Lupes

Odpusťme brakově fousatou skrýš po staletí skrytého obrazu, odpusťme povinou kritiku dobově zkažené socialistické morálky zasažené devizami. Cosi ze záblesků Nové vlny lze přece jen zahlédnout v policistovi hrajícím divadlo, vtipu („Vám tady běhá nějaká nahatá družstevnice?!“), kosmopolitismu většiny zúčastněných či zdání neexistující železné opony. Vše ovšem spolehlivě pošle do kytek závěrečný způsob odhalení, který postrádá to zásadní. Uvěřitelnost a logiku.

Parádní ztvárnění Agathy se všemi atributy staré dobré Anglie a navzdory době zpracování překvapivě bez zásahů novodobých strážců korektnosti.

Pro čtenáře knižní předlohy naprosto brilantní zpracování. Vynechána zbytečná postava staré matky v podkroví, k tomu rychlý střih, zkratky, vtip (!) např. v podobě koženého inspektora či gradace pouhým řazením záběrů. Jenže ona ta kulometná palba informací může být naprosto kontraproduktivní pro diváka neznalého předlohy a ... řekněme "polopatického". Umím si představit, že polovina obecenstva si to musí dát ještě jednou, aby třeba jen pochytila motiv ústřední říkanky. A jelikož se navíc řadím mezi fandy Geraldine McEwan, musím kvůli nudné Julii McKenzii ubrat jednu *.

Není to jen uměřená animace, humor, něha, fantazie. Je to i zachycení jisté podoby dětského světa, která se stává stále víc anachronismem. Kolik dětí zažívá dnes taková velká dobrodružství s obyčejnými "plyšáky" (Hlídání dětí je dřina)? V neposlední řadě je přímo ohromující, jak hluboká podobenství se v příbězích ukrývají. Tak např.: O přátelství (všechny díly), o osobnosti či integritě (Pruhy), o protivnících (Velká medová loupež), o dospívání a opuštění rodného hnízda (Chyť ji a nepusť) atd.  Krása. Krása! Krása!!

Korektní pohádka do hyperkorektní doby. Obraz současnosti. Přehnané prožívání malicherností. A nádavkem Krakonoš, který už dýmky jen vyřezává.

Opět veliký údiv nad zdejší oslavou tohoto pokusu o ruského Kmotra. Je to velmi průměrný thriller s kýčovitým happyendem, který boduje snad jen v úvodních 15 minutách. Pak se kouzlo ztrácí, pointa je zřejmá a jediné, co zůstává v paměti, je snaha šokovat explicitně zobrazovaným násilím. Soudnější část publika bude místo extatických výkřiků nadšení spíš potichu zvracet.

Jakýsi "remake" nejslavnějšího dílu. I proto vcelku dobrý, byť údolí hadů je velmi úsměvné a závěr poněkud zpackaný.

Skvělé, po dlouhé době pohádka, co nikam nespěchá, má zajímavý nápad, celkem dobré odhalení na závěr, hlubokou symboliku (prokletí k samotě). Vše šlo rozvést či zdramatizovat trochu lépe (našeptávání a následná Martinova rozpolcenost, komu věřit...), medvědí službu dělá počinu i stylizace do Tolkienova světa fantazie a především laciná počítačová animace, která zestárla už ve chvíli premiéry. Navzdory všemu zmíněnému připravil Peter Bebjak celé naší rodině báječný večer.

Po letech si člověk uvědomí, že Gilliemovo výtvarné vidění dystopie vůbec nekoresponduje s představenou civilizací schopnou cestovat časem. To, co celkem fungovalo v Brazil, je tu zkrátka kontraproduktivní, motivy jednání jednotlivých postav banální, resp. postavy značně pitomé. Okouzlení z paradoxů časové smyčky bylo zpracováno mnohokrát a lépe. Navíc mi dnes už Orwellovská paranoia leze krkem, despocie může být oblečena do slušivých obleků a absence svobody neznamená automaticky život v klecích. Svým způsobem primitivní pojetí, kdy se diktatura definuje především vizuálně, ať už nacistickými oblečky nebo stylem ruských gulagů. Definice šílenství v podobě prorocké jasnozřivosti se podařilo Gilliamovi zpracovat lépe v Králi rybáři, a není tak mnoho důvodů, proč tento počin věčně se opakujícího autora shlédnout.

Rozsahem zápletky by se scénář hodil spíš do Bakalářů než na celovečerní plátno. Nostalgické vzpomínání na ty dávné skvělé pohádky tento film spolehlivě boří. Komika postavená na zrychlených záběrech hereckém umění Miloše Kopeckého celkem funguje, jen se časem přejí. Z dobrodružného příběhu se navíc upjatým zlehčováním stává podivná fraška. Výborná tak zůstává hudba, atmosféra i výběr exteriérů.