Svět je velký a záchrana kyne odevšad

Všechno, co mi chybělo v předchozích pár filmech, toho se mi tady dostalo až nad hlavu. Příběh, herecké výkony, smutek, smích, pláč, tohle všechno běželo, jako dobře namazaný stroj a konečně trošku vím, jak se hrají vrhcáby. Moc milej film, kterej by se měl ve všech postkomunistických zemích promítat naprosto povinně. (24.01.2015)

Tak tohle naprosto splnilo moje očekávání. V podstatě velmi jednoduchý příběh, ze kterého ovšem, podobně jako u dalších balkánských filmů, vyzařuje cosi nespecifikovaného, obrovská energie, životní optimismus a pocit, že každý z nás má svoje místečko, kam se může kdykoliv vrátit, i kdyby to bylo přes půlku Evropy na tandemu. No a Miki opět ve své životní formě, pokud ho vůbec někdy opustí. (27.05.2010)

Svět je velký a spása kyně odevšad je vynikající balkánská koprodukční komedie s prvky dramatu o hledání vlastní minulosti. Hlavní hrdina ztratí po autonehodě paměť a přijde o rodiče. Přijede si pro něho jeho svérázný bulharský děda a společně odjíždějí z Německa do Bulharska na dvojkole. Během cesty se zbližují a odrkývají vlastní minulost. Je to krásně natočený, skvěle zahraný a vůbec po všech stránkách povedený film. (13.07.2008)

Není to s tím kolem trošku přehnané? Táhnout se z Německa do Bulharska na kole, jako takový očistec, aby se hlavní hrdina vrátil do svého života? Ale tak proč by ne, zažije tím takových super chvilek, že za to stojí tento film vidět. A děda Miki Manojlovic? Takovýho jsem taky měl. Nesere se s Váma, ale vy ho stejně máte rádi, protože ho nejde mít nerad. Pokud to člověk má v sobě a Vy to takhle cítíte, tak vlastně víte, že kolem sebe máte člověka, na kterém Vám skutečně záleží. Pak když máte problém a on je kolem Vás, řekne: "Svět je velký a záchrana kyne odevšad" a Vy hnedka víte, že i přes veškeré smutnosti ve Vašem životě je pořád ten život neuvěřitelně nádherný. Stačí jen otevřít oči. (26.06.2011)

Nevím kolik jsem viděl bulharských filmů (jestli jsem vůbec nějaký doposud viděl), ale tenhle je absolutní TOP. Naprosto jednoduchý příběh rozvinutý na téměř dvě hodiny filmového pásu, který je tvořený z krátkých příběhů z minulosti a současnosti. Tyto střípky ze života slepené dohromady dají ten největší diamant bulharské kinematografie, za který by se nemusel stydět žádný režisér evropské scény. A vy si v klidu vychutnejte radostné i smutné okamžiky, které vám připomenou místy i komunistický režim u nás. A je čas naučit se hru vrhcáby. (02.04.2009)