Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Komédia
  • Thriller

Recenzie (2 918)

plagát

Čas zabiť (1996) 

Pro tentokráte bude nejlepší začít od konce. Závěrečný rádoby strhující a autentický projev McConaugheyho nechává naprosto chladným. Je brutálně nevěrohodný a jednoduše se do poroty zavárající očka nepřevtělíte, takže pokud to nechcete "zuby nehty" cítit, vězte, že neucítíte. Mezi mladým právníkem a ambiciózní studentkou to skvěle jiskří a vzájemně se doplňují, Kevin Spacey skvěle laškuje/hláškuje a soustavně "v lihu" Donald Sutherland v roli, v jaké nebývá moc často k vidění. A nesmíme zapomenout na hlavního hříšníka, jehož pomsta byla už mnohem uvěřitelnější, než ony právnické oplétačky. Největší tažnou silou však zůstává hned úvodní brutální akt a následné tóčo v baru.

plagát

Hráči so smrťou (1990) 

Schumacher není schopen vtisknout tak zajímavému tématu jako je posmrtný život ani trochu osobní fantazie a odvázanosti. Proto se celý snímek drží po 115 minut zcela při zemi a až na pár lehce hororových a krvavých (hokejkou do obličeje, krumpáčem do obličeje) výjevů zde není nic, co by šokovalo, či v opačném případě nedchlo. Scénář je jednoduchý a téma posrmtného života je zde načrtnuto jen velmi sporadicky "aby se neřeklo". Nejvíc tak zaujmou herečtí představitelé, resp. jejich jména. Hvězd je tu věru hodně a potřeba ani z daleka nejsou, jelikož kde není co hrát...

plagát

Let votrelca (1991) 

Naprosto ničím nezajímavý akčňák, který vypráví o stíhacích námořních pilotech za dob kruté války ve Vietnamu. Jejich radosti a strasti však vidíme dosti nezáživným a jednotvárným způsobem s naprostou plochostí a bez jakékoli snahy zabrousit do detailů, potažmo dát charakterům trochu větší hloubku. Akční scény jsou špatné, takže ani tam pozitivum nenajdeme. Nejvíce šokující jsou šíleně okaté miniatury. Kdepak, toto ne. Zlatý Top Gun.

plagát

Kráľovstvo (2007) 

Scénáristicky jednoduché, maximálně úsporné, dynamické a příjemně koukatelné bez zbytečného kecání. Rovněž se tu nehraje na ničí stranu. To znamená, že agenti FBI tu nejsou stroje na amerikanismus a zdaleka ne všichni arabové jsou pro Alláha ochotni páchat sebevraždy. Určitá politická nekorektnost tu je, ale natočit film o takto ostrém a aktuálním tématu je už samo o sobě při tak vysokém rozpočtu relativně kumšt, takže tvůrce po této stránce hanit příliš nelze. A nelze je vlastně hanit ani co se technické stránky týče. Tam spíše zaslouží pochválit vrchní producent Mann, neboť když akce, tak je spíše "jeho". Typické vizuální prvky, střihová skladba a hlavně skvostný zvuk a přehlednost. Akce je zkrátka vynikající, syrová, rychlá. Především pak závěrečná desetiminutová přepadovka je nejlepší akcí letošního roku. Ano, lepší než Bourne.

plagát

Hra na plač (1992) 

Interesantně vykreslená psychologická drobnokresba, především pak vztah dobrosrdečného vojáka a černého zajatce, který se v druhé polovině víceméně plynule přelévá na velmi zvláštní a osobní milostný vztah ve kterém hraje roli jedna z nejzvláštnějších žen v historii filmového plátna. Postavy jsou rovněž výtečné s obrovskou emocionální základnou. Jednu chvíli divák smutní, aby se několik okamžiků na to usmíval. Jordan dokáže s člověkem zamávat způsobem nevídaným a jedno klíčové zjištění cca v polovině filmu je skutečně hutná záležitost pro otrlé.

plagát

Ochotní dospělí (1992) 

První polovina je hloupá a naprosto mimo. Druhá už je relativně jakž takž napínavá a nepředvídatelná. Nicméně proměna postavy Kevina Klinea, resp. jeho utrhnutí se ze řetězu je stejně nevěrohodné, jako snímek sám. Trapně (hloupé dialogy) hecující Mary Elizabeth Mastrantonio prakticky ani nestojí za pozornost, stejně jako úlisný a tehdy ještě relativně neznámý Spacey. Klíčová scéna samotná je naprosto mimo a tvůrci si zřejmě pustili při psaní scénáře hlavu na špacír, protože takovéto "scifi prvky" mně rozesmávaly co minutu. Výměna manželek ? Ne děkuji. Jednou a dost.

plagát

Jerry Maguire (1996) 

Cameron Crowe je stará známá citlivka. Dokáže brilantně vykreslit vzájemné vztahy, lásku, emoce, avšak povětšinou je divák na konci dost zmaten. Jerry Maguire je typický příklad. Chvíli drama, chvíli romantika, chvíli komedie. Tyto tři segmenty však do sebe příliš vhodně nezapadají a tak tu máme lehce kostrbatý a uslzený příběh poctivého, bohatého a pohledného sportovního agenta, na jehož dobré srdce nestačil ani tučný balík peněz. Kouká se na to hezky, ti hodní jsou hodní, ti zlí zase zlí a všem je jasné, jak tahle pohádka pro dospělé dopadne. Ale na sobotu večer při svíčkách je to solidní varianta.

plagát

Bournovo ultimátum (2007) 

Takže si to shrňme. Agent Jason Bourne perfektně a bez sebemenšího zaváhání hovoří několika světovými jazyky, řídí lépe než profesionální pilot formule jedna, na několika metrech čtverečních dokáže vyřídit bez mrknutí oka čtyři špičkově trénované agenty, perfektně zná všechny možná místa a lokace, takže nejen že se nikde neztratí/nezabloudí, ale vždycky je o několik tisíc kroků napřed před tamější policií a celou FBI a CIA dohromady (za zmínku stojí Moskva, Londýn, Berlín, Turín, blíže nespecifikovaná místa v Indii, New York, Tanger a další). Nikdy ho nic nezaskoči a vždy uvažuje s chladnou hlavou, i když je mu za zády třeba tisíc lidí s puškami. Dokáže se jako had vplížit do kanceláře zástupce ředitele CIA aniž by byl viděn. Připomeňme, že je to vysokopatrová budova, kde je jedna kancelář vedle druhé a všude je asi tak 165811877 lidí. A k tomu všemu si ještě dovolí mít drzé a ironické poznámky. To je cca hrubý výčet všech vlastností tohoto elitního agenta. Takže kde že je ta realističnost ? A pak že jsou Bond a Hunt přehnaní...

plagát

Vlk (1994) 

Krutě pod mé osobní očekávání. Nicholson je vyjmečný herec ať už hraje vlka, či cokoliv jiného. To je fakt který mu nikdo neupře a zrovna v tomto případě doslova zachránil co se dalo. Jeho kreace je výtečná. Nichols umí vytvořit jakous takous atmosféru, avšak napětí nic moc, masky přímo tragické a vůbec celkové vizuální zpracování příšerně televizní. Tohle má být ten slavný a brilantně natočený horor ? Nezdá se mi. Těžce průměrná záležitost s přehrávajícím Spaderem, jehož vlčí oči byly tak nevěrohodné, až to vedlo k úsměvu. Standart v podstatě jen kvůli Jackovi.

plagát

Horiace Mississippi (1988) 

Snímek v podstatě těží jen a pouze ze zajímavého období ve kterém se film odehrává. Problémy rasové segregace, šikany a utlačování menšin. Parker se samozřejmě především soustřeďuje na hybnou sílu celého tohoto sporu a to jest Ku Klux klan a jeho představitelé. Některé scény jsou působivé, jiné zbytečně natahované. Jestli čekáte Hackmana jako typického drsoně, budete zklamaní. Několik scén zde má, ale jinak je to spíše vysmátý starý mládenec s velkým množstvím úlisných poznámek. Atmosféra maloměsta a faktu, že se něco děje je solidní a ani brutalitě se naštěstí tak úplně dveře nezavřeli, takže je rozhodně na co koukat. Bez příkras a pomocných berliček. Nicméně podruhé už není příliš o co stát. Scénář je jednoduchý a až nepříjemně přímočarý.