Kaka

S trochou nadsázky se dá říct, že SSSR bojuje s Araby o ropu a v celém tom kolosu tahá za nitky USA. Duna part two je vrchol moderního velkofilmu po všech směrech. Od poutavého storytellingu začínaje, přes sound design, fantastickou výpravu, triky, zvuk a Zimmerovu krasojízdu konče. Bez výjimky famózně odvedená práce tvůrců i herců. Monumentální epika, která dlouhé roky platila za nezfilmovatelnou, se povedla podruhé. Everybody says it cant be done, until somebody does it. A ten somebody je Denis Villeneuve. Událost roku a  třeba takové osedlání červa, nebo souboj mezi Chalametem a Butlerem je absolutní filmové potěšení. A fňukaly, kteří si budou stěžovat na závěrečnou třetinu a kdoví co ještě, nemá cenu řešit.

Opak Le Mans v mnoha směrech. Z hlediska časového narativu malý, komorně střižený závoďácký film. Studie utrápeného génia Ferrariho z překvapivého pohledu rodinného dramatu, nikoliv okázalé jezdecké symfonie sporťáků. Ne že by se tu snad nejezdilo a dokonce v příjemné retro akcentní stylizaci s extrémní dávkou realismu a fyzična (až na ta otřesně digitální létající auta), ale prim hraje Enzův obývací pokoj, ložnice a kancelář. Mann si splnil sen, natočil ho značně nehollywoodsky, nemainstreamově, bude těžké vydělat tímhle filmem hodně penež, ale produkční kvality má solidní. Není to žánr na který jsme u Manna zvyklí a některé jeho tradiční trademarky chybí a ani tu nemohou být, ale ostudu si neudělal.

Tom Cruise udělal poctivější řemeslo, avšak Alan Ritchson je poctivější Reacher. Ať si každý vybere dle libosti toho svého.

Chladný outdoor ve stylu Bourne série, drsný hlavní hrdina správňák, který se gesty a muskulaturou občas trochu chce podobat Punisherovi a tím pozitiva končí. Alan Ritchson potvrzuje dvojkou, že právě on dává nový standard filmovému (resp. seriálovému) Jacku Reacherovi. Tom Cruise musí prominout, ale mohl by se o fyzickou akci snažit sebe víc, profilově se na postavu nabušeného správňáka nehodí tolik, jako chodící Hulk. Škoda zpracování dvojky, která se příliš vleče a nerozvjí ani postavu hlavního hrdiny. Team je sice vcelku cool a interakce postav šlape povětšinu času dobře, ale zápletka sklouzává mnohdy k televizně laděným oslím můstkům a to áčkové produkci nelze tolerovat. Robert Patrick jako záporák fajn.

Jestli trojka byla divoká, čtyřka je přímo úlet. Plná protikladů a rozporuplných momentů. Na jedné straně podle tvůrců utopistické minulosti nemáme v roce 2003 pořádně ani mobilní telefony, ale na Marsu operují superpočítače a rakety mají nový pohon, který umožňuje zvládnout meziplanetární vzdálenost za 14 dní. Pokud to má být ne zase tak vážně braná vesmírná špiónská komedie, která osciluje někde mezi 2001 Vesmírnou Odyseou, mixnutou dozvuky studené války, tak OK. Jako seriózně braná alternace dobývání kosmu to však už není ani zdaleka a přitom jednička i dvojka měly skvěle našlápnuto. Trojka a čtyřka se už ale zvrhává špatným směrem. Za poplácání po rameni však stojí ruští herci a celý Roskosmos, se svojí typicky chladnou, odosobněnou a temnou atmosférou železné opony.

Smutek a zklamání. Občas jsem si při mnohdy prázdném a samoúčelném tokání Josephine a Napoleona myslel, že sledují výběr z Bridgetons a ne nový majstrštyk Ridleyho Scotta. Tak špatně na tom dramaturgicky Napoleon je. Rozháraný, nekonzistentní, dějově roztříštěný. Obstojně natočené krvavé bitvy střídá prapodivná, para-romantická rovina a jestli si někdo myslel, že to zachrání alespoň bohatá fakticky-informativní rovina, rozbor osobnosti geniálního vojevůdce, myslím, že to zůstalo tak nějak v půli cesty a zároveň to může být jediný smysl, proč se podívat na Directors cut. Získat větší a podrobnější přehled co vlastně všechno Napoleon za své doby dokázal. Tedy za předpokladu, že divák akceptuje filmové médium a nebude se chtít podívat na wikipedii, nebo do učebnice dějepisu. Jestli ale directors cutem získá film nějaký specifická tvar, nebo identitu, to silně pochybuji. Nejhorší historický velkofilm Scotta spolu s Robinem Hoodem.

Branagh pokračuje ve stále stejné, genericky odvyprávěné detektivce, která je jak přes kopírák k té předešlé. Jen místo prosluněné delty Nilu s často přespříliš digitálními Pyramidami, tady máme tajuplné Benátky, konkrétně gotický dům plný zvláštních zvuků a nevyřčených tajemství. Ani jeden moment není ničím ozvláštněný, ani jeden záběr a sled událostí není nepředvídatelný. Alespoň má tahle bryskně odvyprávěná báchorka s pár rádoby hororovými momenty a obstojnou výpravou docela slušnou (rozuměj krátkou) stopáž.

Souboj dvou stejně špinavých světů a dvou nezdolných rivalů na opačných stranách barikády. Z pohledu studie dvou zajímavých protagonistů vlastně docela působivá série. Jak postava Giamattiho, tak Lewise má charizma, obě jsou dobře napsané a zdatně zahrané. Zobrazení fungujícího universa kolem nich už jde hůře a mnohdy jsou některé pohyby na pomyslné šachovnici velmi zjednodušené. Když už jsme u těch filmových metafor, kterých tu máme tucet v každém díle, tak lze zcela jistě říci, že Neil McCauley vs Vincent Hana se zde opravdu nekoná, ale když bude divák ochoten akceptovat podívanou o level až dva níže, tak se jednou tahle série dokoukat dá. Velká škoda, že poslední 2-3 série sklouzávají těžce do průměru a působí vyčerpaně, genericky a zbytečně natahovaně. První polovina za čtyři, druha horko těžko za tři.

Jestli sedmou sérií někdo čekal back to basics a definitivní eliminaci "papírových dialogů" a nekončících proslovů a otravných metafor, bude velice zklamán. Pokračuje se plus mínus v rytmu užvaněné šestky a i hlavní tahák, tedy návrat Bobbyho je proveden spíše sporadicky ve vedlejší roli. Over the top crazy finále jen ukazuje na celkovou neschopnost tvůrců přijít s příběhem, který bude mít rámování reality a nebude na hraně fikčního světa ve stylu Danyho parťáků a i většina z těhle borců mělo víc charisma než-li zdejší roboti.

Svěží mix doku/art/popu sveřepě pokračuje i v závěrečné řadě. Prvních pár dílů s Dianou má strhující tempo a tradičně velmi dobře vykreslenou kulisu dění. Nechybí kontroverzní momenty, ani ikonické záběry, které v bulváru svého času obletěly svět. Vše mistrně sladěné áčkovým produkčním ansámblem a vynikající režií. V druhé polovině trochu zakolísá tempo, kdy vlastně všem dojde, že nejvíce zajímavý příběh Diany nebude pokrývat celou řadu, ale prostor dostanou i jiné, občas méně zajímavé osobnosti. Ale jak už to v The Crown bývá, i méně zajímavý díl je pořád na špičkové úrovni a na své si přijdou apetitem malí i velcí filmoví/seriáloví nadšenci.