LINKIN

Chtěl jsem dát hvězdičku, ale scéna přejezdu rusko-tureckých hranic mě definitivně odrovnala.

Konečně vím, proč tenkrát ta holčina nechtěla jít se mnou a svojí kámoškou do trojky. Jo a Affleck je hrozný dřevo.

Asi mi něco uniklo.

Zajímavej film, kámoši od toho odešli se slovy:"Nebudu koukat na kozy nějaký šedesátiletý rašple". Ale myslim si, že o tom to není. Je to spíš o tom entusiasmu k dané věci a tou je nafocení kalendáře napříč veškerým konvencím. Po hodině sledování filmu sem se ale začínal pomalu a jistě nudit a kdyby na konci nebylo "Podle skutečné události" bylo by to ještě o hvězdičku méně, protože si nedokážu představit, jak se tohle všechno semlelo mimo filmové plátno.

Ani Michael Douglas, na kterého jsem téměř bez vyjímky alergický mi v téhle Fincherově hříčce nevadil. Hru, o kterou se ve filmu jedná, režisér nerozehraje jen s Nicholasem van Ortenem, ale i s divákem u televizní obrazovky a pokud přistoupíte na její pravidla a necháte se vtáhnout do jejího světa, čekají vás neopakovatelné filmové zážitky. Diváci, jenž si libují ve hledání logických děr ve scénáři a různých nesouvislostí ve filmu by si v tomhle případě jistě užili své, ale pokud přivřete obě dvě oči a obejdete jak tenhle, tak spousty jiných menších nedostatků, nudit se opravdu nebudete. A kdybych už jó musel bejt mermomocí ten šťoural, kterej se snaží něco zlýho najít, byli by to asi přehnané akční scény. David Fincher jako mistr napětí a temné atmosféry měl zůstat opravdu u svého koryta a v duchu první půlhodinky dokončit i celý film.

Šestihodinová přehlídka převážně černých texaských bukvic nejrůznějšího ražení a vypracovaných prdelek na jinak plochých anorektických puberťačkách, který mě z nějakýho důvodu vůbec nerajcovaly. Asi nejzajímavější je ta sociální bublina, kterou si tahle banda ufňukánků kolem sebe dokáže vystavět uvnitř jedné tělocvičny, aniž by si uvědomovala, že to vlastně nikoho nezajímá. Kdyby dělali gymnastiku, můžou vyhrát třeba olympiádu, takhle teda Daytona, orgasmus, cheers, ende, běž smažit hamburgery vole.

Nejen Hilary Swank, ale i Chloë Sevigny zahrály vysloveně fantasticky. To je ale bohužel asi to jediné, co by se dalo pozdvihnout z průměru, do nadprůměru.

První japonský film, který u mě nebyl za plné hodnocení. Abych pravdu řekl ani nevím proč, prostě mě nedokázal pohladit u srdíčka tak jako ty ostatní.

Beatles --> Oasis --> Kasabian

Nemůžu si pomoct, mě se to prostě líbilo, sice sem v poslední době viděl tucty filmů, jenž sou poskládány jako mozaika příběhů několika lidí, které se vzájemné prolínají, ale tenhle film měl spád. To co se Crowleymu podařilo nacpat do 105 minut, by ostatní režiséři rozpitvávali minimálně tři hodiny. U filmu jsem se i párkrát zasmál a poslední dvacetiminutovka utekla jako voda. K tomu všemu výborný Colin Farrell a vychází mě z toho film, na který se sice podruhé nepodívám, ale jsem mu vděčný za příjemně strávené dvě hodiny.