Lupes

Výborně to vystihl Maq! Skvělá uživatelská recenze.

Do půlky se celkem drží knižní předlohy, takže lze odpustit lacinou výpravu, špatné barvy, mizerný zvuk i pokusy o komiku (je to přece pro děti, no ne?!). Pak to ovšem přijde. Režie se zhruba v půlce ujme zhulenej levicovej progresivista a nejen, že ze všech kapitalistů udělá záporáky, ale taky je nechá do jednoho pokapat. Pokud v tuto chvíli odvoláte děti od TV, věřte, že už je pozdě. A pokud jste s nimi snad četli předlohu, věřte, že se z toho budou sbírat dlouho. Závěrečné vedení lodi dvěma staříky o třech nohách a malým klukem, to vše do zapadajícího slunce... to už je taková nálož, že nezbývá, než si dát taky něco hodně silnýho a zapomenout. Snad. Kéž by!

Závěrečné rozuzlení je špatné, ať už jej nahlížíte z kteréhokoliv úhlu. Berete-li příběh smrtelně vážně, fandíte pachatelům a brečíte nad závěrem. Hledáte-li romantiku, jste z citových projevů mladých párů poněkud v šoku. Hororová atmosféra stojící na vyšinutém chování některých postav je úspěšně pohřbena pokusy o humor a nadsázku. Jste-li milovníci detektivek, říkáte si, že tohle není Marplová, neb na poslední chvíli odhalená dávná minulost působí šestákově, zmateně a kýčovitě; jednání samotných pachatelů postrádá logiku a zásadně tu chybí závěrečné poirotovské odhalení v kruhu, místo něhož bylo vsazeno na akci. Záhadám je také věnováno minimum prostoru a např. tajemný vyhazov zahradníků a služebnictva kolem vás prosviští náznakem a nepovšimnut. Vaše šedé buňky mozkové nikdo netrápí. Posledním hřebíčkem do rakve je to, že ústřední dvojice vyšetřovatelek je krajně nesympatická. O Julii McKenzie to je známo, ale že ji přebije jeden rádoby nezávislý spratek v sukních, to je překvapení.

Atmosférou zapomenuté vsi kdesi za lesy plné zdegenerovaných jedinců, incestu i věcí, o kterých se nemluví... paráda! Evokuje jiná klasická díla hororově zbarveného krimi žánru. Přidána navíc velká porce humoru a např. telefonáty mezi "MI6" a vyšetřujícími dámami jsou jedním z vrcholů filmu. Opilá Pentlička je sladká a chlastající vikář věrný, rozmazlování dětí v kontextu pointy docela pochopitelné. Jenom obsazení pachatele je průšvih. V honbě za atmosférou navíc utrpěla i detektivní zápletka jako taková, málo času je věnováno uvažování nad obrazem i dalším záhadám. To je veliká škoda, milovníci žánru budou trochu zklamaní.

Výborná pohádka, na svou dobu trikově zvládnutá, temná atmosféra na hraně hororu, některé záběry vzbuzují úzkost a obdiv i po letech (temná ulice města, hostinec s mlčenlivými pijany, tančící "zombie" společnost v ruinách hradu). Filmu snad ubližuje nevhodný casting a Jánovi Kronerovi se dá vytýkat ledacos, ale slovenskou nepoddajnou náturu zobrazuje skvěle. Ondřej Vetchý nenaplňuje pohádkovou roli blízkého zrádce, je spíše jen komickým prvkem a nevyužitou figurou. Příběhu nechybí vzrůstající napětí, které vzbuzuje očekávání velkého finále. Právě finále je pro mne zklamáním, v závěrečném souboji jakoby filmu došel dech či autorům nápady.

Dobrá parodie, které ubližuje jen papundekl barrandovských studií. A Matuška měl zpívat víc!

Když jsem viděl kdysi poprvé, byl jsem mnohem kritičtější, ale jelikož úroveň západní kinematografie jde trvale a nezadržitelně dolů, ve srovnání s novějším pokrčováním je britská anabáze docela dobrá. Milostná vzplanutí mají jistý vtip a uvěřitelnost, a byť je jich možná až příliš (sbalit holku se snaží všechny hlavní postavy včetně Asterixe a Obelixe!), příjemně pobaví dospělejší část publika. Ta také ocení zachování všech reálií předlohy, byť všechny vtípky na Anglány se tam samozřejmě nevešly. Děti se mohou trochu nudit, přece jen je tu konverzace na úkor akce, ale co.. milé a zábavné.

V tomto díle je smícháno to nejhorší z asijského kýče (kung-fu, masové scény) a západního filmového úpadku (absence znalosti dobového kontextu, logiky i humoru). Manželské etudy z Caesarova života jsou provenience Troškovy, Depardieu a Baer moc chybí a ani Cassel to nezachrání. Obsazování hereckých dřev v podobě pop ikon typu Zlatana pak ukazuje, že výdělku je podřízeno vše. Přidáme-li k tomu touhu veškeré pánské populace po Asiatkách, čínsky zpívané hity západního popu a Caesarovu nepochopitelnou touhu po daleké zemi středu, kouká z toho kalkul tamního kasovního trháku i podezření ze štědré čínské finanční podpory natáčení samého - byť v titulcích tuto koprodukci oficiálně nenajdete. Vyloženě strašné jsou pak všechny pokusy o milostná vzplanutí. Už i Frantíci, zdá se, zapomněli, co je to láska a jak sbalit holku; ze "slabšího" pohlaví mají evidentně hrůzu. O co méně je milostná rovina příběhu přijatelná, o to více je jí ve filmu věnováno místa, byť vzbuzuje pocity nepatřičnosti, trapnosti, ba lehké nevolnosti. Děti to nebaví, komiksové akce je minimum, chybí i další atributy Asterixových  příhod, jako divočáci, disproporce ve výšce postav, Obelixova otylost apod. Trpí tak nejen inteligentnější část rodičovstva ale i skalní fandové předlohy, nemalá skupina diváků proto odchází už před koncem. Na samé dno však film klesá ve chvílích Asterixova opojení z kung-fu, vegetariánské stravy a meditace! Jak mohli tohle Goscinnymu a Uderzovi udělat?

Příliš mnoho mrtvol = příliš málo podezřelých. Přidá-li se klasická slabina velké autorky, tj. přiznání bez důkazů, pak...

Na devadesátky by bylo nejlíp zapomenout, Tenhle film je bohužel až příliš připomíná.