Kaka

Těžce nedopečené finále, kde není žádné pořádné vyústění, žádný dramatický oblouk a vlastně ani moc napětí. Místo toho jsou nám naservírování zombíci, spousta magie která vlastně ani do Star Wars moc nepatří a korunuje to fakt, že většina hlavních postav dělá prazvláštní rozhodnutí, které moc nedávají smysl. Jediovské souboje vyznívají do ztracena a jsou čase už monotónní.

Tvůrcům dramaticky dochází kadence nápadů a začíná se z toho stávat šablonovitý počin s generickou akcí a smyčkou stále opakujících se soubojů a rádoby hype scén. Trochu Witcher, trochu Mandalorian, osudovost je pryč a navíc tu máme zvířátka ve stylu Jar Jara Binkse. A zmiňovat to, že scény z ve vesmíru značně kopírují fantastickou sekvenci se seismickými náložemi z Epizody 2, je vlastně zbytečné.

Vypadá to jako mix Mandaloriana a Duny. Ale ani z jednoho to nemá duši. Jen doslovně kopíruje/replikuje některé momenty, vizuální nápady, nebo konstrukci příběhu.

Anakin dominuje. Jeho návrat dopadl nad očekávání dobře. Nejen že skvěle vypadá, ale nezapomněl ani skvěle máchat světelným mečem. Pětka víc než jakýkoliv jiný díl série připomíná unikátním nábojem fantastickou epizodu 3.

Zatím nejlepší epizoda plná skvělých přestřelek, soubojů se světelnými meči a přeseknutých stromů. Ray Stevenson je charizmatický záporák.

Výpravný díl jak vystřižený ze starších Star Wars. Nápadité vesmírné souboje a na závěr velryby v oblacích. Asi ne nejlepší díl, ale pro SW geeky jak stvořené.

Temné tónování pokračuje a funguje dobře. Solidně natočený souboj v docích a celkově krátká stopáž dělá celek svěží a dynamický. Podobně jako to má třeba Mandalorian.

Docela temná a atmosférická otevíračka ve stylu Rogue 1 a dalších moderně pojatých Star Wars stories poslední doby, která je trochu provoněná vůní dobrodružství Indiana Jonese se specifickými trademarky a artefakty. Oceňuji fakt, že se tvůrci vytasí hned s téměř všemi stěžejními postavami a i bez znalosti Rebels je to zatím docela zábava.

Obdivuhodný výkon Alexe Honnolda, který je nasnímán velmi odvážným způsobem a zprostředkovává efekt "pocení rukou" i když víte, že všechno vlastně dobře dopadne. Ne že by bylo cílem výkon introverního nerda/intelektuála jakkoliv snižovat, naopak. Z hlediska sportu je to doslova revoluční počin. Avšak obsahově a filmařsky je to kromě již zmíněných kamerových veletočů veskrze průměrný film, který nenabízí nic víc a nejde pod kůži jinak, než-li explicitním vyobrazením souboje člověka s ohromující mocí přírody. PS: Distributoři opět kralují s imbecilním počeštěným názvem snímku.

One woman show v podobě Jennifer Lawrence. One je hlavní a vlastně z drtivé většiny jediný důvod, proč si tuhle post-pubertální taškařici pustit. Narážky na problematický život dospělých, boháče z Hamptons, sociální sítě i gender issues jsou v pohodě, vtipu je přiměřené množství a většina je snesitelná, ale být v roli Maddie jiná herečka, obávám se, že už to nebude ani zdaleka ono.