Kaka

Diskutabilní byl v tomhle jinak naprosto průměrném a nijak nevyčnívajícím thrilleru James Spader v roli agenta FBI. Osobně mi vyhovoval. Federála zahrál dostatečně tvrdě, jeho připomínky byly dostatečně trefné a jeho charakter dostatečně chytrý. Co tam dělal Reeves je jen těžko k pochopení, stejně jako celá rádoby cool zápletka. Zbytečná ztráta času a při tom rozpočtu nechápu, jak tenhle projekt mohl dostat od studia zelenou.

Existují filmy, které si prostě a jednoduše zamilujete ani pořádně nevíte proč. Chci zpátky devadesátá léta se svou typickou romantičností, hrdiny se srdcem na pravém místě, skvělou akcí, obyčejným příběhem a svou jedinečnou a nezaměnitelnou elektronickou/rockovou hudbou.

Hallstrom umí vytvořit jakous takous romantickou atmosféru, či vesnickou (nikoli buranskou, nýbrž odehráhající se na vesnici) idylku. Co mu ve většině (co jsem viděl) filmů chybí je potřebná emocionální síla, či snad magie, která by dokázala v člověku zanechat požítek z filmu na trochu delší dobu. Čokoláda je první, které se to celkem povedlo. Nelze se neubránit srovnání s podobně "vyromantizovaným" filmem Pravidla moštárny, kam se však přes prosluněné záběry a "ťuťínkovské" ksichtíky herců nedostaly emoce skoro žádné a film tak skončil s nálepkou "přeslazeno". Čokoláda je paradoxně vzhledem k názvu tak akorát. Sem tam má dokonce i lehce nahořklou chuť (extempore starosty, oheň). Přesto se jako celek nese v uhrančivě romantické náladě, plné dobrých duší v každém věku a faktu, že ženské srdce může vydat stejné množství síly, jako deset zápasníků sumo.

Sestupná tendence kvality celé této monstrózní trilogie se ve třetím a doufám že posledním pokračování stává věru neúnosnou. Oproti prvnímu dílu jsou všechny akční momenty zbytečně napuchlé a počítačové (výtečně nasnímané jsou akorát výstřely z děl). Oproti dílu druhému ubyla zase zdrcující nadsázka a hlavní protagonisté sršící vtipem. Ne vždy opravdu vtipní byli, ale vesměs se divák bavil. O třetím dílu se to však zdaleka řící nedá. Až na dvě tři scény je většina situací vyloženě blbých a okoukaných, nemluvě o naprosto debilním scénáři a neuvěřitělně zmateném střihu/sledu scén. Nemyslím si, že by měl člověk nevěřícně kroutit hlavou a říkat si v duchu něco o tom, jestli to režisér myslí vážně. Ani v případě Pirátů z Karibiku ne. A že tady je uzda hodně povolena.

Rychlá a relativně zábavná story, těžící především z výtečných hereckých výkonů živelného Pacina a Deppa. První zmiňovaný přitom nehraje nic nového. Stále je to ta stará dobrá mafiánské póza. Množství vulgarismů a své uvažování aneb tak, jak jsme na to zvyklí. U Deppa je pro změnu nesmírně zajímavá jeho proměna, kterou podstoupí v průběhu snímku. Vazby mezi charaktery jsou pečlivě podány, je znát perfektní timing i vypiplané dialogy. Přesto všechno je přece jen tenhle příběh už troch provařený. A to i za faktu, že Al tentokráte není ten velký kápo, ale těžký Outsider špatně nesoucí jeho životní neúspěch. Na jeho velkém srdci to však nemění zhola nic. Zábavná věc, ale zdaleka ne tak kvalitní jako jiné milníky.

Provařená a dost staromódně (rozuměj pomalu) točená story a jednom bystrém právníkovi, kterého zahrál relativně solidní Tom Cruise na začátku své bohaté herecké kariéry. Firma toho po filmové stránce může nabídnout poměrně dost. Ucházející dějovou linii, která ač není co se tempa týče tak vyrovnaná, jak by bylo potřeba, nabízí relativně solidní rozpitvání právnického systému a celé řady s tím souvisejících kliček. Navíc způsobem věru přehledným i divákovi, který si směle může říkat v daném sektoru laik. Ke vší škodě je však celý tento obsáhlý a relativně dlouhý kolos dost neosobní a bez většího množství jakéhokoli kouzla, či osobní sympatie. Pollack umí zdatně točit, ale na jiskru tentokrátě v těch stozích papírů zapomněl.

Neslaná nemastná popkornovka, která se s mnohem minimalističtějším a mnohem méně na masového diváka konstruovaným imidžem jedničky dá jen těžko srovnávat. Na drama málo dramatu a "realisticky" podané historie, na typický popkorňák zase málo akční příběh a příliš málo akce jako takové. Postavy pronášejí provařené dialogy, vztahy mezi nimi jsou černobílé a tak nám zbydou oči jen pro výtečnou Cate Blanchett a několik velice intimních scén (polibek). O strhující lodní bitvě nemůže být vůbec řeč, takže všechny kterým snad přijde kvalitní a zajímavá s chutí nasměruji na provedením strhující Master and Commander. Z Královny Alžběty máte ve finále pocit, jako byste viděli průměrný a naprosto ničím neohromující tuctový film. A ona je to vlastně pravda.

Tento film geniálně demonstruje současný stav středního komerčního proudu hollywoodské rádoby cool moderní kinematografie. Nebál bych se tvrdit, že je v pěkných sračkách. Samé cool hlášky, akce je ještě akčnější, ten největší drsoň je ještě drsnější a sexbomby jsou ještě více sexy (což jediné by snad až zase tak nevadilo). Takže jestli tenhle paskvil měl ať už přímo parodovat, či napodobovat některé slavné filmové milníky let minulých, nepovedlo se. Větší blbost v kině totiž v letošním roce neuvidíte. Nerozumím těm hvězdným jménům, nerozumím neuvěřitelně nepřehledným a špatným akčních scénám, nerozumím celému tomuto břečkoidnímu rádoby stylovému bijáku. Někdy se člověk i zasměje, ale určitě ne v tom správném smyslu. Gigasračka.

Typicky velkohubá, kostýmně brilantní a ukecaná záležitost, jejíž tvůrce je (resp. byl) ještě staromódnější, než staromódnost sama. Snímek vyloženě nudí a do cca dvou třetin filmu je to skutečně pokoukání jen pro silné povahy, milovníky silných hereckých výkonů potažmo fanoušky anglické kultury stolování začátku dvacátého století se vším všudy co k tomu patří. Obrovský zástup kvalitních herců byl skutečně potřeba, neboť díky tomu bylo celých těch sto minut koukatelných a jen díky tomu jsem nezmáčkl na ovladači leckdy slastné "off". S nástupem kriminální zápletky se začně alespoň zkratkovitě něco dít a rozuzlení je zajímavé. Scénář je však natolik košatý, že je prakticky nemožné nemít po první projekci totální chaos ve jménech a postavách. Oscar se dává za lepší.

Černobílá kamera a rádoby intelektuální dialogy ještě nutně nemusí dělat kvalitní a osobitou podívanou a přesně tak tomu je u Mrtvého muže, kterého se nebojím označit za těžce nezáživnou a naprosto odpudivou nudu. Řeči o tom, že se musí film "procítit" jsou mimo. Tady jednoduše není moc co prociťovat. Děj je naprosto banální, herecké výkony tak nějak mdlé (Depp snad jediný ucházející) a nějaká pointa ? Vůbec nic. Jarmusch jednoduše hodí diváka do rybníka a nechá ho se v něm plácat až po uši aniž by mu jakkoli pomohl, či alespoň naznačil. Bohužel si neuvědomuje, že voda v onom rybníku je relativně dost špinavá a vyhrabat se z něj není vůbec jednoduchá věc. Jediná vyjímka by platila v případě, že by to tvůrci zamýšleli jako čistokrevnou komedii, ale to mi zde jaksi moc nesedí. Útrpné dvě hodiny před televizní obrazovkou.