Lindiště

Odpadová doba, odpadové prostředí, odpadový námět, odpadový děj, odpadové postavy, odpadová hudba (ještě k tomu tak nesnesitelně opakující se donekonečna), odpadové hadry, odpadové účesy = odpadové hodnocení, nemůžu jinak. Ještě že je ta doba už za námi.

Je pochopitelné, že se dokument odehrává více v osobní rovině než v té architektonické, zejména když je dílem jeho syna, který si chce tímto filmem zodpovědět své vlastní otázky o otci, kterého téměř nepoznal. Ale stejně říkám: Víc architektury a míň sentimentu doprovázeného rovněž sentimentální hudbou.

Jeden z pomyslných "vrcholů" návštěvy Vídně (Film museum Wien - Howard Hawks). Film vyvolávající smích a nudu, podpořenou hereckými výkony, zejména, co se týká té "krásné a smyslné ženy". Nikde jinde než zde mi nepřicházela tak na mysl ta koupě stoprocentní krávy a nebo spíše veselé kozy. A nebo rovnou dvou...

Člověk v tísni má pravdu - Tento film mě opravdu neohromil. Radši půjdu darovat psací potřeby dětem do Afriky.

Nedávno jsem si vzpomněla na film, který jsem viděla kdysi jako malá a pamatovala jsem si z něj jen to, že tam někdo pročesával poušť hřebenem a pak někomu vylezl z břicha vetřelec, který začal tancovat. Po včerejším oživení musím říct, že tento film za tu neztratil téměř nic a opět jsem se mimořádně bavila.

Zatím tedy překvapivě pěkná znělka :) ... ale jinak je to pěkná blbost.

Alternativní způsob "léčení" psychických problémů pomocí nástrojů v rukou Božích aneb katolická církev a její pokřivený pohled na realitu. Neuvěřitelné, že se ještě v 70. letech 20. století a v civilizované zemi mohla nějaká nemoc identifikovat jako posedlost ďáblem. O důvod víc radovat se, že žiji v dnešní době, ale hlavně v ateistické zemi.

Štyrský i jeho kámoška patří mezi mé oblíbence, celkově surrealismus jako umělecké období mě oslovuje asi nejvíc. Typické rozpitvávání vlastního podvědomí , jakési "nadreality" je fascinující, zejména výsledky, kterých umělci dosáhnou. Ve Štyrského tvorbě se odráží zážitky ze snů spojené s tím, co prožíval v mladém věku. Dokument samotný byl natočen zajímavou a svěží formou za použití fragmentů z korespondence, dobových recenzí, komentářů jiných surrealistů a hraných "obrazů" z jeho života, podpořený velmi bohatou ukázkou umělcovy tvorby. Hodina utekla jako voda, takových dokumentů by mělo být v televizi určitě víc.

Dokument ve své vrcholné formě a maximální využití nejmodernější snímací techniky. Když si k tomu ještě připočtu to úsilí, které muselo být vyvinuto, aby vznikly jednotlivé záběry (např. dvou a půlcentimetrová žabička padající ze stromu, zachycená po celou dobu pádu záběrem na stejné úrovni), dá se už mluvit o mistrovství. Navíc druhý díl o mých oblíbených plazech a jiné havěti mě naprosto dostal, že jsem si ho pustila hned 2x za sebou. Už se těším na další pátek!

Ještě mi z toho píská v uších...