Kaka

Mix Oblivion, Blade Runnera, Elysia a Independence Day, s meditativní asijskou výpravou a naprosto nezajímavým scénářem a postavami. Je to ohromná škoda. The Creator chce po divákovi velké emoce, ale není schopen mu nabídnout adekvátní materiál k tomu aby se uskutečnily. A přitom technická stránka je na špičkové úrovni a samotná dějová premisa - střet A.I. a lidí je tak aktuální a zajímavá. Nevyužitý potenciál a Clair de Lune to určitě nezachrání

Přemýšlivý Fincher. Technicky stále na výši, režijně stále stejně metodologický a minimalistický s důrazem na každý detail. Že si scénárista vybral jednodušší zápletku bez zbytečných twistů, nebo šokujících point nijak extra nevadí. Nemusí být u každého jeho filmu. Fassbenderův zabiják je totiž natolik zajímavá a skvěle zahraná postava, že je to právě ona, která je středobodem filmu a kolem ní se motá jakýsi děj se střídáním lokací a potkáváním zajímavých lidí. Za zmínku stojí fantastická akce na Floridě, kterou bych od Finchera nečekal. Meditativní, tepající krimi, kde všechno funguje velmi dobře, jen ne geniálně.

Love letter americkému westernu. Sheridan s cowboji a nezkrotnou přírodou udělal něco podobného, co Nolan s Batmanem. Dal mu třetí rozměr - ten lidský. Udělal z něj hrdinu z masa a kostí, zranitelného, smrtelného. Sheridan podobně pracuje se zdejšími hrdiny. Není to jen o pistolnících v cool hadrech a klasických přestřelkách v saloonech, nebo před nimi v ulicích, jak to známe z většiny pistolnických fimů, čest výjimkám. 1883 jde mnohem hlouběji a je mnohem niternější, a citlivější, než se ze začátku zdá. Pro milovníky Yellowstonu to bude to pravé ořechové, ale všechny atributy a režijní rukopis nasvědčují tomu, že se tahle minisérie bude líbit obecně všem. Unikátně namixovaná koláž křehkosti, poetiky (voice-overy) a zároveň nekompromisního survival v divoké přírodě s teprve formující se společností.

Game of Thrones divokého západu, mixnutá tím nejlepším z Dallasu. Neo-western, který má vlastně téměř všechno. Skvělé rodinné drama, politické pletichaření, vtip, šarm a samozřejmě důraz na životní styl cowboyů, který vyobrazuje tak akorát zábavnou a zároveň informativně bohatou formou, kdy divák nahlédne pod pokličku tomuto složitému mikrosvětu se svými vlastními pravidly a zároveň okusí idylickou chuť nespoutané přírody. Peak je na hraně dvojky a trojky, kdy se celek rozjede jako splašený vlak, ale i když poslední epizody výrazně zvolní a namísto bohaté zápletky je to spíše jak reklama na Marlboro, pořád je to s přehledem nejsympatičtější "westernovský" svět za hodně dlouhou dobu. Costnera a Hausera si dovolím považovat za absolutní božany, na kterých to stojí a padá bez ohledu na to, jak to ve finále dopadne s pětkou.

Na první pohled stejné symptomy jako měl Irishman. Scorsese už nedokáže ve svých posledních filmech stupňovat, či alespoň držet tempo vyprávění příběhu a tím pádem diváka v zápřahu. Když k tomu z druhé strany přibude obludná stopáž, problém je na světě. Ačkoliv mají Killers of the Flower Moon nezpochybnitelnou výpovědní hodnotu, umělecký rukopis i dramatické ambice, těch 200 minut bylo z větší části protrpěných a to i navzdory tomu, že DiCaprio s De Nirem herecky doslova koncertují.

Z cowboyské hry o trůny je to spíše reklama na cowboye, případně na čarokrásnou přírodu Montany a zvyky a obyčeje tamějších rančerů. Čtyřka je pořád sakra dobrá filmařina, ale originalita jedničky tam není a stejně tak ani údernost dvojky. Nejblíže má ke trojce, protože nerozehrává v podstatě žádný nový příběh, či etapu, ale pokračuje v načrtnuté situaci z předešlé sezóny. Potěší některé nové vedlejší postavy a stará známá parta, která baví už od začátku. Na druhou stranu surrealistické scény s vlky otravují jinak vcelku zemitý a relativně syrový podtón seriálu, který stojí výhradně na reálných základech reálného světa. Postavu Beth tvůrci už přepískli. Nebýt Kelly Reilly a jejího hereckého umu, bylo by to už dávno za hranou.

S trojkou je to těžké. Po dvojce, která místy vypadala jak souboj pistolníků na divokém západě je trojka mnohem více usedlejší, s důrazem na rodinné vazby a spory vně ní. To specielně platí pro první polovinu třetí série, která plyne jen velmi pozvolna a žádné větší překvapení se nekoná. Všichni ti, co máme rádi jsou přesně takoví, jak je máme rádi. Tvůrcům se navíc podařilo dobře obsadit vedlejší role. Qurianka Kilcher - ta křehká dívka z The New World je tu téměř k nepoznání a Will Patton totéž, ale oběma sedla jejich role na výbornou. A když už to vypadá, že se nedočkáme žádné reklamy na řeznictví, jako tomu bylo v epické dvojce, přijde poslední díl série a ten nás přesvědčí o opaku. Nepopírám, že některé scény jsou příliš over-the-top a spíše než funkční a realistické složí k pumpnutí trocha adrenalinového vzrušení směrem k mainstreamovějšímu divákovi, avšak pořád platí, že Yellowstone má brilantní scénáře a v rámci mezí reálné zápletky s twisty a cliffhangery, které dávají většinou smysl. Navíc s důrazem na dávné i aktuální tradice stylu žití a to je něco, za co si ho vážit více, než jen jako konzumní zábavu.

Ahsoka má skvělý rojezd, ale mrzuté, v podstatě doklopýtané finále, ve kterém několik zásadních věcí nedává moc smysl, potažmo není dovysvětleno a kdo čeká epický konec ve stylu Epizody 3, bude velmi zklamán. Úvod má vysoké ambice. Disponuje výbornou atmosférou a ctí některé trademarky starších Star Wars. Stejně tak souboje jsou slušně natočené. Ovšem od půlky už je to stereotypní přešlapování bez jakékoliv invence, či režijní iniciativy. V podstatě slabší kopie veskrze zábavnějšího a pozitivněji laděného Mandaloriana. Tahák v podobě Haydena Christensena nestačí, i když je využit solidně.

Těžce nedopečené finále, kde není žádné pořádné vyústění, žádný dramatický oblouk a vlastně ani moc napětí. Místo toho jsou nám naservírování zombíci, spousta magie která vlastně ani do Star Wars moc nepatří a korunuje to fakt, že většina hlavních postav dělá prazvláštní rozhodnutí, které moc nedávají smysl. Jediovské souboje vyznívají do ztracena a jsou čase už monotónní.

Tvůrcům dramaticky dochází kadence nápadů a začíná se z toho stávat šablonovitý počin s generickou akcí a smyčkou stále opakujících se soubojů a rádoby hype scén. Trochu Witcher, trochu Mandalorian, osudovost je pryč a navíc tu máme zvířátka ve stylu Jar Jara Binkse. A zmiňovat to, že scény z ve vesmíru značně kopírují fantastickou sekvenci se seismickými náložemi z Epizody 2, je vlastně zbytečné.