame.

Vermeer tento film nepotřebuje. Zato film potřeboval Scarlett Johansson. ___ Vizuální stránka filmu jednoznačně převažuje nad jeho fabulí, která sice pohrává s otázkou vztahu k umění a symbolikou erotiky, ale ve skutečnosti je o ztvárnění ztráty panenství výměnou za nesmrtelnost. Hm, pořád to zní symbolicky.

Grafiťáci svojí tvorbou a se svojí tvorbou doopravdy žijí. I Smrťák k ním přichází v podobě sprejera. Nejvíce se mi však líbila dvojsmyslnost názvu. ___ Je to komentář a hodnocení pro tento film: http://www.youtube.com/watch?v=gsyMiTx_CF8. Zdůrazňuji to proto, že mi nesedí rok vzniku uvedený v informaci k filmu.