Lupes

Šestá série dává vyniknout něčemu, co bych v seriálu o drogách, kartelech a právnících nečekal. Lásce. Příběh Kim a Jimma byl po celou dobu příběhem velké lásky bez patetických gest či sexuální vášně. Vlastně jste ho mohli docela dobře přehlédnout, oslněni násilím a penězi produkovanými všemi zastoupenými korporáty, ať už právnickými či drogovými. Ale on tu ten příběh byl a ve své poslední části nabídl velké finále plné bolesti, jakou umí vyvolat právě a jen láska. V poslední sérii si tak projdeme oboustrannou připraveností obětovat vlastní život pro druhého (Lalova "návštěva"), bolestivým rozchodem (ne každý má na to, aby se stal Bonnie) i marnou snahou zapomenout, která trvá šest let a do které se vejde celý příběh Perníkového táty. Spíše než Saulův skluz po šikmé ploše však během této doby fascinuje pokání Kim - ten kopec bezduchých středostavovských rozhovorů, grilovaček a povinného manželského sexu se nedá téměř unést a zatímco Saulovy rošťárny se dají s nadhledem přejít, sebeponižování Kim zakončené jejím odevzdáním se spravedlnosti vzbuzují překvapivě negativní emoce. A pak přijde poslední díl, velké finále lovestory, Láska s velkým L, kterou si většina z nás neumí ani snít. Vždyť, kdo z nás by obětoval doživotí za jedno letmé setkání? Kdo by zaplatil 86 lety kriminálu za krátké vyznání? Saulovo vyznání nemá ovšem cokoli měnit a neočekává happyend. Samo o sobě je ale vrcholem, posledním sbohem i překrásnou a definitivní tečkou.

Strašné. Infantilní chvíle střídají totální absurditu, s přimhouřením obou očí to snad lze chápat jako zábavnou nadsázku: útok tankem na japonskou pevnost (!), souboj s nejspíš německými piráty v kožených oblečcích, "padělané" dolary z druhé světové... Při psaní scénáře se vyhulilo hodně marihuany. Snaha o humor je ale poněkud křečovitá, domorodců karikovaných na úroveň primátů je člověku líto, po půl hodině se navíc začnete dívat na hodinky, byť přichází jedna šílenost za druhou.

Tohle Bondovi neměli dělat. Už jsme si zvykli na boj proti genderovým stereotypům, pozitivní diskriminaci v rámci rasismu či neustálou hrozbu sexual harassment. Toho všeho se Bond bojí více než jakýchkoli padouchů, a je vlastně smutné, kterak nám neohrožený hrdina pod tíhou ideologie zkrotl. To že jej v roli 007 nahradí obézní černoška se dalo čekat (očekával jsem ještě lesbické zaměření), že se z Bonda stane citlivý otec chystající dceři snídani bylo ale (docela příjemně) překvapení. Na co se ale bohužel čekalo marně byl uvěřitelný  a hrozivý soupeř; závěrečné chování toho přítomného hraničilo se slabomyslností a zároveň odhalilo největší průšvih posledního (?) Craigova dílu: Politickou angažovanost. Za oběť jí padne nejen veškerá pospolitost sexuálně vilných a krotkých agentů SPECTER, ale vlastně i James Bond sám, neb jako bílý heterosexuál musí zákonitě opustit jeviště. Bohužel bez cti a za doprovodu mnoha dalších lapsů. Přítomná nanotechnologie např. patří do žánru Sci-fi a tvrdě naráží na anachronismy typu Blofeldova oka na polštářku. Krátká Blofeldova vězeňská stafáž je zase pouhou kopií obehraného tématu Hannibala ve vězení. A vše tak v jisté tvůrčí impotenci spěje k poselství vyjádřenému kyselinovou lázní pro ruského chemického inženýra; ta je trestem nejen za největší smrtelný hřích současnosti, tj. za jeho projev rasismu, ale vlastně i za jeho etnicitu a pohlaví. Jenže minimálně to poslední má společné s Craigovým Jamesem a zřejmě proto dostane nakonec stejnou trestní sazbu i Bond sám.

V době české komerční krimi pandemie a dalšího krimi balastu je tohle poněkud realističtější pohled do zákulisí policejní práce. Snad se to blíží současnému nedostižnému etalonu, zde samozřejmě z doby komunismu. A jelikož je autorem scénáře mistr vztahových složitostí,  jsou postavy i na malém prostoru celkem plastické, každá s vlastní charakteristikou. To vše dohromady činí tento počin nadčasově zábavným, navzdory absenci akce a jisté trapnosti při pokusech o západní žánrovou charakteristiku (honičky Wartburgů se Škodovkami apod.)

Ono je dobré si uvědomit, že Spielberg točil také totální hovadiny, které měly především komerční účel. Málo platné, tohle je slátanina non plus ultra a je mi moc líto, že jsem to s dětmi shlédl. Chápu, že většina nostalgicky zasněných fandů nekriticky vzpomíná na mládí, ale ruku na srdce, tolik kýče, genderových stereotypů, blbých vtípků, špatných triků, totálních logických lapsů, to je i na letní dobrodružný spektákl příliš. Vrcholem je Indiho několika set kilometrová plavba na (!) ponorce ("A tatínku, jak vydržel tak dlouho pod vodou?" "On je takový první superhrdina, děti."). Ano, sledujeme-li podobné kraviny, nelze se divit, že jsme to dopracovali k superhrdinům.

Vše podstatné je v recenzích řečeno a nostalgický povzdech nad dobou, kdy se točily smysluplné filmy s příběhem jsem si právě také odbyl. Co tedy dodat navíc? Snad jen zajímavý výběr herců, kdy hlavní inspektor je svým stalinským image natolik málo přitažlivý, aby dovolil plné soustředění na postavu Šakala. A málo platné, já Šakalovi "fandil" celou dobu.

Prostořeké, naivní, komorní, poměrně zábavné. A řekl bych, Čermákovi šité přímo na tělo. Ke sprostému slovu i ráně nejde daleko, a tak ho mají všici rádi.

Především první povídka Bůh ví… je povedená, vtipná a má vlastně i hlubší pointu...

S minimem slov a dialogů, přesto srozumitelný příběh, který lze sledovat se zatajeným dechem a slzou nostalgické touhy po Belle Époque. Orgie obrazové fantazie do detailu inspirované dílem Julese Verna. Krásné, čisté, naivní. Pohádka!

V kontextu doby a technických možností se jedná o mistrovské dílo. Já si však cením především obrovské fantazie, která jistě vyrůstala z osobností jakými byly Štorch či Burian. Dávno před Jurským světem a komerčními dinoparky tu byli lidé, kteří svou fantazií, zájmem i erudicí předběhli dobu a vychovali neopakovatelnou generaci. Toto jsou její plody.