PenelopaW

Bohužel, s Craigem jsem viděla pouze Casino Royal, takže mi unikaly souvislosti. Na rozdíl od manžela, který viděl předchozí snímky, jsem se ale orientovala v ději i postavách, takže kolikrát jsem mu vysvětlovala, kdo, co a proč dělá. Asi škoda, že jsem neměla návaznost - nového Bonda mi všichni vychvalovali, ba dokonce kamarádka prohlásila, že Craig se stává jejím novým idolem a že už je skoro jako já (= já mám idolů nepočítaně, vždy o nějakém básním, a ona to považuje za divné). Koukatelné to bylo, ale do kolen jsem z toho nešla. A i když to končí tak, jak to končí, nevěřím, že by byl konec úplný, čemuž nahrává i větička za závěrečnými titulky.

Tak jako jiní, i já jsem se ke Smash dostala skrze Jacka Davenporta, mně známého především jako komodora Norringtona. (Být Elisabeth Swannovou, zvolám: "Trhni si, Wille Turnere!" a jdu komodorovi pocuchat paruku.) Ač mne muzikály nechávají vcelku chladnou a o Brodwayi toho vím jen co by se za nehet vešlo, zákulisí vzniku muzikálu o MM mne zaujalo od začátku a seriál mne rychle chytnul. Souhlasím s tím, že divák je od počátku tlačen k tomu, aby fandil postavě Karen. Celou dobu jsem vnímala konflikt mezi ústředními ženskými postavami: nezkušená, ale talentovaná, která by si zasloužila šanci VS. dříč, který by si po 10 letech ve sboru konečně zasloužil roli, která ho proslaví. Zejména poslední díl mne nechával od začátku v nejistotě, kdo se nakonec stane hvězdou show a do poslední chvíle jsem byla napjatá. (SPOILER: Mně se prostě na Marilyn víc líbila Ivy, navzdory tomu, co vše kvůli roli udělala.) Ač jsem na seriál začala koukat kvůli Davenportovi, kterého jsem tu poznala úplně jinak, než jak ho znám, a v první epizodě mě z něj až mrazilo, překvapivě si mne nakonec získaly zcela jiné postavy. Sympatický Tom, lehce neurotická Julia, ale i Eileen, které jsem držela palce proti Jerrymu a naprosto jsem chápala, že "Bombshell" je její sázkou do loterie, kterou se chce osvědčit. Souhlasím s tím, co tu o postavě Dereka Willse bylo napsáno v jiných komentářích, přesto jsem si při sledování Smash neužívala jenom jeho. Líbilo se mi, že mne kupa momentů nutila přemýšlet (SPOILER: třeba jen to, že se Ivy vyspala s režisérem + jejich další vztah), ale zejména, že jsem netušila, jak se příběh bude vyvíjet a bylo to pro mne nové. Jen Ellis mne neuvěřitelně štval, jeho neustálé špehování ostatních bylo snad v každém díle, přesto ho nikdo neposlal někam, otravnost této postavy jen narůstala s každou další epizodou a jestli jsem za něco ráda u druhé, nepovedené série, tak za fakt, že Ellis zmizel ze scény. První série byla skvělá, poslední epizoda mne spíše frustrovala, a tak jsem si ihned pustila sérii druhou. Bohužel, po shlédnutí mám pocit, že jsem se dívala na něco zcela jiného. To, co se mi líbilo a co fungovalo v první řadě, úplně zmizelo. Vytratila se chemie mezi Tomem a Julií (v jednu chvíli jsem i přemýšlela, zda hlavního záporáka dílu zde nehraje právě Tom), Karen opustila to, na čem tvrdě dřela a kvůli čemu se jí rozpadl vztah, "Bombshell", které jsem v první sérii držela palce, byla najednou odsunuta na druhou kolej pro muzikál naprosto neznámých začátečníků. Derek ztratil mužnost i glanc, Eileen byla nějak bez šťávy, zcela zmizela zápletka kolem Juliiny rodiny (manžel a syn přestali být důležití, a tak ze seriálu zcela zmizeli)... Ivy jsem stále držela palce, její pokornější verze se mi líbila snad jako jediná, na rozdíl od Jimmyho a Kylea. Zejména první zmíněný byl pro mne nezkušený fracek, který neví nic o životě, otvírá si hubu na ty, co mu chtějí pomoci, ale protože je nyní hlavním hrdinou on, vždycky mu nakonec všichni dají za pravdu a omluví se. Jistý pocit zadostiučinění přišel alespoň v závěrečné epizodě, celkově se ale druhá řada nepovedla a bohužel chápu, proč nebyla snaha o pokračování seriálu. Hodnocení: Čtyři hvězdy dávám hlavně za první sérii, té bych dala i *****. Druhá to u mne s bídou vytáhla na ***.

Kdysi dávno, v pravěkých dobách, kdy náš nejstarší ještě neuměl ovládat youtube a internet, našel pár momentek ze seriálu, který jsme následně oprášili v pozdějším věku a přiznám se, že už ani nevím, kdo nás na něj navedl. Nakonec jsem se fanynkou stala i já, byť mě trochu irituje opakující se schéma dílů a některé z vedlejších postav. Pamatuji si ale dobu, kdy bylo minimum televizních kanálů a ještě méně programů pro děti, a pak boom v 90. letech, kdy jsme ujížděli na Želvách Ninja, Kačerech z Kačerova apod., a vysedávali u televize, aby nám neunikl žádný nový díl. Takže si dokážu dost dobře představit, že kdybych Berušku viděla v tomhle svém životním období, seděla bych u každé epizody přikovaná k obrazovce a v noci vzdychala nad Adrienem Agrestem. Coby dospělá jsem sice rezervovanější, ale Beruška s Kocourem mě baví a agonicky čekám na další prodlužování jejich milostného utrpení, neboť ten fiktivní milostný čtyřúhelník, který ve skutečnosti probíhá jen mezi 2 lidmi, je skvělý. Jako dospělý divák se nemohu příliš identifikovat s žádnou z postav, ale to mi nevadí. Ježíšek mi přinesl Marinettinu kabelku, mirákula Beruška a Kocoura máme dávno doma, syn má kocourův kostým i s parukou a dcerka imituje Berušku, takže logickým dalším krokem bylo už jen získat mirákula motýla, páva, lišky či želvy :-). Jistě, je to primárně cíleno na děti, ale i dospělý si v tom najde svoje. A ač jsem primárně chtěla navštívit Paříž za jiným účelem, syn vyžaduje návštěvu Louvru, Eiffelovy věže aj., protože co kdybychom potkali Černého kocoura?

Těšila jsem se na starého dobrého šmejda Lokiho se vším všudy a dostalo se mi ufňukánka, kterého zbije i ženská, a který se nejvíc ze všeho nimrá ve svých pocitech. První polovina 1. série pro mne byla naprostým utrpením, od 4. epizody už to šlo nahoru, ale po shlédnutí "grande finále" jsem na rozpacích, protože mi to celé přijde jako prequel k něčemu jinému a většímu (?). Ačkoli mne na Edně přesvědčovali o tom, že Loki musel projít vnitřním vývojem, že zamilovaní záporáci jsou fajní, a že je ten seriál vlastně dobrý, tak - navzdory tomu, že věřím tomu, že Loki není až tak zlý, jakým se dělá - nemohu 1. sérii hodnotit nikterak vysoko. I proto, že postava Sylvie mi vůbec nepřišla natolik úchvatná, aby Loki kvůli ní začal vyzpěvovat ve vlaku a být za měkkotu. Hvězdičky dávám hlavně za Toma Hiddlestona, pro kterého mám slabost.

Viděla jsem pouze snímeček věnovaný Lauzunovi, kterého ztvárnil skvělý Belmondo. Vynikající epizoda odpovídající skutečné historce, v níž excelují všichni zúčastnění. historický vévoda Lauzun byl podle všeho docela výlupek, Belmondo ho zahrál s šarmem a vtipem, takže v jeho podání bych proslulému dvorskému svůdníkovi podlehla i já. Nejlepší je scéna, kdy král pozoruje svoji milenku skrz klíčovou dírku zamčených dveří a ona mu popisuje svůj vzhled.

POZOR SPOILER Po zhlédnutí Super Troopers a Beerfestu jsem zatoužila vidět i jiné snímky od Broken Lizard, ale poštěstilo se mi až nyní. Nemám zkušenost s horory, kde neznámý zabiják vraždí partičku lidí na nějakém uzavřeném místě. Nemám zkušenost ani s parodiemi na horory, kde neznámý zabiják vraždí partičku lidí na nějakém uzavřeném místě. Ale tohle mě pobavilo a ani jsem si nevšimla, jak dlouho to má stopáž, ani že to celou dobu sleduju bez českých titulků. Mám slabost pro Steva Lemmeho, takže navzdory historce o tom, jak se dostal do nápravného zařízení, jsem doufala, že zabijákem nebude on a mrzelo mě, že neodjel s Peenalop do západu slunce. To, že zabijáka bude hrát Eric jsem si bohužel přečetla na wikipedii, ale přesto jsem byla dlouho na pochybách, kdo a PROČ vraždí. A jeho neustálé návraty mě stejným dílem iritovaly i bavily. Na Ibizu ani do tropického ráje, kde se taneční drogy užívají stejně snadno jako preclíky souloží s melouny, se asi nepodívám, ale alespoň vím, že pokud bych měla nějakou trávu, je lepší se podělit. Tohle jsou sice o něco béčkovější Broken Lizard, ale pořád takoví, jako je mám ráda - na rozdíl od Super Troopers 2, které, jak doufám, brzy vytěsním.

Nechápu nízká hodnocení a hanlivé komentáře tady. Viděla jsem mnohem horší a mnohem líp hodnocené filmy. Broken Lizard se tady ještě drželi hodně zpátky. I když nechybí obligátní záležitosti, které musí mít snad každá béčková (céčková) americká komedie, tj. zvracení či vyměšování, tady to bylo velice decentní oproti jiným filmům, které jsou určeny už pro teenagery. A kupodivu, zcela chyběl sex, který jinak taky musí v každém americkém béčku (céčku) být, ideálně ve spojení právě s výše uvedeným. Po Super Troopers 2, které byly fakt omyl, jsem si tímhle opravdu spravila chuť a dokážu si o téhle partičce číšníků a jejich pošahaném šéfovi, majiteli restaurace představit i sitcom. Konec sice vyšuměl lehce do ztracena, děj mohl mít větší spád, a scénu s upadlým pramínkem vlasů považuji za hodně zbytečnou, jinak jsem se ale velice slušně bavila a na Steva Lemmeho se tu koukalo moc hezky. Lechtací kámošku bych mu dělala dobrovolně (pokud by si nenechal nainstalovat zpátky raťafák).

Tak tohle byl, pánové z Broken Lizard, docela průšvih... Supertroopers jsem viděla na VŠ a ještě teď je žeru, stejně jako jsme s kamarádem ujížděli na (z mého pohledu slabším) Beerfestu. Ten film je sice blbinka, ale má něco do sebe. Když jsem teprve před pár dny zjistila, že existuje dvojka, byla jsem natěšená jako malé děcko a doufala jsem, že se vrátím v čase do dob vysokoškolského sledování béčkových filmů, které se pro nás staly kultovními. Bohužel... "Herci by neměli hrát policajty." A většina pokráček stojí za starou belu. Farva tu je sice mnohem víc chlap, ale za to Mac ztratil jiskru, Foster je nudný paňáca do počtu a na O'Hagenovi a Rabbitovi je vidět, kolik času od minulého filmu uplynulo. Zobák si tu sice přijde na své, ale taky má nehodu na pile, což není ani vtipné ani vkusné. Začátek s autobusem mě silně vyděsil, ale pokračování nebylo vlastně o nic lepší. Takhle jsem si další osudy svých hrdinů nepředstavovala... Zápletka je silně chabá, navážení se do Kanady / USA nemá, s výjimkou scény v ukradených uniformách, žádné grády. Ani ten Fred Savage to nezachránil. Jak jsem se těšila na staré dobré Broken Lizardy, dostalo se mi velice slabého vylouhovaného odvárku. Doufám, že na dvojku velice rychle zapomenu, než mi zpětně stihne zkazit první díl.

Supertroopers jsem kdysi chytla v televizi (bude tomu již tak 15 let), a i když to byla békovina, tak se mi to líbilo a i přes pozdní hodinu jsem to dokoukala. Chyběl mi tehdy ale začátek, takže celý film jsem shlédla v angličtině s titulky díky kolejní síti. Broken Lizard mě zaujali, takže jsme s kamarádem sjeli ještě Beerfest a mnohé hlášky v našem slovníku navždy zdomácněly. Tehdy se mi líbil Erik Stolhanske a jelikož internet byl v plenkách, ke svému idolovi jsem se mohla přiblížit jen založením účtu na My Space... Když jsem nyní v kině viděla Free Guy, kde Keys zvolil herní postavu poldy s úchylným knírem, vzpomněla jsem si na Superpoldy a pustila si je znovu. Světe div se, smála jsem se jako kdysi. Jako ano, vrchol kinematografie to věru není. Některé fórky jsou pitomé, některé trochu na hraně (obzvlášť z dnešního pohledu), znám i lepší filmy, ale svého času to bylo docela osvěžující, poměrně originální a fakt vtipné. Rabbit už moje srdce nerozbuší, ale Steve Leme coby Mac je k sežrání. Vůbec jsem netušila, že je i dvojka (na My Space jsem se už dlouho nepřihlásila, ehm...), takže je jasné, na co budu o víkendu koukat.

Pozitivní recenzi na Potvoru jsem objevila v časopise a shodou náhod mi ji relativně krátce na to doporučovala kamarádka. Nicméně jsem se k ní dostala až s odstupem asi půl roku, nějak jsem se pořád nemohla donutit si to pustit. Po prvním díle jsem si říkala, že to zase takový nářez není a moc to nepobírala. Pustila jsem si díl druhý a pořád nic, naopak humor mi přišel dost přitažený za vlasy, sexuální scény až moc (a divné), vztah hrdinky k Harrymu dost hnusný (nicméně on byl fakt jelito, i když ten dinosaurus mne docela dojímal). Ve trojce se víc rozjely sesterské konstelace, a pak už jsem to dokoukala celé, protože to přestalo být tak úchylné. Na návštěvě u macechy už jsem začínala tušit pointu s Boo, ale i tak mne dostala. Nevím, v jakém okamžiku přesně se první série přehoupla z "divného" na "tragické", ani kdy jsem se z vnímání hlavní hrdinky jako "hodně ujeté" (ale ne v tom dobrém slova smyslu) dostala k sympatiím (asi v okamžiku, kdy se macecha projevila jako to slovo, kterým byla hned v prvním díle označena). Při scéně se skleničkami na Sexshibici jsem už Potvoře zvedala obě palce a ponížení, které jsem za ni cítila, bylo skoro hmatatelné. Úplný závěr posledního dílu první série byl pro mne velmi příjemnou katarzí. Ne, že bych si nutně musela koupit další díly na DVD, ale možná jim (zase někdy v budoucnu) dám šanci. Fleabag se asi nestane něčím, k čemu bych se nutně chtěla vracet, ale pokud někdo po prvním dílu váhá, zda pustit další, tak doporučuji vytrvat a dát tomu šanci.