PenelopaW

Curtis holt umí... Nebýt komodora Norringtona, do kterého jsem se zahleděla natolik, že jsem chtěla Davenporta vidět v dalších rolích, tak by mi tahle komedie unikla a byla by to škoda. Kupa dobrých postav, ještě víc výborné muziky, povedené vtipy, záporák v podobě zástupce vlády (kdo by poznal Zlatoslava Lockharta!), v závěru i nějaké to napětí, ale hlavně setkání s některými britskými herci, které jsem už hodně dlouho neviděla (Ahoj Jen z IT Crowd!). Nakonec nezklamal ani Davenport, který je tak krásně servilní, že v mých očích těsně šlape na paty Kennethu Branaghovi, který je naprosto neodolatelně zkostnatělý (viz scéna s oslavou Vánoc).

Jojo, scéna "setkání" s Frankem, točená bez střihu, se mi líbila moc. Claire konečně po nějaké době stagnace koná a snaží se vrátit domů. Leč... autorka s ní má jiné plány, takže pápá Franku. Nu a Black Jack Randall… škoda, že ten slovní souboj a mlžení z Claiřiny strany netrvaly déle. I se mi líbila její drzost, kdy mu vázala šáteček kolem krku, aby opět tvrdě narazila. Jojo, holt studium historie se vyplácí a měla při manželových rozhovorech s reverendem Wakefieldem dávat větší pozor!

Tenhle díl, jak píše Jenda, příběh nikam neposunuje, zato je takovým malým odlehčením po Jonathanu Randallovi a před dalším setkáním s ním. Oceňuji komediální prvky přípravy svatby - shánění kněze, zajištění prstenu či šatů, pobavila jsem se. A na to, jak Claire pořád vzdychá, že se chce vrátit domů, si sakra užila svatební noc. Jen na konci velké zklamání z Dougala - co na té emancipované sestřičce všichni vidí?

Tak já se tedy přiznám... i když jsem Claire to skopání tak trochu přála za tu naivitu, kdy doufám, že v Black Jack Randallovi musí být něco z Franka, a krmí ho těmi nadějeplnými srdceryvnými replikami, i já jsem chvilkami byla na vážkách, jestli nakonec Randall neprozře a nebude vlastně hodný. Byť mi Menzies přijde hrozně škaredý, tak tohle sehrál pěkně. Jen by mne zajímalo, co to celou dobu pořád žvejkal… Nu a hláška o drcení kukuřice u pramene lhářů je moje top!

Tyhle první epizody mne na seriálu baví asi nejvíc. Valchování vlny za použití moči mi při prvním shlédnutí přišlo trochu moc, ale když jsem teď četla průvodce k 1. a 2. řadě seriálu, vzala jsem ho na milost a pochopila, že se tvůrci chtěli pochlubit studiem reálií a co největší snahou o historickou věrnost. V závěru do děje vstupuje jeden aktivní britský voják, což přináší další dějový zvrat. Ovšem hlavně: G-r-a-h-a-m M-c-T-a-v-i-s-h!!!

Za mne nej epizoda první řady, a to nejen díky zvýšenému výskytu Dougala MacKenzieho aka Grahama McTavishe. V knize Jaimeho strýc vůbec nemá to vyznění, které mu McTavish dodal svým charisma, a v seriálu je tak díky němu naprosto neodolatelný! V minulém díle nechal Jaimeho zmlátit Rupertem, v této epizodě ho vidíme v dalších polohách, včetně velmi jímavé na konci honu, a následně agresivní v rámci hry shinty. Na této epizodě se mi líbí několik rozehraných příběhů, které se plynule střídají a divák se po celou dobu sledování nenudí. Zpětně, díky znalosti knihy, si mnohem víc vychutnávám rozporuplnost vztahu Dougala k Jaimemu, stejně jako narážky Geillis Duncanové.

Za mne trochu zbytečná dějová odbočka, ačkoli zpětně chápu, že si s ní scénáristé připravovali půdu pro budoucí konflikt s knězem. Bez tohoto vědomí však vyznívá hlavně jako demonstrace toho, jak to bylo v 18. století tmářské, a jak je Claire pokroková.

Děj se zde trochu rozbíhá, divák se seznamuje s hlavními figurami a prostředím, v němž se Claire ocitla a kde nějakou dobu bude nucena proti své vůli setrvat. Říkám si, jak prozíravé bylo od autorky vybavit hrdinku znalostmi bylin, nechat ji projít válkou, aby uměla při ošetřování improvizovat, a navrch jí dopřát dobrodružné dětství, které ji naučilo kočovat. Přes tohle všechno si nemohu pomoct, ale literární Claire je mi sympatičtější než ta seriálová - v podání Caitriony Balfe mi přijde nehorázně oráchlá. Líbilo se mi první setkání s Geillis Duncanovou - až díky zpětné znalosti děje mi došlo, odkud má informaci, že by Claire mohla být anglickým špehem. A moc hezky to zapadá do scény, kdy Dougal plačící Claire nabízí, že ji odveze do města - Geillis tak pro něj může začít nenápadně vyzvídat... V této epizodě mnohem víc vystupuje Graham McTavish, a to se cení!

Souhlasím s názorem svojí mámy, která - když četla nejrůznější články a rozbory, jaké vyšší cíle byly seriálem sledovány - konstatovala, že podle ní tvůrci nesledovali nic. Tedy kromě zábavy. Přidanou hodnotu pak seriálu dali diváci, a to asi i proto, že téma zabrnkalo na citlivé strunky. Most! jsem shlédla až poté, co běžel v televizi, a nemohu říct, že bych propadla šílenství, šla ihned do e-shopu České televize a začala kupovat trička, popř. ihned vyrazila rychlíkem s přestupem v Ústí n. L. do Mostu, a šla se fotit u Severky. Ale seriál se mi docela líbil, byť některé scény považuji za zbytečné (zejména ty mezi Edou a Romanou) či přehnané (vyhrožování v Severce vč. polévání benzínem). Samotné idealistické vyznění se mi docela líbilo, patřím k příznivcům happy endů, byť proměna zarytého homofoba, xenofoba a inklinujícího Edy byla i na mne trochu pohádková. Nicméně Martin Hofmann víc než zaujal a myslím, že obliba seriálu je valnou měrou - stejně jako u Okresního přeboru - dána výběrem herců.

Souhlasím s Tumbik - první část je pozvolná, ale po druhé návštěvě kamenů už se díl stává podstatně akčním. Seriál jsem viděla poprvé asi před 2 lety, mezitím přečetla knihy, a nyní mu dala druhou šanci, vyznění je podstatně jiné. Jsem zvědavá, kdy mne začne štvát hlavní hrdinka - nějak se nemohu zbavit dojmu, že i zdravotní sestra, která by si prošla frontovými zážitky, by byla verbálně takhle vulgární a celkově značně emancipovaná a oráchlá. Genderové pojetí Claire mi sedí spíše na 21. století než na rok 1945, natož století 18té.