Lindiště

Po několika předchozích zkušenostech bych mohla dát seveřanům jedinou radu - nikdy nepořádat žádnou rodinnou oslavu, zejména co se týká kulatých narozenin nejstarších členů rodiny. Nikdy jindy totiž nevyplouvají na povrch staré a ututlané křivdy, konflikty, obvinění,... tak hojně jako při těchto příležitostech. Kdo v mládí neutekl nebo nespáchal sebevraždu, ten se o to pokusí nyní a toho, kdo celou tu dobu nesl všechno to břímě závazků a povinností k celé rodině, ba dokonce k celé vesnici, to stejně nakonec také semele. Vše opět namíchané a podané v takové směsici nálad a situací, že nevíte, jestli se máte smát nebo brečet, většinou trochu od obojího. Zde ovšem, narozdíl třeba od Festen, se řeší témata, se kterými se asi většina z nás v životě a v kontextu rodinných vazeb setkala, takže i situace, které se zde odehrávají, působí docela reálně.

Tak tohle naprosto splnilo moje očekávání. V podstatě velmi jednoduchý příběh, ze kterého ovšem, podobně jako u dalších balkánských filmů, vyzařuje cosi nespecifikovaného, obrovská energie, životní optimismus a pocit, že každý z nás má svoje místečko, kam se může kdykoliv vrátit, i kdyby to bylo přes půlku Evropy na tandemu. No a Miki opět ve své životní formě, pokud ho vůbec někdy opustí.

Filmů na toto téma a s podobným příběhem jsem viděla už několik a tento podle mého před ostatními nijak zvlášť nevyniká. Celkově průměr s trochu lepším koncem, i když jsem předpokládala, vzhledem k vlastnostem některých (ženských) postav, že na konci zákonitě musí dojít k dvojnásobné vraždě.

Jaký byl tady vlastně záměr????? Odpovědi se zřejmě nedočkám, z těch umělohmotných záběrů, několika vyhřezlých střev a mimořádně plnohodnotných vět mi to jasné není. Tohle psychicky nevydržel ani můj počítač, který se už po prvních 20 minutách zasekl. Já jsem měla o něco delší výdrž, ale zato tohle dlouho z paměti nevymažu. Mads by si měl pořádně rozmyslet, v čem bude hrát, poslední dobou se mu to nějak nedaří.

Figur tam bylo jak na orloji, ale v podstatě příběh o ničem. Ústřední rodinka byla pěkná výstavní přehlídka psychopatů, nechtěla bych být jejím členem. Ale musím zase uznat, že Maciuchová byla přesvědčivá. Pro zajímavost: Vila, ve které se odehrávaly rodinné scénky, se nachází v Hýskově a natáčely se zde také třeba filmy jako Saturnin a Všichni moji blízcí.

Tohle nemá se Zolou nic společného. Jeho romány jsem četla, i když musím uznat, že tento zrovna ne. Přesto zde nenacházím to, co je pro tohoto autora typické, čili naturalistická popisnost, která má za následek to, že z těchto děl je přímo cítit hnus, zkaženost a úpadek společnosti a lidské osobnosti. Možná že tento román je v tomto ohledu výjimka, ale myslím, že takováto uhlazená forma ještě k tomu s tou hudbou v pozadí jeho dílu nesvědčí. Co do zpracování se podle mě daleko více povedl Germinal

...I když pro toho, kdo viděl celý cyklus "Zlatá šedesátá", je to poněkud méně přínosné.

"Člověče, vy tam máte figur, jak na orloji!" - to mě během filmu napadalo čím dál víc. Ale jinak dobrý :)

Tak toto splnilo moje očekávání vrchovatě. Zde je vidět, že film z období 2. světové války, téma, které bylo zpracováno snad tisíckrát, lze natočit jinak, netradičně a přesto s vysokou vypovídající hodnotou, zejména díky perfektnímu obrazu a skvěle vybudované atmosféře, ale hlavně díky zachycení jednotlivých charakterů a jejich deformací zapříčiněnou tlakem doby a nově poznaným nejistotám, které se dají možná odsoudit a nebo třeba i pochopit - rozhodnout se musí každý sám, tento film hodnocení, narozdíl od jiných snímků zachycující tuto dobu, neposkytuje.

Plakát k filmu by možná spíše napovídal, že jde o jakýsi kriminální thriller. Ve skutečnosti se jedná o severské drama v pomalém tempu, pojednávající o muži středního věku, který si moc dobře neví rady se svým současným životem a zejména s momentální životní situací. ve které se ocitl. Ve vzpomínkách se vrací do dětství, které prožil se svými rodiči a sestrou na venkově. Není zde přímá dějová linka, naopak vše se dozvídáme pomalu a pomocí fragmentů vzpomínek a náznaků si dáváme postupně dohromady to nejdůležitější, co pomáhalo utvářet osobní rysy a motivy jednání hlavní postavy, včetně uvědomění si svých neobyčejných schopností a prožití jedné tragédie. Východisko snad lze nalézt v umění... Velmi citlivě podáno.