PenelopaW

Millie Bobby Brown frčí u domácího pánského publika, já mám zas ráda fantasy a protože trailer vypadal lákavě, takže volba pátečního filmu byla jasná. Bohužel Mladá dáma je příkladem snímku, kde do traileru nacpou to nejlepší a zbytek tvoří vycpávku, místy vyvolávající rozpaky. Jako jo: drak - dobrý, zlá královna - dobrý, jeskyně a mnoho a mnoho mrtvých princezen - dobrý. Millie už bohužel tak moc dobrá nebyla (girls power nota moc nevyzněla) a příběh jakbysmet. Při odhalení drakových motivů se žádný wow moment nekonal, drak prozřel na můj vkus lacině příliš rychle, princ si nezacestoval a co jsem nepobrala vůbec bylo, proč s sebou holky braly draka domů, kde lidi neměli co jíst - jak tam asi uživí vzrostlého draka??

Aby člověk většinu scén a vtipů pochopil, musí znát předlohu. Jen nevím, jestli byl dobrý nápad pustit si parodii se synem hned poté, co jsme dokoukali trilogii, protože tu teď bude mít poněkud zneváženou. Jako parodie to rozhodně nedosahuje kvalit snímků z 90. let (Žhavé výstřely), ale u pár scén jsme se zcela upřímně zasmáli. Vztyčený prostředník je top a Kantmissina katatonická matka nás pokaždé smíchy rozbrečela.

"Willy Wonka, Willy Wonka, tvůrce dobrých čokolád..." Počkat, to je z jiného Chalametova filmu :). I když jsem na Wonkovi byla příliš krátce před druhou Dunou, veškeré rozverné asociace na zpívajícího naivního drbana, co přišel vyrábět tu nejlepší čokoládu a za patami se mu skrýval oranžový mužíček, šly poměrně rychle stranou a já propadla kouzlu Paula Atreida stejně jako po zhlédnutí jedničky. Jenže po Chalametovi tentokrát nejde Umpa Lumpa, ale Harkonnenové a zejména Feyd-Rautha má docela slušnou úspěšnost. Stopáž je více než štědrá a souhlasím s výtkami, že se to místy vleče a jindy je to naopak zrychlené. Pořád je to ale dokonalá podívaná umocněná opět skvělým soundtrackem a já souhlasím i s tím, že tenhle dojem letos už moc filmů asi nepřebije. Princezna Irulan v Lynchově filmu byla hezčí a moje trauma z barona Harkonnena znovu propuklo. Celkově tenhle rod měl velmi zajímavý vizuál a škoda, že na-barona nevytěžili jako postavu trochu víc. (Obzvlášť když dali víc prostoru Chani.) Film má za mne několik highlightů: epickou bitvu na konci, oslavu narozenin po harkonnensku (ten černobílý obraz a "bojoval jsi dobře, Atreide" měly svoji dokonalou atmosféru) a hlavně Paulovo krocení červa. Do kina půjdu určitě ještě jednou a netrpělivě čekám na zprávy o dalším filmu, který má nakročeno už jen postavou Chani či poněkud protáhlým těhotenstvím Velké Matky Jessicy, o Svatých válkách nemluvě. Jdu si šňupnout koření , abych dneska vůbec usnula. Muad'Dib!!!

V Liberci snímek skutečně nehráli v jediném kině... Když jsem se kolegovi v práci svěřila, že bych na to chtěla jít, nadšeně mi posílal zmínky, kde všude to hrají: Frýdlant, Ústí nad Labem, … a vesele se ptal: Půjdeme? Když teď v únoru vyrukoval s tím, že to 20.2. hrají od 10:00 v kině v Lomnici nad Popelkou, brala jsem to jako provokaci. Pak jsem si ovšem řekla, že do lomnického kina (které je velmi stylové) jsem stejně jít chtěla, film chci vidět dlouho, a možná je to znamení. Takže jsem si vzala dovolenou a vyrazili jsme na road trip. Lístky jsme rezervovali v pondělí večer s obavou, aby představení nebylo určeno nějaké zájmové skupině (třeba matky s dětmi, školní představení apod.), protože kdo sakra půjde na film v 10 dopoledne?? Pokladní říkala, že se nemusíme bát, že moc lidí nečekají. Když jsme kupovali lístky online, bylo prodané jen jedno místo. Po příchodu do kina v 9:30 se ukázalo, že jsou prodány tři lístky, z toho dva naše. Postupně se ale začali trousit další návštěvníci, a nakonec nás celkem bylo 15. S kolegou jsme silně snižovali věkový průměr, ale znovu: který pracující člověk půjde v 10 dopoledne do kina na film? Kino bylo velmi příjemné, staré čalouněné sedačky, před filmem se roztáhla opona zakrývající plátno, po skončení filmu panovala tma v sále hezky až do konce titulků. Dokonce i paní, která za námi ještě na začátku filmu hlasitě líčila kamarádce nějaké své životní problémy, nakonec zmlkla a projekci rušilo jen občasné zachrchlání někoho s respiračními potížemi. Film byl poměrně dlouhý, ale mně to nevadilo a byla jsem zvědavá, kam až nás děj zanese. Jeanniny osudy jsou líčeny hlasem vypravěče, který i v závěru hovoří o tom, jak zemřela – nevím, jestli mi má být líto, že tuto scénu Maïwenn nepřevedla, ale možná dobře, že nám revoluci neukázali, do příběhu romantické lásky mezi králem a jeho metresou to nepatřilo. Asi jsem povrchní, ale musím se připojit ke kritice vzhledu představitelky hlavní postavy. Maïwenn má svoje kouzlo, určitě bych si s ní zašla na kávu a rozuměly bychom si, ale pro postavu mladičké dívky jí chyběla ona přidaná hodnota. Navíc opravdu není krásná v tom klasickém slova smyslu :). Právě ta spontaneita, možná i naivita a bezelstnost v některých momentech, hravost – např. když králi přiznala, že neumí cupitat pozpátku, všechno to, co staršího muže muselo okouzlit, že se s chutí vykašlal na bonton a znovu našel radost v životě, to bohužel Maïwenn chybělo... Když jsme vylezli z kina, dali jsme si ještě v kavárně dortík a u stolu řešili svoje dojmy. Citovala jsem některé výroky kamarádek, které film viděly přede mnou, aby mne pak při cestě z WC odchytila jedna z divaček, že se omlouvá, že nás poslouchala, ale že mi musí říct, že celý film se pořád okřikovala: „Nemysli na to, jak je ta herečka ošklivá, oprosti se od toho!“ ale že se to nedalo. Tak jsem jí se smíchem řekla, že to Maïwenn produkovala a režírovala, na což paní začala křičet: „Ne! To jste mi neměla říkat! Teď se mi zošklivila ještě víc, když vím, že je taková sebestředná!“ :D Musím říct, že to byl moc krásný komorní snímek, a za sebe ho doporučuji.Souhlasím s tím, že Depp se představil v nebývale civilní podobě a navzdory výtkám, s Maïwenn k sobě na plátně ladili. Kostýmy byly promakané, podle pokojů se točilo v reálných Versailles, mělo to svoji atmosféru a vizuálně to bylo perfektně udělané. Hudba se také moc povedla a umocňovala dění na plátně.Ludvíkovy dcery ve filmu byly naprosto příšerné a Pierra Richarda bych tedy nepoznala, kdybych netušila, že v tom má hrát a marně ho pořád hledala.Krásnou postavou byl pro mne pan La Borde. Sympaťák, který v běhu let vlivem působení hlavní hrdinky přece jen pozbyde škrobeného přepjatého dvorského formalismu, aby se sem tam nepatrně usmál. Samotný ceremoniál se svící byl nesmírně dojemný a osobně mě zasáhlo i to, jak Jeanne La Bordeovi utírá slzy poté, co král zemřel.

!!! POZOR SPOILERY !!! Jste milováni. A pokud nejste, dávejte pozor na následky svých činů. Jen tak, pro jistotu. Aby Vás pak třeba netrápily pocity viny. Bodies jsem zhlédla na základě doporučení osoby blízké a od prvního dílu mne to zaujalo, byť jsem se ani já nevyhnula jistému srovnání se seriálem (nedokoukaným) Dark. Vše podstatné vystihla rozsáhlá recenze Lenky.Vílky. Já mohu doplnit jen pozitivní závěr, že svobodná vůle přeci jen existuje. A že ulítávám na viktoriánských modrookých a ryšavých detektivech.

!!! SPOILERY !!! 1890: Jelikož jsem si to moc přála, potěšilo mě, že jsem Hillingheada opět spatřila mezi živými. Co mě nepotěšilo bylo, že aby celý plán uspěl, Alfred stejně musel zemřít. Úplně se mi nechce věřit, že by v této době Iris skončila ve stejném vězení jako muži, ale budiž. Semínko pochyb bylo zaseto. Jak jsem remcala, že se Polly zamilovala do nepřítele, tak v této epizodě mi toho manželství bylo až líto. Nadával-li někdo u zdlouhavosti této dějové linie v předposledním dílu, zde to do sebe zapadlo a dalo smysl. Taky někdo čekal, že Polly porodí dceru? 1941: Whiteman sice unikl oprátce, ale i on musí zemřít, aby to klaplo. Hillinghead zasel, Weissman udělal svoji jednu dobrou věc. Rozstřílení hospody mi přišlo zbytečně melodramatické na to, že uvnitř seděl jediný muž nekladoucí odpor. 2023: Hlavní hrdinkou celého seriálu je nakonec Hasanová, i když ne nutně ta z roku 2023. Některé věci se nezmění... 2053: Moc se mi líbila Defoeova zeď slávy v Long Harvest Lane s vyrytými jmény návštěvníků. (Pochybnosti, že pokud blízká policejní hospoda při výbuchu bomby vyletěla do luftu, zeď by to asi nedala taky, odsouvám stranou.) Jak jsem se bála, že série skončí neuzavřená s nutným pokračováním sérií druhou, která bude o řád níž, tvůrci se závěru zhostili velice dobře a se ctí. Veliké poučení: bacha na citově deprivované frustráty. Jistě, nějaké logické díry by se najít daly, na samotném konci je scéna nutně vyvolávající otázky (a nabízející možnou druhou sérii - o čem?), ale líbilo se mi to. Když nic jiného, svobodná vůle existuje.

Chtěla jsem vysvětlení, co se stalo Polly, a dostala jsem ho. Přijít za mnou manžel jako za čerstvou vykojenou šestinedělkou, odvést mě do sklepa a vyzradit mi všechna tajemství, asi bych skončila s laktační psychózou... Při předchozím dílu jsem u roků 1890 a 1941 sice konstatovala, že zde byl "případ uzavřen", zejména ve Whitemanově případě jsem ale doufala, že to ještě nějak pokračovat bude, a u Hillingheada na to téměř sázela. Že to s nimi vezme takto rychlý konec mne ovšem nenapadlo. (Vážně si sir Julian myslel, že mu tatínek dá požehnání?) Naději skýtá linka z budoucnosti a já si říkám, jestli nám Iris taky nehupsla do všech časových linií? ...Tady ještě asi nějaká druhá řada bude...

!!! SPOILERY !!! Teď by to vlastně celé mohlo skončit, kruh se uzavřel. Nečetla jsem původní komiks, a tak netuším, bude-li série uzavřená, ale bojím se, že pokračování bude. 1890: Alfred se obětuje pro lásku. Což je hezké, ale úplně pitomé. Chtěla bych věřit tomu, že Henry to nevzdá a založí kontra sektu, třeba zrovna Kapli nebezpečí, ale obávám se, že tato postava neaspirovala na víc, než ukázat Hillingheadovy homosexuální sklony. Taky si říkám, že Charlotta v té době asi nepracovala, a rodina poldy usvědčeného z vraždy by asi přišla o jeho příjmy a výsluhy. Tudíž mi Alfredovo přiznání přijde o to pitomější. Pokud Polly věděla, že otec lže, nechtěla by celé věci přijít na kloub? Nesnažila by se otce spíš rehabilitovat a pomstít? Třeba mi to ještě někdo vysvětlí... 1941: Když jsme se dozvěděli, že Mannixe zabil polda, trochu jsem doufala, že by mě mohl Hillinghead překvapit. Že to byl Whiteman mě nepřekvapilo a zdá se, že tahle linie je ukončená. (Zbývají ještě dva díly, doufám, že zdání klame.) 2023: Opravdu si někdo myslel, že to bude tak jednoduché? Hasanová, tohle jsi kapitálně podělala a to jsi jen seržantka. Zadržený se vozí se spoutanýma rukama, vzadu, za stěnou, a ne na sedadle spolujezdce. A fakt ho nevozíme k mamince, která ho od 4 let neviděla, natož tak, aby byl přímým svědkem toho, že ho vidět nechce. 2053: Iris prokázala, že svobodná vůle neexistuje. Záběru na vystřelené očičko jsem mohla být ušetřena. Už víme, kdo byl střelec i co se stalo s kulkou.

!!! SPOILERY !!! Hasanová má největší prostor a divák postupně přijímá jediné možné vysvětlení, stejně jako ona. Jsem zvědavá, jak a proč přesvědčí Eliase k tomu, aby udělal to, co udělal. Obzvlášť když už víme, že budoucnost není tak utopická, jak by se mohlo zdát. Největší výhrady mám ovšem proti zobrazování scén náletů na Londýn, tak nějak se mi nechce věřit, že by Whiteman seděl při průsvitných záclonách a otevřeném okně v době, kdy většina Evropy praktikovala zatemnění a při nejbližší příležitosti se pakovala do krytu. Po čtení Gabaldonové jsem čekala, že v metru dojde k závalu, ale nečekala jsem, že nakonec dojde k tragédii. Byť jsem se mnohem rychleji než můj muž dovtípila identity té milé prošedivělé dámy. Polly, Polly, co se s tebou jenom stalo...

Když Shahara zjistila shodu otisků, bylo mi vcelku jasno, kdo je pachatel. V tomto díle došlo k odhalení mnoha dalších souvislostí a vztahů mezi postavami, jen jsem si chvílemi připadala jako v Cimrmanech. „Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn. “